Isolyte

Farmakokinetické vlastnosti tohoto roztoku jsou dány farmakokinetickými vlastnostmi jeho složek
(vody, sodíku, draslíku, hořčíku, octanového anionu a chloridu).


Farmakologie intravenózně podávaných infuzních roztoků podobného složení je známa
z dlouhodobého používání v klinické a urgentní medicíně a ze základního pochopení regulace
rovnováhy vody a elektrolytů a metabolických procesů v organizmu.

Kation Na+ a anion Cl- jsou hlavními elektrolyty v extracelulární tekutině. Udržování normální
bilance sodíku je nezbytné pro správný objem krve a distribuci vody v organizmu. Homeostáza
tekutin je regulována různými souvisejícími systémy. Zdravý organizmus dokáže kompenzovat
výrazně se lišící příjmy vody a chloridu sodného úpravou (přizpůsobením) vylučování. Do této
činnosti jsou zapojeny zejména ledviny, nadledviny, hypofýza, plíce a sympatikus. Regulační
mechanizmy vodní bilance organizmu jsou spojeny s kationtem Na+. Následkem toho způsobují
poruchy homeostázy tekutin změny v hladině sodíku a naopak. Kromě toho sodík hraje úlohu ve
všech bioelektrických procesech a ve funkci četných enzymatických systémů.

Chlorid je nezbytný pro udržení vhodné acidobazické rovnováhy a hraje důležitou roli při kontrole
homeostáze tekutin. Vysoká koncentrace chloridů se vyskytuje v žaludečních šťávách. Ztráta
chloridů průjmem, zvracením nebo jinými poruchami může mít za následek hypochloremii a
metabolickou alkalózu. Snížený obsah chloridu, ve srovnání s 0,9% roztokem chloridu sodného,
pomáhá předcházet rozvoji hyperchloremické metabolické acidózy.

Faktory ovlivňující přenos draslíku mezi intracelulární a extracelulární tekutinou, jako např.
poruchy acidobazické rovnováhy, mohou narušit poměr mezi koncentracemi v plazmě a celkovými
zásobami v těle. Draslík je vylučován zejména ledvinami, je sekretován distálními tubuly výměnou
za sodíkové nebo vodíkové ionty. Schopnost ledvin uchovávat draslík je nízká a vylučování určitého
množství draslíku močí pokračuje dokonce i při výrazné depleci. Určité množství draslíku je
vylučováno stolicí a malé množství může být vyloučeno i potem.

Acetát slouží jako metabolický prekurzor bikarbonátu. Je rychle aktivován na acetyl-CoA, který
vstupuje do odpovídajících biochemických drah, ve kterých je odbourán na oxid uhličitý.
Bikarbonát je základním extracelulárním pufrem v organizmu, který je v dynamické rovnováze
s oxidem uhličitým a nedisociovanou kyselinou uhličitou. Pufrační kapacita této rovnováhy zejména
upravuje pH krve na její normální slabě zásaditou hodnotu. Acetát má, po konverzi na bikarbonát
v molárním poměru, odpovídající antiacidotický účinek.