Glukóza 10 braun

Maximální denní dávky v g glukózy/kg tělesné hmotnosti a ml roztoku/kg tělesné hmotnosti/den:


Předčasně narození novorozenci: 18 g/kg tělesné hmotnosti 180 ml/kg tělesné hmotnosti
Novorozenci narození v termínu: 15 g/kg tělesné hmotnosti 150 ml/kg tělesné hmotnosti
1.–2. rok: 15 g/kg tělesné hmotnosti 150 ml/kg tělesné hmotnosti
3.–5. rok: 12 g/kg tělesné hmotnosti 120 ml/kg tělesné hmotnosti
6.–10. rok: 10 g/kg tělesné hmotnosti 100 ml/kg tělesné hmotnosti
11.–14. rok: 8 g/kg tělesné hmotnosti 80 ml/kg tělesné hmotnosti

Při podávání tohoto roztoku je nutné uvážit celkový denní příjem tekutin. Doporučený denní
parenterální příjem tekutin pro děti:

1. den života: 60–120 ml/kg tělesné hmotnosti/den
2. den života: 80–120 ml/kg tělesné hmotnosti/den
3. den života: 100–130 ml/kg tělesné hmotnosti/den
4. den života: 120–150 ml/kg tělesné hmotnosti/den
5. den života: 140–160 ml/kg tělesné hmotnosti/den
6. den života: 140–180 ml/kg tělesné hmotnosti/den
1. měsíc, před dosažením
stabilního růstu:

140–170 ml/kg tělesné hmotnosti/den
1. měsíc, po dosažení
stabilního růstu:

140–160 ml/kg tělesné hmotnosti/den
2.–12. měsíc života: 120–150 ml/kg tělesné hmotnosti/den
2. rok: 80–120 ml/kg tělesné hmotnosti/den
3.–5. rok: 80–100 ml/kg tělesné hmotnosti/den
6.–12. rok: 60–80 ml/kg tělesné hmotnosti/den
13.–18. rok: 50–70 ml/kg tělesné hmotnosti/den

Starší pacienti
Používá se v zásadě stejné dávkování jako pro dospělé s tím, že je potřeba postupovat se zvýšenou
opatrností u pacientů s dalšími onemocněními, jako např. kardiální nebo renální insuficiencí, které
mohou být často spojené s pokročilým věkem.

Pacienti s poruchami glukózového metabolismu
Při poruše oxidativního metabolismu glukózy (např. v raném pooperačním nebo posttraumatickém
období nebo při výskytu hypoxie či orgánového selhání) je třeba dávkování upravit tak, aby se
glykemie držela v blízkosti normálních hodnot. Pro prevenci hyperglykemie se doporučuje pečlivé
sledování glykemie.

Způsob podání

Intravenózní podání. Infuzi roztoku lze provádět prostřednictvím velkých periferních žil.


4.3 Kontraindikace

● Hyperglykemie bez odezvy na dávky inzulinu až 6 jednotek inzulinu/hod.
● Delirium tremens u pacientů, kteří jsou již dehydratováni
● Akutní šokové a kolapsové stavy
● Metabolická acidóza
● Hyperhydratace
● Plicní edém
● Akutní srdeční selhání

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Přípravek Glucose B. Braun 10% je hypertonický roztok. V těle se však tekutiny obsahující glukózu
mohou změnit na extrémně fyziologicky hypotonické, a to v důsledku rychlé metabolizace glukózy
(viz bod 4.2).

V závislosti na tonicitě roztoku, na objemu a rychlosti infuze a na klinickém stavu pacienta a jeho
schopnosti metabolizovat glukózu může intravenózní podání glukózy způsobit poruchy elektrolytové
bilance, především hypo – nebo hyperosmotickou hyponatremii.

Hyponatremie:
Pacienti s neosmotickým uvolňováním vazopresinu (např. s akutním onemocněním, bolestí,
postoperačním stresem, infekcemi, popáleninami a osoby s onemocněním CNS), pacienti
s onemocněním srdce, jater a ledvin a pacienti užívající agonisty vazopresinu (viz bod 4.5) jsou
obzvláště ohroženi rizikem vzniku akutní hyponatremie po infuzi hypotonických tekutin.

Akutní hyponatremie může vést k akutní hyponatremické encefalopatii (edému mozku)
charakterizované bolestí hlavy, nauseou, záchvaty, letargií a zvracením. U pacientů s edémem mozku
je mimořádné riziko vzniku závažného, nevratného a život ohrožujícího poškození mozku.

Vysoké riziko vzniku závažného a život ohrožujícího otoku mozku vyvolaného akutní hyponatremií
hrozí zejména u dětí, u žen ve fertilním věku a u pacientů se sníženou poddajností mozku (např.
s meningitidou, s intrakraniálním krvácením nebo s kontuzí mozku).

Podání roztoků glukózy se nedoporučuje po akutních ischemických mozkových příhodách, protože
bylo hlášeno, že hyperglykemie zhoršuje ischemické poškození mozku a ztěžuje rekonvalescenci.

Podání hyperosmolárních roztoků glukózy může u pacientů s poškozenou hematoencefalickou
bariérou mít za následek zvýšení intrakraniálního/intraspinálního tlaku.

Před zahájením podávání roztoků glukózy je třeba patřičně korigovat stávající deficity elektrolytů
a tekutin, např. hypotonickou dehydrataci, hyponatremii a hypokalemii.

Tento roztok je nutné podávat s opatrností u pacientů s
● hypervolemií,
● renální insuficiencí,
● srdeční insuficiencí,
● zvýšenou osmolaritou séra,
● zjevným nebo známým subklinickým diabetem mellitem nebo intolerancí sacharidů bez ohledu na
příčinu.

Nestabilní metabolismus (např. pooperační nebo poúrazový, hypoxie, orgánové insuficience) narušuje
oxidativní metabolismus glukózy a může vést k metabolické acidóze.


Hyperglykemické stavy je nutné odpovídajícím způsobem sledovat a léčit inzulinem. Podání inzulinu
způsobuje další přesuny draslíku do buněk a může tudíž způsobit nebo prohloubit hypokalemii.

Náhlé vysazení vysokorychlostní infuze glukózy může vést k hluboké hypoglykemii vzhledem
k doprovodným vysokým koncentracím inzulinu v séru. Toto platí zejména pro děti mladší dvou let
a pacienty s diabetem mellitem a jinými onemocněními spojovanými s narušenou homeostázou
glukózy. Ve zjevných případech je infuzi nutné postupně ukončit v průběhu posledních 30–60 minut
infuze. Jako preventivní opatření se doporučuje u každého jednotlivého pacienta v první den náhlého
přerušení parenterální výživy po dobu 30 minut sledovat výskyt hypoglykemie.

Klinické sledování má zahrnovat kontroly glykemie, sérových elektrolytů, rovnováhy tekutin
a acidobazické rovnováhy obecně. Četnost a druh laboratorních vyšetření závisí na celkovém stavu
pacienta, převládající metabolické situaci, podané dávce a délce léčby. Sledujte také celkový objem
a množství podané glukózy.

Parenterální výživa může u podvyživených pacientů nebo pacientů s deficiencemi při plných dávkách
a maximálních rychlostech od samého počátku a bez dostatečné suplementace draslíku, hořčíku
a fosfátů vést k reperfuznímu syndromu charakterizovanému hypokalemií, hypofosfatemií
a hypomagnezemií. Ke klinickým projevům může dojít během několika dní od zahájení parenterální
výživy. U těchto pacientů je třeba infuzní režim navyšovat postupně. Nezbytná je dostatečná
suplementace elektrolytů v závislosti na odchylkách od normálních hodnot.

Zvláštní pozornost je nutné věnovat hyponatremii a hypokalemii. Dostatečná suplementace těchto
elektrolytů je naprosto nezbytná.

Elektrolyty a vitamíny je nutné dodávat podle potřeby. Vitamin B, zejména thiamin, je potřebný pro
metabolismus glukózy.

Infuze glukózy nesmí být vzhledem k možnosti pseudoaglutinace podána stejným infuzním zařízením
zároveň s podáním krve ani před nebo po něm.

Pokud se během infuze do periferní žíly vyskytnou příznaky podráždění žíly, flebitidy nebo
tromboflebitidy, je třeba zvážit změnu místa infuze.

Poznámka: Pokud se tento roztok používá jako nosný roztok, je nutné uvážit bezpečnostní informace
výrobce pro použité aditivum.

Pediatrická populace
Riziko rebound fenoménu u hypoglykemie po náhlém vysazení vysokorychlostní infuze (viz výše)
platí zvláště u dětí v 1. a 2. roce života.