BUPRETEC -

Sp. zn. sukls

SOUHRN ÚDAJU O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Bupretec 35 mikrogramů/h transdermální náplast
Bupretec 52,5 mikrogramů/h transdermální náplast
Bupretec 70 mikrogramů/h transdermální náplast

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

35 mikrogramů/h:
Jedna transdermální náplast obsahuje buprenorphinum 20 mg.
Plocha obsahující léčivou látku: 25 cm2.
Nominální rychlost uvolňování: buprenorphinum 35 mikrogramů za hodinu (po dobu 96 hodin).

52,5 mikrogramů/h:
Jedna transdermální náplast obsahuje buprenorphinum 30 mg.
Plocha obsahující léčivou látku: 37,5 cm2.
Nominální rychlost uvolňování: buprenorphinum 52,5 mikrogramů za hodinu (po dobu 96 hodin).

70 mikrogramů/h:
Jedna transdermální náplast obsahuje buprenorphinum 40 mg.
Plocha obsahující léčivou látku: 50 cm2.
Nominální rychlost uvolňování: buprenorphinum 70 mikrogramů za hodinu (po dobu 96 hodin).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Transdermální náplast

35 mikrogramů/h
Obdélníková béžově zbarvená náplast se zaoblenými rohy a s potiskem „Buprenorphin“ a „35 μg/h“
v modré barvě.

52,5 mikrogramů/h:
Obdélníková béžově zbarvená náplast se zaoblenými rohy a s potiskem „Buprenorphin“ a „52,5 μg/h“
v modré barvě.

70 mikrogramů/h
Obdélníková béžově zbarvená náplast se zaoblenými rohy a s potiskem „Buprenorphin“ a „μg/h“ v modré barvě.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Středně silná až silná bolest při nádorovém onemocnění a silná bolest, která nereaguje na neopioidní
analgetika.
Bupretec není vhodný k léčbě akutní bolesti.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Pacienti starší 18 let
Dávkování má být přizpůsobeno individuálně každému pacientovi (intenzita bolesti, míra utrpení,
individuální odezva na léčbu). Má být podána nejnižší možná dávka zajišťující přiměřenou úlevu od
bolesti. Jsou k dispozici tři síly náplastí, které zajistí individuálně přizpůsobenou léčbu: Bupretec mikrogramů/h, Bupretec 52,5 mikrogramů/h a Bupretec 70 mikrogramů/h.

Volba počáteční dávky: u pacientů, kteří dosud neužívali žádná analgetika, má být léčba zahájena
náplastí nejnižší síly (Bupretec 35 mikrogramů/h). Pacienti, kterým byla podávána analgetika 1. stupně
dle WHO (neopioidní) nebo analgetika 2. stupně dle WHO (slabé opioidy), mají také zahájit léčbu
náplastí Bupretec 35 mikrogramů/h. V souladu s doporučeními WHO je možné s přihlédnutím k
celkovému zdravotnímu stavu pacienta pokračovat v podávání neopioidních analgetik.

Při převádění z analgetik 3. stupně (silných opioidních analgetik) na přípravek Bupretec a výběru
počáteční síly transdermální náplasti se musí vzít v úvahu charakter předešlé medikace, způsob
podání a průměrná denní dávka, aby se zabránilo recidivě bolesti. Obecně se doporučuje dávku
vytitrovat individuálně zahájením léčby nejnižší sílou transdermální náplasti (Bupretec mikrogramů/h). Klinické zkušenosti ukazují, že u pacientů, kteří užívali vyšší denní dávky silných
opioidních analgetik (v rozmezí kolem 120 mg morfinu p.o.), lze léčbu zahájit nejbližší vyšší silou
transdermální náplasti (viz též bod 5.1).

Během titrace dávky by měla být k dispozici doplňková analgetika s okamžitým účinkem, aby byla
umožněna adaptace na individuální dávku v přiměřeném čase.

Po aplikaci první náplasti přípravku Bupretec se sérové koncentrace buprenorfinu zvyšují pozvolna jak
u pacientů, kteří byli předtím léčeni analgetiky, tak u pacientů, kteří léčeni nebyli. Z toho důvodu je
rychlý nástup účinku na začátku léčby nepravděpodobný. Proto by se první hodnocení analgetického
účinku mělo provést až po 24 hodinách.

Předchozí analgetická léčba (s výjimkou transdermálních opioidů) se má během prvních 12 hodin po
převedení na přípravek Bupretec podávat v původní dávce a v následujících 12 hodinách má být
podávána vhodná úlevová medikace podle potřeby.

Titrace dávky a udržovací léčba:
Náplast přípravku Bupretec má být vyměněna nejpozději po 96 hodinách (4 dnech). Aby užívání
bylo pohodlné, je možné měnit náplast v pravidelných intervalech dvakrát týdně, např. každé
pondělí ráno a čtvrtek večer. Dávka by měla být titrována individuálně až do dosažení analgetického
účinku. Jestliže není analgezie na konci počáteční aplikační doby dostatečná, je možné dávku zvýšit,
buď použitím více než jedné léčivé náplasti stejné síly nebo přechodem na léčivou náplast se
silnějším účinkem. Současně by neměly být aplikovány více než dvě léčivé náplasti, bez ohledu na
jejich sílu.

Před aplikací další síly náplasti přípravku Bupretec je třeba vzít v úvahu celkové množství opioidů
podávaných navíc k náplasti, tj. celkovou potřebnou dávku opioidů, a podle toho dávku přizpůsobit.
Pacienti, kteří potřebují doplňkové analgetikum (např. z důvodu průlomové bolesti) během udržovací
léčby, smějí navíc kromě náplasti užívat každých 24 hodin 0,2 – 0,4 mg buprenorfinu sublinguálně.
V případě potřeby pravidelného podávání 0,4 – 0,6 mg buprenorfinu sublinguálně, má být použita
další síla náplasti.

Délka léčby
Přípravek Bupretec nemá být za žádných okolností podáván déle než je absolutně nutné. Jestliže
je vzhledem k povaze a závažnosti onemocnění třeba dlouhodobá léčba bolesti přípravkem
Bupretec, pak by měla být pečlivě a pravidelně vyhodnocována (pokud je to nezbytné i s
přerušením léčby) ke stanovení, zda a v jakém rozsahu je nutná další léčba.

Přerušení léčby přípravkem Bupretec
Po odstranění náplasti Bupretec klesají sérové koncentrace buprenorfinu pozvolna a tím je analgetický
efekt udržován ještě po určitou dobu. To je třeba vzít v úvahu, pokud po léčbě přípravkem Bupretec
následuje léčba jinými opioidy. Obecně platí pravidlo, že další opioidy nemají být podávány během
24 hodin po odstranění náplasti Bupretec. Pro určení počáteční dávky jiných opioidů podaných po
přerušení léčby náplastí Bupretec jsou zatím jen omezené údaje.

Starší pacienti
Úprava dávkování přípravku Bupretec u starších pacientů není nutná.

Pacienti s renální insuficiencí
Vzhledem k tomu, že farmakokinetika buprenorfinu není u renálního selhání změněna, je možné ho
použít u pacientů s renální insuficiencí, včetně pacientů dialyzovaných.

Pacienti s hepatální insuficiencí
Buprenorfin je metabolizován v játrech. Intenzita a trvání účinku mohou být změněny u pacientů
s poruchou funkce jater. Z toho důvodu pacienti s insuficiencí jater mají být během léčby přípravkem
Bupretec pečlivě monitorováni.

Pediatrická populace

Jelikož přípravek Bupretec nebyl studován na pacientech do 18 let, použití léčivého přípravku u těchto
pacientů se nedoporučuje.

Způsob podání
Přípravek Bupretec má být aplikován na nepodrážděný, čistý a neochlupený hladký povrch kůže, ale
nikoli na místa s rozsáhlými jizvami. Na horní části těla se dává přednost těmto místům: horní část
zad nebo pod klíční kostí na hrudníku. Zbývající ochlupení má být ostříháno nůžkami (ne holit). Je-li
potřeba očistit místo aplikace, má být omyto vodou. Nemá se používat mýdlo nebo jiné prostředky.
Nemají se používat pleťové přípravky, které by mohly, v místě vybraném pro aplikaci přípravku
Bupretec, ovlivnit přilnavost náplasti.

Kůže musí být před aplikací úplně suchá. Bupretec musí být aplikován bezprostředně po vyjmutí ze
sáčku. Po odstranění pásky, se náplast na místě pevně přitlačí dlaní po dobu přibližně 30 sekund.
Koupání, sprchování nebo plavání nemá na náplast vliv.

Náplast přípravku Bupretec má být nošena nepřetržitě po dobu maximálně 4 dnů. Další náplast
přípravku Bupretec má být po odstranění předchozí náplasti aplikována na jinou část kůže. Před
aplikací nové náplasti na stejnou část kůže má uplynout nejméně jeden týden.

4.3 Kontraindikace

- hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.- pacienti závislí na opioidech a při odvykací léčbě
- stavy, kdy je vážně porušeno dechové centrum a jeho funkce, nebo k jeho poruše může dojít
- pacienti, kterým jsou podávány inhibitory MAO nebo je užívali během posledních dvou týdnů
(viz bod 4.5)
- pacienti trpící myasthenia gravis
- pacienti v deliriu tremens

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Buprenorfin se musí užívat jen se zvláštní opatrností při akutní alkoholové intoxikaci, křečových
stavech, u pacientů s poraněním hlavy, v šoku, za sníženého stavu vědomí nejasného původu, při
zvýšeném intrakraniálním tlaku bez možnosti ventilace.
Buprenorfin způsobuje příležitostně respirační útlum. Z toho důvodu je třeba dávat pozor při léčbě
pacientů se zhoršenou respirační funkcí nebo u pacientů užívajících léky, které mohou útlum dýchání
způsobit.

Poruchy dýchání spojené se spánkem
Opioidy mohou způsobovat poruchy dýchání spojené se spánkem včetně centrální spánkové apnoe
(CSA) a hypoxemie spojené se spánkem. Používání opioidů zvyšuje riziko CSA v závislosti na dávce.
Je třeba zvážit snížení celkové dávky opioidů u pacientů, u nichž se projevuje CSA.

Riziko plynoucí ze současného užívání se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky
Současné užívání přípravku Bupretec a sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky,
může vést k sedaci, respirační depresi, kómatu a smrti. Vzhledem k těmto rizikům je současné
předepisování těchto sedativ vyhrazeno pro pacienty, u nichž nejsou alternativní možnosti léčby.
V případě rozhodnutí předepsat přípravek Bupretec současně se sedativy, je nutné předepsat nejnižší
účinnou dávku na nejkratší možnou dobu léčby.
Pacienty je nutné pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a sedace.
V této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele, aby o těchto
symptomech věděli (viz bod 4.5).

Serotoninový syndrom
Souběžné podávání přípravku Bupretec a dalších serotonergních látek, např. inhibitorů MAO,
selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), inhibitorů zpětného vychytávání
serotoninu a norepinefrinu (SNRI) nebo tricyklických antidepresiv, může vést k serotoninovému
syndromu, což je potenciálně život ohrožující onemocnění (viz bod 4.5).
Pokud je souběžná léčba dalšími serotonergními látkami klinicky opodstatněná, doporučuje se
pacienta pečlivě sledovat, a to zejména při zahájení léčby a zvýšení dávky.
Symptomy serotoninového syndromu mohou zahrnovat změny duševního stavu, autonomní
nestabilitu, neuromuskulární abnormality a/nebo gastrointestinální symptomy.
V případě podezření na serotoninový syndrom je třeba v závislosti na závažnosti symptomů zvážit
snížení dávky nebo přerušení léčby.

Buprenorfin má podstatně nižší schopnost vyvolat závislost než čistí opioidní agonisté. Podle studií na
zdravých dobrovolnících a na pacientech, kterým byl podáván buprenorfin, nebyly pozorovány po
přerušení léčby abstinenční příznaky. Avšak po dlouhodobém užívání buprenorfinu abstinenční
příznaky, podobné těm jako při vysazení opioidů, nelze zcela vyloučit (viz bod 4.8). Symptomy jsou:
neklid, úzkost, nervozita, nespavost, hyperkineze, třes a gastrointestinální obtíže.

U pacientů zneužívajících opioidy může substituce buprenorfinem předejít abstinenčním symptomům.
To vedlo ke zneužívání buprenorfinu a je třeba opatrnosti při předepisování pacientům podezřelým ze
zneužívání drog nebo pacientům závislým.

Buprenorfin je metabolizován v játrech. Intenzita a trvání účinku by mohly být změněny u pacientů s
poruchami jaterních funkcí. Z toho důvodu takoví pacienti mají být během léčby buprenorfinem
pečlivě monitorováni.

Sportovci by si měli být vědomi, že tento léčivý přípravek může vyvolat pozitivní reakci na
antidopingové testy.

Pacienti s horečkou/působení vnějšího tepla

Horečka a působení vnějšího tepla mohou zvýšit permeabilitu kůže. Teoreticky by se za takových
okolností mohly během léčby zvýšit sérové koncentrace buprenorfinu. Proto je při léčbě
buprenorfinem třeba dávat pozor na zvýšenou možnost opioidních reakcí u pacientů s horečkou nebo v
případech zvýšené teploty kůže z jiných příčin.

Transdermální náplast se nemá vystavovat nadměrnému teplu (např. sauna, infračervené záření).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Při užívání inhibitorů MAO posledních 14 dnů před podáním opioidu pethidinu byly pozorovány život
ohrožující interakce postihující centrální nervový systém, respirační a kardiovaskulární funkce.
Stejné interakce mezi inhibitory MAO a buprenorfinem nelze vyloučit (viz bod 4.3).

Pokud je buprenorfin aplikován spolu s jinými opioidy, anestetiky, hypnotiky, sedativy, antidepresivy,
neuroleptiky a obecně s léky, které tlumí dýchání a centrální nervový systém, mohou být účinky na
CNS zesíleny. Totéž platí také pro alkohol.

Sedativa, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky
Současné užívání opioidů spolu se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky, zvyšuje
riziko sedace, respirační deprese, kómatu a smrti v důsledku aditivního tlumivého účinku na CNS. Je
nutné omezit dávku a délku trvání jejich současného užívání (viz bod 4.4).

Opatrnosti je třeba při současném užívání Bupretecu se serotonergními léčivými látkami, např. inhibitory MAO,
selektivními inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a
norepinefrinu (SNRI) nebo tricyklickými antidepresivy, neboť dochází ke zvýšení rizika serotoninového
syndromu, což je potenciálně život ohrožující onemocnění (viz bod 4.4).

Při současném podání s inhibitory nebo induktory CYP 3A4 může být účinnost buprenorfinu zesílena
(inhibitory) nebo zeslabena (induktory).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Nejsou k dispozici dostatečné údaje týkající se použití buprenorfinu u těhotných žen. Studie na zvířatech
prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro lidi není známo.
Vysoké dávky buprenorfinu ke konci těhotenství mohou vyvolat respirační útlum u novorozence,
dokonce i po krátké době podávání. Dlouhodobé podávání buprenorfinu během posledního trimestru
těhotenství může způsobit u novorozence abstinenční příznaky.
Z toho důvodu se použití přípravku Bupretec nedoporučuje v těhotenství a u žen ve fertilním věku,
které neužívají účinnou antikoncepci.

Kojení
Buprenorfin je vylučován do mateřského mléka. Studie na potkanech prokázaly, že buprenorfin tlumí
tvorbu mléka.
Přípravek Bupretec nemá být používán během kojení.

F e r t i l i t a
Nejsou dostupné žádné údaje o vlivu buprenorfinu na plodnost u lidí. Účinek buprenorfinu na
plodnost u zvířat není znám (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Buprenorfin má výrazný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. I když je používán podle návodu,
může buprenorfin ovlivnit pacientovy reakce tak, že naruší schopnost bezpečně řídit a obsluhovat
stroje.

To platí zejména pro zahájení léčby, při jakékoli změně dávkování, a pokud je buprenorfin podáván
spolu s jinými centrálně působícími látkami včetně alkoholu, trankvilizérů, sedativ a hypnotik.

Pacienti, kteří jsou takto ovlivněni (např. pociťují závratě, ospalost nebo rozmazané či dvojité
vidění) nemají během používání buprenorfinu a nejméně 24 hodin po jeho odstranění řídit nebo
obsluhovat stroje.
Pokud u pacientů stabilizovaných na určité dávce nejsou uvedené příznaky přítomny, nemusí pro ně
být léčba nutně překážkou v řízení dopravních prostředků nebo obsluze strojů.

4.8 Nežádoucí účinky

Následující nežádoucí účinky byly zaznamenány po použití buprenorfinu v klinických studiích a
postmarketingovém sledování.

Vyjádření četností je následující:

velmi časté (≥1/10)
časté (≥1/100 až <1/10)
méně časté (≥1/1000 až <1/100)
vzácné (≥1/10 000 až <1/1000)
velmi vzácné (<1/10000)
není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Nejčastěji hlášené systémové nežádoucí účinky byly nauzea a zvracení.
Nejčastěji hlášené lokální nežádoucí účinky byly erytém a pruritus.

Poruchy imunitního systému
Velmi vzácné: závažné alergické reakce

Poruchy metabolismu a výživy
Vzácné: nechutenství

Psychiatrické poruchy
Méně časté: zmatenost, poruchy spánku, neklid
Vzácné: psychotické projevy (např. halucinace, úzkost, noční děsy), pokles libida
Velmi vzácné: závislost, změny nálad

Poruchy nervového systému
Časté: závrať, bolest hlavy
Méně časté: sedace, somnolence
Vzácné: poruchy koncentrace, poruchy řeči, necitlivost, poruchy rovnováhy, parestézie
(např. pálivé či bodavé vjemy v kůži)
Velmi vzácné: svalové fascikulace, poruchy chuťového vnímání

Poruchy oka
Vzácné: poruchy vidění, rozmazané vidění, otoky víček
Velmi vzácné: miosa

Poruchy ucha a labyrintu
Velmi vzácné: bolest ucha

Cévní poruchy
Méně časté: oběhové poruchy (jako je hypotenze nebo vzácně i oběhový kolaps)
Vzácné: návaly

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté: dyspnoe
Vzácné: deprese dýchání
Velmi vzácné: hyperventilace, škytavka

Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: nauzea
Časté: zvracení, zácpa
Méně časté: sucho v ústech
Vzácné: pálení žáhy
Velmi vzácné: říhání
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi časté: erytém, pruritus
Časté: exantém, pocení
Méně časté: vyrážka
Vzácné: kopřivka
Velmi vzácné: pustulky, puchýřky
Není známo: kontaktní dermatitida, změny zbarvení kůže v místě aplikace

Poruchy ledvin a močových cest
Méně časté: retence moče, poruchy mikce

Poruchy reprodukčního systému a prsu
Vzácné: pokles erekce

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté: otok, únava
Méně časté: malátnost
Vzácné: abstinenční příznaky, reakce v místě podání
Velmi vzácné: bolest na hrudníku


V některých případech se objeví opožděná alergická reakce se zřetelnými známkami zánětu.
V takových případech má být léčba buprenorfinem ukončena.

Riziko vzniku závislosti je u buprenorfinu nízké. Vznik abstinenčních příznaků po přerušení léčby
buprenorfinem je nepravděpodobný. Je to způsobeno velmi pomalým uvolňováním buprenorfinu z
opiátových receptorů a pozvolným poklesem sérových koncentrací buprenorfinu (po odstranění
poslední náplasti obvykle přesahuje dobu 30 hodin). Nicméně po dlouhodobém užívání buprenorfinu
nelze vyloučit rozvoj abstinenčních příznaků podobných těm, které se objevují při odebrání opiátů.
Tyto příznaky zahrnují: agitovanost, úzkost, nervozitu, nespavost, hyperkinezi, třes a gastrointestinální
poruchy.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Buprenorfin má široké rozmezí bezpečnosti. V důsledku řízeného uvolňování malého množství
buprenorfinu do krevního oběhu nejsou vysoké nebo toxické koncentrace buprenorfinu v krvi
pravděpodobné. Maximální sérové koncentrace buprenorfinu po aplikaci náplasti buprenorfinu μg/h jsou 6krát nižší než po intravenózním podání terapeutické dávky 0,3 mg buprenorfinu.

Symptomy
V zásadě, při předávkování buprenorfinem jsou očekávány symptomy podobné jako u jiných centrálně
působících analgetik (opioidů). Jsou to: útlum dýchání, sedace, somnolence, nauzea, zvracení,
kardiovaskulární selhání a výrazná mióza.

Léčba
Jsou nutná rychlá naléhavá opatření. Udržet volné dýchací cesty (aspirace!), udržovat dýchání a krevní
oběh v závislosti na symptomech. Naloxon ovlivňuje tlumivý respirační účinek buprenorfínu jen
omezeně. Je třeba podávat vysoké dávky, a to buď ve formě opakovaných bolusů nebo infuse (např.
začít bolusem 1-2 mg intravenózně. K dosažení adekvátního antagonistického účinku se doporučuje
podání ve formě infuze, udržující konstantní hladiny naxolonu v plazmě.) Nicméně by měla být
zahájena přiměřená ventilace.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Opioidní analgetika, deriváty oripavinu
ATC kód: N02AE
Buprenorfin je silný opioid s agonistickou aktivitou na opioidních mí receptorech a rovněž s
antagonistickou aktivitou na opioidních kappa receptorech. Buprenorfin vykazuje základní
charakteristiky morfinu, ale se svojí specifickou farmakologií a klinickými vlastnostmi.

Dále je nutné vzít v úvahu, že na analgesii má vliv řada faktorů např. indikace a klinický stav, cesta
podání a interindividuální variabilita a s tímto je nutno počítat při srovnávání analgetik.

V každodenní klinické praxi jsou různé opioidy řazeny podle relativní účinnosti, ačkoli se jedná o
zjednodušení.

Relativní účinnost různých lékových forem a v různých klinických podmínkách byla popsána v literatuře
následovně:
• morfin p.o. : BUP i.m. jako 1 : 67 - 150 (jednotlivá dávka; akutní bolest)
• morfin p.o.: BUP s.l. jako 1 : 60 - 100 (jednotlivá dávka; akutní bolest; opakované podání,
chronická bolest, nádorová bolest)
• morfin p.o. : BUP TTS jako 1 : 75 - 115 (opakované podání, chronická bolest)

Zkratky:
p.o.=perorálně, i.m.=intramuskulárně; s.l.= sublingválně; TTS= transdermálně; BUP= buprenorfin

Nežádoucí účinky jsou podobné jako u jiných silných opioidních analgetik. Zdá se, že buprenorfin má
nižší schopnost vyvolat závislost než morfin.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Všeobecné charakteristiky léčivé látky

Buprenorfin se váže na plasmatické proteiny z 96%.

Buprenorfin je metabolizován v játrech na N-dealkylbuprenorfin (norbuprenorfin) a na glukuronidové
konjugáty. Celkem 2/3 léčivé látky jsou eliminovány v nezměněné formě ve stolici a 1/3 je vyloučena
jako konjugáty nezměněného nebo dealkylovaného buprenorfinu močí. To dokládá enterohepatální
recirkulaci.

Studie na nebřezích i březích samicích potkanů ukázaly, že buprenorfin prochází hematoencefalickou
bariérou i placentární bariérou. Koncentrace v mozku (který obsahoval jen nemetabolizovaný
buprenorfin) po parenterálním podání byly 2-3krát vyšší než po perorálním podání. Po intramuskulárním
nebo perorálním podání se buprenorfin prokazatelně kumuluje v gastrointestinálním lumen plodu -
pravděpodobně cestou biliární exkrece, protože enterohepatální cirkulace není ještě plně rozvinuta.

Charakteristiky buprenorfinu u zdravých dobrovolníků
Po aplikaci buprenorfinu je buprenorfin absorbován kůží. Řízené uvolňování z adhezivního matrixového
systému na bázi polymeru zajišťuje plynulý přísun buprenorfinu do krevního oběhu.

Po počáteční aplikaci buprenorfinu plazmatické koncentrace buprenorfinu pozvolna stoupají a po 12-hodinách dosahují minimální efektivní koncentrace 100 pg/ml. Ze studií provedených s buprenorfinem
35 mikrogramů/h na zdravých dobrovolnících byly určeny průměrné hodnoty Cmax 200-300 pg/ml a
tmax 60-80 hod. V jedné studii se zkříženým uspořádáním, byl aplikovaný buprenorfin 35 μg/h a
buprenorfin 70 μg/h zdravým dobrovolníkům. Na této studii byla u rozdílných sil náplastí prokázána
závislost na velikosti dávky.

Po odstranění náplasti buprenorfinu plasmatické koncentrace buprenorfinu rovnoměrně klesají a
buprenorfin je eliminován s poločasem přibližně 30 hodin (rozmezí 22-36 hodin). V důsledku plynulé
absorpce buprenorfinu z depot v kůži je eliminace pomalejší než po intravenózním podání.

5.3 Preklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Standardní toxikologické studie neukázaly žádné známky potenciálního rizika u lidí. V testech s
opakovanými dávkami buprenorfinu u potkanů byl nižší přírůstek hmotnosti.

Studie fertility a obecné reprodukční schopnosti u potkanů neprokázaly škodlivé vlivy. Studie na
potkanech a králících odhalily známky fetální toxicity a došlo ke zvýšení počtu postimplantačních
potratů.

Studie na potkanech ukázaly menší intrauterinní růst, opoždění vývoje určitých neurologických funkcí
a vysokou peri/postnatální mortalitu u novorozených mláďat po podávání samicím během gestace nebo
laktace. Jsou důkazy, že komplikovaný porod a snížená laktace přispívaly k těmto účinkům. Žádné
údaje o embryotoxicitě včetně teratogenicity u potkanů nebo králíků nebyly zaznamenány.

Testování mutagenního potenciálu buprenorfinu in vitro a in vivo neprokázalo žádné klinicky
významné účinky.

V dlouhodobých studiích na potkanech a myších nebyl prokázán žádný karcinogenní potenciál
významný pro člověka.

Dostupná toxikologická data neukázala senzibilizující potenciál pomocných látek v transdermální
náplasti.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Adhezivní vrstva (obsahující buprenorfin): povidon K90, kyselina levulová, oleyl - oleát, adhezivní
akrylátový kopolymer 387-2054
Adhezivní vrstva (bez buprenorfinu): adhezivní akrylátový kopolymer 387-2287

Separační folie mezi adhezivními vrstvami s buprenorfinem a bez buprenorfinu:
silikonizovaná pegoterátová fólie 23 μm


Krycí folie: tkaná polyesterová fólie

Snímatelná fólie (zepředu pokrývající adhezivní vrstvu obsahující buprenorfin):
silikonizovaná pegoterátová fólie 100 μm

Modrý inkoust
10

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Každý dětský bezpečnostní sáček je vyroben z kompozitního vrstveného materiálu obsahujícího
papír/PET/PE/Al/Surlyn. Jeden sáček obsahuje jednu transdermální náplast.

Obsah balení:
Balení obsahuje 4, 5, 8, 10, 16 nebo 24 sáčků jednotlivě zatavených transdermálních náplastí.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Použité transdermální náplasti by měly být složeny napůl adhezivní vrstvou dovnitř, vloženy do
původního obalu a bezpečně zlikvidovány, nebo pokud je to možné, vráceny do lékárny. Veškeré
použité nebo nepoužité transdermální náplasti musí být zlikvidovány v souladu s místními
požadavky nebo vráceny do lékárny.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

G.L.Pharma GmbH.
Schlossplatz 8502 Lannach
Rakousko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Bupretec 35 mikrogramů/h: 65/503/16-C
Bupretec 52,5 mikrogramů/h: 65/504/16-C
Bupretec 70 mikrogramů/h: 65/505/16-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

12. 4.


10. DATUM REVIZE TEXTU

29. 9.