Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Zeota 10 mg potahované tablety
Zeota 20 mg potahované tablety
Zeota 40 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Olmesartanum medoxomilum
Jedna potahovaná tableta obsahuje 10 mg olmesartan-medoxomilu.
Jedna potahovaná tableta obsahuje 20 mg olmesartan-medoxomilu.
Jedna potahovaná tableta obsahuje 40 mg olmesartan-medoxomilu.
Pomocná látka se známým účinkem:
Jedna potahovaná tableta obsahuje 58,5 mg monohydrátu laktosy.
Jedna potahovaná tableta obsahuje 116,9 mg monohydrátu laktosy.
Jedna potahovaná tableta obsahuje 233,9 mg monohydrátu laktosy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta
Zeota 10 mg: bílé, kulaté potahované tablety o průměru 5,9 - 6,5 mm.
Zeota 20 mg: bílé, kulaté potahované tablety o průměru 7,9 - 8,7 mm.
Zeota 40 mg: bílé, oválné potahované tablety o délce 13,9 – 14,7 mm a šířce 7,9 – 8,7 mm.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Léčba esenciální hypertenze u dospělých.
Léčba hypertenze u dětí a dospívajících ve věku od 6 do 18 let.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dospělí
Doporučená počáteční dávka olmesartan-medoxomilu je 10 mg jednou denně. U pacientů, jejichž
krevní tlak není po této dávce dostatečně upraven, může být dávka olmesartan-medoxomilu zvýšena
na 20 mg jednou denně, což je optimální dávka. Pokud potřeba snížení krevního tlaku stále trvá, dávka
olmesartan-medoxomilu může být zvýšena na maximální denní dávku 40 mg nebo léčba může být
doplněna hydrochlorothiazidem.
Antihypertenzní účinek olmesartan-medoxomilu se podstatně projeví v průběhu 2 týdnů po zahájení
léčby a je maximální přibližně okolo 8. týdne po zahájení léčby. Toto je třeba brát v úvahu při
zvažování úpravy dávkování u některých pacientů.
Starší pacienti (od 65 let věku)
U starších pacientů není obvykle třeba upravovat dávkování (viz níže dávkování doporučené pro
pacienty s poruchou funkce ledvin). Pokud je třeba zvýšit dávku až na maximální dávku 40 mg denně,
musí být pečlivě sledován krevní tlak.
Porucha funkce ledvin
Maximální dávka pro pacienty s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin (clearance
kreatininu 20-60 ml/min) je 20 mg olmesartan-medoxomilu jednou denně, a to vzhledem k omezeným
zkušenostem s vyššími dávkami u této skupiny pacientů. Použití olmesartan-medoxomilu u pacientů
se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 20 ml/min) se nedoporučuje, protože
zkušenosti s použitím u těchto pacientů jsou jen omezené (viz body 4.4 a 5.2).
Porucha funkce jater
U pacientů s mírnou poruchou funkce jater není třeba upravovat doporučené dávkování. U pacientů se
středně závažnou poruchou funkce jater se doporučuje počáteční dávka 10 mg olmesartan-
medoxomilu jednou denně a maximální dávka nesmí překročit 20 mg jednou denně. U pacientů
s poruchou funkce jater užívajících již diuretika a/nebo jiná antihypertenziva se doporučuje pečlivé
sledování krevního tlaku a funkce ledvin. Zkušenosti s podáváním olmesartan-medoxomilu pacientům
s těžkou poruchou funkce jater nejsou, a proto se podávání této skupině pacientů nedoporučuje (viz
body 4.4 a 5.2). Olmesartan-medoxomil nesmí užívat pacienti s obstrukcí žlučových cest (viz bod 4.3).
Pediatrická populace
Děti a dospívající ve věku od 6 do 18 let
Doporučená úvodní dávka olmesartan-medoxomilu u dětí ve věku od 6 let do 18 let je 10 mg
jednou denně. U dětí, jejichž krevní tlak není po této dávce dostatečně upraven, může být dávka
olmesartan-medoxomilu zvýšena na 20 mg jednou denně. Pokud potřeba snížení krevního tlaku
stále trvá, u dětí které váží ≥ 35 kg může být dávka olmesartan-medoxomilu zvýšena až na 40 mg.
U dětí vážících ˂ 35 kg, denní dávka nesmí přesáhnout 20 mg.
Ostatní pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost olmesartan-medoxomilu u dětí ve věku 1-5 let nebyla stanovena. V současné
době dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 4.8 a 5.1, ale nelze určit žádná doporučení ohledně
dávkování.
Z důvodu obav ohledně bezpečnosti a chybějících dat olmesartan-medoxomil není určen k použití u
dětí ve věku do 1 roku.
Způsob podání
Aby byla dodržena pravidelnost dávkování, doporučuje se užívat přípravek Zeota každý den přibližně
ve stejnou dobu, s jídlem nebo bez jídla, např. při snídani. Tabletu je třeba spolknout a zapít
dostatečným množstvím tekutiny (např. jednou sklenicí vody). Tableta se nesmí žvýkat.
4.3 Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6).
- Obstrukce žlučových cest (viz bod 5.2).
- Současné užívání přípravku Zeota s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u
pacientů s diabetem mellitem nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz
body 4.5 a 5.1).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Intravaskulární objemová deplece
Symptomatická hypotenze, zvláště po první dávce, se může vyskytnout u pacientů s nedostatkem
tekutin a/nebo sodíku v důsledku intenzivní léčby diuretiky, dietního omezení příjmu soli, průjmu
nebo zvracení. Tyto stavy je třeba před podáním olmesartan-medoxomilu upravit.
Jiné stavy se stimulací systému renin-angiotenzin-aldosteron
U pacientů, jejichž tonus cév a funkce ledvin závisí především na aktivitě systému renin-angiotenzin-
aldosteron (např. pacientů se závažným městnavým srdečním selháním nebo onemocněním ledvin,
včetně stenózy renální arterie), bývá léčba jinými léky, které ovlivňují tento systém, spojena s akutní
hypotenzí, azotemií, oligurií nebo vzácně akutním selháním ledvin. Možnost vzniku obdobných reakcí
nelze vyloučit ani u antagonistů receptorů pro angiotenzin II.
Renovaskulární hypertenze
Pacienti s bilaterální stenózou renální arterie nebo stenózou arterie zásobující jednu fungující ledvinu
jsou ve zvýšené míře ohroženi závažnou hypotenzí a nedostatečností ledvin, pokud jsou léčeni
přípravky ovlivňujícími systém renin-angiotenzin-aldosteron.
Porucha funkce ledvin a transplantace ledvin
Pokud olmesartan-medoxomil užívají pacienti s poruchou funkce ledvin, doporučuje se sledovat
pravidelně hladiny draslíku a kreatininu v séru. Podávání olmesartan-medoxomilu se nedoporučuje
pacientům se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 20 ml/min) (viz body 4.2 a
5.2). Zkušenosti s podáváním olmesartan-medoxomilu pacientům po nedávné transplantaci ledvin
nebo pacientům s terminálním stádiem poruchy funkce ledvin (tj. clearance kreatininu < 12 ml/min)
nejsou.
Porucha funkce jater
Zkušenosti s podáváním pacientům se závažnou poruchou funkce jater nejsou, a proto se podávání
olmesartan-medoxomilu těmto pacientům nedoporučuje (dávkovací doporučení pro pacienty s mírnou
nebo středně závažnou poruchou funkce jater viz bod 4.2).
Hyperkalemie
Užívání léčivých přípravků, které ovlivňují systém renin-angiotenzin-aldosteron, může způsobit
hyperkalemii.
Riziko, že by hyperkalemie mohla být fatální, je zvýšeno u starších pacientů, u pacientů s poruchou
funkce ledvin a u pacientů s diabetem, u pacientů současně léčených jinými přípravky, které mohou
zvyšovat hladinu draslíku a/nebo u pacientů s přidruženými obtížemi.
Před zvažováním současného užívání přípravků ovlivňujících systém renin-angiotenzin-aldosteron je
třeba zvážit poměr mezi přínosem a rizikem a jiné alternativy léčby (viz níže „Duální blokáda systému
renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)“).
Hlavními rizikovými faktory hyperkalemie, které je třeba vzít v úvahu, jsou:
- Diabetes, porucha funkce ledvin, věk (>70 let).
angiotenzin-aldosteron a/nebo doplňky draslíku. Některé léčivé přípravky nebo terapeutické
třídy léčivých přípravků mohou vyvolat hyperkalemii: náhrady solí obsahující draslík, draslík
šetřící diuretika, ACE inhibitory, antagonisté receptorů angiotenzinu II (AIIRA), nesteroidní
protizánětlivé léky (NSAID; včetně selektivních inhibitorů COX-2), heparin, imunosupresivní
látky jako cyklosporin nebo takrolimus, trimethoprim.
- Přidružené obtíže, především dehydratace, akutní srdeční dekompenzace, metabolická acidóza,
zhoršení funkce ledvin, náhlé zhoršení stavu ledvin (např. infekční onemocnění), rozklad buněk
(např. akutní ischemie končetin, rhabdomyolýza, rozsáhlé trauma).
U ohrožených pacientů se doporučuje pečlivé sledování draslíku v séru (viz bod 4.5).
Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání
ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů
pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s
diabetickou nefropatií.
Lithium
Stejně jako u jiných antagonistů receptorů pro angiotenzin II, současné užívání olmesartan-
medoxomilu a lithia se nedoporučuje (viz bod 4.5).
Stenóza aortální nebo mitrální chlopně; obstrukční hypertrofická kardiomyopatie
Stejně jako u jiných látek působících vazodilataci, zvláštní opatrnost je vhodná u pacientů se stenózou
aortální nebo mitrální chlopně nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií.
Primární aldosteronismus
Pacienti s primárním aldosteronismem obecně neodpovídají na antihypertenziva působící inhibici
systému renin-angiotenzin-aldosteron. Proto se používání olmesartan-medoxomilu u těchto pacientů
nedoporučuje.
Sprue-like enteropatie
Několik měsíců až let po zahájení léčby byl velmi vzácně u pacientů užívajících olmesartan-
medoxomil hlášen silný, chronický průjem s výrazným úbytkem tělesné hmotnosti, zřejmě způsobený
lokální opožděnou hypersenzitivní reakcí. Biopsie střev často prokázaly atrofii klků. Pokud se u
pacienta v průběhu léčby olmesartan-medoxomilem objeví takové příznaky, a není-li známa jiná
zjevná etiologie, léčba olmesartan-medoxomilem má být ihned ukončena a nemá již být znovu
zahajována. Pokud se průjem nezlepší v týdnu následujícím po vysazení léku, má být zvážena další
konzultace se specialistou (např. gastroenterologem).
Etnické rozdíly
Stejně jako u všech ostatních antagonistů receptorů pro angiotenzin II, antihypertenzní účinek
olmesartan-medoxomilu je poněkud nižší u černošské populace než u jiných pacientů. Je to
pravděpodobně způsobeno vyšší prevalencí stavů s nízkou hladinou reninu u černošských pacientů
trpících hypertenzí.
Těhotenství
Užívání antagonistů receptorů pro angiotenzin II nesmí být zahajováno během těhotenství. Pokud není
pokračování léčby antagonisty receptorů pro angiotenzin II považováno za nezbytné, pacientky
plánující těhotenství musí být převedeny na alternativní antihypertenziva, která mají pro užívání v
těhotenství stanoven bezpečnostní profil. Pokud pacientka otěhotní, léčba antagonisty receptorů pro
angiotenzin II musí být okamžitě ukončena, a je-li to vhodné, musí být zahájena alternativní léčba (viz
body 4.3 a 4.6).
Jiné
Stejně jako u jiných antihypertenziv, nadměrný pokles krevního tlaku u pacientů s ischemickou
chorobou srdeční nebo ischemickou cerebrovaskulární chorobou by mohl vyústit v infarkt myokardu
nebo cévní mozkovou příhodu.
Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek
užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Pediatrická populace
Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých.
Není známo, zda interakce u dětí jsou podobné interakcím u dospělých.
Vliv jiných léků na olmesartan-medoxomil
Jiná antihypertenziva
Antihypertenzní účinek olmesartan-medoxomilu může být při současném užívání jiných
antihypertenziv zvýšen.
ACE inhibitory, blokátory receptorů pro angiotenzin II nebo aliskiren
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).
Doplňky draslíku a draslík šetřící diuretika
Na základě zkušeností s používáním jiných léků, které ovlivňují systém renin-angiotenzin-aldosteron,
může současné používání draslík šetřících diuretik, doplňků draslíku, náhrad minerálů obsahujících
draslík nebo jiných léků, které by mohly zvyšovat hladinu draslíku v séru (např. heparin) vést ke
zvýšení hladin draslíku v séru (viz bod 4.4). Současné používání se proto nedoporučuje.
Nesteroidní antirevmatika (NSAID)
Nesteroidní antirevmatika (včetně kyseliny acetylsalicylové v dávkách > 3g/den a inhibitorů COX-2) a
antagonisté receptorů pro angiotenzin II mohou působit synergicky snižováním glomerulární filtrace.
Rizikem současného užívání NSAID a antagonistů receptorů pro angiotenzinu II je výskyt akutního
selhání ledvin. Z tohoto důvodu se doporučuje sledování funkce ledvin na počátku léčby a pravidelná
hydratace pacienta.
Kromě toho současné užívání může snižovat antihypertenzní působení antagonistů receptorů pro
angiotenzin II, což může vést k částečné ztrátě jejich účinnosti.
Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin
Současné užívání sekvestrantu žlučových kyselin kolesevelam-hydrochloridu snižuje systémovou
dostupnost a maximální koncentraci olmesartanu v plasmě a snižuje t1/2. Podávání olmesartan-
medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam-hydrochloridu snižuje interakci léčiv. Má být
zváženo podávání olmesartan-medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam-hydrochloridu
(viz bod 5.2).
Jiné látky
Po léčbě antacidy (hydroxid hlinito-hořečnatý) bylo pozorováno mírné snížení biologické dostupnosti
olmesartanu. Současné podávání warfarinu a digoxinu nemělo vliv na farmakokinetiku olmesartanu.
Vliv olmesartan-medoxomilu na jiné léky
Lithium
Při současném podávání lithia a ACE inhibitorů či antagonistů receptorů pro angiotenzin II bylo
pozorováno reverzibilní zvýšení koncentrace lithia v séru a jeho toxicity. Proto se současné používání
olmesartan-medoxomilu a lithia nedoporučuje (viz bod 4.4). Pokud je současné použití nutné,
doporučuje se pečlivé sledování hladin lithia v séru.
Jiné látky
Látky, které byly zkoumány ve specifických klinických studiích na zdravých dobrovolnících, byly
warfarin, digoxin, antacida (hydroxid hlinito-hořečnatý), hydrochlorothiazid a pravastatin. Klinicky
významné interakce nebyly pozorovány a zvláště olmesartan-medoxomil neměl významný vliv na
farmakokinetiku nebo farmakodynamiku warfarinu nebo farmakokinetiku digoxinu.
In vitro olmesartan nevykazuje klinicky významné inhibiční účinky na lidské enzymy cytochromu
P450, tj. enzymy 1A1/2, 2A6, 2C8/9, 2C19, 2D6, 2E1 a 3A4 a nemá žádné nebo má jen minimální
indukční účinky na aktivitu cytochromu P450 potkanů. Proto nebyly provedeny in vivo studie interakcí
se známými inhibitory nebo induktory enzymů cytochromu P450 a klinicky významné interakce mezi
olmesartanem a léky metabolizovanými enzymy cytochromu P450 uvedenými výše se
nepředpokládají.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Užívání antagonistů receptorů pro angiotenzin II se během prvního trimestru těhotenství nedoporučuje
(viz bod 4.4). Užívání antagonistů receptorů pro angiotenzin II je v druhém a třetím trimestru
těhotenství kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4).
Epidemiologická data týkající se rizika teratogenity po užívání ACE inhibitorů během prvního
trimestru těhotenství nejsou přesvědčivá; nicméně malé zvýšení rizika nelze vyloučit. Zatímco
kontrolovaná epidemiologická data týkající se rizik při užívání antagonistů receptorů pro
angiotenzin II neexistují, podobná rizika by mohla existovat i pro tuto skupinu léků. Pokud není
pokračování léčby antagonisty receptorů pro angiotenzin II považováno za nezbytné, pacientky
plánující těhotenství musí být převedeny na alternativní antihypertenziva, která mají pro užívání v
těhotenství stanoven bezpečnostní profil. Pokud pacientka otěhotní, léčba antagonisty receptorů pro
angiotenzin II musí být okamžitě ukončena, a je-li to vhodné, musí být zahájena alternativní léčba.
Je známo, že užívání antagonistů receptorů pro angiotenzin II během druhého a třetího trimestru
působí toxicky na plod (snížená funkce ledvin, oligohydramnion, retardace osifikace lebky) a na
novorozence (selhání ledvin, hypotenze, hyperkalemie) (viz bod 5.3).
Jestliže došlo k užívání antagonistů receptorů pro angiotenzin II od druhého trimestru těhotenství,
doporučuje se vyšetření ledvin a lebky ultrazvukem.
Kojenci, jejichž matky užívaly antagonisty receptorů pro angiotenzin II, musí být pečlivě pozorováni
kvůli hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4).
Kojení
Olmesartan se vylučuje do mléka samic potkanů, ale není známo, zda se vylučuje také do mateřského
mléka u lidí. Protože nejsou k dispozici žádné informace o užívání přípravku Zeota v období kojení,
užívání přípravku Zeota se nedoporučuje a preferují se alternativní léky s lépe stanoveným
bezpečnostním profilem v období kojení, a to zejména pokud je kojeno novorozené nebo předčasně
narozené dítě.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Přípravek Zeota má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. U pacientů
užívajících antihypertenziva se mohou občas objevit závratě nebo únava, které mohou zhoršit
schopnost reagovat.
4.8 Nežádoucí účinky
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky při léčbě přípravkem Zeota jsou bolest hlavy (7,7 %),
příznaky podobné chřipce (4,0 %) a závrať (3,7 %).
V placebem kontrolovaných studiích monoterapie byla závrať jediným nežádoucím účinkem, který
jednoznačně souvisel s léčbou (2,5% incidence u olmesartan-medoxomilu a 0,9% u placeba).
Ve srovnání s placebem byla incidence hypertriacylglycerolemie a zvýšení hladin kreatinfosfokinázy
poněkud vyšší u olmesartan-medoxomilu (2,0% versus 1,1%), resp. (1,3% versus 0,7%).
Seznam nežádoucích účinků v tabulce
Nežádoucí účinky olmesartan-medoxomilu získané z klinických studií, studií bezpečnosti po uvedení
na trh a spontánních hlášení jsou shrnuty v tabulce níže.
Ke klasifikaci výskytu nežádoucích účinků byla použita následující terminologie: velmi časté (≥ 1/10),
časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi
vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Třídy orgánových systémů podle
databáze MedDRA
Četnost Nežádoucí účinky
Poruchy krve a lymfatického Méně časté Trombocytopenie
systému
Poruchy imunitního systému Méně časté Anafylaktické reakce
Poruchy metabolismu a výživy Časté Hypertriacylglycerolemie, Hyperurikemie
Vzácné Hyperkalemie
Poruchy nervového systému Časté Závrať, bolest hlavy
Poruchy ucha a labyrintu Méně časté Vertigo
Srdeční poruchy Méně časté Angina pectoris
Cévní poruchy Vzácné Hypotenze
Respirační, hrudní a mediastinální
poruchy
Časté Bronchitida, faryngitida, kašel, rinitida
Gastrointestinální poruchy Časté Gastroenteritida, průjem, bolest břicha,
nauzea, dyspepsie (porucha trávení),
Méně časté Zvracení
Velmi vzácné Sprue-like enteropatie (viz bod 4.4)
Poruchy kůže a podkožní tkáně Méně časté Exantém (vyrážka), alergická dermatitida,
kopřivka, vyrážka, svědění
Vzácné Angioedém
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Časté Artritida, bolest zad, bolest kostí
Méně časté Myalgie
Vzácné Svalové křeče
Poruchy jater a žlučových cest Není známo Autoimunitní hepatitida*
Poruchy ledvin a močových cest Časté Hematurie, infekce močových cest
Vzácné Akutní selhání ledvin, porucha funkce ledvin
Celkové poruchy a reakce v místě
aplikace
Časté Bolest, bolest na hrudi, periferní edém,
příznaky podobné chřipce, únava
Méně časté Otok obličeje, astenie, malátnost
Vzácné Letargie
Vyšetření Časté Zvýšená hladina jaterních enzymů, zvýšená
hladina močoviny v krvi, zvýšená hladina
kreatininfosfokinázy v krvi
Vzácné Zvýšená hladina kreatininu v krvi
*Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy autoimunitní hepatitidy s latencí v délce několika
měsíců až let, které byly po vysazení olmesartanu reverzibilní.
Popis vybraných nežádoucích účinků
V časové souvislosti s užíváním antagonistů receptorů angiotenzinu II byly hlášeny jednotlivé případy
rhabdomyolýzy.
Pediatrická populace
Bezpečnost olmesartan-medoxomilu byla sledována u 361 dětí a dospívajících ve věku 1-17 let v
průběhu 2 klinických studií. Ačkoli povaha a závažnost nežádoucích účinků je u dětí podobná jako u
dospělých, četnost výskytu následujících nežádoucích účinků je u dětí vyšší;
- Epistaxe je u dětí častý nežádoucí účinek (tj. ≥ 1/100 až <1/10), což u dospělých nebylo
zjištěno,
- U dětí ve věku 6-17 let se ve skupině s vysokou dávkou olmesartan-medoxomilu v průběhu
3týdenní dvojitě zaslepené studie téměř zdvojnásobila incidence závratí a bolestí hlavy.
Celkový bezpečnostní profil olmesartan-medoxomilu u pediatrických pacientů se významně neliší od
bezpečnostního profilu u dospělých.
Další zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti (od 65 let věku)
U starších pacientů je výskyt hypotenze mírně zvýšen, a to ze vzácného výskytu na méně častý výskyt.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48,
100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Co se týče předávkování u lidí, k dispozici jsou jen omezené informace. Nejpravděpodobnějším
následkem předávkování je hypotenze. Při předávkování musí být pacient pečlivě sledován a léčba má
být symptomatická a podpůrná.
Informace o možném odstranění olmesartanu dialýzou nejsou k dispozici.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antagonisté angiotenzinu II, ATC kód: C09CA08.
Mechanismus účinku/farmakodynamické účinky
Olmesartan-medoxomil je silným, po perorálním podání aktivním, selektivním antagonistou receptorů
pro angiotenzin II (typ AT1). Předpokládá se, že blokuje všechny účinky angiotenzinu II
zprostředkované AT1 receptory, a to bez ohledu na zdroj a cestu syntézy angiotenzinu II. Výsledkem
selektivního antagonismu receptorů pro angiotenzin II (AT1) je zvýšení hladiny reninu v plasmě a
koncentrací angiotenzinu I a II a mírné snížení koncentrace aldosteronu v plasmě.
Angiotenzin II je primární vazoaktivní hormon systému renin-angiotenzin-aldosteron a hraje
významnou roli v patofyziologii hypertenze modifikované (AT1) receptory typu 1.
Klinická účinnost a bezpečnost
Při hypertenzi vyvolává olmesartan-medoxomil na dávce závislé, dlouho přetrvávající snížení
arteriálního krevního tlaku. Hypotenze po první dávce nebyla zaznamenána, stejně jako tachyfylaxe v
průběhu dlouhodobé léčby nebo znovu objevení hypertenze po ukončení léčby.
Dávkování olmesartan-medoxomilu jednou denně zajišťuje efektivní a plynulé snížení krevního tlaku
v průběhu dávkovacího intervalu 24 hodin. Užívání jednou denně vyvolává obdobné snížení krevního
tlaku jako užívání dvakrát denně při zachování stejné celkové denní dávky.
Při kontinuální léčbě je maximálního snížení krevního tlaku dosaženo přibližně okolo 8. týdne po
zahájení léčby, ačkoli podstatný antihypertenzní účinek je pozorován již po 2 týdnech léčby. Při
současném užívání s hydrochlorothiazidem je snižování krevního tlaku aditivní a současné podávání je
dobře snášeno.
Vliv olmesartan-medoxomilu na mortalitu a morbiditu není dosud znám.
Randomizovaná studie Randomised Olmesartan and Diabetes Microalbuminuria Prevention
(ROADMAP) s 4447 pacienty s diabetem mellitem typu 2, normoalbuminurií a alespoň jedním dalším
kardiovaskulárním rizikovým faktorem zkoumala, zda by léčba olmesartan-medoxomilem mohla
oddálit nástup mikroalbuminurie. Medián sledování byl 3,2 let a pacienti v této době užívali navíc
olmesartan-medoxomil nebo placebo k jiným antihypertenzivům, s výjimkou ACE inhibitorů nebo
antagonistů receptorů pro angiotenzin II.
U primárního cílového parametru studie prokázala významné snížení rizika v době do nástupu
mikroalbuminurie ve prospěch olmesartan-medoxomilu. Po úpravě kvůli rozdílům v krevním tlaku
toto snížení rizika již nebylo statisticky významné. Mikroalbuminurie se rozvinula u 8,2 % (178 z
2160) pacientů ve skupině s olmesartan-medoxomilem a 9,8 % (210 z 2139) ve skupině s placebem.
Co se týče sekundárních cílových parametrů, kardiovaskulární příhody se objevily u 96 pacientů
(4,3 %) užívajících olmesartan-medoxomil a 94 pacientů (4,2 %) užívajících placebo. Incidence
mortality z kardiovaskulárních příčin byla vyšší u olmesartan-medoxomilu než u placeba (15 pacientů
(0,7 %) versus 3 pacienti (0,1 %)), navzdory podobným poměrům u nefatální cévní mozkové příhody
(14 pacientů (0,6 %) versus 8 pacientů (0,4 %)), nefatálního infarktu myokardu (17 pacientů (0,8 %)
versus 26 pacientů (1,2 %)) a mortality z nekardiovaskulárních příčin (11 pacientů (0,5 %) versus pacientů (0,5 %)). Celková mortalita byla u olmesartan-medoxomilu číselně vyšší (26 pacientů (1,2 %)
versus 15 pacientů (0,7 %)), což bylo dáno zejména vyšším počtem fatálních kardiovaskulárních
příhod.
Studie Olmesartan Reducing Incidence of End-stage Renal Disease in Diabetic Nephropathy Trial
(ORIENT) zkoumala účinky olmesartan-medoxomilu na renální a kardiovaskulární ukazatele u randomizovaných japonských a čínských pacientů s diabetem mellitem 2. typu a zjevnou nefropatií.
Medián sledování byl 3,1 let, pacienti v tomto období užívali navíc k jiným antihypertenzivům včetně
ACE inhibitorů buď olmesartan-medoxomil, nebo placebo.
Primární kombinovaný cílový parametr (doba do prvního zdvojnásobení kreatininu v séru, konečné
stádium onemocnění ledvin, úmrtí z jakékoli příčiny) byl pozorován u 116 pacientů ze skupiny
užívající olmesartan-medoxomil (41,1 %) a 129 pacientů ze skupiny užívající placebo (45,4 %) (HR
0,97 (95% CI 0,75 až 1,24); p=0,791). Kombinovaný sekundární kardiovaskulární cílový parametr byl
pozorován u 40 pacientů léčených olmesartan-medoxomilem (14,2 %) a 53 pacientů užívajících
placebo (18,7 %). Tento kombinovaný kardiovaskulární cílový parametr zahrnoval úmrtí z
kardiovaskulárních příčin u 10 (3,5 %) pacientů užívajících olmesartan-medoxomil versus 3 (1,1 %)
užívajících placebo, celkovou mortalitu 19 (6,7 %) versus 20 (7,0 %), nefatální cévní mozkovou
příhodu 8 (2,8 %) versus 11 (3,9 %) a nefatální infarkt myokardu 3 (1,1 %) versus 7 (2,5 %).
Pediatrická populace
Antihypertenzní účinek olmesartan-medoxomilu v případě pediatrické populace byl zkoumán v
randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii se 302 pacienty s hypertenzí ve věku
až 17 let. Sledovaná populace se skládala z kohorty 112 pacientů černé pleti a 190 pacientů různých
ras, která zahrnovala 38 černošských pacientů. Etiologie hypertenze byla převážně esenciální
hypertenze (87 % v černošské kohortě a 67 % ve smíšené kohortě). Pacienti s tělesnou hmotností 20 až
< 35 kg byli randomizováni k užívání 2,5 mg (nízká dávka) a 20 mg (vysoká dávka) olmesartan-
medoxomilu jednou denně a pacienti s hmotností ≥ 35 kg byli randomizováni k užívání 5 mg (nízká
dávka) nebo 40 mg (vysoká dávka) olmesartan-medoxomilu jednou denně.
Olmesartan-medoxomil statisticky významně snižoval jak systolický, tak diastolický krevní tlak
v dávkování upraveném podle tělesné hmotnosti. V nízkodávkovém režimu olmesartan-medoxomil
statisticky významně snižoval systolický krevní tlak o 6,6 mmHg a ve vysokodávkovém o 11,9 mmHg
oproti výchozím hodnotám. Tento účinek byl pozorován také v průběhu 2týdenní randomizované fáze
přerušení užívání přípravku, pomocí níž bylo prokázáno, že jak systolický, tak diastolický krevní tlak
statisticky významně stoupl ve skupině užívající placebo ve srovnání se skupinou užívající
olmesartan-medoxomil. Léčba byla účinná u pediatrických pacientů s primární i sekundární
hypertenzí. Stejně jako v populaci dospělých pacientů byl pokles krevního tlaku nižší u černošských
pacientů.
Ve stejné studii byl 59 pacientům ve věku 1 až 5 let s tělesnou hmotností ≥5 kg podáván olmesartan-
medoxomil v dávce 0,3 mg/kg jednou denně po dobu tří týdnů v nezaslepené fázi studie a následně
byla v dvojitě zaslepené fázi provedena randomizace k užívání olmesartan-medoxomilu nebo placeba.
Na konci druhého týdne přerušení užívání byl zjištěn průměrný pokles krevního tlaku celkově o
3/3 mmHg ve skupině užívající olmesartan-medoxomil; tento rozdíl v krevním tlaku nebyl statisticky
signifikantní (95% CI -2 až 7/-1 až 7).
Další informace
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan
Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem
receptorů pro angiotenzin II.
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetem mellitem 2. typu se známkami poškození
cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a
diabetickou nefropatií.
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií
užívat současně.
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a
chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocnění, nebo obojím. Studie byla
předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní
mozková příhoda byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a
zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální
dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce a distribuce
Olmesartan\medoxomil je proléčivo. Ve střevní sliznici a v portální krvi je během absorpce z
gastrointestinálního traktu rychle přeměňován esterázami na farmakologicky účinný metabolit
olmesartan.
Žádný intaktní olmesartan-medoxomil nebo intaktní medoxomilová část v postranní řetězci nebyly
detekovány v plasmě nebo exkrementech. Průměrná absolutní biologická dostupnost olmesartanu ve
formě tablet byla 25,6 %.
Průměrné maximální plasmatické koncentrace (Cmax) olmesartanu je dosaženo během 2 hodin po
perorálním podání olmesartan-medoxomilu; koncentrace olmesartanu v plasmě se zvyšuje přibližně
lineárně se zvyšováním jednotlivé perorální dávky až do 80 mg.
Potrava má minimální vliv na biologickou dostupnost olmesartanu, a proto olmesartan-medoxomil smí
být podáván jak s potravou, tak bez ní.
Klinicky významné rozdíly ve farmakokinetice olmesartanu spojené s pohlavím nebyly pozorovány.
Olmesartan se ve velké míře váže na plasmatické bílkoviny (99,7 %), ale potenciál ke klinicky
významným interakcím následkem vytěsnění z vazby na bílkoviny mezi olmesartanem a jinými
současně podávanými léky, které se také vysoce váží na plasmatické bílkoviny, je nízký (což bylo
potvrzeno nepřítomností klinicky významných interakcí mezi olmesartan-medoxomilem a
warfarinem). Vazba olmesartanu na krevní buňky je zanedbatelná. Průměrný distribuční objem po
intravenózním podání je nízký (16-29 l).
Biotransformace a eliminace
Celková plasmatická clearance byla 1,3 l/h (CV, 19 %) a byla relativně pomalá ve srovnání s
průtokem krve játry (cca 90 l/h). Po jednorázovém perorálním podání 14C-značeného olmesartan-
medoxomilu se 10-16 % podané radioaktivity objevilo v moči (velká většina v průběhu 24 hodin po
podání dávky) a zbytek radioaktivity byl zaznamenán ve stolici. Na základě systémové dostupnosti
25,6 % lze vypočítat, že absorbovaný olmesartan je odstraňován jak renální exkrecí (cca 40 %), tak
hepatobiliární exkrecí (cca 60 %). Veškerá zaznamenaná radioaktivita byla identifikována jako
olmesartan. Další významné metabolity nebyly detekovány. Enterohepatální oběh olmesartanu je
minimální. Protože velké množství olmesartanu se vylučuje žlučí, použití u pacientů s obstrukcí
žlučových cest je kontraindikováno (viz bod 4.3).
Terminální eliminační poločas olmesartanu po opakovaném perorálním podání je 10 až 15 hodin.
Rovnovážný stav je dosažen po několika prvních dávkách a další akumulace již není po 14 dnech při
opakovaném podání zřejmá. Renální clearance byla přibližně 0,5-0,7 l/h a byla nezávislá na dávce.
Farmakokinetika u vybraných skupin pacientů
Pediatrická populace
Farmakokinetika olmesartan-medoxomilu byla studována u pediatrických pacientů s hypertenzí ve
věku 1 až 16 let. Clearence olmesartan-medoxomilu byla po úpravě podle tělesné hmotnosti u
pediatrických pacientů podobná jako u dospělých pacientů.
V případě pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin nejsou k dispozici žádné údaje o
farmakokinetice.
Starší pacienti (od 65 let věku)
U starších pacientů (65-75 let věku) trpících hypertenzí byla AUC v rovnovážném stavu ve srovnání s
mladšími věkovými skupinami zvýšena o cca 35 % a u velmi starých pacientů (≥ 75 let věku) o cca
44 %. Toto zvýšení by mohlo být alespoň částečně spojeno se snížením funkce ledvin u této skupiny
pacientů.
Porucha funkce ledvin
U pacientů s mírnou, středně závažnou a závažnou poruchou funkce ledvin byla AUC v rovnovážném
stavu ve srovnání se zdravými dobrovolníky zvýšena o 62 %, 82 % a 179 % (viz body 4.2 a 4.4).
Porucha funkce jater
Po jednorázovém perorálním podání byly hodnoty AUC olmesartanu o 6 %, resp. 65 % vyšší při
mírné, resp. středně závažné poruše funkce jater než u odpovídajících zdravých dobrovolníků.
Nevázaná frakce olmesartanu 2 hodiny po podání byla u zdravých dobrovolníků, u pacientů s mírnou
poruchou funkce jater a u pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater, 0,26 %, 0,34 %, resp.
0,41 %. Po opakovaném podání pacientům se středně závažnou poruchou funkce jater byla průměrná
AUC olmesartanu opět o 65 % vyšší než u zdravých dobrovolníků. Průměrné hodnoty Cmax
olmesartanu byly u pacientů s poruchou funkce jater a zdravých jedinců podobné. Olmesartan-
medoxomil nebyl posuzován u pacientů se závažnou poruchou funkce jater (viz body 4.2 a 4.4).
Lékové interakce
Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin
Současné užívání 40 mg olmesartan-medoxomilu a 3750 mg kolesevelam-hydrochloridu zdravými
dobrovolníky mělo za následek 28% snížení Cmax a 39% snížení AUC olmesartanu. Menší účinek, 4%
a 15% snížení Cmax a AUC bylo pozorováno, pokud byl olmesartan-medoxomil podán 4 hodiny před
užitím kolesevelam-hydrochloridu. Eliminační poločas olmesartanu byl snížen o 50–52 % bez ohledu
na to, zda byl podán současně s kolesevelam-hydrochloridem nebo 4 hodiny před kolesevelam-
hydrochloridem (viz bod 4.5).
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Ve studiích chronické toxicity provedených na potkanech a psech vykazoval olmesartan-medoxomil
obdobné účinky jako jiní antagonisté AT1 receptorů a ACE inhibitory: zvýšení hladiny močoviny v
krvi (BUN) a kreatininu (vzhledem k funkčním změnám ledvin způsobených blokádou ATreceptorů); snížení hmotnosti srdce; snížení parametrů červených krvinek (erytrocyty, hemoglobin,
hematokrit); histologické známky poškození ledvin (regenerační léze renálního epitelu, ztluštění
bazální membrány, dilatace tubulů). Tyto nežádoucí účinky způsobené farmakologickým působením
olmesartan-medoxomilu se vyskytly také v preklinických studiích provedených s jinými antagonisty
AT1 receptorů a ACE inhibitory a mohou být omezeny současným perorálním podáváním chloridu
sodného.
U obou živočišných druhů bylo pozorováno zvýšení aktivity plasmatického reninu a
hypertrofie/hyperplazie juxtaglomerulárních buněk ledvin. Tyto změny, které patří mezi typické
účinky ACE inhibitorů a jiných antagonistů AT1 receptorů, by nemusely mít klinickou významnost.
Stejně jako u jiných antagonistů AT1 receptorů, bylo zjištěno, že olmesartan-medoxomil zvyšuje
incidenci zlomů chromozomů v buněčných kulturách in vitro. V několika in vivo studiích provedených
s olmesartan-medoxomilem ve velmi vysokých dávkách (až 2000 mg/kg) podávaných perorálně
nebyly pozorovány žádné významné účinky. Data z komplexní studie genotoxicity naznačují, že
olmesartan velmi pravděpodobně nemá genotoxické účinky při klinickém používání.
Olmesartan-medoxomil nebyl kancerogenní ani u potkanů (dvouletá studie) ani u myší, u kterých byl
testován ve dvou studiích kancerogenity po dobu 6 měsíců s použitím transgenních modelů.
Ve studiích reprodukční toxicity provedených u potkanů neovlivňoval olmesartan-medoxomil fertilitu
a nebyly zaznamenány ani teratogenní účinky. Společně s jinými antagonisty receptorů pro
angiotenzin II, přežití potomků bylo po expozici olmesartan-medoxomilem sníženo a dilatace ledvinné
pánvičky byla pozorována po expozici samic v pokročilé fázi březosti a při kojení. Společně s jinými
antihypertenzivy, olmesartan-medoxomil byl více toxický pro březí samice králíků než pro březí
samice potkanů, avšak známky fetotoxicity nebyly pozorovány.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Jádro tablety
mikrokrystalická celulosa
monohydrát laktosy
hyprolosa
částečně substituovaná hyprolosa
magnesium-stearát
koloidní bezvodý oxid křemičitý
Potahová vrstva tablety
hypromelosa
mastek
oxid titaničitý (E171)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 ºC.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Al/Al (OPA/Al/PVC a Al fόlie) blistr.
Balení po 14, 28, 30, 50, 56, 84, 90, 98, 100 a 500 potahovaných tabletách.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Zentiva, k.s., U Kabelovny 130, 102 37 Praha 10, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Zeota 10 mg: 58/620/12-C
Zeota 20 mg: 58/621/12-C
Zeota 40 mg: 58/622/12-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 5. 12. Datum posledního prodloužení registrace: 31. 8.
10. DATUM REVIZE TEXTU
26. 5.
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Zeota 10 mg potahované tablety
Zeota 20 mg potahované tablety
Zeota 40 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Olmesartanum medoxomilum
Jedna potahovaná tableta obsahuje 10 mg olmesartan-medoxomilu.
Jedna potahovaná tableta obsahuje 20 mg olmesartan-medoxomilu.
Jedna potahovaná tableta obsahuje 40 mg olmesartan-medoxomilu.
Pomocná látka se známým účinkem:
Jedna potahovaná tableta obsahuje 58,5 mg monohydrátu laktosy.
Jedna potahovaná tableta obsahuje 116,9 mg monohydrátu laktosy.
Jedna potahovaná tableta obsahuje 233,9 mg monohydrátu laktosy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta
Zeota 10 mg: bílé, kulaté potahované tablety o průměru 5,9 - 6,5 mm.
Zeota 20 mg: bílé, kulaté potahované tablety o průměru 7,9 - 8,7 mm.
Zeota 40 mg: bílé, oválné potahované tablety o délce 13,9 – 14,7 mm a šířce 7,9 – 8,7 mm.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Léčba esenciální hypertenze u dospělých.
Léčba hypertenze u dětí a dospívajících ve věku od 6 do 18 let.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dospělí
Doporučená počáteční dávka olmesartan-medoxomilu je 10 mg jednou denně. U pacientů, jejichž
krevní tlak není po této dávce dostatečně upraven, může být dávka olmesartan-medoxomilu zvýšena
na 20 mg jednou denně, což je optimální dávka. Pokud potřeba snížení krevního tlaku stále trvá, dávka
olmesartan-medoxomilu může být zvýšena na maximální denní dávku 40 mg nebo léčba může být
doplněna hydrochlorothiazidem.
Antihypertenzní účinek olmesartan-medoxomilu se podstatně projeví v průběhu 2 týdnů po zahájení
léčby a je maximální přibližně okolo 8. týdne po zahájení léčby. Toto je třeba brát v úvahu při
zvažování úpravy dávkování u některých pacientů.
Starší pacienti (od 65 let věku)
U starších pacientů není obvykle třeba upravovat dávkování (viz níže dávkování doporučené pro
pacienty s poruchou funkce ledvin). Pokud je třeba zvýšit dávku až na maximální dávku 40 mg denně,
musí být pečlivě sledován krevní tlak.
Porucha funkce ledvin
Maximální dávka pro pacienty s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin (clearance
kreatininu 20-60 ml/min) je 20 mg olmesartan-medoxomilu jednou denně, a to vzhledem k omezeným
zkušenostem s vyššími dávkami u této skupiny pacientů. Použití olmesartan-medoxomilu u pacientů
se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 20 ml/min) se nedoporučuje, protože
zkušenosti s použitím u těchto pacientů jsou jen omezené (viz body 4.4 a 5.2).
Porucha funkce jater
U pacientů s mírnou poruchou funkce jater není třeba upravovat doporučené dávkování. U pacientů se
středně závažnou poruchou funkce jater se doporučuje počáteční dávka 10 mg olmesartan-
medoxomilu jednou denně a maximální dávka nesmí překročit 20 mg jednou denně. U pacientů
s poruchou funkce jater užívajících již diuretika a/nebo jiná antihypertenziva se doporučuje pečlivé
sledování krevního tlaku a funkce ledvin. Zkušenosti s podáváním olmesartan-medoxomilu pacientům
s těžkou poruchou funkce jater nejsou, a proto se podávání této skupině pacientů nedoporučuje (viz
body 4.4 a 5.2). Olmesartan-medoxomil nesmí užívat pacienti s obstrukcí žlučových cest (viz bod 4.3).
Pediatrická populace
Děti a dospívající ve věku od 6 do 18 let
Doporučená úvodní dávka olmesartan-medoxomilu u dětí ve věku od 6 let do 18 let je 10 mg
jednou denně. U dětí, jejichž krevní tlak není po této dávce dostatečně upraven, může být dávka
olmesartan-medoxomilu zvýšena na 20 mg jednou denně. Pokud potřeba snížení krevního tlaku
stále trvá, u dětí které váží ≥ 35 kg může být dávka olmesartan-medoxomilu zvýšena až na 40 mg.
U dětí vážících ˂ 35 kg, denní dávka nesmí přesáhnout 20 mg.
Ostatní pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost olmesartan-medoxomilu u dětí ve věku 1-5 let nebyla stanovena. V současné
době dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 4.8 a 5.1, ale nelze určit žádná doporučení ohledně
dávkování.
Z důvodu obav ohledně bezpečnosti a chybějících dat olmesartan-medoxomil není určen k použití u
dětí ve věku do 1 roku.
Způsob podání
Aby byla dodržena pravidelnost dávkování, doporučuje se užívat přípravek Zeota každý den přibližně
ve stejnou dobu, s jídlem nebo bez jídla, např. při snídani. Tabletu je třeba spolknout a zapít
dostatečným množstvím tekutiny (např. jednou sklenicí vody). Tableta se nesmí žvýkat.
4.3 Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6).
- Obstrukce žlučových cest (viz bod 5.2).
- Současné užívání přípravku Zeota s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u
pacientů s diabetem mellitem nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz
body 4.5 a 5.1).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Intravaskulární objemová deplece
Symptomatická hypotenze, zvláště po první dávce, se může vyskytnout u pacientů s nedostatkem
tekutin a/nebo sodíku v důsledku intenzivní léčby diuretiky, dietního omezení příjmu soli, průjmu
nebo zvracení. Tyto stavy je třeba před podáním olmesartan-medoxomilu upravit.
Jiné stavy se stimulací systému renin-angiotenzin-aldosteron
U pacientů, jejichž tonus cév a funkce ledvin závisí především na aktivitě systému renin-angiotenzin-
aldosteron (např. pacientů se závažným městnavým srdečním selháním nebo onemocněním ledvin,
včetně stenózy renální arterie), bývá léčba jinými léky, které ovlivňují tento systém, spojena s akutní
hypotenzí, azotemií, oligurií nebo vzácně akutním selháním ledvin. Možnost vzniku obdobných reakcí
nelze vyloučit ani u antagonistů receptorů pro angiotenzin II.
Renovaskulární hypertenze
Pacienti s bilaterální stenózou renální arterie nebo stenózou arterie zásobující jednu fungující ledvinu
jsou ve zvýšené míře ohroženi závažnou hypotenzí a nedostatečností ledvin, pokud jsou léčeni
přípravky ovlivňujícími systém renin-angiotenzin-aldosteron.
Porucha funkce ledvin a transplantace ledvin
Pokud olmesartan-medoxomil užívají pacienti s poruchou funkce ledvin, doporučuje se sledovat
pravidelně hladiny draslíku a kreatininu v séru. Podávání olmesartan-medoxomilu se nedoporučuje
pacientům se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 20 ml/min) (viz body 4.2 a
5.2). Zkušenosti s podáváním olmesartan-medoxomilu pacientům po nedávné transplantaci ledvin
nebo pacientům s terminálním stádiem poruchy funkce ledvin (tj. clearance kreatininu < 12 ml/min)
nejsou.
Porucha funkce jater
Zkušenosti s podáváním pacientům se závažnou poruchou funkce jater nejsou, a proto se podávání
olmesartan-medoxomilu těmto pacientům nedoporučuje (dávkovací doporučení pro pacienty s mírnou
nebo středně závažnou poruchou funkce jater viz bod 4.2).
Hyperkalemie
Užívání léčivých přípravků, které ovlivňují systém renin-angiotenzin-aldosteron, může způsobit
hyperkalemii.
Riziko, že by hyperkalemie mohla být fatální, je zvýšeno u starších pacientů, u pacientů s poruchou
funkce ledvin a u pacientů s diabetem, u pacientů současně léčených jinými přípravky, které mohou
zvyšovat hladinu draslíku a/nebo u pacientů s přidruženými obtížemi.
Před zvažováním současného užívání přípravků ovlivňujících systém renin-angiotenzin-aldosteron je
třeba zvážit poměr mezi přínosem a rizikem a jiné alternativy léčby (viz níže „Duální blokáda systému
renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)“).
Hlavními rizikovými faktory hyperkalemie, které je třeba vzít v úvahu, jsou:
- Diabetes, porucha funkce ledvin, věk (>70 let).
angiotenzin-aldosteron a/nebo doplňky draslíku. Některé léčivé přípravky nebo terapeutické
třídy léčivých přípravků mohou vyvolat hyperkalemii: náhrady solí obsahující draslík, draslík
šetřící diuretika, ACE inhibitory, antagonisté receptorů angiotenzinu II (AIIRA), nesteroidní
protizánětlivé léky (NSAID; včetně selektivních inhibitorů COX-2), heparin, imunosupresivní
látky jako cyklosporin nebo takrolimus, trimethoprim.
- Přidružené obtíže, především dehydratace, akutní srdeční dekompenzace, metabolická acidóza,
zhoršení funkce ledvin, náhlé zhoršení stavu ledvin (např. infekční onemocnění), rozklad buněk
(např. akutní ischemie končetin, rhabdomyolýza, rozsáhlé trauma).
U ohrožených pacientů se doporučuje pečlivé sledování draslíku v séru (viz bod 4.5).
Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání
ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů
pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s
diabetickou nefropatií.
Lithium
Stejně jako u jiných antagonistů receptorů pro angiotenzin II, současné užívání olmesartan-
medoxomilu a lithia se nedoporučuje (viz bod 4.5).
Stenóza aortální nebo mitrální chlopně; obstrukční hypertrofická kardiomyopatie
Stejně jako u jiných látek působících vazodilataci, zvláštní opatrnost je vhodná u pacientů se stenózou
aortální nebo mitrální chlopně nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií.
Primární aldosteronismus
Pacienti s primárním aldosteronismem obecně neodpovídají na antihypertenziva působící inhibici
systému renin-angiotenzin-aldosteron. Proto se používání olmesartan-medoxomilu u těchto pacientů
nedoporučuje.
Sprue-like enteropatie
Několik měsíců až let po zahájení léčby byl velmi vzácně u pacientů užívajících olmesartan-
medoxomil hlášen silný, chronický průjem s výrazným úbytkem tělesné hmotnosti, zřejmě způsobený
lokální opožděnou hypersenzitivní reakcí. Biopsie střev často prokázaly atrofii klků. Pokud se u
pacienta v průběhu léčby olmesartan-medoxomilem objeví takové příznaky, a není-li známa jiná
zjevná etiologie, léčba olmesartan-medoxomilem má být ihned ukončena a nemá již být znovu
zahajována. Pokud se průjem nezlepší v týdnu následujícím po vysazení léku, má být zvážena další
konzultace se specialistou (např. gastroenterologem).
Etnické rozdíly
Stejně jako u všech ostatních antagonistů receptorů pro angiotenzin II, antihypertenzní účinek
olmesartan-medoxomilu je poněkud nižší u černošské populace než u jiných pacientů. Je to
pravděpodobně způsobeno vyšší prevalencí stavů s nízkou hladinou reninu u černošských pacientů
trpících hypertenzí.
Těhotenství
Užívání antagonistů receptorů pro angiotenzin II nesmí být zahajováno během těhotenství. Pokud není
pokračování léčby antagonisty receptorů pro angiotenzin II považováno za nezbytné, pacientky
plánující těhotenství musí být převedeny na alternativní antihypertenziva, která mají pro užívání v
těhotenství stanoven bezpečnostní profil. Pokud pacientka otěhotní, léčba antagonisty receptorů pro
angiotenzin II musí být okamžitě ukončena, a je-li to vhodné, musí být zahájena alternativní léčba (viz
body 4.3 a 4.6).
Jiné
Stejně jako u jiných antihypertenziv, nadměrný pokles krevního tlaku u pacientů s ischemickou
chorobou srdeční nebo ischemickou cerebrovaskulární chorobou by mohl vyústit v infarkt myokardu
nebo cévní mozkovou příhodu.
Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek
užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Pediatrická populace
Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých.
Není známo, zda interakce u dětí jsou podobné interakcím u dospělých.
Vliv jiných léků na olmesartan-medoxomil
Jiná antihypertenziva
Antihypertenzní účinek olmesartan-medoxomilu může být při současném užívání jiných
antihypertenziv zvýšen.
ACE inhibitory, blokátory receptorů pro angiotenzin II nebo aliskiren
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).
Doplňky draslíku a draslík šetřící diuretika
Na základě zkušeností s používáním jiných léků, které ovlivňují systém renin-angiotenzin-aldosteron,
může současné používání draslík šetřících diuretik, doplňků draslíku, náhrad minerálů obsahujících
draslík nebo jiných léků, které by mohly zvyšovat hladinu draslíku v séru (např. heparin) vést ke
zvýšení hladin draslíku v séru (viz bod 4.4). Současné používání se proto nedoporučuje.
Nesteroidní antirevmatika (NSAID)
Nesteroidní antirevmatika (včetně kyseliny acetylsalicylové v dávkách > 3g/den a inhibitorů COX-2) a
antagonisté receptorů pro angiotenzin II mohou působit synergicky snižováním glomerulární filtrace.
Rizikem současného užívání NSAID a antagonistů receptorů pro angiotenzinu II je výskyt akutního
selhání ledvin. Z tohoto důvodu se doporučuje sledování funkce ledvin na počátku léčby a pravidelná
hydratace pacienta.
Kromě toho současné užívání může snižovat antihypertenzní působení antagonistů receptorů pro
angiotenzin II, což může vést k částečné ztrátě jejich účinnosti.
Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin
Současné užívání sekvestrantu žlučových kyselin kolesevelam-hydrochloridu snižuje systémovou
dostupnost a maximální koncentraci olmesartanu v plasmě a snižuje t1/2. Podávání olmesartan-
medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam-hydrochloridu snižuje interakci léčiv. Má být
zváženo podávání olmesartan-medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam-hydrochloridu
(viz bod 5.2).
Jiné látky
Po léčbě antacidy (hydroxid hlinito-hořečnatý) bylo pozorováno mírné snížení biologické dostupnosti
olmesartanu. Současné podávání warfarinu a digoxinu nemělo vliv na farmakokinetiku olmesartanu.
Vliv olmesartan-medoxomilu na jiné léky
Lithium
Při současném podávání lithia a ACE inhibitorů či antagonistů receptorů pro angiotenzin II bylo
pozorováno reverzibilní zvýšení koncentrace lithia v séru a jeho toxicity. Proto se současné používání
olmesartan-medoxomilu a lithia nedoporučuje (viz bod 4.4). Pokud je současné použití nutné,
doporučuje se pečlivé sledování hladin lithia v séru.
Jiné látky
Látky, které byly zkoumány ve specifických klinických studiích na zdravých dobrovolnících, byly
warfarin, digoxin, antacida (hydroxid hlinito-hořečnatý), hydrochlorothiazid a pravastatin. Klinicky
významné interakce nebyly pozorovány a zvláště olmesartan-medoxomil neměl významný vliv na
farmakokinetiku nebo farmakodynamiku warfarinu nebo farmakokinetiku digoxinu.
In vitro olmesartan nevykazuje klinicky významné inhibiční účinky na lidské enzymy cytochromu
P450, tj. enzymy 1A1/2, 2A6, 2C8/9, 2C19, 2D6, 2E1 a 3A4 a nemá žádné nebo má jen minimální
indukční účinky na aktivitu cytochromu P450 potkanů. Proto nebyly provedeny in vivo studie interakcí
se známými inhibitory nebo induktory enzymů cytochromu P450 a klinicky významné interakce mezi
olmesartanem a léky metabolizovanými enzymy cytochromu P450 uvedenými výše se
nepředpokládají.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Užívání antagonistů receptorů pro angiotenzin II se během prvního trimestru těhotenství nedoporučuje
(viz bod 4.4). Užívání antagonistů receptorů pro angiotenzin II je v druhém a třetím trimestru
těhotenství kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4).
Epidemiologická data týkající se rizika teratogenity po užívání ACE inhibitorů během prvního
trimestru těhotenství nejsou přesvědčivá; nicméně malé zvýšení rizika nelze vyloučit. Zatímco
kontrolovaná epidemiologická data týkající se rizik při užívání antagonistů receptorů pro
angiotenzin II neexistují, podobná rizika by mohla existovat i pro tuto skupinu léků. Pokud není
pokračování léčby antagonisty receptorů pro angiotenzin II považováno za nezbytné, pacientky
plánující těhotenství musí být převedeny na alternativní antihypertenziva, která mají pro užívání v
těhotenství stanoven bezpečnostní profil. Pokud pacientka otěhotní, léčba antagonisty receptorů pro
angiotenzin II musí být okamžitě ukončena, a je-li to vhodné, musí být zahájena alternativní léčba.
Je známo, že užívání antagonistů receptorů pro angiotenzin II během druhého a třetího trimestru
působí toxicky na plod (snížená funkce ledvin, oligohydramnion, retardace osifikace lebky) a na
novorozence (selhání ledvin, hypotenze, hyperkalemie) (viz bod 5.3).
Jestliže došlo k užívání antagonistů receptorů pro angiotenzin II od druhého trimestru těhotenství,
doporučuje se vyšetření ledvin a lebky ultrazvukem.
Kojenci, jejichž matky užívaly antagonisty receptorů pro angiotenzin II, musí být pečlivě pozorováni
kvůli hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4).
Kojení
Olmesartan se vylučuje do mléka samic potkanů, ale není známo, zda se vylučuje také do mateřského
mléka u lidí. Protože nejsou k dispozici žádné informace o užívání přípravku Zeota v období kojení,
užívání přípravku Zeota se nedoporučuje a preferují se alternativní léky s lépe stanoveným
bezpečnostním profilem v období kojení, a to zejména pokud je kojeno novorozené nebo předčasně
narozené dítě.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Přípravek Zeota má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. U pacientů
užívajících antihypertenziva se mohou občas objevit závratě nebo únava, které mohou zhoršit
schopnost reagovat.
4.8 Nežádoucí účinky
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky při léčbě přípravkem Zeota jsou bolest hlavy (7,7 %),
příznaky podobné chřipce (4,0 %) a závrať (3,7 %).
V placebem kontrolovaných studiích monoterapie byla závrať jediným nežádoucím účinkem, který
jednoznačně souvisel s léčbou (2,5% incidence u olmesartan-medoxomilu a 0,9% u placeba).
Ve srovnání s placebem byla incidence hypertriacylglycerolemie a zvýšení hladin kreatinfosfokinázy
poněkud vyšší u olmesartan-medoxomilu (2,0% versus 1,1%), resp. (1,3% versus 0,7%).
Seznam nežádoucích účinků v tabulce
Nežádoucí účinky olmesartan-medoxomilu získané z klinických studií, studií bezpečnosti po uvedení
na trh a spontánních hlášení jsou shrnuty v tabulce níže.
Ke klasifikaci výskytu nežádoucích účinků byla použita následující terminologie: velmi časté (≥ 1/10),
časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi
vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Třídy orgánových systémů podle
databáze MedDRA
Četnost Nežádoucí účinky
Poruchy krve a lymfatického Méně časté Trombocytopenie
systému
Poruchy imunitního systému Méně časté Anafylaktické reakce
Poruchy metabolismu a výživy Časté Hypertriacylglycerolemie, Hyperurikemie
Vzácné Hyperkalemie
Poruchy nervového systému Časté Závrať, bolest hlavy
Poruchy ucha a labyrintu Méně časté Vertigo
Srdeční poruchy Méně časté Angina pectoris
Cévní poruchy Vzácné Hypotenze
Respirační, hrudní a mediastinální
poruchy
Časté Bronchitida, faryngitida, kašel, rinitida
Gastrointestinální poruchy Časté Gastroenteritida, průjem, bolest břicha,
nauzea, dyspepsie (porucha trávení),
Méně časté Zvracení
Velmi vzácné Sprue-like enteropatie (viz bod 4.4)
Poruchy kůže a podkožní tkáně Méně časté Exantém (vyrážka), alergická dermatitida,
kopřivka, vyrážka, svědění
Vzácné Angioedém
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Časté Artritida, bolest zad, bolest kostí
Méně časté Myalgie
Vzácné Svalové křeče
Poruchy jater a žlučových cest Není známo Autoimunitní hepatitida*
Poruchy ledvin a močových cest Časté Hematurie, infekce močových cest
Vzácné Akutní selhání ledvin, porucha funkce ledvin
Celkové poruchy a reakce v místě
aplikace
Časté Bolest, bolest na hrudi, periferní edém,
příznaky podobné chřipce, únava
Méně časté Otok obličeje, astenie, malátnost
Vzácné Letargie
Vyšetření Časté Zvýšená hladina jaterních enzymů, zvýšená
hladina močoviny v krvi, zvýšená hladina
kreatininfosfokinázy v krvi
Vzácné Zvýšená hladina kreatininu v krvi
*Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy autoimunitní hepatitidy s latencí v délce několika
měsíců až let, které byly po vysazení olmesartanu reverzibilní.
Popis vybraných nežádoucích účinků
V časové souvislosti s užíváním antagonistů receptorů angiotenzinu II byly hlášeny jednotlivé případy
rhabdomyolýzy.
Pediatrická populace
Bezpečnost olmesartan-medoxomilu byla sledována u 361 dětí a dospívajících ve věku 1-17 let v
průběhu 2 klinických studií. Ačkoli povaha a závažnost nežádoucích účinků je u dětí podobná jako u
dospělých, četnost výskytu následujících nežádoucích účinků je u dětí vyšší;
- Epistaxe je u dětí častý nežádoucí účinek (tj. ≥ 1/100 až <1/10), což u dospělých nebylo
zjištěno,
- U dětí ve věku 6-17 let se ve skupině s vysokou dávkou olmesartan-medoxomilu v průběhu
3týdenní dvojitě zaslepené studie téměř zdvojnásobila incidence závratí a bolestí hlavy.
Celkový bezpečnostní profil olmesartan-medoxomilu u pediatrických pacientů se významně neliší od
bezpečnostního profilu u dospělých.
Další zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti (od 65 let věku)
U starších pacientů je výskyt hypotenze mírně zvýšen, a to ze vzácného výskytu na méně častý výskyt.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48,
100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Co se týče předávkování u lidí, k dispozici jsou jen omezené informace. Nejpravděpodobnějším
následkem předávkování je hypotenze. Při předávkování musí být pacient pečlivě sledován a léčba má
být symptomatická a podpůrná.
Informace o možném odstranění olmesartanu dialýzou nejsou k dispozici.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antagonisté angiotenzinu II, ATC kód: C09CA08.
Mechanismus účinku/farmakodynamické účinky
Olmesartan-medoxomil je silným, po perorálním podání aktivním, selektivním antagonistou receptorů
pro angiotenzin II (typ AT1). Předpokládá se, že blokuje všechny účinky angiotenzinu II
zprostředkované AT1 receptory, a to bez ohledu na zdroj a cestu syntézy angiotenzinu II. Výsledkem
selektivního antagonismu receptorů pro angiotenzin II (AT1) je zvýšení hladiny reninu v plasmě a
koncentrací angiotenzinu I a II a mírné snížení koncentrace aldosteronu v plasmě.
Angiotenzin II je primární vazoaktivní hormon systému renin-angiotenzin-aldosteron a hraje
významnou roli v patofyziologii hypertenze modifikované (AT1) receptory typu 1.
Klinická účinnost a bezpečnost
Při hypertenzi vyvolává olmesartan-medoxomil na dávce závislé, dlouho přetrvávající snížení
arteriálního krevního tlaku. Hypotenze po první dávce nebyla zaznamenána, stejně jako tachyfylaxe v
průběhu dlouhodobé léčby nebo znovu objevení hypertenze po ukončení léčby.
Dávkování olmesartan-medoxomilu jednou denně zajišťuje efektivní a plynulé snížení krevního tlaku
v průběhu dávkovacího intervalu 24 hodin. Užívání jednou denně vyvolává obdobné snížení krevního
tlaku jako užívání dvakrát denně při zachování stejné celkové denní dávky.
Při kontinuální léčbě je maximálního snížení krevního tlaku dosaženo přibližně okolo 8. týdne po
zahájení léčby, ačkoli podstatný antihypertenzní účinek je pozorován již po 2 týdnech léčby. Při
současném užívání s hydrochlorothiazidem je snižování krevního tlaku aditivní a současné podávání je
dobře snášeno.
Vliv olmesartan-medoxomilu na mortalitu a morbiditu není dosud znám.
Randomizovaná studie Randomised Olmesartan and Diabetes Microalbuminuria Prevention
(ROADMAP) s 4447 pacienty s diabetem mellitem typu 2, normoalbuminurií a alespoň jedním dalším
kardiovaskulárním rizikovým faktorem zkoumala, zda by léčba olmesartan-medoxomilem mohla
oddálit nástup mikroalbuminurie. Medián sledování byl 3,2 let a pacienti v této době užívali navíc
olmesartan-medoxomil nebo placebo k jiným antihypertenzivům, s výjimkou ACE inhibitorů nebo
antagonistů receptorů pro angiotenzin II.
U primárního cílového parametru studie prokázala významné snížení rizika v době do nástupu
mikroalbuminurie ve prospěch olmesartan-medoxomilu. Po úpravě kvůli rozdílům v krevním tlaku
toto snížení rizika již nebylo statisticky významné. Mikroalbuminurie se rozvinula u 8,2 % (178 z
2160) pacientů ve skupině s olmesartan-medoxomilem a 9,8 % (210 z 2139) ve skupině s placebem.
Co se týče sekundárních cílových parametrů, kardiovaskulární příhody se objevily u 96 pacientů
(4,3 %) užívajících olmesartan-medoxomil a 94 pacientů (4,2 %) užívajících placebo. Incidence
mortality z kardiovaskulárních příčin byla vyšší u olmesartan-medoxomilu než u placeba (15 pacientů
(0,7 %) versus 3 pacienti (0,1 %)), navzdory podobným poměrům u nefatální cévní mozkové příhody
(14 pacientů (0,6 %) versus 8 pacientů (0,4 %)), nefatálního infarktu myokardu (17 pacientů (0,8 %)
versus 26 pacientů (1,2 %)) a mortality z nekardiovaskulárních příčin (11 pacientů (0,5 %) versus pacientů (0,5 %)). Celková mortalita byla u olmesartan-medoxomilu číselně vyšší (26 pacientů (1,2 %)
versus 15 pacientů (0,7 %)), což bylo dáno zejména vyšším počtem fatálních kardiovaskulárních
příhod.
Studie Olmesartan Reducing Incidence of End-stage Renal Disease in Diabetic Nephropathy Trial
(ORIENT) zkoumala účinky olmesartan-medoxomilu na renální a kardiovaskulární ukazatele u randomizovaných japonských a čínských pacientů s diabetem mellitem 2. typu a zjevnou nefropatií.
Medián sledování byl 3,1 let, pacienti v tomto období užívali navíc k jiným antihypertenzivům včetně
ACE inhibitorů buď olmesartan-medoxomil, nebo placebo.
Primární kombinovaný cílový parametr (doba do prvního zdvojnásobení kreatininu v séru, konečné
stádium onemocnění ledvin, úmrtí z jakékoli příčiny) byl pozorován u 116 pacientů ze skupiny
užívající olmesartan-medoxomil (41,1 %) a 129 pacientů ze skupiny užívající placebo (45,4 %) (HR
0,97 (95% CI 0,75 až 1,24); p=0,791). Kombinovaný sekundární kardiovaskulární cílový parametr byl
pozorován u 40 pacientů léčených olmesartan-medoxomilem (14,2 %) a 53 pacientů užívajících
placebo (18,7 %). Tento kombinovaný kardiovaskulární cílový parametr zahrnoval úmrtí z
kardiovaskulárních příčin u 10 (3,5 %) pacientů užívajících olmesartan-medoxomil versus 3 (1,1 %)
užívajících placebo, celkovou mortalitu 19 (6,7 %) versus 20 (7,0 %), nefatální cévní mozkovou
příhodu 8 (2,8 %) versus 11 (3,9 %) a nefatální infarkt myokardu 3 (1,1 %) versus 7 (2,5 %).
Pediatrická populace
Antihypertenzní účinek olmesartan-medoxomilu v případě pediatrické populace byl zkoumán v
randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii se 302 pacienty s hypertenzí ve věku
až 17 let. Sledovaná populace se skládala z kohorty 112 pacientů černé pleti a 190 pacientů různých
ras, která zahrnovala 38 černošských pacientů. Etiologie hypertenze byla převážně esenciální
hypertenze (87 % v černošské kohortě a 67 % ve smíšené kohortě). Pacienti s tělesnou hmotností 20 až
< 35 kg byli randomizováni k užívání 2,5 mg (nízká dávka) a 20 mg (vysoká dávka) olmesartan-
medoxomilu jednou denně a pacienti s hmotností ≥ 35 kg byli randomizováni k užívání 5 mg (nízká
dávka) nebo 40 mg (vysoká dávka) olmesartan-medoxomilu jednou denně.
Olmesartan-medoxomil statisticky významně snižoval jak systolický, tak diastolický krevní tlak
v dávkování upraveném podle tělesné hmotnosti. V nízkodávkovém režimu olmesartan-medoxomil
statisticky významně snižoval systolický krevní tlak o 6,6 mmHg a ve vysokodávkovém o 11,9 mmHg
oproti výchozím hodnotám. Tento účinek byl pozorován také v průběhu 2týdenní randomizované fáze
přerušení užívání přípravku, pomocí níž bylo prokázáno, že jak systolický, tak diastolický krevní tlak
statisticky významně stoupl ve skupině užívající placebo ve srovnání se skupinou užívající
olmesartan-medoxomil. Léčba byla účinná u pediatrických pacientů s primární i sekundární
hypertenzí. Stejně jako v populaci dospělých pacientů byl pokles krevního tlaku nižší u černošských
pacientů.
Ve stejné studii byl 59 pacientům ve věku 1 až 5 let s tělesnou hmotností ≥5 kg podáván olmesartan-
medoxomil v dávce 0,3 mg/kg jednou denně po dobu tří týdnů v nezaslepené fázi studie a následně
byla v dvojitě zaslepené fázi provedena randomizace k užívání olmesartan-medoxomilu nebo placeba.
Na konci druhého týdne přerušení užívání byl zjištěn průměrný pokles krevního tlaku celkově o
3/3 mmHg ve skupině užívající olmesartan-medoxomil; tento rozdíl v krevním tlaku nebyl statisticky
signifikantní (95% CI -2 až 7/-1 až 7).
Další informace
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan
Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem
receptorů pro angiotenzin II.
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetem mellitem 2. typu se známkami poškození
cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a
diabetickou nefropatií.
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií
užívat současně.
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a
chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocnění, nebo obojím. Studie byla
předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní
mozková příhoda byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a
zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální
dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce a distribuce
Olmesartan\medoxomil je proléčivo. Ve střevní sliznici a v portální krvi je během absorpce z
gastrointestinálního traktu rychle přeměňován esterázami na farmakologicky účinný metabolit
olmesartan.
Žádný intaktní olmesartan-medoxomil nebo intaktní medoxomilová část v postranní řetězci nebyly
detekovány v plasmě nebo exkrementech. Průměrná absolutní biologická dostupnost olmesartanu ve
formě tablet byla 25,6 %.
Průměrné maximální plasmatické koncentrace (Cmax) olmesartanu je dosaženo během 2 hodin po
perorálním podání olmesartan-medoxomilu; koncentrace olmesartanu v plasmě se zvyšuje přibližně
lineárně se zvyšováním jednotlivé perorální dávky až do 80 mg.
Potrava má minimální vliv na biologickou dostupnost olmesartanu, a proto olmesartan-medoxomil smí
být podáván jak s potravou, tak bez ní.
Klinicky významné rozdíly ve farmakokinetice olmesartanu spojené s pohlavím nebyly pozorovány.
Olmesartan se ve velké míře váže na plasmatické bílkoviny (99,7 %), ale potenciál ke klinicky
významným interakcím následkem vytěsnění z vazby na bílkoviny mezi olmesartanem a jinými
současně podávanými léky, které se také vysoce váží na plasmatické bílkoviny, je nízký (což bylo
potvrzeno nepřítomností klinicky významných interakcí mezi olmesartan-medoxomilem a
warfarinem). Vazba olmesartanu na krevní buňky je zanedbatelná. Průměrný distribuční objem po
intravenózním podání je nízký (16-29 l).
Biotransformace a eliminace
Celková plasmatická clearance byla 1,3 l/h (CV, 19 %) a byla relativně pomalá ve srovnání s
průtokem krve játry (cca 90 l/h). Po jednorázovém perorálním podání 14C-značeného olmesartan-
medoxomilu se 10-16 % podané radioaktivity objevilo v moči (velká většina v průběhu 24 hodin po
podání dávky) a zbytek radioaktivity byl zaznamenán ve stolici. Na základě systémové dostupnosti
25,6 % lze vypočítat, že absorbovaný olmesartan je odstraňován jak renální exkrecí (cca 40 %), tak
hepatobiliární exkrecí (cca 60 %). Veškerá zaznamenaná radioaktivita byla identifikována jako
olmesartan. Další významné metabolity nebyly detekovány. Enterohepatální oběh olmesartanu je
minimální. Protože velké množství olmesartanu se vylučuje žlučí, použití u pacientů s obstrukcí
žlučových cest je kontraindikováno (viz bod 4.3).
Terminální eliminační poločas olmesartanu po opakovaném perorálním podání je 10 až 15 hodin.
Rovnovážný stav je dosažen po několika prvních dávkách a další akumulace již není po 14 dnech při
opakovaném podání zřejmá. Renální clearance byla přibližně 0,5-0,7 l/h a byla nezávislá na dávce.
Farmakokinetika u vybraných skupin pacientů
Pediatrická populace
Farmakokinetika olmesartan-medoxomilu byla studována u pediatrických pacientů s hypertenzí ve
věku 1 až 16 let. Clearence olmesartan-medoxomilu byla po úpravě podle tělesné hmotnosti u
pediatrických pacientů podobná jako u dospělých pacientů.
V případě pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin nejsou k dispozici žádné údaje o
farmakokinetice.
Starší pacienti (od 65 let věku)
U starších pacientů (65-75 let věku) trpících hypertenzí byla AUC v rovnovážném stavu ve srovnání s
mladšími věkovými skupinami zvýšena o cca 35 % a u velmi starých pacientů (≥ 75 let věku) o cca
44 %. Toto zvýšení by mohlo být alespoň částečně spojeno se snížením funkce ledvin u této skupiny
pacientů.
Porucha funkce ledvin
U pacientů s mírnou, středně závažnou a závažnou poruchou funkce ledvin byla AUC v rovnovážném
stavu ve srovnání se zdravými dobrovolníky zvýšena o 62 %, 82 % a 179 % (viz body 4.2 a 4.4).
Porucha funkce jater
Po jednorázovém perorálním podání byly hodnoty AUC olmesartanu o 6 %, resp. 65 % vyšší při
mírné, resp. středně závažné poruše funkce jater než u odpovídajících zdravých dobrovolníků.
Nevázaná frakce olmesartanu 2 hodiny po podání byla u zdravých dobrovolníků, u pacientů s mírnou
poruchou funkce jater a u pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater, 0,26 %, 0,34 %, resp.
0,41 %. Po opakovaném podání pacientům se středně závažnou poruchou funkce jater byla průměrná
AUC olmesartanu opět o 65 % vyšší než u zdravých dobrovolníků. Průměrné hodnoty Cmax
olmesartanu byly u pacientů s poruchou funkce jater a zdravých jedinců podobné. Olmesartan-
medoxomil nebyl posuzován u pacientů se závažnou poruchou funkce jater (viz body 4.2 a 4.4).
Lékové interakce
Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin
Současné užívání 40 mg olmesartan-medoxomilu a 3750 mg kolesevelam-hydrochloridu zdravými
dobrovolníky mělo za následek 28% snížení Cmax a 39% snížení AUC olmesartanu. Menší účinek, 4%
a 15% snížení Cmax a AUC bylo pozorováno, pokud byl olmesartan-medoxomil podán 4 hodiny před
užitím kolesevelam-hydrochloridu. Eliminační poločas olmesartanu byl snížen o 50–52 % bez ohledu
na to, zda byl podán současně s kolesevelam-hydrochloridem nebo 4 hodiny před kolesevelam-
hydrochloridem (viz bod 4.5).
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Ve studiích chronické toxicity provedených na potkanech a psech vykazoval olmesartan-medoxomil
obdobné účinky jako jiní antagonisté AT1 receptorů a ACE inhibitory: zvýšení hladiny močoviny v
krvi (BUN) a kreatininu (vzhledem k funkčním změnám ledvin způsobených blokádou ATreceptorů); snížení hmotnosti srdce; snížení parametrů červených krvinek (erytrocyty, hemoglobin,
hematokrit); histologické známky poškození ledvin (regenerační léze renálního epitelu, ztluštění
bazální membrány, dilatace tubulů). Tyto nežádoucí účinky způsobené farmakologickým působením
olmesartan-medoxomilu se vyskytly také v preklinických studiích provedených s jinými antagonisty
AT1 receptorů a ACE inhibitory a mohou být omezeny současným perorálním podáváním chloridu
sodného.
U obou živočišných druhů bylo pozorováno zvýšení aktivity plasmatického reninu a
hypertrofie/hyperplazie juxtaglomerulárních buněk ledvin. Tyto změny, které patří mezi typické
účinky ACE inhibitorů a jiných antagonistů AT1 receptorů, by nemusely mít klinickou významnost.
Stejně jako u jiných antagonistů AT1 receptorů, bylo zjištěno, že olmesartan-medoxomil zvyšuje
incidenci zlomů chromozomů v buněčných kulturách in vitro. V několika in vivo studiích provedených
s olmesartan-medoxomilem ve velmi vysokých dávkách (až 2000 mg/kg) podávaných perorálně
nebyly pozorovány žádné významné účinky. Data z komplexní studie genotoxicity naznačují, že
olmesartan velmi pravděpodobně nemá genotoxické účinky při klinickém používání.
Olmesartan-medoxomil nebyl kancerogenní ani u potkanů (dvouletá studie) ani u myší, u kterých byl
testován ve dvou studiích kancerogenity po dobu 6 měsíců s použitím transgenních modelů.
Ve studiích reprodukční toxicity provedených u potkanů neovlivňoval olmesartan-medoxomil fertilitu
a nebyly zaznamenány ani teratogenní účinky. Společně s jinými antagonisty receptorů pro
angiotenzin II, přežití potomků bylo po expozici olmesartan-medoxomilem sníženo a dilatace ledvinné
pánvičky byla pozorována po expozici samic v pokročilé fázi březosti a při kojení. Společně s jinými
antihypertenzivy, olmesartan-medoxomil byl více toxický pro březí samice králíků než pro březí
samice potkanů, avšak známky fetotoxicity nebyly pozorovány.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Jádro tablety
mikrokrystalická celulosa
monohydrát laktosy
hyprolosa
částečně substituovaná hyprolosa
magnesium-stearát
koloidní bezvodý oxid křemičitý
Potahová vrstva tablety
hypromelosa
mastek
oxid titaničitý (E171)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 ºC.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Al/Al (OPA/Al/PVC a Al fόlie) blistr.
Balení po 14, 28, 30, 50, 56, 84, 90, 98, 100 a 500 potahovaných tabletách.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Zentiva, k.s., U Kabelovny 130, 102 37 Praha 10, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Zeota 10 mg: 58/620/12-C
Zeota 20 mg: 58/621/12-C
Zeota 40 mg: 58/622/12-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 5. 12. Datum posledního prodloužení registrace: 31. 8.
10. DATUM REVIZE TEXTU
26. 5.
Více o léku Zeota
Zeota
Výber produktov v našej ponuke z našej lekárne
|
Na sklade | Preprava z 79 CZK 375 CZK |
|
Na sklade | Preprava z 79 CZK 1 290 CZK |
|
Na sklade | Preprava z 79 CZK 19 CZK |
|
Na sklade | Preprava z 79 CZK 29 CZK |
|
Na sklade | Preprava z 79 CZK 139 CZK |
