Stránka 1 z
Sp. zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Vidonorm 4 mg/5 mg tablety
Vidonorm 8 mg/5 mg tablety
Vidonorm 4 mg/10 mg tablety
Vidonorm 8 mg/10 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Vidonorm 4 mg/5 mg tablety:
Jedna tableta obsahuje perindoprilum erbuminum 4 mg a amlodipinum 5 mg (jako amlodipini besilas).
Vidonorm 8 mg/5 mg tablety:
Jedna tableta obsahuje perindoprilum erbuminum 8 mg a amlodipinum 5 mg (jako amlodipini besilas).
Vidonorm 4 mg/10 mg tablety:
Jedna tableta obsahuje perindoprilum erbuminum 4 mg a amlodipinum 10 mg (jako amlodipini
besilas).
Vidonorm 8 mg/10 mg tablety:
Jedna tableta obsahuje perindoprilum erbuminum 8 mg a amlodipinum 10 mg a (jako amlodipini
besilas).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta.
Vidonorm 4 mg/5 mg tablety: bílé až téměř bílé, kulaté, ploché tablety o průměru 8 mm. Na jedné
straně s vyraženým označením “CH3”, druhá strana bez označení.
Vidonorm 8 mg/5 mg tablety: bílé až téměř bílé, kulaté, ploché tablety o průměru 8 mm. Na jedné
straně s vyraženým označením “CH4”, druhá strana bez označení.
Vidonorm 4 mg/10 mg tablety: bílé až téměř bílé, kulaté, ploché tablety o průměru 11 mm. Na jedné
straně s vyraženým označením “CH5”, druhá strana bez označení.
Vidonorm 8 mg/10 mg tablety: bílé až téměř bílé, kulaté, ploché tablety o průměru 11 mm. Na jedné
straně s vyraženým označením “CH6”, druhá strana bez označení.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek Vidonorm je určen jako substituční terapie k léčbě esenciální hypertenze a/nebo k léčbě
stabilní ischemické choroby srdeční u pacientů, kteří jsou již kontrolováni perindoprilem a
amlodipinem, podávanými současně v téže dávce.
Stránka 2 z

4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Jedna tableta denně v jedné dávce. Fixní kombinace není vhodná pro iniciální léčbu.
Je-li nutná změna dávkování, je třeba ji provést individuální titrací léčivých látek obsažených
v kombinaci.
Porucha funkce ledvin a starší pacienti (viz body 4.4 a 5.2)
Eliminace perindoprilátu se snižuje u starších pacientů a u pacientů s renálním selháním. Proto
součástí běžného lékařského sledování má být časté monitorování kreatininu a draslíku.
Přípravek Vidonorm lze podávat pacientům s clearance kreatininu ≥ 60 ml/min a není vhodný pro
pacienty s clearance kreatininu < 60 ml/min. U těchto pacientů je doporučena individuální titrace
jednotlivých léčivých látek.
Změny v plasmatických koncentracích amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin.
Amlodipin není dialyzovatelný.
Porucha funkce jater (viz body 4.4 a 5.2)
Dávkovací schéma u pacientů s poruchou funkce jater nebylo stanoveno. Proto má být přípravek
Vidonorm podáván s opatrností.
Pediatrická populace
Přípravek Vidonorm nemá být podáván dětem a dospívajícím, protože účinnost a tolerance
perindoprilu samotného nebo v kombinaci s amlodipinem nebyla u dětí a dospívajících stanovena.
Způsob podání
Perorální podání. Nejlépe ráno a před jídlem.

4.3 Kontraindikace
Související s perindoprilem
­ Hypersenzitivita na perindopril nebo na jiné inhibitory ACE,
­ Anamnéza angioedému souvisejícího s předchozí terapií inhibitory ACE (viz bod 4),
­ Dědičný nebo idiopatický angioedém,
­ Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz bod 4.4 a 4.6),
­ Souběžné užívání přípravku Vidonorm s přípravky obsahujícími aliskiren u pacientů s
diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz body 4.4,
4.5 a 5.1),
- Souběžné užívání se sakubitrilem/valsartanem. Přípravek Vidonorm nesmí být nasazen dříve
než 36 hodin po poslední dávce sakubitrilu/valsartanu (viz body 4.4 a 4.5).
­ Mimotělní léčba vedoucí ke kontaktu krve se záporně nabitým povrchem (viz bod 4.5),
­ Signifikantní bilaterální stenóza renální arterie nebo stenóza renální arterie u jedné fungující
ledviny (viz bod 4.4).

Související s amlodipinem
­ Hypersenzitivita na amlodipin nebo na jiné dihydropyridiny.
Stránka 3 z
­ Závažná hypotenze.
­ Šok, včetně kardiogenního šoku.
­ Obstrukce výtokového traktu levé komory (např. vysoký stupeň stenózy aorty).
­ Hemodynamicky nestabilní srdeční selhání po akutním infarktu myokardu.

Související s přípravkem Vidonorm:
Všechny kontraindikace mající vztah k jednotlivým složkám přípravku, jak je uvedeno výše, platí také
pro fixní kombinaci přípravku Vidonorm.
­ Hypersenzitivita na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Všechna upozornění mající vztah k jednotlivým složkám přípravku, jak je uvedeno níže, platí také pro
fixní kombinaci přípravku Vidonorm.

Související s perindoprilem
Stabilní ischemická choroba srdeční
Pokud dojde k epizodě nestabilní anginy pectoris (závažné nebo nezávažné) během prvního měsíce
léčby perindoprilem, má být provedeno pečlivé zhodnocení poměru přínosu a rizika před
pokračováním léčby.
Hypotenze
Inhibitory ACE mohou způsobit náhlý pokles krevního tlaku. Symptomatická hypotenze je vzácná u
pacientů s hypertenzí bez komplikací a s větší pravděpodobností se vyskytuje u pacientů se sníženým
objemem např. po diuretické léčbě, omezením příjmu solí potravou, dialýzou, průjmem nebo
zvracením anebo u pacientů se závažnou renin-dependentní hypertenzí (viz body 4.5 a 4.8).
Symptomatická hypotenze byla zaznamenána u pacientů se symptomatickým srdečním selháním s
nebo bez přidruženého renálního selhání. To je pravděpodobnější u pacientů s vážnějším stupněm
srdečního selhání, a tedy léčených vysokými dávkami kličkových diuretik, nebo u pacientů s
hyponatremií nebo s poruchou funkce ledvin. U těchto pacientů se zvýšeným rizikem symptomatické
hypotenze má být léčba zahájena a dávkování upravováno pod pečlivým dohledem (viz body 4.2 a
4.8). Podobná opatření se vztahují i na pacienty s ischemickou chorobou srdeční nebo
cerebrovaskulárním onemocněním, u nichž by výrazná hypotenze mohla vést k infarktu myokardu
nebo cévní mozkové příhodě.
Pokud se rozvine hypotenze, pacient musí být umístěn do polohy vleže a může být nutná intravenózní
infúze fyziologického roztoku (0,9% roztok chloridu sodného). Přechodná hypotenzní odpověď není
kontraindikací pro podávání dalších dávek, které je možno podat obvykle bez obtíží, jakmile krevní
tlak stoupl po zvýšení objemu.
U některých pacientů s městnavým srdečním selháním, kteří mají normální nebo nízký krevní tlak,
může při léčbě perindoprilem dojít k dalšímu snížení celkového krevního tlaku. Jedná se o očekávaný
účinek, který obvykle není důvodem pro ukončení léčby. Pokud začne být hypotenze symptomatická,
může být nutné snížení dávky nebo vysazení perindoprilu.
Aortální a mitrální stenóza/hypertrofická kardiomyopatie
Stejně jako i jiné inhibitory ACE má být perindopril podáván s opatrností pacientům se stenózou
mitrální chlopně a obstrukcí průtoku krve levou komorou, jako např. aortální stenóza nebo
hypertrofická kardiomyopatie.
Porucha funkce ledvin
Stránka 4 z
V případě poruchy funkce ledvin (clearance kreatininu < 60 ml/min) má být počáteční dávkování
perindoprilu upraveno podle clearance kreatininu daného pacienta (viz bod 4.2), a poté podle
pacientovy odpovědi na léčbu. U těchto pacientů je rutinní monitorování draslíku a kreatininu součástí
běžné lékařské praxe (viz bod 4.8).
U pacientů se symptomatickým srdečním selháním může hypotenze po zahájení léčby inhibitory ACE
vést k dalšímu poškození funkce ledvin. V takových situacích bylo hlášeno obvykle reverzibilní akutní
renální selhání.
Renovaskulární hypertenze
U některých pacientů s bilaterální stenózou renální artérie nebo stenózou renální artérie solitérní
ledviny léčených inhibitory ACE bylo pozorováno zvýšení urey v krvi a sérového kreatininu, které
bylo obvykle reverzibilní po ukončení léčby. Toto je zvláště pravděpodobné u pacientů s renální
insuficiencí. Pokud je přítomna i renovaskulární hypertenze, je zvýšené riziko závažné hypotenze a
renálního selhání (viz bod 4.3). U těchto pacientů má být léčba zahájena pod pečlivým lékařským
dohledem, malými dávkami s opatrným zvyšováním dávek. Jelikož k výše uvedeným projevům může
přispět léčba diuretiky, diuretika mají být vysazena a během prvních týdnů léčby perindoprilem má
být monitorována funkce ledvin.
Ztráta renálních funkcí se může projevit pouze minimální změnou sérového kreatininu u pacientů s
unilaterální stenózou renální arterie.
U některých hypertoniků bez zjevného existujícího renovaskulárního onemocnění se rozvinulo zvýšení
urey v krvi a sérového kreatininu, obvykle mírné a přechodné, zvláště pokud byl perindopril podáván
současně s diuretikem. S větší pravděpodobností se toto vyskytuje u pacientů s existující poruchou
funkce ledvin. Může být nutné snížení dávky a/nebo vysazení diuretika a/nebo perindoprilu.
Hemodialyzovaní pacienti
U pacientů dialyzovaných pomocí vysoce propustných membrán a současně léčených inhibitorem
ACE byly hlášeny anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů má být zváženo použití jiných
dialyzačních membrán nebo jiných skupin antihypertenziv.
Transplantace ledvin
Nejsou žádné zkušenosti s podáváním perindoprilu pacientům po nedávné transplantaci ledvin.
Hypersenzitivita/angioedém
U pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindoprilu byl vzácně hlášen angioedém obličeje,
končetin, rtů, sliznic, jazyka, hlasivkové štěrbiny a/nebo hrtanu (viz bod 4.8). Může se projevit kdykoli
během léčby. V takovém případě musí být perindopril okamžitě vysazen a má být zahájeno vhodné
monitorování, které má pokračovat do úplného vymizení symptomů. Pokud byl otok omezen na
obličej a rty, tento stav obvykle ustupuje bez léčby, ačkoli antihistaminika se projevila jako přínosná
na zmírnění symptomů.
Angioedém související s otokem hrtanu může být smrtelný. Pokud je zasažen jazyk, hlasivková
štěrbina nebo hrtan s pravděpodobnou obstrukcí dýchacích cest, je třeba okamžité zahájení akutní
léčby. Ta může zahrnovat podání adrenalinu a/nebo zachování průchodnosti dýchacích cest. Pacient
má zůstat pod pečlivým lékařským dohledem do úplného a trvalého vymizení symptomů.
Pacienti s anamnézou angioedému nesouvisejícího s léčbou inhibitorem ACE mohou mít vyšší riziko
angioedému při užívání inhibitorů ACE (viz bod 4.3).
U pacientů léčených inhibitory ACE byl vzácně hlášen intestinální angioedém. U těchto pacientů se
vyskytla bolest břicha (s nauzeou a zvracením nebo bez těchto projevů); v některých případech
nedošlo k prvotnímu angioedému obličeje a hladiny C-1 esterázy byly normální. Angioedém byl
diagnostikován postupy jako CT vyšetření břicha, ultrazvuk nebo při chirurgickém zákroku a
symptomy ustoupily po vysazení inhibitoru ACE. Intestinální angioedém má být součástí diferenciální
diagnostiky u pacientů, kteří užívají inhibitory ACE a mají bolesti břicha.
Stránka 5 z
Kombinace perindoprilu se sakubitrilem/valsartanem je s ohledem na zvýšené riziko vzniku
angioedému kontraindikována. Podávání sakubitrilu/valsartanu nesmí být zahájeno do 36 hodin po
užití poslední dávky perindoprilu. Pokud je léčba sakubitrilem/valsartanem ukončena, léčba
perindoprilem nesmí být zahájena do 36 hodin po podání poslední dávky sakubitrilu/valsartanu (viz
body 4.3 a 4.4).
Souběžné užívání inhibitorů ACE s jinými inhibitory NEP (např. racekadotril), gliptiny (např.
linagliptin, saxagliptin, sitagliptin, vildagliptin) a mTOR inhibitory (např. sirolimus, everolimus,
temsirolimus) může vést ke zvýšenému riziku angioedému (např. otok dýchacích cest nebo jazyka
spolu s poruchou dýchání nebo bez poruchy dýchání) (viz bod 4.5). U pacientů, kteří již užívají ACE
inhibitor, je třeba opatrnosti při počátečním podání racekadotrilu, mTOR inhibitorů a gliptinů.
Anafylaktoidní reakce během aferézy nízkodenzitních lipoproteinů (LDL)
U pacientů užívajících inhibitory ACE se během aferézy nízkodenzitních lipoproteinů (LDL) pomocí
dextran-sulfátu vzácně vyskytly život ohrožující anafylaktoidní reakce. Těmto reakcím lze předejít
dočasným vysazením léčby inhibitory ACE před každou aferézou
Anafylaktické reakce během desenzibilizace
U pacientů užívajících inhibitory ACE během desenzibilizační léčby (např. jedem blanokřídlých) se
projevily anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů bylo těmto reakcím zamezeno dočasným vysazením
inhibitorů ACE, ale po náhodném opětovném vystavení se znovu objevily.
Jaterní selhání
Podání inhibitorů ACE mělo vzácně souvislost se syndromem počínajícím cholestatickou žloutenkou a
progredujícím až ve fulminantní hepatickou nekrózu a (někdy) úmrtí. Mechanismus tohoto syndromu
není znám. Pacienti užívající inhibitory ACE, u nichž se rozvine žloutenka nebo výrazné zvýšení
hladin jaterních enzymů, mají ukončit léčbu inhibitorem ACE a zůstat pod vhodným lékařským
dohledem (viz bod 4.8).
Neutropenie/agranulocytóza/trombocytopenie/anemie
Neutropenie/agranulocytóza, trombocytopenie a anemie byly hlášeny u pacientů užívajících inhibitory
ACE. U pacientů s normální funkcí ledvin a bez dalších komplikujících faktorů se neutropenie
vyskytuje vzácně.
Perindopril má být používán s extrémní opatrností u pacientů s kolagenovým vaskulárním
onemocněním, u pacientů užívajících imunosupresivní léčbu, léčbu alopurinolem nebo
prokainamidem nebo při kombinaci těchto komplikujících faktorů, zvláště při existující poruše funkce
ledvin. U některých pacientů se rozvinuly závažné infekce, které v několika málo případech
neodpovídaly na intenzivní antibiotickou léčbu. Pokud je u těchto pacientů použit perindopril,
doporučuje se periodické monitorování počtu leukocytů a pacienti mají být poučeni, aby hlásili
jakékoli známky infekce (např. bolest v krku, horečka).
Rasa
Inhibitory ACE způsobují vyšší procento angioedému u černošských pacientů ve srovnání s jinými
rasami.
Stejně jako jiné inhibitory ACE i perindopril může být méně účinný na snížení krevního tlaku u
černošských pacientů ve srovnání s jinými rasami, možná z důvodu vyšší prevalence stavů nízké
hladiny reninu v populaci černošských hypertoniků.
Kašel
Při používání inhibitorů ACE byl hlášen kašel. Tento kašel je neproduktivní, trvalý a ustupuje po
ukončení léčby. Kašel vyvolaný inhibitorem ACE má být vzat v úvahu jako součást diferenciální
diagnostiky kašle.
Operace/anestezie
Stránka 6 z
U pacientů podstupujících závažný chirurgický zákrok nebo během anestezie látkami vyvolávajícími
hypotenzi může perindopril blokovat tvorbu angiotenzinu II sekundárně ke kompenzačnímu uvolnění
reninu. Léčba má být vysazena jeden den před zákrokem. Pokud se vyskytne hypotenze a je-li
považována za důsledek tohoto mechanismu, je možná korekce zvýšením cirkulujícího objemu.
Hyperkalemie
ACE inhibitory mohou vyvolat hyperkalemii, protože brání uvolňování aldosteronu. U pacientů s
normální funkcí ledvin není účinek obvykle významný. U pacientů s poruchou funkce ledvin,
zhoršením renální funkce, starších (> 70 let věku), s diabetes mellitus, s přidruženými příhodami
zejména dehydratací, akutní kardiální dekompenzací, metabolickou acidózou a se souběžným
užíváním kalium-šetřících diuretik (např. spironolakton, eplerenon, triamteren nebo amilorid), doplňků
draslíku (včetně náhražek soli) nebo u pacientů užívajících jiné léky související se zvýšením draslíku v
séru (např. heparin, trimethoprim nebo kombinovaný přípravek kotrimoxazol označovaný též jako
trimethoprim/sulfamethoxazol) a zejména antagonisty aldosteronu nebo blokátory receptorů
angiotensinu) se ale hyperkalemie může objevit.
Užívání doplňků draslíku, kalium-šetřících diuretik nebo doplňků solí obsahujících draslík, zejména u
pacientů s poruchou funkce ledvin, může vést k signifikantnímu zvýšení sérové hladiny draslíku.
Hyperkalemie může vyvolat závažné a někdy fatální arytmie. Pokud je souběžné používání výše
uvedených přípravků považováno za vhodné, doporučuje se pravidelně sledovat hladinu draslíku v
séru a funkci ledvin (viz bod 4.5).
Diabetici
U diabetiků léčených perorálními antidiabetiky nebo insulinem musí být během prvního měsíce léčby
inhibitory ACE pečlivě monitorována glykemie (viz bod 4.5).
Lithium
Kombinace lithia a perindoprilu se obecně nedoporučuje (viz bod 4.5).
Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání
ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů
pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s
diabetickou nefropatií.
Primární hyperaldosteronismus
Pacienti s primárním hyperaldosteronismem obvykle neodpovídají na antihypertenzní léčivé přípravky
působící přes inhibici systému renin-angiotenzin. Proto se užívání těchto léčivých přípravků
nedoporučuje.
Těhotenství
Podávání inhibitorů ACE nemá být zahájeno během těhotenství. S výjimkou pacientek, pro které je
dlouhodobá léčba ACE inhibitory nezbytná, mají být všechny ostatní pacientky v případě plánovaného
těhotenství převedeny na jinou antihypertenzní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství a
plod. Pokud došlo k otěhotnění, je třeba ihned ukončit podávání ACE inhibitorů a v případě nutnosti
další léčby zahájit jinou léčbu (viz body 4.3, 4.6).

Související s amlodipinem
Bezpečnost a účinnost amlodipinu v případě hypertenzní krize nebyla stanovena.
Stránka 7 z
Pacienti se srdečním selháním
Pacienti se srdečním selháním mají být léčeni s opatrností.
V dlouhodobé, placebem kontrolované studii u pacientů se závažným srdečním selháním (NYHA III a
IV) byl hlášen vyšší výskyt edému plic ve skupině léčené amlodipinem než ve skupině s placebem (viz
bod 5.1). Blokátory kalciového kanálu, včetně amlodipinu, je třeba používat s opatrností u pacientů
s městnavým srdečním selháním, protože mohou zvyšovat riziko kardiovaskulárních příhod
v budoucnosti a riziko mortality.
Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater je plasmatický poločas amlodipinu prodloužený a hodnoty AUC
jsou vyšší; dávkovací doporučení u těchto pacientů nebyla stanovena. Proto je třeba začít léčbu
amlodipinem s nejnižší doporučenou dávkou, a je třeba opatrnosti při zahájení léčby i v případě
zvyšování dávky. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater může být nutné dávku titrovat pomalu a
pacienty pečlivě sledovat.
Starší pacienti
U starších pacientů je třeba opatrnosti při zvyšování dávek (viz body 4.2 a 5.2).
Porucha funkce ledvin
U těchto pacientů lze použít amlodipin v normálním dávkování. Změny plasmatických koncentrací
amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin. Amlodipin není dialyzovatelný.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Související s perindoprilem
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).
Léčivé přípravky způsobující hyperkalemii
Některé léčivé přípravky nebo terapeutické třídy mohou zvýšit výskyt hyperkalemie: aliskiren, soli
draslíku, draslík šetřící diuretika, inhibitory ACE, antagonisté receptorů pro angiotenzin II, NSAID,
hepariny, imunosupresiva jako cyklosporin nebo takrolimus a trimethoprim. Kombinace těchto
léčivých přípravků zvyšuje riziko hyperkalemie. Pokud je souběžné užívání indikováno, je třeba
opatrnost a časté monitorování hladin draslíku v séru.

Současné užívání je kontraindikováno (viz bod 4.3)
Aliskiren
U diabetiků nebo u pacientů s poruchou funkce ledvin se zvyšuje riziko hyperkalemie, zhoršují se
renální funkce a zvyšuje se riziko kardiovaskulární morbidity a mortality.
Mimotělní léčba
Mimotělní léčba vedoucí ke kontaktu krve se záporně nabitým povrchem, jako je dialýza nebo
hemofiltrace pomocí vysoce propustných membrán (např. polyakrylonitrilové membrány) a aferéza
nízkodenzitních lipoproteinů pomocí dextran-sulfátu, vzhledem ke zvýšenému riziku závažných
anafylaktoidních reakcí (viz bod 4.3). Pokud je potřeba tato léčba, mělo by být zváženo použití jiných
dialyzačních membrán nebo jiných skupin antihypertenziv.
Sakubitril/valsartan
Stránka 8 z
Současné užívání perindoprilu se sakubitrilem/valsartanem je kontraindikováno, protože současná
inhibice neprilysinu a inhibitoru ACE může zvyšovat riziko vzniku angioedému. Podávání
sakubitrilu/valsartanu nesmí být zahájeno do 36 hodin po užití poslední dávky perindoprilu. Léčba
perindoprilem nesmí být zahájena do 36 hodin po podání poslední dávky sakubitrilu/valsartanu (viz
body 4.3 a 4.4).

Současné užívání se nedoporučuje (viz bod 4.4)
Aliskiren
U jiných pacientů než diabetiků nebo pacientů s poruchou funkce ledvin se zvyšuje riziko
hyperkalemie, zhoršují se renální funkce a zvyšuje se riziko kardiovaskulární morbidity a mortality.
Současná léčba inhibitorem ACE a blokátorem receptorů pro angiotenzin
Z literatury bylo hlášeno, že u pacientů s prokázaným aterosklerotickým onemocněním, srdečním
selháním nebo s diabetem s konečným orgánovým poškozením, je současná léčba inhibitorem ACE a
blokátorem receptorů pro angiotenzin spojována s vyšší frekvencí hypotenze, synkopy, hyperkalemie
a zhoršující se renální funkcí (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s užitím samotného
blokátoru systému renin-angiotenzin-aldosteron. Duální blokáda (např. kombinací inhibitoru ACE s
antagonistou receptorů pro angiotenzin II) má být omezena na individuálně definované případy s
pečlivým monitorováním renální funkce, hladin draslíku a krevního tlaku.
Estramustin
Riziko zvýšených nežádoucích účinků, jako je angioneurotický edém (angioedém).
Kotrimoxazol (trimethoprim/sulfamethoxazol)
Pacienti souběžně užívající kotrimoxazol (trimethoprim/sulfamethoxazol) mohou mít zvýšené riziko
hyperkalemie (viz bod 4.4).
Kalium-šetřící diuretika (např. triamteren, amilorid), soli draslíku
Hyperkalemie (potenciálně letální), zvláště ve spojení s poruchou funkce ledvin (přídatné účinky
hyperkalemie).
Kombinace perindoprilu s výše uvedenými léčivými přípravky se nedoporučuje (viz bod 4.4). Pokud
je přesto současné použití indikováno, mají být užívány s opatrností s častým monitorováním hladin
draslíku v séru. Použití spironolaktonu u srdečního selhání, viz níže.
Lithium
Při současném podávání lithia s inhibitory ACE bylo hlášeno reverzibilní zvýšení sérových
koncentrací lithia a jeho toxicity. Použití perindoprilu s lithiem se nedoporučuje, ale pokud je taková
kombinace nezbytná, je nutné pečlivé monitorování hladin lithia v séru (viz bod 4.4).

Současné užívání, které vyžaduje zvláštní opatrnost
Antidiabetika (insuliny, perorální antidiabetika)
Epidemiologické studie naznačily, že současné podávání inhibitorů ACE a antidiabetik (insulin,
perorální antidiabetika) může vyvolat zvýšení účinku na snížení krevní glukosy s rizikem
hypoglykemie.
Tento účinek se zdá být pravděpodobnější během prvních týdnů kombinované léčby a u pacientů s
poruchou funkce ledvin.
Baklofen
Stránka 9 z
Zvýšený antihypertenzní účinek. Sledujte krevní tlak a přizpůsobte antihypertenzní dávku, pokud je to
nutné.
Kalium-nešetřící diuretika
U pacientů užívajících diuretika, zvláště trpí-li deplecí objemu a/nebo solí, může dojít k nadměrnému
poklesu krevního tlaku po zahájení léčby inhibitorem ACE. Možnost hypotenzního účinku může být
snížena vysazením diuretika, zvýšením objemu nebo užitím solí před zahájením léčby nízkými a
postupně vzrůstajícími dávkami perindoprilu.
U arteriální hypertenze, kdy počáteční diuretická léčba může způsobit depleci soli/objemu, musí být
buď léčba diuretikem přerušena před zahájením léčby inhibitorem ACE, v takovém případě může být
léčba draslík nešetřícím diuretikem opět zahájena, nebo musí být léčba inhibitorem ACE zahájena
nízkými dávkami a postupně zvyšována.
U diuretiky léčeného městnavého srdečního selhání, má být léčba inhibitorem ACE zahájena velmi
nízkými dávkami, případně po redukci dávky současně podávaného draslík-nešetřícího diuretika.
Ve všech případech musí být monitorovány renální funkce (hladiny kreatininu) během prvních
několika týdnů léčby inhibitorem ACE.
Kalium-šetřící diuretika (eplerenon, spironolakton)
S eplerenonem nebo spironolaktonem v dávkách mezi 12,5 mg až 50 mg denně a s nízkými dávkami
inhibitorů ACE:
V léčbě srdečního selhání třídy II-IV (NYHA) s ejekční frakcí < 40% a s předchozí léčbou inhibitory
ACE a kličkovými diuretiky, riziko hyperkalemie, potenciálně letální, zvláště v případě nedodržování
předpisu dávkování v této kombinaci.
Před zahájením kombinace, zkontrolujte, že není přítomná hyperkalemie a porucha funkce ledvin.
Je doporučeno pečlivé monitorování kalemie a kreatinemie na začátku léčby jednou týdně v prvním
měsíci léčby a poté jednou za měsíc.
Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID), včetně kyseliny acetylsalicylové (aspirinu) ≥ 3 g/den
Při současném podávání inhibitorů ACE a nesteroidních protizánětlivých léků (např. kyseliny
acetylsalicylové v protizánětlivém dávkovacím režimu, COX-2 inhibitorů a neselektivních NSAIDs)
může dojít k oslabení antihypertenzního účinku. Podávání NSAID spolu s inhibitory ACE může vést
ke zvýšení rizika zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin, a zvýšení
hladiny draslíku v séru, především u pacientů s již existující sníženou funkcí ledvin. Kombinace má
být podávána s opatrností, především u starších pacientů. Pacienti mají být adekvátně hydratováni a
má být zváženo monitorování renálních funkcí po zahájení současného podávání a poté periodicky.
Racekadotril
O inhibitorech ACE (např. perindopril) je známo, že způsobují angioedém. Toto riziko se může zvýšit
při souběžném užívání s racekadotrilem (lék používaný k léčbě akutního průjmu).
Inhibitory mTOR (např. sirolimus, everolimus, temsirolimus)
Pacienti souběžně užívající terapii inhibitory mTOR mohou mít zvýšené riziko angioedému (viz bod
4.4).

Současné užívání, které vyžaduje určitou opatrnost
Antihypertenziva a vazodilatancia
Současné použití těchto léků může zvýšit hypotenzní účinek perindoprilu. Současné použití s
nitroglycerinem a dalšími nitráty nebo jinými vazodilatancii může vést k dalšímu poklesu krevního
tlaku.
Gliptiny (linagliptin, saxagliptin, sitagliptin, vildagliptin)
Stránka 10 z
Zvýšené riziko angioedému kvůli snížené aktivitě dipeptidyl peptidázy IV (DPP-IV) způsobené
gliptinem u pacientů současně léčených inhibitorem ACE.
Tricyklická antidepresiva/antipsychotika/anestetika
Současné použití určitých anestetik, tricyklických antidepresiv a antipsychotik s inhibitory ACE může
vést k dalšímu snížení krevního tlaku (viz bod 4.4).
Sympatomimetika
Sympatomimetika mohou snížit antihypertenzivní účinek inhibitorů ACE.
Zlato
Nitritoidní reakce (symptomy zahrnují zčervenání obličeje, nauzeu, zvracení a hypotenzi) byly hlášeny
vzácně u pacientů léčených injekčním zlatem (natrium-aurothiomalát) a současně inhibitorem ACE
včetně perindoprilu.

Související s amlodipinem
Účinek jiných léčivých přípravků na amlodipin
Inhibitory CYP3A4
Současné podávání amlodipinu se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A4 (inhibitory
proteáz, azolová antimykotika, makrolidy jako erythromycin nebo klarithromycin, verapamil nebo
diltiazem) může významně zvýšit expozici amlodipinu a tím zvýšit riziko vzniku hypotenze. Klinické
důsledky těchto farmakokinetických odchylek mohou být výraznější u starších pacientů. Je
doporučené pacienty klinicky sledovat a může být potřeba upravit dávku. Klarithromycin je inhibitor
CYP3A4. U pacientů užívajících klarithromycin současně s amlodipinem existuje zvýšené riziko
hypotenze. Jestliže je amlodipin podáván současně s klarithromycinem, doporučuje se pečlivě
pacienty sledovat.
Induktory CYP3A4
Při souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plasmatické koncentrace
amlodipinu. Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými induktory CYP3A4 (např.
rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit úpravu dávky.
Současné podávání amlodipinu s grapefruitem či grapefruitovou šťávou se nedoporučuje, protože u
některých pacientů může vést k vyšší biologické dostupnosti amlodipinu působící větší pokles
krevního tlaku.
Dantrolen (infuze)
U zvířat byly po podání verapamilu a intravenózního dantrolenu pozorovány letální ventrikulární
fibrilace a kardiovaskulární kolaps v souvislosti s hyperkalemií. Z důvodu možného rizika
hyperkalemie je nutné se u pacientů náchylných ke vzniku maligní hypertermie a během léčby maligní
hypertermie vyvarovat souběžného podání blokátorů kalciového kanálu, jako je amlodipin.

Účinek amlodipinu na jiné léčivé přípravky
Účinek amlodipinu na snížení krevního tlaku se sčítá s antihypertenzním účinkem jiných léčivých
přípravků.
Takrolimus
Při souběžném podávání takrolimu s amlodipinem je riziko zvýšení hadiny takrolimu v krvi, ale
farmakokinetický mechanismus této interakce není plně znám. Aby se předešlo toxicitě takrolimu, je
třeba u pacientů léčených amlodipinem monitorovat hladiny takrolimu v krvi a v případě potřeby
dávku takrolimu přizpůsobit.
Stránka 11 z
Inhibitory mTOR (Mammalian Target of Rapamycin)
Inhibitory mTOR jako sirolimus, everolimus a temsirolimus jsou substráty CYP3A. Amlodipin je
slabý inhibitor CYP3A. Současná léčba inhibitory mTOR a amlodipinem může zvýšit expozici
inhibitorům mTOR.
Cyklosporin
U cyklosporinu a amlodipinu nebyly provedeny žádné studie interakcí u zdravých dobrovolníků nebo
jiných skupin pacientů s výjimkou pacientů po transplantaci ledviny, kde byla pozorována proměnlivá
zvýšení koncentrace (průměr 0% - 40%) cyklosporinu. U pacientů po transplantaci ledviny je třeba
vzít v úvahu monitorování hladin cyklosporinu a může být třeba dávku cyklosporinu snížit.
Simvastatin
Současné podávání opakovaných dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg simvastatinu vedlo k 77 % zvýšení
expozice simvastatinu oproti podávání simvastatinu samotného. Maximální dávka simvastatinu u
pacientů léčených amlodipinem je 20 mg denně.

V klinických interakčních studiích neovlivňoval amlodipin farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu
nebo warfarinu.

Související s přípravkem Vidonorm
Kombinace vyžadující zvláštní opatrnost
Baklofen
Zesílení antihypertenzivního účinku. Monitorování krevního tlaku a renálních funkcí, a v případě
potřeby přizpůsobení dávky antihypertenziva.

Kombinace používané po pečlivém uvážení
Antihypertenziva (jako beta-blokátory) a vazodilatancia
Současné použití těchto látek může zvýšit hypotenzivní účinky perindoprilu a amlodipinu. Současné
použití s nitroglycerinem a dalšími nitráty nebo jinými vazodilatancii může dále snížit krevní tlak,
proto je nutná opatrnost.
Kortikosteroidy, tetrakosaktid
Snížení antihypertenzivního účinku (retence solí a vody působením kortikosteroidů).
Alfa-blokátory (prazosin, alfuzosin, doxazosin, tamsulosin, terazosin)
Zvýšení antihypertenzivního účinku a zvýšené riziko ortostatické hypotenze.
Amifostin
Může zesílit antihypertenzivní účinek amlodipinu.
Tricyklická antidepresiva / antipsychotika / anestetika
Zvýšení antihypertenzivního účinku a zvýšené riziko ortostatické hypotenze.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Vzhledem k účinkům jednotlivých složek tohoto kombinovaného léčivého přípravku na těhotenství a
kojení:
Stránka 12 z
Přípravek Vidonorm není doporučován během prvního trimestru těhotenství. Je-li těhotenství
plánováno nebo potvrzené, je třeba co nejdříve zvolit alternativní léčbu.
Přípravek Vidonorm je kontraindikován během druhého a třetího trimestru těhotenství.
Přípravek Vidonorm není doporučován během kojení. Rozhodnutí, zda přerušit kojení nebo přerušit
léčbu přípravkem Vidonorm, musí být provedeno s ohledem na důležitost této léčby pro matku.

Těhotenství
Související s perindoprilem
Podávání inhibitorů ACE během prvního trimestru těhotenství není doporučeno (viz bod 4.4).
Podávání inhibitorů ACE v druhém a třetím trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a
4.4).
Epidemiologické údaje o riziku teratogenity po expozici inhibitorům ACE během prvního trimestru
těhotenství nejsou konzistentní, avšak mírně zvýšené riziko nelze vyloučit. Pokud není další léčba
inhibitory ACE pro pacientku nezbytná, mají být všechny ženy, které plánují těhotenství, převedeny
na jinou antihypertenzivní léčbu s lépe ověřeným bezpečnostním profilem pro použití v těhotenství.
Je-li zjištěno těhotenství, je nutno ihned ukončit léčbu inhibitory ACE a v případě potřeby ji nahradit
jinou léčbou.
Expozice inhibitorům ACE během druhého a třetího trimestru těhotenství působí u lidí fetotoxicitu
(snížení renálních funkcí, oligohydramnion, opoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu (renální
selhání, hypotenzi, hyperkalemii) (viz bod 5.3).
Pokud došlo k expozici inhibitorům ACE po druhém trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvukové
vyšetření ledvin a lebky.
Děti matek, které užívaly v těhotenství inhibitory ACE, musí být důkladně sledovány pro možnou
hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4).
Související s amlodipinem
Bezpečnost amlodipinu u lidí během těhotenství nebyla dosud stanovena.
Ve studiích na zvířatech byla při vysokých dávkách pozorována reprodukční toxicita (viz bod 5.3).
Použití v těhotenství je doporučováno jen tehdy, pokud není k dispozici bezpečnější alternativa a kdy
samo onemocnění představuje větší riziko pro matku a fetus.

Kojení
Související s perindoprilem
Podávání perindoprilu během kojení se nedoporučuje, protože nejsou dostupné žádné údaje a je
vhodnější používat alternativní léčbu, která má lépe doložený bezpečnostní profil během kojení,
obzvláště u matek kojících novorozence nebo nedonošené děti.
Související s amlodipinem
Amlodipin je vylučován do mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence, má odhad
interkvartilního rozpětí 3–7 % (max. 15 %) mateřské dávky. Účinek amlodipinu na kojence není
známý.
S ohledem na prospěšnost kojení pro dítě a prospěšnost léčby matky amlodipinem je třeba rozhodnout,
zda pokračovat/přerušit kojení nebo pokračovat/přerušit léčbu amlodipinem.

Fertilita:
Stránka 13 z
Související s perindoprilem
Perindopril nemá žádný vliv na reprodukční schopnost nebo fertilitu.
Související s amlodipinem
U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly hlášeny reverzibilní biochemické
změny v hlavičkách spermií. Klinické údaje nejsou dostatečné k posouzení možného účinku
amlodipinu na fertilitu. V jedné studii na potkanech byly zjištěny nežádoucí účinky na samčí fertilitu
(viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Studie hodnotící účinky přípravku Vidonorm na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny.
Při řízení vozidel nebo obsluze strojů je třeba mít na paměti, že se příležitostně mohou vyskytnout
nízký krevní tlak, bolest hlavy, nauzea, závratě nebo vyčerpanost.

4.8 Nežádoucí účinky
Během léčby perindoprilem nebo amlodipinem podávanými samostatně byly pozorovány následující
nežádoucí účinky, které jsou řazeny podle klasifikace MedDRA dle tříd orgánových systémů a podle
následující frekvence výskytu:
Velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥1/10 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Třídy orgánových
systémů
Frekvence Nežádoucí účinky
amlodipin perindopril
Poruchy krve a
lymfatického systému
Méně časté eozinofilie**
Velmi vzácné leukocytopenie,
trombocytopenie
agranulocytóza nebo
pancytopenie,
snížení hladiny hemoglobinu a
snížení hematokritu,
leukopenie/neutropenie,
hemolytická anemie u
pacientů s vrozenou deficiencí
G-6PDH (viz bod 4.4),
trombocytopenie
Poruchy imunitního
systému
Velmi vzácné alergické reakce
Endokrinní poruchy Vzácné syndrom nepřiměřené sekrece
antidiuretického hormonu
(SIADH)
Poruchy metabolismu
a výživy
Méně časté hypoglykemie (viz body 4.4 a
4.5) **,
hyperkalemie reverzibilní při
vysazení léčby (viz bod
4.4)**,
hyponatremie**
Velmi vzácné hyperglykemie
Psychiatrické
poruchy
Méně časté deprese,
změny nálady (včetně úzkosti),
nespavost
deprese,
poruchy nálady,
poruchy spánku
Vzácné zmatenost
Poruchy nervového Časté somnolence, závratě,
Stránka 14 z
systému závratě,
bolest hlavy (zvláště na začátku
léčby)
bolest hlavy,
parestezie,
vertigo
Méně časté třes,
dysgeuzie,
synkopa,
hypestezie,
parestezie
somnolence**,
synkopa**
Velmi vzácné hypertonie,
periferní neuropatie
zmatenost
Není známo extrapyramidová porucha
Poruchy oka Časté porucha zraku (včetně diplopie) porucha zraku
Poruchy ucha a
labyrintu
Časté tinitus
Méně časté tinitus
Srdeční poruchy Časté palpitace
Méně časté arytmie (včetně bradykardie,
ventrikulární tachykardie a atriální
fibrilace)
palpitace**,
tachykardie**
Velmi vzácné infarkt myokardu angina pectoris (viz bod 4.4),
arytmie,
infarkt myokardu,
pravděpodobně sekundárně
v důsledku nadměrné
hypotenze u vysoce rizikových
pacientů (viz bod 4.4)
Cévní poruchy Časté zčervenání hypotenze (a účinky vztahující
se k hypotenzi)
Méně časté hypotenze vaskulitida**
Vzácné zčervenání
Velmi vzácné vaskulitida cévní mozková příhoda
pravděpodobně sekundárně
v důsledku nadměrné
hypotenze u vysoce rizikových
pacientů (viz bod 4.4)
Není známo Raynaudův fenomén
Respirační, hrudní a
mediastinální
poruchy
Časté dyspnoe kašel,
dyspnoe
Méně časté kašel,
rinitida
bronchospasmus
Velmi vzácné eozinofilní pneumonie, rinitida
Gastrointestinální
poruchy
Časté bolest břicha,
nauzea,
dyspepsie,
změna chování střev (včetně
průjmu a zácpy)
bolest břicha,
zácpa,
průjem,
dysgeuzie,
dyspepsie,
nauzea,
zvracení
Méně časté zvracení, sucho v ústech sucho v ústech
Velmi vzácné pankreatitida,
gastritida,
hyperplazie dásní
pankreatitida
Poruchy jater a
žlučových cest

Velmi vzácné hepatitida,
žloutenka,
zvýšení hladin jaterních enzymů*
hepatitida cytolytická nebo
cholestatická (viz bod 4.4)
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Časté pruritus,
vyrážka
Méně časté alopecie, urtikarie (viz bod 4.4),
Stránka 15 z
purpura,
změna barvy kůže,
hyperhidróza,
pruritus,
vyrážka,
exantém,
urtikarie
angioedém obličeje, končetin,
rtů, sliznic, jazyka, glottis
a/nebo hrtanu (viz bod 4.4),
fotosenzitivní reakce**,
pemfigoid,
hyperhidróza
Vzácné zhoršení psoriázy
Velmi vzácné angioedém,
erythema multiforme,
exfoliativní dermatitida,
Stevens-Johnsonův syndrom,
Quinckeho edém,
fotosenzitivita
erythema multiforme
Není známo toxická epidermální nekrolýza
Poruchy svalové a
kosterní soustavy a
pojivové tkáně
Časté otok kotníků,
svalové křeče
svalové křeče
Méně časté artralgie,
myalgie,
bolest v zádech
artralgie**,
myalgie**
Poruchy ledvin a
močových cest
Méně časté poruchy mikce,
nykturie,
polakisurie
renální insuficience
Vzácné anurie/oligurie,
akutní renální selhání
Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
Méně časté impotence,
gynekomastie
erektilní dysfunkce
Celkové poruchy a
reakce v místě
aplikace
Velmi časté edém
Časté únava,
astenie
astenie
Méně časté bolest na hrudi,
bolest,
malátnost
bolest na hrudi**,
malátnost**,
periferní edém**,
pyrexie**
Vyšetření Méně časté zvýšení tělesné hmotnosti,
snížení tělesné hmotnosti
zvýšení hladiny urey v krvi,
zvýšení hladiny kreatininu
v krvi
Vzácné zvýšení hladiny bilirubinu
v krvi,
zvýšení hladin jaterních
enzymů
Poranění, otravy a
procedurální
komplikace
Méně časté pád**
Související s perindoprilem
**Frekvence počítána z klinických studií, kde nežádoucí účinky byly zaznamenány ze spontánních
hlášení.
Související s amlodipinem
*Většinou spojené s cholestázou.

Klinické studie s perindoprilem:
Stránka 16 z
Během randomizačního období studie EUROPA byly shromažďovány pouze závažné nežádoucí
účinky. Závažné nežádoucí účinky mělo málo pacientů: 16 (0,3 %) pacientů z 6122 pacientů léčených
perindoprilem a 12 (0,2 %) pacientů z 6107 pacientů léčených placebem. U pacientů léčených
perindoprilem byla hypotenze pozorována u 6 pacientů, angioedém u 3 pacientů a náhlá srdeční
zástava u 1 pacienta. Více pacientů léčených perindoprilem bylo vyřazeno z důvodu kašle, hypotenze
nebo jiné nesnášenlivosti ve srovnání s pacienty léčenými placebem, 6,0 % (n = 366) u perindoprilu a
2,1 % (n = 129) u placeba.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování
Nejsou dostupné informace o předávkování přípravkem Vidonorm u člověka.
Související s perindoprilem
K dispozici jsou jen omezené údaje o předávkování u člověka. Mezi symptomy související s
předávkováním inhibitory ACE mohou patřit hypotenze, oběhový šok, poruchy elektrolytů, renální
selhání, hyperventilace, tachykardie, palpitace, bradykardie, závratě, úzkost a kašel.
Doporučenou léčbou předávkování je intravenózní infúze roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9 %).
Při výskytu hypotenze má být pacient umístěn do protišokové polohy. Je-li k dispozici, může být
zvážena léčba infúzí angiotenzinu II a/nebo katecholaminů. Perindopril může být ze systémového
oběhu odstraněn hemodialýzou (viz bod 4.4). Kardiostimulační léčba je indikována u bradykardie
neodpovídající na léčbu. Nepřetržitě mají být monitorovány životní funkce, sérové elektrolyty a
koncentrace kreatininu.
Související s amlodipinem
Zkušenosti se záměrným předávkováním u člověka jsou omezené.
Symptomy
Dostupná data ukazují, že těžké předávkování může způsobit nadměrnou periferní vazodilataci a
možnou reflexní tachykardii. Byly hlášeny případy výrazné a pravděpodobně i prolongované
systémové hypotenze vedoucí až k šoku s fatálním koncem.
Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24-48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná
resuscitační opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být
spouštějící faktory.
Léčba
Klinicky významná hypotenze v důsledku předávkování amlodipinem vyžaduje aktivní podporu
kardiovaskulárních funkcí, včetně častého monitorování srdeční a respirační funkce, elevace dolních
končetin a zvýšené pozornosti ohledně cirkulujícího objemu tekutin a objemu vyloučené moči. Při
obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku mohou být užitečné vazokonstrikční látky, pokud ovšem
jejich aplikace není kontraindikována. K potlačení účinku blokády kalciových kanálů je užitečné podat
intravenózně monohydrát kalcium-glukonátu. V některých případech je užitečné provést výplach
Stránka 17 z
žaludku. Bylo prokázáno, že podání aktivního uhlí zdravým dobrovolníkům ihned nebo během hodin po požití 10 mg amlodipinu významně snižuje absorpci amlodipinu.
Vzhledem k tomu, že se amlodipin ve značné míře váže na plasmatické bílkoviny, nemá dialýza při
předávkování větší význam.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: ACE inhibitory a blokátory kalciových kanálů.
ATC kód: C09BB04.

Související s perindoprilem
Mechanismus účinku
Perindopril je inhibitorem enzymu, který konvertuje angiotenzin I na angiotenzin II (angiotenzin
konvertující enzym - ACE). Konvertující enzym neboli kináza je exopeptidáza, která umožňuje
konverzi angiotenzinu I na vazokonstrikční angiotenzin II a zároveň způsobuje rozklad vasodilatační
látky bradykininu na neúčinný heptapeptid. Inhibice ACE vede ke snížení množství angiotenzinu II v
plasmě, což vede ke zvýšení aktivity reninu v plasmě (inhibicí negativní zpětné vazby uvolnění
reninu) a snížení sekrece aldosteronu. Jelikož ACE inaktivuje bradykinin, inhibice ACE zároveň vede
ke zvýšení aktivity cirkulujícího a lokálního systému kalikrein-kinin (a tím k aktivaci
prostaglandinového systému). Je možné, že tento mechanismus přispívá k účinku inhibitorů ACE na
snížení krevního tlaku a že je částečně zodpovědný za jejich nežádoucí účinky (např. kašel).
Perindopril působí prostřednictvím svého účinného metabolitu perindoprilátu. Další metabolity nemají
in vitro žádnou ACE-inhibiční aktivitu.

Klinická účinnost a bezpečnost
Hypertenze
Perindopril je účinný u všech stupňů hypertenze: mírné, středně těžké, těžké; způsobuje snížení
systolického a diastolického tlaku jak vleže, tak vestoje.
Perindopril snižuje periferní cévní odpor, což vede ke snížení krevního tlaku. Následkem toho se
zvyšuje periferní průtok krve bez účinku na srdeční frekvenci.
Pravidlem je zvýšení průtoku krve ledvinami, zatímco rychlost glomerulární filtrace (GFR) obvykle
zůstává nezměněna.
Maximálního antihypertenzivního účinku je dosaženo za 4-6 hodin po podání jedné dávky a přetrvává
nejméně 24 hodin, kdy dosahuje přibližně 87-100 % maximální účinnosti.
Ke snížení krevního tlaku dochází rychle. U respondérů je normalizace krevního tlaku dosaženo
během měsíce a přetrvává bez výskytu tachyfylaxe.
Ukončení léčby nevede k rebound fenoménu.
Perindopril redukuje hypertrofii levé komory.
U člověka byly prokázány vazodilatační vlastnosti perindoprilu. Perindopril zlepšuje elasticitu velkých
artérií a snižuje poměr media/lumen malých artérií.
Současná léčba s thiazidovými diuretiky vede k synergii aditivního typu. Kombinace inhibitoru ACE a
thiazidu také snižuje riziko hypokalemie vyvolávané diuretickou léčbou.

Stránka 18 z
Pacienti se stabilní ischemickou chorobou srdeční
Studie EUROPA byla multicentrická, mezinárodní, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem
kontrolovaná klinická studie probíhající po dobu 4 let.
Bylo randomizováno dvanáct tisíc dvě stě osmnáct (12 218) pacientů starších 18 let léčených 8 mg
perindopril-erbuminu (n=6110) nebo placebem (n=6108).
Populace pacientů zařazených do studie měla prokázanou ischemickou chorobu srdeční bez výskytu
klinických příznaků srdečního selhání. Celkově 90 % pacientů prodělalo před léčbou infarkt myokardu
a/nebo koronární revaskularizaci. Většina pacientů užívala studovanou léčbu navíc ke standardní
terapii zahrnující antiagregancia, hypolipidemika a betablokátory.
Hlavním kritériem účinnosti byl kombinovaný cílový parametr zahrnující kardiovaskulární mortalitu,
nefatální infarkt myokardu a/nebo srdeční zástavu s úspěšnou resuscitací. Léčba perindopril-
erbuminem v dávce 8 mg jednou denně vedla k signifikantnímu absolutnímu snížení v primárním
cílovém parametru o 1,9 % (snížení relativního rizika o 20 %, 95% CI [9,4; 28,6] - p<0,001).
U pacientů s anamnézou infarktu myokardu a/nebo revaskularizace bylo pozorováno absolutní snížení
o 2,2 %, což odpovídá RRR o 22,4 % (95% CI [12,0; 31,6] - p<0,001) v primárním cílovém parametru
ve srovnání s placebem.

Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost perindoprilu u dětí a dospívajících do 18 let věku nebyla stanovena (viz bod
4.2).
V otevřené, nekomparativní klinické studii u 62 dětí s hypertenzí od 2 do 15 let věku s glomerulární
filtrací > 30 ml/min/1,73 m2 byl pacientům podáván perindopril v průměrné dávce 0,07 mg/kg. Dávka
byla individuálně upravena dle profilu jednotlivých pacientů a odpovědi krevního tlaku až do
maximální dávky 0,135 mg/kg/den.
Tříměsíční období studie dokončilo 59 pacientů a 36 pacientů dokončilo prodloužení studie, tj. byli
sledováni nejméně 24 měsíců (průměrná délka studie: 44 měsíců).
Systolický a diastolický krevní tlak zůstal stabilní od zařazení do posledního hodnocení u pacientů,
kteří byli již dříve léčeni jinými antihypertenzivy, a snížil se u dříve neléčených pacientů.
Více než 75 % dětí mělo při posledním hodnocení systolický a diastolický krevní tlak pod úrovní 95.
percentilu.
Bezpečnost odpovídala známému bezpečnostnímu profilu perindoprilu.

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) - údaje z klinických studií
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan
Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem
receptorů pro angiotenzin II. Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou
kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu
se známkami poškození cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes
mellitus 2. typu a diabetickou nefropatií.
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze.
Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další
inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.
Stránka 19 z
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií
užívat současně.
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda
byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí
účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly
častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.

Související s amlodipinem
Amlodipin jako blokátor vápníkových kanálů dihydropyridinové skupiny (inhibitor pomalých kanálů
nebo antagonista kalciových iontů) inhibuje vstup vápníkových iontů membránou do srdečních buněk
a do buněk hladkého svalstva cévních stěn.
Mechanismus antihypertenzivního působení amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku
na hladké svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, jímž amlodipin vede k ústupu anginózních
bolestí, nebyl dosud zcela poznán, avšak je známo, že amlodipin snižuje rozsah celkové ischemické
zátěže myokardu dvěma mechanismy:
- Amlodipin dilatuje periferní arterioly, a tak redukuje celkovou periferní rezistenci (afterload),
proti níž musí srdce pracovat. Vzhledem k tomu, že srdeční frekvence zůstává stabilní, vede toto
snížení dotížení k odlehčení práce srdce a snížení spotřeby energie a kyslíkových nároků v
myokardu.
- Mechanismus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně také dilataci hlavních větví
koronárních tepen a koronárních arteriol, a to jak v normálních, tak i v ischemií postižených
oblastech. Tato dilatace zlepšuje dodávku kyslíku k myokardu u pacientů s koronárními spasmy
(Prinzmetalovou čili variantní anginou pectoris).
U nemocných s hypertenzí amlodipin při dávkování jedenkrát denně klinicky významně snižuje krevní
tlak vleže i vestoje po celých 24 hodin. Vzhledem k pomalému nástupu účinku však podání
amlodipinu nevede k akutní hypotenzi.
U nemocných s anginou pectoris zvyšuje jedna denní dávka amlodipinu celkovou dobu tolerance
fyzické zátěže, dobu do nástupu anginózních bolestí a dobu do vzniku 1 mm depresí úseku ST na
EKG, a snižuje jak frekvenci anginózních atak, tak spotřebu glycerol trinitrátu.
Amlodipin nebyl spojen s žádnými nežádoucími metabolickými účinky na lipidy ani se změnami
jejich plasmatických koncentrací; podávání amlodipinu je vhodné i u pacientů s astmatem, diabetem či
dnou.

Užití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (coronary artery disease, CAD)
Účinnost amlodipinu v prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS;
coronary artery disease (CAD)) byla hodnocena v nezávislé multicentrické randomizované dvojitě
zaslepené studii kontrolované placebem u 1997 pacientů (Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to
Limit Occurrences of Thrombosis (CAMELOT)). Po dobu 2 let bylo léčeno 663 pacientů
amlodipinem v dávce 5-10 mg, 673 pacientů enalaprilem v dávce 10-20 mg a 655 pacientů užívalo
placebo, navíc ke standardní léčbě statiny, betablokátory, diuretiky a acetylsalicylovou kyselinou.
Klíčové výsledky účinnosti jsou uvedeny v tabulce 1. Výsledky naznačují, že u pacientů s ICHS léčba
amlodipinem byla spojena s nižším počtem hospitalizací z důvodu anginy pectoris a s nižším počtem
revaskularizačních výkonů.
Tabulka 1. Incidence významných klinických závěrů ze studie CAMELOT
Stránka 20 z
Výskyt kardiovaskulárních příhod, počet (%) amlodipin vs. placebo
Výsledky amlodipin placebo enalapril poměr rizika
(95% CI)
hodnota P
Primární cílový parametr
Nežádoucí
kardiovaskulární příhody
110 (16,6) 151 (23,1) 136 (20,2) 0,69 (0,54-0,88) 0,Jednotlivé složky
Koronární revaskularizace 78 (11,8) 103 (15,7) 95 (14,1) 0,73 (0,54-0,98) 0,Hospitalizace z důvodu
anginy pectoris
51 (7,7) 84 (12,8) 86 (12,8) 0,58 (0,41-0,82) 0,Nefatální IM 14 (2,1) 19 (2,9) 11 (1,6) 0,73 (0,37-1,46) 0,CMP nebo TIA 6 (0,9) 12 (1,8) 8 (1,2) 0,50 (0,19-1,32) 0,Kardiovaskulární smrt 5 (0,8) 2 (0,3) 5 (0,7) 2,46 (0,48-12,7) 0,Hospitalizace z důvodu
městnavého srdečního
selhání
(0,5) 5 (0,8) 4 (0,6) 0,59 (0,14-2,47) 0,Resuscitovaná srdeční
zástava
4 (0,6) 1 (0,1) NA 0,Nové objevení se
periferního vaskulárního
onemocnění
(0,8) 2 (0,3) 8 (1,2) 2,6 (0,50-13,4) 0,Zkratky: CI, interval spolehlivosti; IM, infarkt myokardu; TIA, tranzitorní ischemická ataka.


Použití u nemocných se srdečním selháním
Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie, při nichž pacienti se srdečním selháním třídy II
- IV podle NYHA podstoupili zátěžový test, ukázaly, že amlodipin nevede ke zhoršení klinického
stavu, hodnoceného pomocí tolerance fyzické zátěže, ejekční frakce levé komory a klinické
symptomatologie.
Z placebem kontrolované studie (PRAISE) vyplynulo, že u pacientů s chronickým srdečním selháním
stupně III-IV dle NYHA léčených digoxinem, diuretiky a inhibitory angiotenzin konvertujícího
enzymu (ACE) nedošlo po podání amlodipinu k vzestupu rizika mortality nebo rizika kombinované
mortality a morbidity u pacientů se srdečním selháním.
V následující, dlouhodobé, placebem kontrolované studii (PRAISE-2) s amlodipinem u nemocných se
srdečním selháním III a IV podle NYHA bez klinických příznaků nebo bez objektivního nálezu
svědčícího pro probíhající ischemickou chorobu, kteří užívali stabilní dávky ACE inhibitorů, digitalisu
nebo diuretik, neměl amlodipin žádný vliv na celkovou nebo kardiovaskulární mortalitu. Ve stejné
skupině nemocných bylo užívání amlodipinu spojeno s vyšším výskytem hlášení plicního edému.

Studie sledující léčbu jako prevenci srdečních záchvatů (ALLHAT)
Dvojitě zaslepená, randomizovaná, mortalitní-morbiditní studie ALLHAT (Antihypertensive and
Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial) sledovala srovnání léčby novějšími léky
jako první volby: amlodipinu 2,5 - 10 mg/den (blokátor kalciového kanálu) nebo lisinoprilu 10 - mg/den (ACE inhibitor) s léčbou thiazidovým diuretikem chlortalidonem 12,5 – 25 mg/den při léčbě
mírné až střední hypertenze.
Stránka 21 z
Celkem 33 357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 a více let bylo randomizováno a následně sledováno
průměrně 4,9 let. Pacienti měli minimálně jeden další rizikový faktor ICHS, včetně: IM nebo CMP v
anamnéze (> 6 měsíců před vstupem do studie) nebo jiné dokumentované aterosklerotické
cerebrovaskulární onemocnění (celkem 51,5 %), diabetes 2. typu (36,1 %), HDL cholesterol < mg/dl (11,6 %), hypertrofii levé komory diagnostikovanou na EKG či echokardiografií (20,9 %),
kouření cigaret (21,9 %).
Hlavní sledovaný cílový parametr byl souborem fatálních koronárních příhod či nefatálních infarktů
myokardu. V tomto sledovaném parametru nebyl významný rozdíl mezi léčbou amlodipinem a
chlortalidonem (relativní riziko [RR]: 0,98 (95% CI (0,90-1,07) p=0,65). Mezi sekundárními
sledovanými cílovými parametry byl výskyt srdečního selhání (součást kombinovaného
kardiovaskulárního cílového parametru) významně vyšší ve skupině léčené amlodipinem ve srovnání
se skupinou léčenou chlortalidonem (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,38, (95% CI [1,25-1,52] p<0,001)).
Nicméně nebyl žádný významný rozdíl v celkové mortalitě při léčbě amlodipinem a chlortalidonem,
RR 0,96 (95% CI [0,89-1,02] p=0,20).

Pediatrická populace
Ve studii s 268 dětmi od 6 do 17 let věku s predominantní sekundární hypertenzí bylo prokázáno, že
obě dávky amlodipinu, 2,5 mg a 5 mg, snižovaly systolický krevní tlak významně více než placebo.
Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný.
Dlouhodobé účinky amlodipinu na růst, pubertu a celkový vývoj nebyly studovány. Dlouhodobá
účinnost amlodipinu při léčbě v dětství pro snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti
také nebyla stanovena. Viz bod 4.2.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Rychlost a rozsah absorpce perindoprilu a amlodipinu v přípravku Vidonorm se signifikantně neliší od
rychlosti a rozsahu absorpce perindoprilu a amlodipinu v tabletách obsahujících jednotlivé složky.
Související s perindoprilem
Absorpce
Po perorálním podání je perindopril rychle absorbován a maximální koncentrace dosahuje za 1 hodinu.
Plasmatický poločas perindoprilu činí 1 hodinu.
Perindopril je proléčivo. Dvacet sedm procent podané dávky perindoprilu se do krevního řečiště
dostává ve formě aktivního metabolitu perindoprilátu. Kromě perindoprilátu perindopril vytváří
dalších pět metabolitů, všechny jsou neúčinné. Maximální plasmatické koncentrace perindoprilátu je
dosaženo za 3-4 hodiny po podání.
Konzumace jídla snižuje konverzi na perindoprilát, a tím i biologickou dostupnost; perindopril-
erbumin má být podáván perorálně v jedné denní dávce ráno před jídlem.
Byla prokázána lineární souvislost mezi dávkou perindoprilu a jeho hladinou v plasmě.
Distribuce
Distribuční objem volného perindoprilátu činí přibližně 0,2 l/kg. Vazba perindoprilátu na proteiny
krevní plasmy je 20%, zejména na angiotenzin-konvertující enzym, je však závislá na koncentraci.
Eliminace
Perindoprilát se vylučuje močí a terminální poločas volné frakce činí přibližně 17 hodin, následkem
čehož je dosažení rovnovážného stavu během 4 dnů.
Zvláštní skupiny pacientů
Stránka 22 z
Eliminace perindoprilátu se snižuje u starších pacientů a u pacientů se srdečním nebo renálním
selháním (viz bod 4.2). Úprava dávkování u renální insuficience je žádoucí v závislosti na stupni
poruchy funkce (podle clearance kreatininu).
Clearance perindoprilátu při dialýze je 70 ml/min.
U pacientů s cirhózou je kinetika perindoprilu modifikována: jaterní clearance původní molekuly je
snížena o polovinu. Nicméně množství vytvořeného perindoprilátu není sníženo a úprava dávkování
není tudíž nutná (viz body 4.2 a 4.4).

Související s amlodipinem
Absorpce, distribuce, vazba na plasmatické bílkoviny
Po perorálním podání terapeutické dávky je amlodipin dobře absorbován, maximální plasmatické
koncentrace dosahuje za 6-12 hodin po podání. Absolutní biologická dostupnost je přibližně 64-80 %.
Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. In vitro studie ukázaly, že vazba amlodipinu na bílkoviny
krevní plasmy je přibližně 97,5%.
Biologická dostupnost amlodipinu není ovlivněna současným příjmem potravy.
Biotransformace
Terminální plasmatický poločas eliminace je asi 35-50 hodin, což umožňuje podávání jednou denně.
Amlodipin je rozsáhle metabolizován v játrech na neúčinné metabolity, 10 % mateřské látky a 60 %
metabolitů se vyloučí močí.
Porucha funkce jater
Údaje týkající se podávání amlodipinu pacientům s poruchou funkce jater jsou velmi omezené. U
pacientů s jaterní insuficiencí byla snížená clearance amlodipinu, což vedlo k prodloužení poločasu a
zvýšení AUC přibližně o 40-60 %.
Starší pacienti
Doba potřebná k dosažení vrcholových plasmatických koncentrací amlodipinu je u starších a mladších
pacientů podobná. Clearance amlodipinu se snižuje spolu se zvýšením AUC a eliminačního poločasu u
starších pacientů. Podle očekávání došlo v závislosti na věku studované skupiny u pacientů
s městnavým srdečním selháním ke zvýšení AUC a eliminačního poločasu.
Pediatrická populace
Farmakokinetická populační studie byla provedena se 74 hypertenzními dětmi od 1 do 17 let věku (z
toho 34 pacientů bylo od 6 do 12 let věku, a 28 pacientů od 13 do 17 let věku), které užívaly dávku
1,25 mg až 20 mg amlodipinu, v jedné nebo ve dvou dávkách denně.
U dětí od 6 do 12 let věku byla typická hodnota perorální clearance (Cl/F) 22,5 l/hod u chlapců a
16,4 l/hod u dívek. U dospívajících od 13 do 17 let věku byla typická hodnota perorální clearance
(Cl/F) 27,4 l/hod u chlapců a 21,3 l/hod u dívek. Byla zjištěna velká variabilita v expozici amlodipinu
mezi jedinci. Údaje hlášené u dětí do 6 let věku jsou omezené. Viz bod 4.2.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Související s perindoprilem
Ve studiích chronické perorální toxicity (na potkanech a opicích) jsou cílovým orgánem ledviny, s
reverzibilním poškozením.
Ve studiích in vitro a in vivo nebyla pozorována mutagenita.
Reprodukční toxikologické studie (na potkanech, myších, králících a opicích) neprokázaly žádné
známky embryotoxicity nebo teratogenity. U inhibitorů angiotenzin-konvertujícího enzymu jako
Stránka 23 z
skupiny se však ukázalo, že vyvolávají nežádoucí účinky na pozdní vývoj plodu, což vede k úmrtí
plodu a vrozeným vadám u hlodavců a králíků: byly pozorovány renální léze a zvýšení peri- a
postnatální mortality. Fertilita se nezhoršila ani u samců nebo samic potkanů.
V dlouhodobých studiích na potkanech a myších nebyla pozorována kancerogenita.

Související s amlodipinem
Reprodukční toxikologie
Reprodukční studie u potkanů a myší prokázaly zpoždění porodu, prodloužení doby porodu a snížení
přežití mláďat při dávkách přibližně 50x vyšších, než jsou nejvyšší doporučené dávky pro člověka
stanovené dle mg/kg.
Porucha fertility
Nebyl pozorován účinek na fertilitu u potkanů léčených amlodipinem (samci po dobu 64 dní a samice
po dobu 14 dní před zabřeznutím) při dávkách až 10 mg/kg/den (8krát* maximální doporučená dávka
pro člověka 10 mg přepočítaná na mg/m2). V jiné studii u potkanů, kde byli samci potkanů léčeni
amlodipin-besylátem po dobu 30 dní v dávce srovnatelné s dávkou užívanou u člověka při přepočtu na
mg/kg, bylo nalezeno snížení množství folikuly stimulujícího hormonu a testosteronu v plasmě a také
pokles denzity spermatu a snížení počtu zralých spermií a Sertoliho buněk.
Karcenogeneze, mutageneze
U potkanů a myší po dobu 2 let na dietě s amolodipinem v koncentracích, které zajišťovaly denní
dávkovací hladiny 0,5; 1,25 a 2,5 mg/kg, nebyl podán žádný důkaz karcinogenity. Nejvyšší dávka (pro
myši odpovídající maximální doporučené klinické dávce 10 mg při přepočtu na mg/m2, pro potkany
dvojnásobná* než tato dávka) byla u myší blízká maximální tolerované dávce, ale ne tak pro potkany.
Studie mutagenity neodhalily žádný účinek závislý na léku na genové ani na chromozomální úrovni.
*Založeno na tělesné hmotnosti pacienta 50 kg.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Mikrokrystalická celulosa
Draselná sůl polakrilinu
Hydrofobní koloidní oxid křemičitý
Magnesium-stearát

6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti
roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.

Stránka 24 z
6.5 Druh obalu a obsah balení
30 a 90 tablet v PA/Al/PVC//Al blistrech a papírové krabičce.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Gedeon Richter Plc.
Gyömrői út 19-21,
1103 Budapešť,
Maďarsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Vidonorm 4 mg/5 mg tablety: 58/291/12-C
Vidonorm 8 mg/5 mg tablety: 58/292/12-C
Vidonorm 4 mg/10 mg tablety: 58/293/12-C
Vidonorm 8 mg/10 mg tablety: 58/294/12-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 2. 5. Datum posledního prodloužení registrace: 11. 2.
10. DATUM REVIZE TEXTU
6. 8.