Verospiron

Současné užívání spironolaktonu s jinými kalium šetřícími diuretiky, ACE inhibitory, antagonisty receptoru
pro angiotenzin II, blokátory aldosteronu, doplňky draslíku, dietou bohatou na draslík nebo náhražkami
kuchyňské soli obsahujícím draslík může vést k hyperkalemii.
Kromě jiných léčivých přípravků, o nichž je známo, že způsobují hyperkalemii, může současné použití
trimethoprimu/sulfamethoxazolu (kotrimoxazol) spolu se spironolaktonem vést ke klinicky relevantní
hyperkalemii.
Imunosupresiva, cyklosporin a tacrolimus, mohou zvýšit riziko hyperkalemie navozené spironolaktonem.
Kolestyramin může také zvýšit riziko hyperkalemie a hyperchloremické acidózy.
Tricyklická antidepresiva a antipsychotika mohou zesílit hypotenzivní účinek spironolaktonu.
Antihypertenziva: dochází k zesílení účinku antihypertenziv a může být potřeba jejich dávku při přidání
spironolaktonu k léčbě snížit a poté upravit dle potřeby. Vzhledem k tomu, že ACE inhibitory snižují tvorbu
aldosteronu, nemají se rutinně podávat se spironolaktonem, zvláště u pacientů se známou poruchou funkce
ledvin.
Současné podávání glycerol-trinitrátu nebo jiných vazodilatancií může ještě více prohloubit snížení
krevního tlaku způsobené spironolaktonem.
Alkohol, barbituráty a narkotika: mohou prohloubit spironolaktonem navozenou ortostatickou hypotenzi.
Kortikosteroidy, ACTH: může se vyskytnout výraznější elektrolytová deplece, zvláště hypokalemie.
Presorické aminy (např. norepinefrin): spironolakton snižuje vaskulární odpověď na norepinefrin. Proto je
potřeba opatrnost v péči o pacienty, kteří jsou léčeni spironolaktonem a podstupují místní nebo celkovou
anestezii.
Nesteroidní antiflogistika (NSAID): u některých pacientů mohou NSAID snížit diuretický, natriuretický a
antihypertenzivní účinek kličkových, kalium šetřících a thiazidových diuretik. Kombinace NSAID, jako je
např. acetylsalicylová kyselina, indometacin a kyselina mefenamová, s kalium šetřícími diuretiky byla
spojena se závažnou hyperkalemií. Proto je při současném užití spironolaktonu a NSAID třeba pacienta
pečlivě sledovat, aby se zajistilo, že bylo dosaženo požadovaného účinku diuretika.
Digoxin: spironolakton může zvýšit poločas digoxinu. To může vést ke zvýšení hladin digoxinu v séru a
následně k digitalisové toxicitě. Při podávání spironolaktonu může být potřeba snížení dávky digoxinu a
pečlivé sledování pacienta, aby se předešlo nízké digitalizaci.
Interakce léku s laboratorními vyšetřeními: v literatuře se objevilo několik hlášení o možném ovlivnění
digoxinových radioimunoesejí spironolaktonem nebo jeho metabolity. Klinický význam není dosud
objasněn.
Ve fluorometrických esejích může spironolakton ovlivnit určení látek s podobnými fluorescenčními
charakteristikami (např. kortizol, epinefrin).
Spironolakton se váže na androgenní receptor a může zvyšovat hladiny prostatického specifického antigenu
(PSA) u pacientů s maligním nádorem prostaty léčených abirateronem. Použití s abirateronem se
nedoporučuje.
Fenazon: spironolakton zvyšuje metabolismus fenazonu.
Lithium: lithium se obecně s diuretiky podávat nemá. Diuretika snižují renální clearance lithia a zvyšují
riziko lithiové toxicity.
Karbenoxolon: karbenoxolon může způsobit retenci sodíku a tím snížit účinnost spironolaktonu. Je třeba se
vyhnout souběžnému užití těchto dvou látek.

Karbamazepin: karbamazepin může při současném podání s diuretiky způsobit klinicky signifikantní
hyponatremii.
Heparin, nízkomolekulární heparin: současné užití spironolaktonu s heparinem nebo s nízkomolekulárním
heparinem může vést k závažné hyperkalemii.
Riziko ventrikulárních arytmií se zvyšuje při současném podání antihistaminika terfenadinu a
spironolaktonu, a to z důvodu hypokalemie a nerovnováhy jiných elektrolytů.
Spironolakton může snížit antikoagulační účinek kumarinových derivátů.
Spironolakton může zvýšit účinek analogů GnRH (triptorelin, buserelin, gonadorelin).