Urizia

Příznaky
Předávkování kombinace solifenacinu a tamsulosinu může potenciálně vést k těžkému
anticholinergnímu účinku a akutní hypotenzi. Nejvyšší dávka náhodně užitá v průběhu klinické studie
odpovídala 126 mg solifenacin-sukcinátu a 5,6 mg tamsulosin hydrochloridu. Tato dávka byla dobře
snášena po dobu 16 dnů, s mírným suchem v ústech, jakožto jediným hlášeným nežádoucím účinkem.

Léčba
V případě předávkování solifenacinem a tamsulosinem má být pacient léčen aktivním živočišným
uhlím. Výplach žaludku je užitečný, pokud je proveden do 1 hodiny po požití, ale zvracení se nemá
vyvolávat.

Příznaky předávkování mohou být, stejně jako u jiných anticholinergik, vzhledem k solifenacinové
složce léčeny následovně:
- Těžké centrální anticholinergní účinky jako halucinace nebo výrazná excitace: léčit
fysostigminem nebo karbacholem.
- Křeče nebo výrazná excitace: léčit benzodiazepiny.
- Respirační insuficience: léčit umělou ventilací.
- Tachykardie: léčit symptomaticky v případě potřeby. Beta-blokátory mají být používány
s opatrností, protože současné předávkování tamsulosinem by mohlo potenciálně vyvolat těžkou
hypotenzi.
- Retence moči: léčit katetrizací.

Stejně jako u ostatních antimuskarinik je třeba při předávkování věnovat zvláštní pozornost
pacientům se známým rizikem prodloužení QT intervalu (tj. s hypokalemií, bradykardií nebo
současným podáváním léků, které prodlužují QT interval) a relevantních již existujících srdečních
chorob (tj. ischémie myokardu, arytmie, městnavého srdečního selhání).

Akutní hypotenzi, která se může objevit po předávkování kvůli složce tamsulosin, je třeba léčit
symptomaticky. Je nepravděpodobné, že by mohla pomoci hemodialýza, protože tamsulosin se ve
vysoké míře váže na bílkoviny krevní plazmy.