Triumeq
Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika k systémovému podání, antivirotika k léčbě infekce HIV,
kombinace, ATC kód: J05AR
Mechanismus účinku
Dolutegravir inhibuje HIV integrázu vazbou na aktivní místo integrázy a blokováním transferových postupů
integrace retrovirové deoxyribonukleové kyseliny
Abakavir a lamivudin jsou účinné selektivní inhibitory HIV-1 a HIV-2. Jak abakavir tak i lamivudin jsou
metabolizovány sekvenčně intracelulárními kinázami na příslušné 5’-trifosfáty složkou s prodlouženým intracelulárním poločasem podporující dávkování jednou denně Lamivudin-TP substráty kompetitivních inhibitorů HIV reverzní transkriptázy zprostředkována inkorporací monofosfátové formy do řetězce virové DNA, což vede k ukončení řetězce.
Abakavir a lamivudin-trifosfáty vykazují významně nižší afinitu k hostitelským buněčným DNA
polymerázám.
Farmakodynamické účinky
Antivirová aktivita in vitro
Ukázalo se, že dolutegravir, abakavir a lamivudin inhibují replikaci laboratorních řetězců a klinických
izolátů HIV v množině buněčných typů včetně transformovaných T buněčných linií, linií odvozených od
monocytů/makrofágů a primárních kultur aktivovaných mononukleárních buněk periferní krve a monocytů/makrofágů. Koncentrace léčivé látky nutné k ovlivnění virové replikace o 50 % maximální inhibiční koncentrace = IC50
IC50 pro dolutegravir v různých laboratorních řetězcích byla 0,5 nmol za použití PBMC a za použití MT-buněk byla v rozmezí 0,7–2 nmol. Podobné IC50 byly pozorovány u klinických izolátů bez velkého rozdílu
mezi subtypy; v panelu 24 HIV-1 izolátů subtypů A, B, C, D, E, F a G a skupiny O byla průměrná hodnota
IC50 0,2 nmol
Průměrná IC50 pro abakavir proti laboratorním řetězcům HIV-1IIIB a HIV-1HXB2 byla v rozmezí od 1,4 do
5,8 μmol. Mediány nebo průměry hodnot IC50 pro lamivudin proti laboratorním řetězcům HIV-1 byly
v rozmezí 0,007 až 2,3 μmol. Průměrná IC50 proti laboratorním řetězcům HIV-2 v rozmezí 1,57 až 7,5 μmol pro abakavir a 0,16 až 0,51 μmol pro lamivudin.
Hodnoty IC50 pro abakavir proti HIV-1 subtypům proti skupině O 0,022 až 1,21 μmol a proti izolátům HIV-2 0,024 až 0,49 μmol. Pro lamivudin byly hodnoty
IC50 proti HIV-1 subtypům a proti izolátům HIV-2 0,002 až 0,120 μmol v mononukleárních buňkách periferní krve.
HIV-1 izoláty pacientů v Africe a Asii byly citlivé k abakaviru IC50 ˂ 3,0od antivirotiky dosud neléčených pacientů testované na účinnost lamivudinu byly vysoce citlivé.
Kombinace abakaviru a lamivudinu prokázala antivirovou účinnost na buněčných kulturách proti izolátům
non-subtypu B a izolátům HIV-2 s ekvivalentní antivirovou aktivitou jako u izolátů subtypu B.
Antivirová účinnost v kombinaci s jinými antivirotiky
U dolutegraviru a dalších antiretrovirotik amprenavir, enfuvirtid, maravirok, adefovir a raltegravirRibavirin také neměl významný vliv na účinnost dolutegraviru.
Antivirová účinnost abakaviru v buněčné kultuře nebyla antagonizována v kombinaci s nukleosidovými
inhibitory reverzní transkriptázy tenoforvirem, zalcitabinem nebo zidovudinem; nenukleosidovými inhibitory reverzní transkriptázy nevirapinem nebo inhibitorem proteázy
Antagonistický účinek in vitro nebyl také pozorován u lamivudinu a dalších antiretrovirotik abakavir, didanosin, nevirapin, zalcitabin a zidovudin
Účinky lidského séra
Ve 100% lidském séru byla průměrná bílkovinná změna účinnosti dolutegraviru 75násobná, což vedlo
k hodnotě IC90 upravené pro bílkoviny 0,064 μg/ml. Studie vazby na bílkoviny plazmy in vitro naznačují, že
se abakavir v terapeutických koncentracích váže na bílkoviny lidské plazmy mírně až středně Lamivudin vykazuje lineární farmakokinetiku v terapeutickém rozmezí dávek a ukazuje nízkou vazbu na
bílkoviny plazmy
Rezistence
Rezistence in vitro: Pro studium rezistence in vitro se používá seriálová pasáž. Během 112denní pasáže laboratorních řetězců
IIIB se vybrané mutace objevovaly pomalu se substitucí na pozicích S153Y a F. Tyto mutace nebyly
selektovány u pacientů léčených dolutegravirem v klinických studiích. Za použití řetězců NL432 byly
selektovány mutace E92Q u pacientů s již existující rezistencí k raltegraviru, kteří byli dále léčeni dolutegravirem sekundární mutace pro dolutegravir
V dalších selekčních pokusech za použití klinických izolátů subtypů B byla mutace R263K pozorována
u všech pěti izolátů integrázové substituce R263K u jednoho izolátu a G118R u dvou izolátů. V klinickém programu u již dříve
léčených, INI dříve neléčených pacientů byla R263K hlášena od dvou jednotlivých pacientů se subtypem B
a subtypem C ale bez vlivu na citlivost dolutegraviru in vitro. G118R snižuje citlivost k dolutegraviru při
cílené mutagenezi v programu fáze III.
Primární mutace u raltegraviru/elvitegraviru jako jednotlivé mutace in vitro citlivost k dolutegraviru. Jsou-li v experimentu při cílené mutagenezi k těmto
primárním mutacím integrázy typu viru. V případě virů mutace Q148 je při nárůstu počtu sekundárních mutací pozorována zvyšující se
násobná změna dolutegraviru. Vliv mutace Q148 s pasážováním kmenů s cílenou mutagenezí. V sériovém pasážování s kmenem NL432 začínajícím
s pasážováním kmenů s cílenou mutací N155H nebo E92Q nebyla pozorována další selekce rezistence
Klinicky relevantní hodnota fenotypové hranice genotypová rezistence byla lepším parametrem pro predikci výstupu.
Sedm set pět izolátů rezistentních k raltegraviru izolovaných od pacientů léčených raltegravirem bylo
analyzováno na citlivost k dolutegraviru. Dolutegravir má ˂ 10násobnou změnu u 94 % ze 705 klinických
izolátů.
Rezistence in vivo: U dříve neléčených pacientů dostávajících dolutegravir + 2 NRTI ve fázi IIb a fázi III nebyl pozorován vývoj
rezistence ke skupině integrázy nebo k NRTI
U pacientů, u nichž léčba dříve selhala, ale kteří dosud nebyli léčeni třídou integrázových inhibitorů SAILINGléčených dolutegravirem, což bylo způsobeno kombinací s investigátorem vybraným základním režimem
pacient měl polymorfní integrázovou substituci V151V/I s maximem násobku změny 0,92 a 1 pacient měl
preexistující integrázové mutace a předpokládá se, že byl již dříve léčen inhibitorem integrázy nebo byl při
přenosu infikován virem rezistentním k integrázovým inhibitorům. Mutace R263K byla selektována také in
vitro
Rezistence in vitro a in vivo: Izoláty HIV-1 rezistentní na abakavir byly selektovány in vitro a in vivo a jsou spojeny se specifickými
genotypovými změnami v oblasti RT kodonu u abakaviru se mutace M184V vyskytla jako první a vedla k přibližně dvojnásobnému zvýšení IC50, pod
klinickou hranicí abakaviru při 4,5násobné změně. Pokračující pasáž při zvyšujících se koncentracích léčiva
vedla k selekci u dvojitých RT mutantů 65R/184V nebo trojitých RT mutantů 74V/115Y/184V. Dvě mutace
vyústily do 7 až 8násobné změny citlivosti abakaviru a pro více než 8násobnou změnu citlivosti byly nutné
kombinace tří mutací.
HIV-1 rezistence k lamivudinu zahrnuje vývoj M184I nebo M184V změn aminokyselin v blízkosti místa
účinku virové RT. Tato varianta vzniká jak in vitro, tak i u pacientů infikovaných HIV-1 léčených
antiretrovirovou léčbou obsahující lamivudin. Mutanty M148V vykazují významně sníženou citlivost
k lamivudinu a vykazují sníženou replikační kapacitu in vitro. M184V je spojena s přibližně dvojnásobným
vzestupem rezistence k abakaviru, ale nezpůsobuje klinickou rezistenci k abakaviru.
Izoláty rezistentní k abakaviru mohou také vykazovat sníženou citlivost k lamivudinu. Kombinace
abakavir/lamivudin prokázala sníženou citlivost k virům se substitucemi K65R se substitucí M184V/I nebo
bez ní a k virům se substitucemi L74V a M184V/I.
Zkřížená rezistence mezi dolutegravirem nebo abakavirem nebo lamivudinem a antiretrovirotiky jiných tříd,
jako např. PI nebo NNRTI, je nepravděpodobná.
Účinky na EKG
S dávkami dolutegraviru překračujícími klinickou dávku přibližně 3násobně nebyly pozorovány relevantní
účinky na QTc interval. Podobné studie nebyly provedeny s abakavirem ani lamivudinem.
Klinická účinnost a bezpečnost
Účinnost přípravku Triumeq u dosud neléčených pacientů infikovaných HIV je založena na analýzách údajů
z řady klinických studií. Analýzy zahrnovaly dvě randomizované mezinárodní dvojitě zaslepené aktivně
kontrolované studie SINGLE kontrolovanou studii FLAMINGO multicentrickou non-inferiorní studii ARIA
Studie STRIIVING non-inferiorní studie zaměřená na změnu léčby u virologicky suprimovaných jedinců bez dokumentované
anamnézy rezistence k jakékoli třídě.
Ve studii SINGLE bylo 833 pacientů léčeno dolutegravirem 50 mg v potahovaných tabletách jednou denně
a fixní dávkou kombinace abakavir/lamivudin efavirenz/tenofovir/emtricitabin žen, 32 % nebyli běloši, 7 % bylo současně infikováno virem hepatitidy C a 4 % byla CDC třídy C; tyto
charakteristiky byly ve skupinách léčby podobné. Výsledky ve 48. týdnu klíčových proměnných
Tabulka 3 Virologické výsledky randomizované léčby ve studii SINGLE ve 48. týdnu
48 týdnů
DTG 50 mg + ABC/3TC
jednou denně
N = EFV/TDF/FTC
jednou denně
N = HIV-1 RNA < 50 kopií/m Rozdíl v léčbě* 7,4% Bez virologické odpovědi蘀 5 % 6 %
Bez virologických údajů ve
㐸⸀Důvody
Ukončení studie一瀀潤nežádoucímu účinku nebo
úmrtí‡