Tigecycline olikla

Bezpečnost a účinnost tigecyklinu u dětí ve věku do 8 let nebyly stanoveny. Žádné údaje nejsou k
dispozici. Tigecyklin se nemá používat u dětí ve věku do 8 let z důvodu zabarvení zubů (viz body 4.a 5.1).

Způsob podání
Tigecyklin se podává pouze intravenózní infuzí po dobu 30 až 60 minut (viz body 4.4 a 6.6).
Pediatrickým pacientům se má tigecyklin podávat, pokud možno, infuzí trvající déle než 60 minut (viz
bod 4.4).

Pokyny pro rekonstituci a naředění léčivého přípravku před podáním viz bod 6.6.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Pacienti, kteří jsou hypersenzitivní na tetracyklinovou skupinu antibiotik, mohou být hypersenzitivní
na tigecyklin.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

V klinických studiích u komplikovaných infekcí kůže a měkkých tkání (cSSTI), komplikovaných
intraabdominálních infekcí (cIAI), infekcí diabetické nohy, nozokomiální pneumonie a ve studiích
s rezistentními patogeny byla pozorována numericky vyšší míra úmrtnosti mezi pacienty léčenými
tigecyklinem v porovnání s léčbou srovnávacími léky. Příčiny těchto zjištění zůstávají neznámé, ale
nelze vyloučit horší účinnost a bezpečnost než u srovnávacích léků.
Superinfekce
V klinických studiích je zhoršené hojení operačních ran u pacientů s komplikovanými
intraabdominálními infekcemi (cIAI) spojováno se superinfekcí. Pacient, u kterého se rozvíjí zhoršené
hojení ran, musí být sledován pro detekci superinfekce (viz bod 4.8).

U pacientů, u kterých se vyvinula superinfekce, zejména nozokomiální pneumonie, se zdají být
výsledky léčby horší. Pacienti mají být pečlivě monitorováni kvůli rozvoji superinfekce. Pokud je po
zahájení léčby tigecyklinem zjištěn jiný zdroj infekce než komplikovaná infekce kůže a měkkých tkání
nebo komplikovaná intraabdominální infekce, je třeba zvážit zahájení alternativní antibakteriální
terapie, která prokázala účinnost při léčbě přítomné(ých) infekce(í) specifického typu.

Anafylaxe
Po podání tigecyklinu byly hlášeny anafylaktické/anafylaktoidní reakce potenciálně život ohrožující
(viz body 4.3 a 4.8).

Selhání jater
U pacientů léčených tigecyklinem byly hlášeny případy poškození jater převážně cholestatického
charakteru včetně některých případů selhání jater s fatálním průběhem. I když u pacientů léčených
tigecyklinem může dojít k selhání jater kvůli základním chorobám nebo souběžnému podávání
léčivých přípravků, má být zváženo možné přispění tigecyklinu (viz bod 4.8).

Tetracyklinová skupina antibiotik
Antibiotika glycylcyklinové skupiny jsou strukturálně podobná tetracyklinové skupině antibiotik.
Tigecyklin může mít nežádoucí účinky podobné tetracyklinové skupině antibiotik. Tyto reakce mohou
zahrnovat fotosenzitivitu, pseudotumor cerebri, pankreatitidu a antianabolické působení, které má za
následek zvýšenou hladinu dusíku močoviny v krvi, azotemii, acidózu a hyperfosfatemii (viz bod 4.8).

Pankreatitida
Ve spojitosti s léčbou tigecyklinem (viz bod 4.8) se vyskytla akutní pankreatitida, která může být
závažná (frekvence: méně časté). Na diagnózu akutní pankreatitidy je třeba myslet u pacientů
dostávajících tigecyklin, u nichž se vyvinou klinické příznaky, známky nebo laboratorní anomálie
vyvolávající podezření na akutní pankreatitidu. Většina hlášených případů se vyvinula po minimálně
jednom týdnu léčení. Tyto případy byly hlášeny u pacientů bez známého rizika vzniku akutní
pankreatitidy. Po ukončení podávání tigecyklinu se stav pacientů obvykle zlepšuje. Při podezření na
vývoj pankreatitidy je třeba uvažovat o ukončení léčby tigecyklinem.

Základní choroby
Zkušenosti s podáváním tigecyklinu při léčbě infekcí u pacientů se závažnými základními chorobami
jsou omezeny.

V klinických studiích s cSSTI byla nejčastějším typem infekce u pacientů léčených tigecyklinem
celulitida (58,6 %), následovaly velké abscesy (24,9 %). Pacienti se závažnými základními chorobami,
jako jsou například pacienti s poruchami imunity, pacienti s infikovanými proleženinami nebo
pacienti, kteří měli infekce vyžadující léčbu delší než 14 dnů (například nekrotizující fasciitidu),
nebyli do studie zařazeni. Do studie byl zařazen omezený počet pacientů s komorbidními faktory, jako
je například diabetes mellitus (25,8 %), onemocnění periferních cév (10,4 %), abúzus intravenózních
látek (4,0 %) a pozitivní infekce HIV (1,2 %). Omezené zkušenosti jsou také s léčbou pacientů se
současnou bakteriemií (3,4 %). Proto se při léčení těchto pacientů doporučuje opatrnost. Výsledky
rozsáhlé studie u pacientů s infekcí diabetické nohy ukázaly, že tigecyklin byl méně účinný než
srovnávací lék, u těchto pacientů se proto nedoporučuje podávat tigecyklin (viz bod 4.1).

V klinických studiích cIAI byla nejčastějším typem infekce u pacientů léčených tigecyklinem
komplikovaná apendicitida (50,3 %), následovaná dalšími diagnózami hlášenými méně častěji, jako
jsou například komplikovaná cholecystitida (9,6 %), perforace střev (9,6 %), intraabdominální absces
(8,7 %), perforace žaludečního nebo dvanáctníkového vředu (8,3 %), peritonitida (6,2 %)
a komplikovaná divertikulitida (6,0 %). Z těchto pacientů mělo 77,8 % chirurgicky zjevnou
peritonitidu. Počet pacientů se závažnými základními chorobami, jako jsou například pacienti
s poruchami imunity, pacienti se skóre APACHE II  15 (3,3 %) a s chirurgicky zjevnými
mnohočetnými intraabdominálními abscesy (11,4 %), byl omezen. Omezené zkušenosti jsou také
s léčbou pacientů se současnou bakteriemií (5,6 %). Proto se při léčení těchto pacientů doporučuje
opatrnost.

Je třeba zvážit použití kombinované antibakteriální terapie, kdykoli má být tigecyklin podáván vážně
nemocným pacientům s cIAI, které jsou sekundární při klinicky zjevné perforaci střev, nebo
pacientům s počínající sepsí či se septickým šokem (viz bod 4.8).

Účinek cholestázy na farmakokinetiku tigecyklinu nebyl dosud náležitě stanoven. Žlučovými cestami
se vyloučí přibližně 50 % z celkově vyloučeného tigecyklinu. Proto je nutné pacienty s příznaky
cholestázy pečlivě sledovat.

Pokud je tigecyklin podáván současně s antikoagulancii, je nutné u pacientů sledovat protrombinový
čas nebo jiný vhodný koagulační test (viz bod 4.5).

Při podávání téměř všech antibakteriálních přípravků byla hlášena pseudomembranózní kolitida a její
závažnost se může pohybovat v rozsahu od mírné až k život ohrožující. Proto je důležité o této
diagnóze uvažovat u pacientů, u kterých se během podávání jakéhokoli antibakteriálního přípravku
nebo po ukončení podávání tohoto přípravku vyskytne průjem (viz bod 4.8).

Podávání tigecyklinu může mít za následek přerůstání organismů, které nejsou na přípravek citlivé,
včetně mykotických. Během léčby je třeba pacienty pečlivě sledovat (viz bod 4.8).
Výsledky studií s tigecyklinem podávaným laboratorním potkanům prokázaly změny zbarvení kostí.
U lidí může být používání tigecyklinu doprovázeno trvalým zabarvením zubů, jestliže je přípravek
podáván používán během vývoje zubů (viz bod 4.8).

Pediatrická populace
Klinické zkušenosti s použitím tigecyklinu k léčbě infekcí u pediatrických pacientů ve věku 8 let
a starších jsou velmi omezené (viz body 4.8 a 5.1). Proto se má použití u dětí omezit na klinické
situace, kdy není k dispozici žádná jiná alternativní antibakteriální terapie.

U dětí a dospívajících jsou velmi častými nežádoucími účinky nauzea a zvracení (viz bod 4.8). Je třeba
dávat pozor na možnou dehydrataci. Pediatrickým pacientům se má tigecyklin pokud možno podávat
infuzí trvající déle než 60 minut.

Stejně jako u dospělých je i u dětí často hlášena bolest břicha. Bolest břicha může být známkou
pankreatitidy. Pokud se rozvine pankreatitida, léčbu tigecyklinem je nutné přerušit.

Před zahájením léčby tigecyklinem a pravidelně během léčby se mají kontrolovat hodnoty jaterních
testů, kontrolovat koagulační parametry, hematologické parametry, hladiny amylázy a lipázy.

Tigecyklin se nemá podávat dětem mladším 8 let z důvodu chybějících údajů o bezpečnosti
a účinnosti v této věkové skupině a proto, že užívání tigecyklinu může být spojeno s trvalým
zabarvením zubů (viz body 4.2 a 4.8).