Thyrozol

Thiamazol je aktivní metabolit karbimazolu, ale 1 mg thiamazolu není ekvivalentní 1 mg karbimazolu.
To je třeba vzít v úvahu při zahájení léčby thiamazolem nebo v případě převodu z karbimazolu na
thiamazol. Je třeba dodržovat následující doporučení týkající se dávkování.

Dávkování

Dospělí
V závislosti na závažnosti onemocnění a suplementaci jódem se léčba zahajuje obvykle denní dávkou
thiamazolu od 10 do 40 mg. V mnoha případech může být dosaženo inhibice tvorby hormonů štítné
žlázy úvodními dávkami 20 až 30 mg thiamazolu denně. U méně závažných případů nemusí být
vyžadována úplná inhibiční dávka, a proto může být zvážena nižší úvodní dávka. U závažnějších
případů hypertyreózy může být nutná úvodní dávka 40 mg thiamazolu.


Dávka se upraví individuálně v závislosti na metabolickém stavu pacienta, který se stanoví podle
vývoje hladin hormonů štítné žlázy.
Pro udržovací léčbu je doporučen některý z následujících postupů:
a) denní udržovací dávka 5 až 20 mg thiamazolu v kombinaci s levothyroxinem pro zabránění
hypotyreózy,
b) monoterapie pomocí denních dávek 2,5 až 10 mg thiamazolu.

Jódem indukovaná hypertyreóza může vyžadovat vyšší dávky.

Pediatrická populace

Použití u dětí a dospívajících (od 3 let do 17 let věku)
Počáteční dávka k léčbě dětí a dospívajících (od 3 let do 17 let věku) má být upravena dle tělesné
hmotnosti pacientů. Obvykle je léčba zahájena dávkou 0,5 mg/kg, rozdělenou do dvou či tří stejných
dávek. Pro udržovací léčbu může být denní dávka redukována a podávána jednou denně na základě
odpovědi pacienta na léčbu. Doplňková léčba levothyroxinem může být požadována, aby se předešlo
hypotyreóze.
Celková denní dávka 40 mg/den thiamazolu nemá být překročena.

Použití u dětí (ve věku 2 let a méně)

Bezpečnost a účinnost thiamazolu u dětí ve věku 2 let a méně nebyla hodnocena systematicky. Použití
u dětí ve věku 2 let a méně není doporučeno.

Konzervativní léčba hypertyreózy

Cílem léčby je dosažení eutyroidního metabolického stavu a dlouhodobé remise po limitované délce
léčby. V závislosti na volbě léčených pacientů může být dosaženo remise maximálně u 50 % případů
pacientů po jednom roce. Udávaný výskyt remise se výrazně mění bez úplného objasnění základních
důvodů. Faktory, které zde pravděpodobně působí, jsou typ hypertyreózy (imunogenní nebo
neimunogenní), délka léčby, dávka thiamazolu a rovněž přísun jódu v potravě a doplňcích stravy.

U konzervativní léčby hypertyreózy je délka léčby obvykle 6 měsíců až 2 roky (v průměru 1 rok).
Statisticky se možnost remise zvyšuje s délkou léčby. V případech, kdy není možné dosáhnout remise
onemocnění a nelze použít stanovená terapeutická opatření, může být thiamazol podáván dlouhodobě
v co nejnižší dávce samostatně nebo v kombinaci s nízkou dávkou levothyroxinu.

Pacienti s velkou strumou a utlačením trachey mají podstoupit krátkodobou léčbu thiamazolem,
protože dlouhodobé podávání může vyvolat růst strumy. Může být nutné provádět zvláště pečlivé
monitorování léčby (hladina TSH, průměr trachey). Léčba má být kombinována s dalším podáváním
levothyroxinu.

Předoperační léčba

Dočasné předléčení (po dobu 3 až 4 týdnů nebo déle, je-li individuálně potřeba) může pomoci
v dosažení eutyroidního metabolického stavu, čímž se sníží riziko chirurgického výkonu.

Chirurgická léčba má být provedena, jakmile je pacient v eutyreóze. Jinak musí být podáván
levothyroxin. Léčba může být ukončena den před operací.

Thiamazolem indukované zvýšení křehkosti a rizika krvácení tkáně štítné žlázy může být
kompenzováno dalším předoperačním podáním jódu ve vysokých dávkách během posledních deseti
dnů před chirurgickým výkonem (Plumerova jódová léčba).


Léčba před aplikací radiojódu


Dosažení eutyreózy před zahájením podávání radiojódu je důležité zvláště v těžkých případech
hypertyreózy, protože se v ojedinělých případech po takové léčbě bez předléčení vyskytla
thyreotoxická krize.

Pozn.: Deriváty thionamidu mohou snížit citlivost tkáně štítné žlázy na aplikaci radiojódu. Při
plánované terapii radiojódem musí být zabráněno aktivaci paranodulární tkáně autonomních adenomů
pomocí předchozí léčby.

Přechodná léčba po aplikaci radiojódu

Délka léčby a dávkování musí být přizpůsobeny individuálně v závislosti na závažnosti klinického
stavu a na odhadované době do zahájení účinnosti terapie radiojódem (asi 4 až 6 měsíců).

Profylaktická léčba pacientů s rizikem vývoje hypertyreózy v důsledku podání látek obsahujících jód
pro diagnostické účely

Denní dávky 10 až 20 mg thiamazolu a/nebo 1 g perchlorátu jsou obecně podávány po dobu asi 10 dnů
(např. kontrastní látka vyloučená ledvinami). Délka léčby závisí na době, po kterou zůstává kontrastní
látka v těle.

Zvláštní skupiny pacientů

Pacienti s poruchou funkce jater

U pacientů s poruchou funkce jater je snížená plazmatická clearance thiamazolu. Má být tedy
udržována nejnižší možná dávka a pacienti mají být pečlivě sledováni.

Pacienti s poruchou funkce ledvin

Protože nejsou k dispozici údaje týkající se farmakokinetiky thiamazolu u pacientů s poruchou funkce
ledvin, je doporučena pečlivá individuální úprava dávkování za přísného sledování pacienta. Má být
udržována co nejnižší možná dávka.

Starší pacienti

Ačkoli se neočekává žádná akumulace dávky u starších pacientů, je doporučena pečlivá individuální
úprava dávkování za přísného sledování pacienta.

Způsob podání

Tablety se polykají celé s dostatečným množstvím tekutiny.

Během zahájení léčby hypertyreózy vysokými dávkami mají být výše uvedené jednotlivé denní dávky
rozděleny a užívány v pravidelných intervalech v průběhu dne.

Udržovací dávka může být užívána ráno v jedné dávce během snídaně nebo po snídani.