Telmisartan/hydrochlorothiazid ratiopharm

V předklinických studiích bezpečnosti provedených u normotenzních potkanů a psů za kombinovaného
podávání telmisartanu s hydrochlorothiazidem nebyla po dávkách, které vedou ke stejné expozici, jaká
vzniká po dávkách v terapeutickém rozmezí, zaznamenána žádná dodatečná zjištění oproti nálezům
pozorovaným při podání jednotlivých látek samostatně. Nezdá se, že by shledané toxikologické nálezy měly
nějaký význam pro terapeutické využití u lidí.


Toxikologické nálezy též velmi dobře známé z předklinických studií inhibitorů angiotenzin konvertujícího
enzymu a antagonistů receptoru angiotenzinu II byly: snížení hodnot červeného krevního obrazu (erytrocyty,
hemoglobin, hematokrit), změny renální hemodynamiky (nárůst močoviny a kreatininu v krvi), zvýšení
plazmatické aktivity reninu, hypertrofie / hyperplazie renálních juxtaglomerulárních buněk a postižení
žaludeční sliznice. Lézím žaludeční sliznice bylo možno zabránit nebo je zmírnit perorálním dodáním
fyziologického roztoku a skupinovým chovem zvířat. U psů byla pozorována dilatace renálních tubulů a
jejich atrofie. Tato zjištění jsou považována za důsledek farmakologické aktivity telmisartanu.
Nebyl zjištěn žádný jasný důkaz o teratogenním účinku, avšak při podávání telmisartanu v toxických
dávkách byl pozorován vliv na postnatální vývoj jedinců, jako je nižší tělesná hmotnost a opožděné otevírání
očí.

U telmisartanu nebyla prokázána mutagenita a odpovídající klastogenní aktivita ve studiích in vitro a žádná
kancerogenita u potkanů a myší. Studie s hydrochlorothiazidem ukázaly v některých experimentálních
modelech nejednoznačné důkazy pro genotoxický a kancerogenní účinek. Avšak rozsáhlá zkušenost s
podáváním hydrochlorothiazidu u lidí neprokázala spojitost mezi jeho podáváním a nárůstem výskytu
nádorů.
Toxický potenciál kombinace telmisartan /hydrochlorothiazid pro plod viz bod 4.6.