Suxamethonium chlorid vuab
Přípravek má být podáván jen pod odborným dozorem anesteziologa, který je vyškolen v zajištění
umělého dýchání a dobře obeznámen s účinkem, vlastnostmi a riziky přípravku. Přípravek má být
podáván jen tam, kde je k dispozici adekvátní vybavení pro okamžitou endotracheální intubaci
s podáváním kyslíku intermitentní pozitivní tlakovou ventilací.
Byly zaznamenány vysoké hodnoty zkřížené senzitivity (více než 50 %) mezi neuromuskulárními
blokátory. Proto tam, kde je to možné, má být před podáním suxamethonium-chloridu vyloučena
hypersenzitivita na ostatní neuromuskulární blokátory. Suxamethonium-chlorid má být u citlivých
pacientů používán, jen pokud je to opravdu nezbytné. Pacienti, kteří měli hypersenzitivní reakci v
celkové anestezii, mají být následně testováni na hypersenzitivitu na jiné neuromuskulární blokátory.
Přípravek nemá být smíchán v jedné stříkačce s žádnou další látkou, zvláště ne s thiopentalem.
Během prodlouženého podávání přípravku je doporučeno, aby byl pacient plně
monitorován periferním nervovým stimulátorem kvůli vyloučení předávkování.
Přípravek je rychle hydrolyzován plazmatickou cholinesterázou, čímž je limitována intenzita a trvání
neuromuskulární blokace.
Jedinci se sníženou aktivitou cholinesterázy v plazmě vykazují prodlouženou odezvu na
suxamethonium-chlorid. Přibližně 0,05 % populace má dědičně sníženou aktivitu cholinesterázy.
Prodloužená a intenzivnější neuromuskulární blokáda následující po podání přípravku se může
vyskytnout sekundárně vedle snížené aktivity plazmatické cholinesterázy v následujících stavech nebo
patologických podmínkách: fyziologické odchylky v těhotenství a šestinedělí; geneticky daná
abnormální plazmatická cholinesteráza; závažný generalizovaný tetanus; tuberkulóza; jiné závažné nebo
chronické infekce následující po závažných popáleninách; chronická oslabující nemoc; zhoubný nádor;
chronická anémie a podvýživa; poslední stádium selhání jater; akutní a chronické selhání ledvin;
autoimunitní choroby: myxedém; kolagenózy; iatrogenní poruchy: následující po výměně plazmy,
plazmaferéze, kardiopulmonárním bypassu, a jako důsledek současného podávání jiných léků (viz bod
4.5).
Pokud je přípravek podáván po delší dobu, může se charakteristický účinek depolarizujícího
neuromuskulárního blokátoru (fáze I) změnit na účinek nedepolarizujícího blokátoru (fáze II). Ačkoliv
se blokáda ve fázi II podobá blokádě nedepolarizační, nemůže být reverzibilní reakce účinkem inhibitorů
cholinesteráz na tuto blokádu vždy úplná nebo trvalá. Když je úplně vytvořen blok ve fázi II, jeho účinky
obvykle mohou být plně reverzibilní působením standardních dávek neostigminu spolu s inhibitory
cholinesteráz.
Po opakovaném podání přípravku se může vyskytnout tachyfylaxe.
Po podání suxamethonium-chloridu se často vyskytují bolesti svalů, nejvíce u ambulantních pacientů,
kteří podstoupili krátký chirurgický zákrok v celkové anestezii. Zřejmě neexistuje přímá spojitost mezi
stupněm viditelné svalové fascikulace po podání přípravku a výskytem nebo závažností bolesti.
Použití malých dávek nedepolarizujících svalových relaxantů podaných několik minut před podáním
suxamethonium-chloridu je opodstatněné pro redukci výskytu a závažnosti bolesti svalů spojených se
suxamethonium-chloridem. Tato technika může vyžadovat použití dávek suxamethonium-
chloridu větších než 1 mg/kg k dosažení vyhovujících podmínek pro endotracheální intubaci.
Při použití suxamethonium-chloridu u dětí je třeba opatrnosti, jelikož pediatričtí pacienti jsou více
náchylní k nediagnostikované myopatii nebo mají neznámou predispozici k maligní hypertermii a
rhabdomyolýze, a tak jsou více vystaveni zvýšenému riziku vážných nežádoucích účinků po podání
suxamethonium-chloridu (viz body 4.3 a 4.8).
U pacientů se závažnou sepsí má potenciální riziko hyperkalemie zřejmě vztah k závažnosti a délce
trvání infekce.
Podání přípravku není doporučeno pacientům s pokročilým onemocněním myastenia gravis. Ačkoli
jsou tito pacienti rezistentní na suxamethonium-chlorid, dochází u nich k rozvoji blokády ve fázi II,
což může vést ke zpomalení procesu uzdravení. Pacienti s myastenickým Baton-Lambert syndromem
jsou více citliví na přípravek než normální pacienti a vyžadují snížené dávkování.
U zdravých dospělých způsobuje přípravek při zahájení podávání občas slabé, přechodné zpomalení
srdečního rytmu. Bradykardie je mnohem častěji pozorována u dětí a po opakovaných dávkách
přípravku u dětí i u dospělých. Předcházející intravenózní aplikace atropinu nebo glykopyrolátu
významně redukuje výskyt a závažnost bradykardie způsobené suxamethonium-chloridem.
V nepřítomnosti již existující nebo vyvolané hyperkalemie se ventrikulární arytmie po podání
přípravku vyskytují zřídka. Pacienti užívající srdeční glykosidy jsou nicméně na tyto arytmie více
citliví. Působení suxamethonium-chloridu na srdce může způsobit změny v srdečním rytmu včetně
srdeční zástavy.