Stocrin

Bezpečnost a účinnost efavirenzu u dětí mladších 3 let nebo s tělesnou hmotností do 13 kg dosud
nebyla stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodech 4.8, 5.1 a 5.2, ale doporučení
ohledně dávkování nemůže být učiněno.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku uvedenou v
bodě 6.Pacienti s těžkou poruchou funkce jater Současné podávání s terfenadinem, astemizolem, cisapridem, midazolamem, triazolamem, pimozidem,
bepridilem nebo námelovými alkaloidy methylergometrina případným závažným a/nebo život ohrožujícím nežádoucím účinkům rytmu, prodloužení sedace nebo deprese dechové funkceBylinné přípravky obsahující třezalku tečkovanou plazmatických koncentrací a snížených klinických účinků efavirenzu Pacienti s:
- rodinnou anamnézou náhlého úmrtí nebo kongenitálním prodloužením QTc intervalu na
elektrokardiogramu nebo s jinými klinickými stavy, u kterých je známo, že prodlužují QTc
interval.
- anamnézou symptomatických srdečních arytmií nebo s klinicky relevantní bradykardií nebo
s kongestivním srdečním selháním doprovázeným snížením ejekční frakce levé srdeční
komory.
- závažnou poruchou rovnováhy elektrolytů, např. hypokalemie nebo hypomagnesemie.
Pacienti užívající léčivé přípravky, o kterých je známo, že prodlužují QTc interval Mezi tyto léčivé přípravky patří:
- antiarytmika tříd IA a III,
- neuroleptika, antidepresiva,
- určitá antibiotika včetně některých látek z následujících tříd: makrolidy, fluorochinoliny,
imidazolová a triazolová antimykotika,
- určitá nesedativní antihistaminika - cisaprid,
- flekainid,
- určitá antimalarika,
- methadon.
Současné podávání s elbasvirem/grazoprevirem z důvodu očekávaného signifikantního poklesu
plazmatických koncentrací elbasviru a grazopreviru CYP3A4 nebo P-gp efavirenzem a očekává se, že má za následek ztrátu virologické odpovědi
elbasviru/grazopreviru.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Při léčbě infekce HIV se efavirenz nesmí používat samostatně ani se nesmí přidávat jako jediný další
přípravek k selhávajícímu léčebnému režimu. Pokud se efavirenz podává jako monoterapie, dochází
rychle ke vzniku rezistence viru. Při volbě nového antiretrovirového přípravku přípravkůviru Současné podávání efavirenzu s tabletovou fixní kombinací obsahující efavirenz, emtricitabin
a tenofovirdisoproxil, se nedoporučuje, pokud není potřebné pro úpravu dávky s rifampicinemSoučasné podávání glekapreviru/pibrentasviru s efavirenzem může významně snižovat koncentraci
glekapreviru a pibrentasviru v plazmě, čímž se snižuje terapeutický účinek. Současné podávání
glekapreviru/pibrentasviru s efavirenzem se nedoporučuje Současné užívání výtažků z Ginkgo biloba se nedoporučuje Při předepisování léčivých přípravků současně s efavirenzem se lékař musí seznámit s příslušným
Souhrnem údajů o přípravku.
Jestliže se pro podezření na nesnášenlivost vysadí z kombinovaného léčebného režimu některý
antiretrovirový léčivý přípravek, je třeba pečlivě zvážit současné vysazení všech antiretrovirových
léčivých přípravků. Opětovnou aplikaci antiretrovirových léčivých přípravků je nutno zahájit
současně, po vymizení symptomů nesnášenlivosti. Přerušovaná monoterapie a následné opětovné
nasazování antiretrovirových přípravků není vhodné, protože se tak zvyšuje možnost selekce
rezistentních virů.
Vyrážka

V klinických studiích s efavirenzem byl hlášen rozvoj mírné až středně těžké vyrážky, která obvykle
při pokračování terapie vymizela. Podávání vhodných antihistaminik a/nebo kortikosteroidů může
zlepšit snášenlivost a urychlit vymizení vyrážky. Závažná vyrážka s tvorbou puchýřů, vlhkou
deskvamací nebo s tvorbou vředů byla popsána u méně než 1 % nemocných léčených efavirenzem.
Incidence erythema multiforme nebo Stevensova-Johnsonova syndromu dosahovala přibližně 0,1 %.
U pacientů se závažnou vyrážkou provázenou tvorbou puchýřů, deskvamací, postižením sliznic nebo
horečkou se musí podávání efavirenzu přerušit. Pokud se terapie efavirenzem přeruší, je třeba také
zvážit přerušení léčby dalšími antiretrovirovými přípravky, aby se zabránilo vývoji rezistentních virů
Zkušenosti s efavirenzem u pacientů, kteří vysadili jiná antiretrovirová léčiva ze třídy NNRTI, jsou
omezené měli život ohrožující kožní reakce Psychiatrické symptomy
U pacientů léčených efavirenzem byly popsány nežádoucí psychiatrické účinky. Zdá se, že riziko
těchto závažných psychiatrických nežádoucích účinků je větší u pacientů s psychiatrickými poruchami
v anamnéze. Hlavně těžká deprese se vyskytovala častěji u jedinců s depresí v anamnéze. Po uvedení
přípravku na trh se objevila i hlášení o těžké depresi, dokonané sebevraždě, bludech, chování
připomínajícím psychózu a katatonii. Pacienty je nutno poučit, aby v případě, že se u nich objeví
symptomy jako těžká deprese, psychóza nebo sebevražedné sklony, okamžitě vyhledali svého lékaře,
který zjistí, zda mohou uvedené symptomy souviset s užíváním efavirenzu, a v kladném případě
rozhodne, zda rizika pokračování léčby převažují nad přínosem Neurologické symptomy
Symptomy včetně  ne však pouze  závratí, nespavosti, ospalosti, poruchy soustředění a „divokých“
snů představují často uváděné nežádoucí účinky u pacientů, kteří v klinických studiích dostávali
efavirenz v dávce 600 mg denně během jednoho nebo dvou dnů terapie a obvykle ustupují po prvních 2-4 týdnech. Pacienty je nutno
informovat o tom, že, pokud se tyto časté symptomy vyskytnou, nejspíše se v dalším průběhu terapie
zmírní a neznamená to, že následně dojde k rozvoji některého z méně častých psychiatrických
symptomů.
Neurotoxicita s pozdním nástupem, včetně ataxie a encefalopatie zpomalení psychomotorického tempa, psychóza, deliriumzahájení léčby efavirenzem. Některé případy pozdní neurotoxicity se vyskytly u pacientů
s genetickými polymorfismy CYP2B6, které jsou spojovány se zvýšenými hladinami efavirenzu
navzdory standardnímu dávkování přípravku STOCRIN. Pacienti se známkami a příznaky závažných
neurologických nežádoucích účinků mají být okamžitě vyšetřeni, aby bylo možné posoudit možnost,
že tyto příhody mohou souviset s užíváním efavirenzu, a zda je nutné vysazení přípravku STOCRIN.
Záchvaty
U pacientů užívajících efavirenz byly pozorovány konvulze, obvykle v případě známé anamnézy
záchvatů. U pacientů, kterým jsou současně podávány antikonvulzní léčivé přípravky primárně
metabolizované játry, jako je fenytoin, karbamazepin a fenobarbital, může být nutné pravidelně
monitorovat plazmatické koncentrace. Ve studii na lékové interakce došlo k poklesu plazmatické
koncentrace karbamazepinu, když byl karbamazepin podán spolu s efavirenzem Opatrnosti je třeba u všech pacientů se záchvaty v anamnéze.
Jaterní příhody
U pacientů bez stávající choroby jater nebo jiných identifikovatelných rizikových faktorů bylo po
uvedení na trh hlášeno několik případů selhání jater jater nebo s jinými rizikovými faktory je nutno zvážit monitorování jaterních enzymů.
Prodloužení intervalu QTc
Při použití efavirenzu bylo pozorováno prodloužení intervalu QTc Pokud se efavirenz má podávat s léky se známým rizikem výskytu torsade de pointes nebo pacientům
s vyšším rizikem výskytu torsade de pointes, zvažte k němu alternativní léčbu.
Syndrom imunitní reaktivace
Při zahájení kombinované antiretrovirové terapie u pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí může vyskytnout zánětlivá reakce
na asymptomatické nebo reziduální oportunní patogeny, která může způsobit klinicky závažné stavy
nebo zhoršení příznaků onemocnění. Takové reakce byly nejčastěji pozorovány během několika
prvních týdnů či měsíců po zahájení CART. Jedná se například o cytomegalovirovou retinitidu,
generalizované a/nebo fokální mykobakteriální infekce a pneumonii způsobenou Pneumocystis
jiroveci v případě potřeby by měla být zahájena příslušná léčba. Při imunitní reaktivaci byl také hlášen výskyt
autoimunitních onemocnění doba do jejich nástupu byla velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho měsíců po zahájení
léčby.
Tělesná hmotnost a metabolické parametry
V průběhu antiretrovirové léčby se může vyskytnout zvýšení tělesné hmotnosti a hladin lipidů
a glukózy v krvi. Tyto změny mohou být částečně spojeny s kontrolou onemocnění a životním stylem.
U lipidů existuje v některých případech důkaz účinku léčby, zatímco u přírůstku tělesné hmotnosti
není významný průkaz spojení s touto léčbou. Při monitorování lipidů a glukózy v krvi je třeba
sledovat zavedené pokyny pro léčbu HIV. Poruchy lipidů je třeba léčit podle klinické potřeby.
Osteonekróza
Ačkoli je etiologie považována za multifaktoriální alkoholu, těžkou imunosupresi a vyšší index tělesné hmotnostipředevším u pacientů s pokročilým onemocněním HIV a/nebo při dlouhodobé expozici Pacienti mají být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud zaznamenají bolesti kloubů, ztuhlost
kloubů nebo pokud mají pohybové potíže.
Zvláštní skupiny pacientů
Jaterní onemocnění
Efavirenz je u pacientů s těžkou poruchou funkce jater kontraindikován pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater se nedoporučuje, protože není k dispozici dostatek
údajů, na základě kterých by bylo možno určit, zda není nutná úprava dávky. Vzhledem k
extenzivnímu metabolizmu efavirenzu zprostředkovanému cytochromem P450 a k omezeným
klinickým zkušenostem u pacientů s chronickým onemocněním jater si podávání efavirenzu
nemocným s mírnou poruchou funkce jater vyžaduje opatrnost. Pacienty je třeba pozorně sledovat, zda
u nich nedochází k rozvoji nežádoucích účinků závislých na dávce, zvláště neurologických symptomů.
Za účelem hodnocení stavu onemocnění jater je nutno pravidelně provádět laboratorní testy
U pacientů s existujícími významnými poruchami funkce jater nebyla bezpečnost a účinnost
efavirenzu stanovena. U pacientů s chronickou hepatitidou typu B nebo C léčených kombinovanou
antiretrovirovou terapií existuje zvýšené riziko závažných a potenciálně fatálních hepatálních
nežádoucích účinků. Pacienti s již přítomnou dysfunkcí jater včetně chronické aktivní hepatitidy mají
během kombinované antiretrovirové terapie zvýšený výskyt poruch jaterní funkce, a měli by být
sledováni způsobem odpovídajícím běžné praxi. Pokud se objeví důkazy o zhoršení jaterního
onemocnění nebo o trvalém zvýšení sérových aminotransferáz na více než pětinásobek horní hranice
normálního rozmezí, je nutno posoudit přínos pokračování léčby efavirenzem oproti potenciálním
rizikům významné hepatální toxicity. U těchto nemocných je nutno zvážit přerušení nebo ukončení
léčby Sledování jaterních enzymů se doporučuje i u pacientů užívajících jiné léčivé přípravky spojované
s jaterní toxicitou. V případě současné antivirové terapie hepatitidy typu B nebo C je třeba seznámit se
s odpovídajícími informacemi o těchto přípravcích.
Renální insuficience
Farmakokinetika efavirenzu nebyla zjišťována u pacientů s renální nedostatečností; v nezměněné
podobě se však močí vylučuje méně než 1 % dávky efavirenzu, takže by důsledky poruchy renální
funkce na vylučování efavirenzu měly být minimální zkušenosti u pacientů se závažným renálním selháním, proto se doporučuje tuto populaci pozorně
sledovat z hlediska bezpečnosti.
Starší pacienti
V klinických studiích nebyl hodnocen dostatečný počet starších jedinců, aby bylo možné stanovit, zda
starší nemocní reagují jinak, než mladší pacienti.
Pediatrická populace
Efavirenz nebyl zkoušen u dětí ve věku do 3 let nebo s tělesnou hmotností pod 13 kg. Z tohoto důvodu
se nemá efavirenz podávat dětem mladším 3 let.
Vyrážka byla hlášená u 26 z 57 dětí pacientů byla závažná. Před zahájením terapie efavirenzem u dětí lze zvážit možnost profylaxe
vhodnými antihistaminiky.
Benzylalkohol