Solifenacin pmcs

Před léčbou solifenacinem je třeba zvážit jiné možné příčiny častého močení (srdeční selhání,
onemocnění ledvin). Pokud je přítomna infekce močových cest, je třeba zahájit příslušnou
antibakteriální léčbu.

Solifenacin je třeba podávat opatrně pacientům s:
- klinicky významnou obstrukcí močových cest s rizikem vzniku retence moči;
- poruchami gastrointestinálního traktu obstrukčního typu;
- rizikem snížené motility gastrointestinálního traktu;
- těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu ≤30 ml/min; viz body 4.2 a 5.2), dávky
u těchto pacientů nemají překročit 5 mg;
- středně těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh skóre 7 až 9; viz body 4.2 a 5.2), dávky u těchto
pacientů nemají překročit 5 mg;
- současnou léčbou silným inhibitorem CYP3A4, např. ketokonazolem (viz body 4.2 a 4.5);
- hiátovou hernií/gastroesofageálním refluxem a/nebo současnou terapií léčivy, která mohou vyvolat
nebo zhoršit esofagitidu (jako jsou bisfosfonáty);
- autonomní neuropatií.

Prodloužení QT intervalu a torsade de pointes bylo pozorováno u pacientů s rizikovými faktory, jako
jsou již existující syndrom dlouhého QT intervalu a hypokalémie.

U pacientů s neurogenními příčinami zvýšené aktivity detrusoru dosud nebyla bezpečnost a účinnost
stanovena.

Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktasy nebo
malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.


Angiodém s obstrukcí dýchacích cest byl hlášen u některých pacientů užívajících solifenacin. Pokud
dojde k výskytu angioedému, má být podávání solifenacinu ukončeno a má být zahájena příslušná
léčba a/nebo přijata vhodná opatření.

Anafylaktická reakce byla hlášena u některých pacientů léčených solifenacin-sukcinátem. U pacientů,
u kterých dojde k rozvoji anafylaktické reakce, má být podávání solifenacin-sukcinátu ukončeno a má
být zahájena příslušná léčba a/nebo přijata vhodná opatření.

Maximálního účinku solifenacinu lze dosáhnout nejdříve po 4 týdnech léčby.