Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Sobycor 2,5 mg potahované tablety
Sobycor 5 mg potahované tablety
Sobycor 10 mg potahované tablety


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 2,5 mg.
Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 5 mg.
Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 10 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta (tableta)

2,5 mg: bílé až téměř bílé, oválné, mírně bikonvexní potahované tablety, s půlicí rýhou na jedné straně
(délka: 8,3-8,7 mm, šířka: 5,5 mm, tloušťka: 2,8-3,6 mm). Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
mg: světle hnědožluté, oválné, mírně bikonvexní potahované tablety, s půlicí rýhou na jedné straně
(délka: 8,3-8,7 mm, šířka: 5,5 mm, tloušťka: 2,8-3,6 mm). Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
10 mg: světle hnědožluté, kulaté, mírně bikonvexní potahované tablety se zkosenými hranami, s půlicí
rýhou na jedné straně (průměr: 10,0-10,3 mm, tloušťka: 2,8-3,6 mm). Tabletu lze rozdělit na stejné
dávky.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba hypertenze.

Léčba ischemické choroby srdeční (angina pectoris).

Léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání se sníženou systolickou funkcí levé komory
s ACE inhibitory, diuretiky a případně srdečními glykosidy (další informace viz bod 5.1).

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Hypertenze a angina pectoris

Dospělí
Dávkování je třeba upravit individuálně. Obvyklá dávka je 10 mg jednou denně s maximální
doporučovanou dávkou 20 mg denně. Pro některé pacienty může být vhodná dávka 5 mg denně.

Porucha funkce ledvin nebo jater


U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin nebo jater není úprava dávkování
obvykle nutná.
U pacientů s konečnou fází poruchy funkce ledvin (clearance kreatininu < 20 ml/min) nebo u pacientů
s těžkou poruchou funkce jater dávka nemá přesáhnout 10 mg bisoprololu jednou denně. Má se užít
nižší dávka. Zkušenosti s použitím bisoprololu u pacientů podstupujících dialýzu jsou omezené; ale
není žádný důkaz podporující změnu dávkování.

Starší pacienti
Za normálních okolností není nutná úprava dávkování, ale dávka 5 mg denně může být pro některé
pacienty vhodná; jako u ostatních dospělých má být dávkování sníženo v případě těžké renální nebo
jaterní dysfunkce.

Pediatrická populace
S použitím bisoprololu u dětí nejsou k dispozici žádné zkušenosti a použití není tudíž u dětí
doporučeno.

Stabilizované chronické srdeční selhání

Dospělí
Standardní léčbou chronického srdečního selhání je podávání inhibitoru ACE (anebo blokátoru
angiotensinového receptoru v případě nesnášenlivosti inhibitorů ACE), beta-blokátorů, diuretik
a v případě potřeby srdečních glykosidů. Je třeba, aby při zahájení terapie bisoprololem byl pacient
stabilizován (nikoli s akutním selháním).
Doporučuje se, aby ošetřující lékař měl zkušenosti s terapií chronického srdečního selhání.
V průběhu období titrace i po něm se může objevit přechodné zhoršení srdečního selhání, hypotenze
nebo bradykardie.

Titrační fáze

Léčba stabilního chronického srdečního selhání bisoprololem vyžaduje titrační fázi.

Léčbu bisoprololem je třeba zahájit postupným titračním zvyšováním dávek v těchto krocích:
- 1,25 mg jednou denně po dobu jednoho týdne, a pokud je dávka dobře snášena zvýšit ji na
- 2,5 mg jednou denně po další týden, a pokud je dobře snášena zvýšit na
- 3,75 mg jednou denně po další týden, a pokud je dobře snášena zvýšit na
- 5 mg jednou denně po následující 4 týdny, a pokud je dobře snášena zvýšit na
- 7,5 mg jednou denně po následující 4 týdny, a pokud je dobře snášena zvýšit na
- 10 mg jednou denně k udržovací léčbě.

Maximální doporučená dávka je 10 mg jednou denně.

Doporučuje se časté monitorování základních životních funkcí (tepová frekvence, krevní tlak)
a příznaků zhoršení srdečního selhání v průběhu titrační fáze. Příznaky se mohou objevit již v průběhu
prvního dne po zahájení léčby.

Modifikace léčebného postupu

Jestliže není maximální doporučovaná dávka dobře snášena, je možné zvážit postupné snižování
dávky.

Při přechodném zhoršení srdečního selhání, hypotenzi nebo bradykardii se doporučuje znovu zvážit
dávkování průvodní medikace. Také může být nutné dočasně snížit dávku bisoprololu anebo zvážit
přerušení jeho podávání.

Po opětovné stabilizaci pacienta je vždy nutné zvážit zahájení a/nebo titrační zvyšování terapie
bisoprololem.



Porucha funkce ledvin nebo jater
Nejsou k dispozici informace ohledně farmakokinetiky bisoprololu u pacientů s chronickým srdečním
selháním a s poruchou funkce jater nebo ledvin. Titrační zvyšování dávky musí proto u těchto pacientů
probíhat se zvláštní opatrností.

Starší pacienti
Úprava dávkování není nutná.

Pediatrická populace
S použitím bisoprololu u dětí nejsou žádné zkušenosti a jeho použití není tudíž u dětí doporučeno.

Léčba bisoprololem je obvykle dlouhodobá. Léčba bisoprololem nesmí být náhle ukončena, protože to
může vést k akutnímu zhoršení pacientova stavu. Zejména u pacientů s ischemickou chorobou srdeční
nesmí být léčba náhle ukončena. Pokud se uvažuje o ukončení léčby, doporučuje se pozvolné
snižování dávky.

Způsob podání

Perorální podání.

Přípravek Sobycor se užívá ráno a může se užívat s jídlem. Má se spolknout vcelku, zapít tekutinou
a nesmí se žvýkat.

4.3 Kontraindikace

Bisoprolol je kontraindikovaný u pacientů s následujícími stavy:
- hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.- akutní srdeční selhání nebo probíhající srdeční dekompenzace vyžadující i.v. inotropní terapii
- kardiogenní šok
- AV blokáda druhého nebo třetího stupně (bez kardiostimulátoru)
- syndrom chorého sinu
- sinoatriální blokáda
- symptomatická bradykardie (tepová frekvence nižší než 60 tepů/min před zahájením léčby)
- symptomatická hypotenze (systolický krevní tlak < 100 mmHg)
- závažné bronchiální astma
- těžké formy periferního arteriálního okluzivního onemocnění nebo Raynaudova syndromu
- neléčený feochromocytom (viz bod 4.4)
- metabolická acidóza

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání bisoprololem se má zahájit speciální titrační fází
(viz bod 4.2).

Zejména u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nesmí být ukončení léčby bisoprololem
provedeno náhle, pokud to není jasně indikováno, protože to může vést k přechodnému zhoršení
srdečního onemocnění (viz bod 4.2).

Zahájení a ukončení léčby bisoprololem vyžaduje pravidelné sledování.

Nejsou terapeutické zkušenosti s léčbou srdečního selhání bisoprololem u pacientů s těmito chorobami
a stavy:
- insulin dependentní diabetes mellitus (typu I)
- těžká porucha funkce ledvin
- těžká porucha funkce jater


- restriktivní kardiomyopatie
- vrozené srdeční vady
- hemodynamicky významná organická chlopenní vada
- infarkt myokardu v posledních 3 měsících.

Bisoprolol se musí užívat opatrně při:
- bronchospasmu (bronchiálním astmatu, obstrukčních chorobách dýchacích cest)
- diabetu mellitu s velkým kolísáním hladiny glukosy v krvi, příznaky hypoglykemie (např.
tachykardie, palpitace nebo pocení) mohou být maskované
- přísném hladovění
- probíhající desenzibilizační terapii. Podobně jako jiné beta-blokátory, může bisoprolol zvyšovat
citlivost k alergenům jakož i zvyšovat závažnost anafylaktických reakcí. Podání epinefrinu
nemusí mít vždy očekávaný terapeutický účinek.
- AV blokádě prvního stupně
- Prinzmetalově angině pectoris. Byly pozorované případy koronárního vazospazmu. Navzdory
vysoké beta-1 selektivitě, není možné úplně vyloučit záchvaty anginy, pokud se bisoprolol
podává pacientům s Prinzmetalovou anginou.
- okluzivním onemocnění periferních arterií (zesílení potíží se může vyvinout především při
zahájení léčby)
- celková anestezie.

U pacientů podstupujících celkovou anestezii beta-blokátory snižují incidenci arytmií a ischemie
myokardu při indukci a intubaci, a pak v pooperačním období. V současné době se doporučuje
udržovat beta-blokádu průběžně v perioperační době. Anesteziolog musí o beta-blokádě vědět pro
možnost interakcí s jinými léky, kdy mohou vzniknout bradyarytmie, oslabení reflexní tachykardie a
snížení reflexní schopnosti kompenzovat ztrátu krve. Jestliže se považuje za nutné beta-blokátory před
chirurgickým výkonem vysadit, je třeba to udělat postupně a tak, aby po 48 hodin před anestezií byl
pacient bez beta-blokátoru.

Kombinace bisoprololu s antagonisty kalcia typu verapamilu nebo diltiazemu, s antiarytmiky třídy I
a centrálně působícími antihypertenzivy se obecně nedoporučuje, podrobnosti viz bod 4.5.

Ačkoli kardioselektivní (beta1) beta-blokátory mohou mít menší vliv na plicní funkce než neselektivní
beta-blokátory (stejně jako všechny ostatní beta-blokátory), je třeba se vyhnout jejich používání
u pacientů s obstrukční plicní nemocí, pokud k jejich použití není klinický důvod. Pokud takový
důvod existuje, je možno přípravek Sobycor s opatrností podat. U pacientů s obstrukční plicní nemocí
má být léčba bisoprololem zahájena nejnižší možnou dávkou a pacienti mají být pečlivě monitorování
s ohledem na nové příznaky (např. dušnost, netolerance zátěže, kašel). Při bronchiálním astmatu nebo
jiných chronických obstrukčních plicních onemocněních, která mohou vyvolávat příznaky, je třeba
souběžně podávat bronchodilatační terapii. Občas se může objevit zvýšení rezistence dýchacích cest
u pacientů s astmatem, a proto může být nutné zvýšit dávku beta2-stimulancií.

Pacienti s psoriázou nebo s anamnézou psoriázy mají být léčeni beta-blokátory (např. bisoprololem)
pouze po pečlivém zvážení přínosů a rizik.

U pacientů s feochromocytomem se bisoprolol nesmí podávat bez předchozí blokády alfa-receptorů.

Příznaky thyreotoxikózy mohou být při léčbě bisoprololem maskovány.
Stejně jako ostatní beta-blokátory může bisoprolol zvyšovat citlivost na alergeny a zhoršit příznaky
anafylaktické reakce.

Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce



Kombinace, které se nedoporučují

Antagonisté kalcia typu verapamilu a v menší míře typu diltiazemu: Negativní ovlivnění kontraktility
a atrioventrikulárního převodu. Intravenózní podání verapamilu u pacientů léčených pomocí beta-
blokátoru může vést k hluboké hypotenzi a AV bloku.

Antiarytmika třídy I (např. chinidin, disopyramid, lidokain, fenytoin, flekainid, propafenon): Účinek
na dobu atrioventrikulárního převodu může být potenciovaný a může se zvýšit negativně inotropní
účinek.

Centrálně působící antihypertenziva jako je klonidin a další (např. methyldopa, moxonidin,
rilmenidin): Souběžné užívání centrálně působících antihypertenziv může zhoršit srdeční selhání
snížením centrálního tonu sympatiku (snížení tepové frekvence a srdečního výdeje, vazodilatace).
Náhlé vysazení, zejména předchází-li před přerušením aplikace beta-blokátorů, může zvýšit riziko
„rebound“ hypertenze.

Kombinace, u kterých je nutná opatrnost

Antagonisté kalcia dihydropyridinového typu (např. nifedipin, felodipin a amlodipin): Souběžné
užívání může zvýšit riziko hypotenze a nelze vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení funkce komory
jako pumpy u pacientů se srdečním selháním.

Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): Účinek na dobu atrioventrikulárního převodu může být
potenciovaný.

Topické beta-blokátory (např. oční kapky k léčbě glaukomu) mohou mít aditivní systémové účinky.

Parasympatomimetika: Souběžné užívání může prodloužit dobu atrioventrikulárního převodu a riziko
bradykardie.

Insulin a perorální antidiabetika: Zvýšení hypoglykemického účinku. Blokáda beta-adrenoreceptorů
může maskovat příznaky hypoglykemie.

Anestetika: Oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (pro další informace o celkové
anestezii viz také bod 4.4).

Digitalisové glykosidy: Snížení tepové frekvence, prodloužení doby atrioventrikulárního převodu.

Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID): NSAID mohou snižovat hypotenzní účinek bisoprololu.

Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): Kombinace s bisoprololem může snižovat
účinek obou látek.

Sympatomimetika aktivující jak adrenergní beta-receptory, tak i alfa-receptory (např. noradrenalin,
adrenalin): Kombinace s bisoprololem může demaskovat vazokonstrikční účinky těchto látek,
zprostředkované adrenergními alfa-receptory, a vyvolat zvýšení krevního tlaku a exacerbaci
intermitentní klaudikace. Má se za to, že tyto interakce jsou pravděpodobnější při použití
neselektivních beta-blokátorů.

Souběžné použití s antihypertenzivy stejně jako s jinými léčivými přípravky, které mohou snížit krevní
tlak (např. s tricyklickými antidepresivy, barbituráty, fenothiaziny) může zvýšit riziko vzniku
hypotenze.

Kombinace, které je třeba vzít v úvahu



Meflochin: Zvýšené riziko bradykardie.

Inhibitory monoaminooxidázy (kromě inhibitorů MAO-B): Zvýšený hypotenzní účinek beta-
blokátorů, ale také zvýšené riziko hypertenzní krize.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Bisoprolol má farmakologické účinky, které mohou nežádoucím způsobem ovlivnit těhotenství a/nebo
plod/novorozence. Všeobecně beta-blokátory snižují perfuzi placenty, což bylo spojováno s retardací
růstu, intrauterinním úmrtím, potratem a předčasným porodem. Nežádoucí účinky (např.
hypoglykemie a bradykardie) se mohou objevit u plodu i u novorozence. Je-li léčba beta-blokátory
nutná, upřednostňuje se léčba selektivními blokátory beta1-adrenoreceptorů.

Bisoprolol se nemá v těhotenství užívat, pokud to není jednoznačně nutné. Jestliže se terapie
bisoprololem považuje za nutnou, je třeba monitorovat uteroplacentální krevní průtok a fetální růst.
V případě škodlivých účinků na těhotenství nebo plod, je třeba zvážit alternativní léčbu. Novorozence
je nutno pečlivě sledovat. Příznaky hypoglykemie a bradykardie se obvykle dají očekávat v průběhu
prvních 3 dnů.

Kojení

Nejsou k dispozici žádné údaje o tom, zda se tento lék vylučuje do mateřského mléka u člověka. Proto
se kojení v průběhu léčby bisoprololem nedoporučuje.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Ve studii s pacienty s ischemickou chorobou srdeční neovlivnil bisoprolol schopnost řídit dopravní
prostředky. Avšak vzhledem k individuálně rozdílné reaktivitě na přípravek může být schopnost řídit
dopravní prostředky nebo obsluhovat stroje porušená. To je třeba vzít v úvahu především při zahájení
léčby a při změně medikace, stejně jako ve spojení s požíváním alkoholu.

4.8 Nežádoucí účinky

- Velmi časté ( 1/10)
- Časté ( 1/100 až < 1/10)
- Méně časté ( 1/1 000 až < 1/100)
- Vzácné ( 1/10 000 až < 1/1 000)
- Velmi vzácné (< 1/10 000)
- Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné
Psychiatrické
poruchy
poruchy spánku,
deprese
noční můry,
halucinace

Poruchy
nervového
systému
závrať, bolest
hlavy
synkopa
Poruchy oka snížená tvorba
slz (nutno vzít v
úvahu u
pacientů s
kontaktními
čočkami)
konjunktivitida
Poruchy ucha a
labyrintu
poruchy sluchu


Srdeční poruchy bradykardie zhoršení
srdečního
selhání
poruchy AV
převodu

Cévní poruchy pocit chladu
nebo necitlivosti
v končetinách,
hypotenze
ortostatická
hypotenze

Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
bronchospasmus
u pacientů s
bronchiálním
astmatem nebo s
obstrukční
plicní nemocí v
anamnéze
alergická
rinitida

Gastrointestinální
poruchy
gastrointestinální
potíže jako je
nauzea,
zvracení,
průjem, zácpa

Poruchy jater a
žlučových cest
hepatitida
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
hypersenzitivní
reakce (svědění,
zrudnutí,
vyrážka a
angioedém)
alopecie, beta-
blokátory
mohou vyvolat
nebo zhoršit
psoriázu anebo
vyvolat vznik
psoriáze
podobné
vyrážky
Poruchy svalové
a kosterní
soustavy a
pojivové tkáně
svalová slabost
a křeče

Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
erektilní
dysfunkce

Celkové poruchy
a reakce v místě
aplikace
astenie, únava
Vyšetření zvýšení hladin
triacylglycerolů,
zvýšení hladin
jaterních
enzymů (ALT,
AST)


Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek



4.9 Předávkování

Symptomy

Po předávkování (např. denní dávka 15 mg namísto 7,5 mg) byly hlášeny AV blokáda třetího stupně,
bradykardie a závrať. Nejčastější známky očekávané po předávkování beta-blokátory jsou
bradykardie, hypotenze, bronchospasmus, akutní srdeční nedostatečnost a hypoglykemie. Dosud bylo
hlášeno jen několik případů předávkování bisoprololem (maximální dávka 2 000 mg) u pacientů
s vysokým krevním tlakem a/nebo ischemickou chorobu srdeční projevující se bradykardií a/nebo
hypotenzí; všichni pacienti se zotavili. Existuje široká interindividuální variabilita citlivosti na
jednorázově podanou vysokou dávku bisoprololu, a pacienti se srdečním selháním jsou
pravděpodobně velmi citliví. Proto je bezpodmínečně nutné zahájit léčbu těchto pacientů postupným
zvyšováním dávek podle schématu uvedeného v bodě 4.2.

Léčba

Obecně platí, že vyskytne-li se předávkování, je nutné terapii bisoprololem zastavit a zavést
podpůrnou a symptomatickou léčbu. Omezené údaje naznačují, že bisoprolol je obtížně
dialyzovatelný. Na základě očekávaných farmakologických účinků a doporučení pro jiné beta-
blokátory je třeba uvážit tato všeobecná opatření, pokud jsou klinicky oprávněna.

Bradykardie: Podat intravenózně atropin. Jestliže odpověď není dostatečná, je možné opatrně podat
isoprenalin nebo jinou látku s pozitivně chronotropními vlastnostmi. Za některých okolností může být
nutné zavést transvenózně kardiostimulátor.

Hypotenze: Je třeba podat intravenózně tekutiny a vazopresorické látky. Užitečný může být
intravenózně podaný glukagon.

AV blokáda (druhého a třetího stupně): Pacienty je třeba pečlivě monitorovat a léčit infuzí
isoprenalinu anebo transvenózním zavedením kardiostimulátoru.

Akutní zhoršení srdečního selhání: Podat i.v. diuretika, látky s pozitivně inotropním účinkem,
vazodilatancia.

Bronchospasmus: Zavést terapii bronchodilatátory, např. isoprenalinem, beta2-sympatomimetiky
a/nebo aminofylinem.

Hypoglykemie: Podat i.v. glukosu.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátory selektivní, ATC kód: C07AB07.

Mechanismus účinku
Bisoprolol je vysoce selektivní beta1-blokátor bez vnitřní sympatomimetické aktivity a membrány
stabilizujícího účinku. Má jen nízkou afinitu k beta2-receptorům hladkého svalstva bronchů a cév,
stejně jako k beta2-receptorům ovlivňujícím metabolickou regulaci. Proto se vcelku nedá očekávat, že
by bisoprolol ovlivnil rezistenci dýchacích cest anebo metabolické účinky zprostředkované betareceptory. Jeho beta1-selektivita přesahuje hranice terapeutického rozsahu dávek.

Farmakodynamické účinky
Tak jako u ostatních beta1-sympatolytik je mechanismus působení u hypertenze nejasný. Je však
známo, že bisoprolol výrazně snižuje hladiny reninu v plazmě.



U pacientů s anginou pectoris blokáda beta1-receptorů snižuje srdeční akci a tím se snižuje spotřeba
kyslíku. Proto je bisoprolol účinný při odstraňování nebo zmírňování příznaků.

U akutního podání u pacientů s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhání
snižuje bisoprolol srdeční frekvenci a tepový objem, čímž snižuje srdeční výdej a spotřebu kyslíku.
U chronického podávání se úvodní zvýšená periferní rezistence snižuje.

Klinická účinnost a bezpečnost
Celkem 2647 pacientů bylo zařazeno do studie CIBIS II. 83 % (n = 2202) bylo třídy NYHA III a 17 %
(n = 445) třídy NYHA IV. Měli stabilizované symptomatické systolické srdeční selhání (ejekční
frakce ≤ 35 %, na základě echokardiografie). Celková mortalita se snížila ze 17,3 % na 11,8 %
(relativní snížení o 34 %). Bylo pozorováno snížení počtu náhlých úmrtí (3,6 % oproti 6,3 %, relativní
snížení o 44 %) a snížený počet episod srdečního selhání vyžadujících hospitalizaci (12 % oproti
17,6 %, relativní snížení o 36 %). Mimoto bylo zjištěno i významné zlepšení funkčního stavu podle
klasifikace NYHA. V průběhu zahájení a titrace bisoprololu se vyskytly hospitalizace pro bradykardii
(0,53 %), hypotenzi (0,23 %) a akutní dekompenzaci (4,97 %), nebyly však častější než v placebové
skupině (0 %, 0,3 % a 6,74 %). Počty fatálních a zneschopňujících iktů v průběhu celého studijního
období byly 20 v bisoprololové skupině a 15 ve skupině placebové.

Studie CIBIS III sledovala 1010 pacientů ve věku ≥ 65 let s lehkým až středně těžkým chronickým
srdečním selháním (třídy NYHA II nebo III) a s ejekční frakcí levé komory ≤ 35 %, kteří dosud nebyli
léčeni inhibitory ACE, beta-blokátory ani blokátory angiotensinového receptoru. Pacienti byli léčeni
kombinací bisoprololu a enalaprilu po 6 až 24 měsíců po předchozím úvodním 6měsíčním léčení buď
bisoprololem, nebo enalaprilem.

Byl zaznamenán trend směrem k vyššímu výskytu zhoršení srdečního selhání, když byl bisoprolol
podáván jako úvodní 6měsíční léčba. V analýze „per protocol“ nebyly prokázány horší výsledky,
jestliže bisoprolol byl použit jako první oproti výsledkům, kdy jako první byl použit enalapril, obě
strategie zahájení léčby chronického srdečního selhání vykázaly podobnou frekvenci primárního
kombinovaného cílového parametru úmrtí a hospitalizace, ke konci studie (32,4 % ve skupině
s bisoprololem oproti 33,1 % ve skupině s enalaprilem jako prvním léčivem, v populaci „per
protocol“). Studie ukázala, že bisoprolol se může použít také u starších pacientů s lehkým až středně
těžkým stupněm chronického srdečního selhání.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Bisoprolol je absorbován a jeho biologická dostupnost je po perorálním podání přibližně 90 %.

Distribuce
Distribuční objem je 3,5 l/kg. Vazba bisoprololu na plazmatické bílkoviny je asi 30 %.

Biotransformace a eliminace
Bisoprolol se z těla vylučuje dvěma cestami. 50 % se metabolizuje v játrech na inaktivní metabolity,
které se pak vylučují ledvinami. Zbývajících 50 % se ledvinami vylučuje v nemetabolizované formě.
Celková clearance je přibližně 15 l/h. Biologický poločas v plazmě 10-12 hodin umožňuje 24hodinový
účinek při dávkování jednou denně.

Linearita
Kinetika bisoprololu je lineární a nezávislá na věku.

Zvláštní skupiny pacientů
Protože eliminace se děje ledvinami a játry ve stejném rozsahu, není nutná úprava dávkování
u pacientů s poruchou funkce jater anebo ledvin. Farmakokinetika u pacientů se stabilním chronickým
srdečním selháním a poruchou funkce jater nebo ledvin nebyla studována. U pacientů s chronickým


srdečním selháním (třída NYHA III) jsou plazmatické hladiny bisoprololu vyšší a poločas delší
ve srovnání se zdravými dobrovolníky. Maximální plazmatická koncentrace za rovnovážného stavu je
64 ± 21 ng/ml při denní dávce 10 mg a poločas je 17 ± 5 hodin.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po
opakovaném podávání, genotoxicity nebo hodnocení kancerogenního potenciálu neodhalily žádné
zvláštní riziko pro člověka. Tak jako ostatní beta-blokátory i bisoprolol měl ve vysokých dávkách
toxické účinky na matku (vyvolal snížení příjmu potravy a snížení tělesné hmotnosti) a na
embryo/plod (zvýšená incidence resorpcí, snížená porodní hmotnost potomstva, zpomalený fyzický
vývoj), nebyl však teratogenní.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety
Mikrokrystalická celulosa
Sodná sůl karboxymethylškrobu typ A
Povidon KKoloidní bezvodý oxid křemičitý
Magnesium-stearát (E 470b)

Potahová vrstva
Hypromelosa Makrogol Oxid titaničitý (E 171)
Mastek
Žlutý oxid železitý (E 172) - pouze v potahovaných tabletách 5 mg a 10 mg
Červený oxid železitý (E 172) - pouze v potahovaných tabletách 5 mg a 10 mg

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

let

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Blistry (Al/Al fólie): 10, 20, 28, 30, 50, 56, 60, 84, 90 a 100 tablet v krabičce.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky na likvidaci.




7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Sobycor 2,5 mg: 77/017/14-C
Sobycor 5 mg: 77/018/14-C
Sobycor 10 mg: 77/019/14-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 2. 1. Datum posledního prodloužení registrace: 5. 12.

10. DATUM REVIZE TEXTU

10. 12.
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Státního
ústavu pro kontrolu léčiv (www.sukl.cz).