Signifor

Bezpečnost a účinnost přípravku Signifor u dětí a dospívajících ve věku 0 až 18 let nebyla stanovena.
Nejsou dostupné žádné údaje.

Starší pacienti Data týkající se používání Signiforu u pacientů starších 65 let jsou omezená, ale nejsou k dispozici
údaje, ze kterých by vyplývala nutnost úpravy dávky u těchto pacientů
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutné upravovat dávku
Porucha funkce jater
Úprava dávkování není nutná u pacientů s lehkou poruchou funkce jater úvodní dávka u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater denně nemá být používán u pacientů s těžkou poruchou funkce jater
Způsob podání

Signifor si pacient aplikuje sám subkutánní injekcí. Pacienti musí být lékařem nebo jiným
zdravotnickým pracovníkem poučeni o tom, jak správně Signifor subkutánně aplikovat.

Nedoporučuje se přípravek aplikovat dvakrát za sebou do stejného místa. Je nutné se vyvarovat podání
injekce do míst se známkami zánětu nebo podráždění. Místy nejvhodnějšími pro podání injekce pod
kůži jsou horní část stehna a břicho
Další informace o zacházení s přípravkem jsou uvedeny v bodu 6.6.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Těžká porucha funkce jater
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Metabolismus glukózy

U zdravých dobrovolníků a pacientů léčených pasireotidem byly často hlášené změny hladin glukózy.
Hyperglykemie a méně často hypoglykemie byly pozorovány u pacientů zařazených do klinických
studií s pasireotidem
Stupeň hyperglykemie byl vyšší u pacientů s prediabetem nebo rozvinutým diabetem mellitem. Během
pivotní studie hladiny HbA1c, významně vzrostly a dále došlo k jejich stabilizaci, ale nevrátily se
k výchozím hodnotám zaznamenáno více případů ukončení léčby a častější hlášení závažných nežádoucích účinků
v důsledku hyperglykemie.

Rozvoj hyperglykemie souvisí pravděpodobně se sníženou sekrecí inzulinu podání dávkydependentní inzulinotropní polypeptid [GIP]
Před zahájením léčby pasireotidem je nutné stanovit glykemický profil pacienta lačno/hemoglobin A1c [FPG/HbA1c]základě doporučených postupů. Samostatná kontrola hladiny glukózy v krvi a/nebo hodnocení FPG
pacientem pravidelně podle klinické potřeby, a také během prvních dvou až čtyř týdnů po jakémkoli zvýšení
dávky. Po ukončení léčby by měly být hodnoty FPG monitorovány ještě 4 týdny a hodnoty HbA1c
ještě 3 měsíce.

Pokud dojde u pacienta léčeného Signiforem k rozvoji hyperglykemie, doporučuje se zahájit nebo
upravit antidiabetickou léčbu podle doporučení odborných společností pro léčbu hyperglykemie.
Pokud navzdory odpovídající léčbě hyperglykemie přetrvává, je třeba snížit dávku Signiforu nebo
léčbu tímto přípravkem přerušit
U pacientů s diabetem a bez diabetu v anamnéze užívajících přípravek Signifor se vyskytly
postmarketingové případy ketoacidózy. Pacienti, kteří jeví známky a příznaky shodné s těžkou
metabolickou acidózou, mají být vyšetřeni na ketoacidózu bez ohledu na anamnézu diabetu.

U pacientů s nedostatečnou kontrolou glykemie antidiabetické léčbyzintenzivněna.

Vyšetření jaterních funkcí

U pacientů léčených pasireotidem jsou často pozorovaná mírná přechodná zvýšení hladiny
aminotransferáz. Byly také pozorovány vzácné případy souběžných zvýšení hladiny ALT
zahájením léčby pasireotidem a po jednom, dvou, čtyřech, osmi a dvanácti týdnech léčby se
doporučuje sledování jaterních funkcí. Poté by měly být kontrolovány jaterní funkce podle klinické
potřeby.

U pacientů, u nichž došlo ke zvýšení hladin aminotransferáz, má být provedeno další vyšetření
jaterních funkcí za účelem potvrzení nálezu. Pokud je nález potvrzen, mají být jaterní funkce
u pacientů sledovány častěji až do doby, kdy se hodnoty navrátí k hladinám před započetím léčby.
Léčba pasireotidem má být ukončena, pokud se u pacienta projeví žloutenka nebo další příznaky
naznačující klinicky významnou dysfunkci jater, v případě trvalého zvýšení AST
nebo AST vyšší než 3 x ULN vyskytuje současně se zvýšením hladiny bilirubinu vyšším než 2 x ULN.
Po ukončení léčby pasireotidem mají být pacienti sledováni až do úpravy hodnot jaterních funkcí.
Léčba nemá být znovu započata.

Kardiovaskulární příhody

V souvislosti s používáním pasireotidu byl hlášen výskyt bradykardie srdečním onemocněním a/nebo rizikovými faktory bradykardie, jako je klinicky významná
bradykardie nebo akutní infarkt myokardu v anamnéze, srdeční blokáda vysokého stupně, městnavé
srdeční selhání tachykardie, komorová fibrilace, se doporučuje pečlivé sledování. Může být nutná úprava dávkování
léčivých přípravků, jako jsou betablokátory, blokátory kalciových kanálů nebo přípravků pro kontrolu
elektrolytové rovnováhy
Ve dvou studiích provedených výhradně u zdravých dobrovolníků bylo prokázáno, že pasireotid
prodlužuje QT interval na EKG záznamu. Klinický význam tohoto prodloužení není znám.

V klinických studiích u pacientů s Cushingovou chorobou byla ve dvou případech z 201 pacientů
zaznamenána délka intervalu QTcF >500 ms. Tyto epizody se vyskytly sporadicky a pouze jednou a
v souvislosti s nimi nebyly pozorovány žádné klinické následky. V žádné z těchto studií ani ve
studiích u ostatních skupin pacientů nebyly zaznamenány případy arytmie typu torsade de pointes.

Pasireotid se má používat s opatrností a poměr rizika a prospěchu má být pečlivě zvážen
u následujících skupin pacientů, kteří jsou výraznou měrou ohroženi rozvojem prodloužení délky QT
intervalu, jako jsou pacienti:
- s vrozeným syndromem dlouhého QT intervalu.
- s nedostatečně kontrolovaným nebo závažným srdečním onemocněním včetně nedávného
infarktu myokardu, městnavého srdečního selhání, nestabilní anginy pectoris nebo klinicky
významné bradykardie.
- kteří užívají antiarytmika nebo jiné látky, které vedou k prodloužení QT intervalu - s hypokalemií a/nebo hypomagnesemií.

Doporučuje se sledování vlivu léčby na délku QTc intervalu a před zahájením léčby Signiforem, jeden
týden po zahájení léčby a poté na základě klinického posouzení má být provedeno vyšetření EKG.
Hypokalemie a/nebo hypomagnesemie musí být upraveny před podáním Signiforu a během léčby je
nutno hladiny těchto dvou iontů pravidelně sledovat.

Hypokortizolismus

Léčba Signiforem vede u pacientů s Cushingovou chorobou k rychlému potlačení sekrece ACTH
snížení cirkulujících hladin kortizolu a k možnému přechodnému hypokortizolismu/hypoadrenalismu.

Proto je nezbytné sledovat a poučit pacienta o známkách a příznacích spojených s hypokortizolismem
hypoglykemieléčbu exogenními steroidy
Poruchy žlučníku a souvisejících orgánů

Cholelitiáza používáním somatostatinových analog a ve studiích s pasireotidem byl její výskyt často zaznamenán
cholangitidy, které byly ve většině případů hlášeny jako komplikace spojené se žlučovými kameny.
Před zahájením léčby Signiforem a poté v 6 až 12měsíčních intervalech v průběhu léčby se doporučuje
provést ultrazvukové vyšetření žlučníku. Přítomnost žlučníkových kamenů u pacientů léčených
Signiforem je obvykle bezpříznaková; symptomatické onemocnění je nutno léčit v souladu
s doporučenými klinickými postupy.

Hormony hypofýzy

Vzhledem k tomu, že farmakologická aktivita pasireotidu napodobuje aktivitu somatostatinu, nelze
vyloučit inhibici jiných hormonů hypofýzy než ACTH. Proto je podle klinické potřeby nutno zvážit
sledování funkce hypofýzy v průběhu léčby Signiforem.

Vliv na ženskou fertilitu

Terapeutický přínos redukce či normalizace hladin kortizolu v séru u pacientek s Cushingovou
chorobou by potenciálně mohl mít vliv na obnovení fertility. Pacientky v reprodukčním věku mají být
upozorněny na nutnost používání účinné antikoncepce během léčby přípravkem Signifor
Porucha funkce ledvin

Vlivem zvýšené volné expozice léku má být Signifor u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin či u
pacientů v konečném stádiu selhání ledvin užíván s opatrností
Obsah sodíku

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku“.