Sarten plus h
Možné interakce související s kombinací Sarten Plus H:
Nedoporučené současné užívání
Lithium:
Při podávání lithia souběžně s inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu a vzácně i
s antagonisty angiotenzinu II bylo pozorováno reverzibilní zvýšení koncentrace lithia
v séru a jeho toxicity. Mimo to thiazidy snižují renální clearance lithia, takže se může
následně zvýšit riziko jeho toxicity. Proto se užívání lithia souběžně s přípravkem Sarten
Plus H nedoporučuje (viz bod 4.4). Pokud je současné užívání nezbytné, doporučuje se
pečlivě sledovat hladinu lithia v séru.
Současné užívání vyžadující opatrnost
Baklofen:
Může dojít k zesílení antihypertenzního účinku.
Nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky:
Nesteroidní protizánětlivá léčiva – NSAID (tj. kyselina acetylsalicylová [> 3 g/den],
COX-2 inhibitory a neselektivní NSAID) mohou snižovat antihypertenzní účinek
thiazidových diuretik a antagonistů angiotenzinu II.
U některých pacientů s narušenou funkcí ledvin (např. dehydratovaných pacientů nebo
starších osob s oslabenou funkcí ledvin) může současné podávání antagonistů
angiotenzinu II a léčiv inhibujících cyklooxygenázu vyústit v další zhoršení funkce
ledvin, včetně možného akutního selhání ledvin, které je obvykle reverzibilní. Proto je
třeba takovou kombinaci podávat s opatrností, zvláště u starších osob. Pacienti musejí být
dostatečně zavodnění a je třeba zvážit sledování renální funkce po zahájení souběžné
terapie i následné periodické sledování.
Současné užívání, které je třeba brát v úvahu
Amifostin:
Může dojít k zesílení antihypertenzního účinku.
Jiná antihypertenziva:
Souběžným užíváním jiných antihypertenziv se může antihypertenzní účinek přípravku
Sarten Plus H zvýšit.
Alkohol, barbituráty, narkotika a antidepresiva:
Může dojít k zesílení ortostatické hypotenze.
Možné interakce související s olmesartan-medoxomilem:
Nedoporučené současné užívání
ACE inhibitory, blokátory receptoru pro angiotenzin II nebo aliskiren
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron
(RAAS) pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro
angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je
hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve
srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).
Léčivé přípravky ovlivňující hladinu draslíku:
Podle zkušeností s používáním jiných léků ovlivňujících systém renin-angiotenzin může
souběžné užívání draslík šetřících diuretik, doplňků stravy s draslíkem, náhrad solí
s obsahem draslíku nebo jiných léků, které mohou zvyšovat hladinu draslíku v séru
(např. heparin, ACE inhibitory), vyvolat vzestup hladiny draslíku v séru (viz bod 4.4).
Jestliže je třeba předepsat společně s přípravkem Sarten Plus H i léky, které ovlivňují
hladinu draslíku, doporučuje se sledovat hladinu draslíku v séru.
Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin
Současné užívání sekvestrantu žlučových kyselin kolesevelam hydrochloridu snižuje
systémovou dostupnost a maximální koncentraci olmesartanu v plasmě a snižuje t1/2.
Podávání olmesartan medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam
hydrochloridu snižuje interakci léčiv. Mělo by být zváženo podávání olmesartan
medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam hydrochloridu. (viz bod 5.2).
Další informace
Po léčbě antacidy (hydroxid hlinito-hořečnatý) bylo pozorováno mírné snížení biologické
dostupnosti olmesartanu.
Na farmakokinetiku nebo farmakodynamiku warfarinu ani na farmakokinetiku digoxinu
nemá olmesartan-medoxomil významný vliv.
Souběžné podávání olmesartan-medoxomilu a pravastatinu nemá u zdravých osob
klinicky významný vliv na farmakokinetiku ani jedné z těchto látek.
In vitro nevykazoval olmesartan klinicky významné inhibiční účinky na lidské enzymy
cytochromu P450, tj. enzymy 1A1/2, 2A6, 2C8/9, 2C19, 2D6, 2E1 a 3A4, a u potkanů
neměl na aktivitu cytochromu P450 žádný nebo jen minimální indukční vliv. Mezi
olmesartanem a léky metabolizovanými enzymy cytochromu P450 se proto
nepředpokládají žádné klinicky významné interakce.
Možné interakce související s hydrochlorothiazidem:
Nedoporučené současné užívání
Léčivé přípravky ovlivňující hladinu draslíku:
Účinek hydrochlorothiazidu vedoucí ke kaliové depleci (viz bod 4.4) může být zesílen
souběžným podáváním dalších léčivých přípravků způsobujících ztráty draslíku a
hypokalemii (např. další kaliuretická diuretika, laxativa, kortikoidy, ACTH, amfotericin,
karbenoxolon, sodná sůl penicilinu G nebo deriváty kyseliny salicylové). Proto se toto
souběžné užívání nedoporučuje.
Současné užívání vyžadující opatrnost
Vápenaté soli:
Thiazidová diuretika mohou v důsledku sníženého vylučování vápníku zvyšovat jeho
hladinu v séru. Pokud je třeba předepsat doplňky vápníku, je zapotřebí sledovat hladinu
vápníku v séru a adekvátně upravit dávkování vápníku.
Cholestyraminové a kolestipolové pryskyřice:
Přítomností aniontoměničových pryskyřic se absorpce hydrochlorothiazidu zhoršuje.
Digitálisové glykosidy:
Thiazidy navozená hypokalemie nebo hypomagnesemie může napomoci rozvoji
digitálisových srdečních arytmií.
Léčivé přípravky ovlivněné změnami hladiny draslíku v séru:
V případech, kdy se Sarten Plus H podává souběžně s léky, které jsou ovlivněny změnou
hladiny draslíku v séru (např. digitálisové glykosidy a antiarytmika), nebo s
následujícími léky vyvolávajícími torsades de pointes (komorovou tachykardii), včetně
některých antiarytmik, se doporučuje pravidelné sledování hladiny draslíku v séru a
EKG, protože hypokalemie je predisponujícím faktorem torsades de pointes (komorové
tachykardie):
- antiarytmika třídy Ia (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid),
- antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid),
- některá antipsychotika (např. thioridazin, chlorpromazin, levopromazin,
trifluoperazin, cyamemazin, sulpirid, sultoprid, amisulprid, tiaprid, pimozid,
haloperidol, droperidol),
- jiné léky (např. bepridil, cisaprid, difemanil, erytromycin i.v., halofantrin,
mizolastin, pentamidin, sparfloxacin, terfenadin, vinkamin i.v.).
Nedepolarizující myorelaxancia (např. tubokurarin):
Účinek nedepolarizujících myorelaxancií může být hydrochlorothiazidem zesílen.
Anticholinergika (např. atropin, biperiden):
Vzestup biologické dostupnosti thiazidových diuretik daný snížením gastrointestinální
motility a rychlosti vyprazdňování žaludku.
Antidiabetika (perorální antidiabetika a inzulin):
Léčba thiazidem může mít vliv na glukózovou toleranci; proto může být vyžadována
úprava dávkování antidiabetika (viz bod 4.4).
Metformin:
Metformin je třeba užívat s opatrností vzhledem k riziku laktátové acidózy vyvolané
možným selháním funkce ledvin po hydrochlorothiazidu.
Beta-blokátory a diazoxid:
Hyperglykemický účinek beta-blokátorů a diazoxidu může být thiazidy zesílen.
Presorické aminy (např. noradrenalin):
Účinek presorických aminů může být snížen.
Léčivé přípravky používané při léčbě dny (např. probenecid, sulfinpyrazon a alopurinol):
Protože hydrochlorothiazid může zvyšovat hladinu kyseliny močové v séru, může být
zapotřebí upravit dávkování urikosurik. U probenecidu nebo sulfinpyrazonu může být
třeba zvýšit dávky. Souběžným podáváním thiazidu se může zvýšit výskyt reakcí
z přecitlivělosti na alopurinol.
Amantadin:
Thiazidy mohou zvyšovat riziko nežádoucích účinků amantadinu.
Cytotoxické léky (např. cyklofosfamid, methotrexát):
Thiazidy mohou snižovat vylučování cytotoxických léků ledvinami a zesilovat jejich
myelosupresivní účinky.
Salicyláty:
Při podávání vysokých dávek salicylátů může hydrochlorothiazid zvyšovat toxický
účinek salicylátů na centrální nervovou soustavu.
Methyldopa:
Při současném užívání hydrochlorothiazidu a methyldopy byla v ojedinělých případech
zaznamenána hemolytická anemie.
Cyklosporin:
Současným užíváním cyklosporinu se může zvyšovat riziko hyperurikemie a komplikací
typu dny.
Tetracykliny:
Současným podáváním tetracyklinů a thiazidů se zvyšuje riziko nárůstu močoviny
vyvolaného tetracykliny. Tato interakce se pravděpodobně netýká doxycyklinu.