Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Sarten Plus H 20 mg/12,5 mg potahované tablety
Sarten Plus H 20 mg/25 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Sarten Plus H 20 mg/12,5 mg potahované tablety:
potahovaná tableta obsahuje 20 mg olmesartanum medoxomilum a 12,5 mg hydrochlorothiazidum
Sarten Plus H 20 mg/25 mg potahované tablety:
potahovaná tableta obsahuje 20 mg olmesartanum medoxomilum a 25 mg hydrochlorothiazidum
Pomocné látky se známým účinkem
Sarten Plus H 20 mg/12,5 mg potahované tablety:
potahovaná tableta obsahuje 110,7 mg monohydrátu laktosy.
Sarten Plus H 20 mg/25 mg potahované tablety:
potahovaná tableta obsahuje 98,2 mg monohydrátu laktosy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta
Popis přípravku:
Sarten Plus H 20 mg/12,5 mg potahované tablety: červenožluté, kulaté potahované tablety o velikosti
8,5 mm s vyraženým “C22“ na jedné straně
Sarten Plus H 20 mg/25 mg potahované tablety: narůžovělé, kulaté potahované tablety o velikosti 8,mm s vyraženým “C24“ na jedné straně
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Léčba esenciální hypertenze
Sarten Plus H, fixní kombinace, je indikován u dospělých pacientů, jejichž krevní tlak není dostatečně
upraven monoterapií olmesartan-medoxomilem.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dospělí
Sarten Plus H není určen pro zahajování léčby, ale pro pacienty, jejichž krevní tlak není dostatečně
upraven monoterapií 20 mg olmesartan-medoxomilu. Sarten Plus H se užívá jednou denně, při jídle
nebo nezávisle na jídle.
Pokud je to klinicky vhodné, je možné zvážit přímé převedení pacienta z monoterapie 20 mg
olmesartan-medoxomilu na fixní kombinaci, přičemž je třeba brát v úvahu, že antihypertenzní účinek
olmesartan-medoxomilu je maximální cca za 8 týdnů od zahájení terapie (viz bod 5.1). Zároveň se
doporučuje postupné zvyšování dávky jednotlivých složek přípravku:
Olmesartan-medoxomil 20 mg/hydrochlorothiazid 12,5 mg smí být podáván pacientům, jejichž krevní
tlak není dostatečně upraven při optimální monoterapii olmesartan medoxomilem 20 mg.
Olmesartan-medoxomil 20 mg/hydrochlorothiazid 25 mg smí být podáván pacientům, jejichž krevní
tlak není dostatečně upraven olmesartan-medoxomilem 20 mg/hydrochlorothiazidem 12,5 g.
Starší lidé (65 let nebo starší)
U starších lidí se doporučuje stejné dávkování fixní kombinace jako pro dospělé.
Porucha funkce ledvin
Pokud se Sarten Plus H podává pacientům s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin
(clearance kreatininu 30 – 60 ml/min), doporučuje se pravidelné sledování funkcí ledvin (viz bod 4.4).
Sarten Plus H je kontraindikován u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu
< 30 ml/min) (viz bod 4.3).
Porucha funkce jater
Přípravek Sarten Plus H je třeba používat s opatrností u pacientů s mírnou až středně
závažnou poruchou funkce jater (viz body 4.4 a 5.2). U pacientů se středně závažnou
poruchou funkce jater se doporučuje úvodní dávka 10 mg olmesartan-medoxomilu jednou
denně a maximální dávka nesmí překročit 20 mg jednou denně. U pacientů s poruchou funkce
jater užívajících diuretika a/nebo léky proti hypertenzi se doporučuje důkladné sledování
krevního tlaku a funkce ledvin. S užíváním olmesartan-medoxomilu pacienty se závažnou
poruchou funkce jater nejsou žádné zkušenosti.
Přípravek Sarten Plus H se nesmí používat u pacientů se závažnou poruchou funkce jater (viz
body 4.3 a 5.2), cholestázou a obstrukcí žlučových cest (viz bod 4.3).
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku Sarten Plus H u dětí a mladistvých do 18 let nebyly
zjišťovány. Nejsou dostupná žádná data.
Způsob podání
Tableta má být polknuta a zapita dostatečným množstvím tekutiny (např. jednou sklenicí
vody). Tableta se nesmí žvýkat a má se užívat každý den ve stejnou dobu.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 či na látky
odvozené od sulfonamidů (protože léčivá látka hydrochlorothiazid je odvozená od sulfonamidů).
Závažná porucha funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min).
Refrakterní hypokalemie, hyperkalcemie, hyponatremie a symptomatická hyperurikemie.
Závažná porucha funkce jater, cholestáza a obstrukční poruchy žlučových cest.
Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz bod 4.4 a 4.6).
Současné užívání přípravku Sarten Plus H s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u
pacientů s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz body 4.a 5.1)
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Intravaskulární volumová deplece:
Symptomatická hypotenze, zvláště po první dávce, se může vyskytnout u pacientů s nedostatkem
tekutin a/nebo sodíku v důsledku silné léčby diuretiky, dietního omezení příjmu soli, průjmu nebo
zvracení. Tyto stavy je třeba před podáním přípravku Sarten Plus H upravit.
Jiné stavy se stimulací systému renin-angiotenzin-aldosteron:
U pacientů, jejichž tonus cév a funkce ledvin závisí především na aktivitě systému renin-angiotenzin-
aldosteron (např. pacientů se závažným městnavým srdečním selháním nebo onemocněním ledvin,
včetně stenózy renální artérie), bývá léčba léky, které ovlivňují tento systém, spojena s akutní
hypotenzí, azotemií, oligurií nebo vzácně s akutním selháním ledvin.
Renovaskulární hypertenze:
Pacienti s bilaterální stenózou renální artérie nebo stenózou artérie zásobující jednu fungující ledvinu
jsou ve zvýšené míře ohroženi závažnou hypotenzí a nedostatečností ledvin, pokud jsou léčeni
přípravky ovlivňujícími systém renin-angiotenzin-aldosteron.
Porucha funkce ledvin a transplantace ledvin:
Sarten Plus H nesmí užívat pacienti se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < ml/min) (viz bod 4.3). U pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin (clearance
kreatininu ≥ 30 ml/min, < 60 ml/min) není nutná úprava dávky. U těchto pacientů se však Sarten Plus
H musí podávat s opatrností a doporučuje se pravidelné sledování hladin draslíku, kreatininu a
kyseliny močové v séru. U pacientů s poruchou funkce ledvin se může v souvislosti s thiazidovými
diuretiky vyskytnout azotémie. Pokud je patrné pokračující poškození ledvin, je třeba pečlivě
přehodnotit léčbu a zvážit vysazení diuretik. Zkušenosti s podáváním přípravku Sarten Plus H
pacientům po nedávné transplantaci ledvin nejsou.
Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS):
Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání
ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE blokátorů receptorů
pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s
diabetickou nefropatií.
Porucha funkce jater:
V současné době nejsou žádné zkušenosti s podáváním olmesartan-medoxomilu pacientům se
závažnou poruchou funkce jater. Navíc mírné změny rovnováhy tekutin a elektrolytů během léčby
thiazidovými diuretiky mohou rychle přivodit jaterní kóma u pacientů s poruchou funkce jater nebo
progresivním onemocněním jater. U pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce
jater je proto zapotřebí opatrnost (viz bod 4.2). Používání přípravku Sarten Plus H u pacientů se
závažnou poruchou funkce jater, cholestázou a biliární obstrukcí je kontraindikováno (viz bod 4.3,
5.2).
Stenóza aortální nebo mitrální chlopně; obstrukční hypertrofická kardiomyopatie:
Stejně jako u jiných látek působících vazodilataci, u pacientů se stenózou aortální nebo mitrální
chlopně nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií je zapotřebí zvláštní opatrnost.
Primární hyperaldosteronismus:
Pacienti s primárním hyperaldosteronismem obecně neodpovídají na antihypertenziva působící
inhibici systému renin-angiotenzin-aldosteron. Proto se používání přípravku Sarten Plus H u těchto
pacientů nedoporučuje.
Metabolické a endokrinní účinky:
Léčba thiazidovými diuretiky může zhoršit glukózovou toleranci. U pacientů s diabetem může být
potřebná úprava dávek inzulinu nebo perorálních antidiabetik (viz bod 4.5). Během léčby
thiazidovými diuretiky může dojít k manifestaci latentního diabetu mellitu.
Zvýšení hladin cholesterolu a triglyceridů patří ke známým nežádoucím účinkům při léčbě
thiazidovými diuretiky. U některých pacientů léčených thiazidovými diuretiky může vzniknout
hyperurikemie nebo klinicky zřejmá dna.
Elektrolytová nerovnováha:
Stejně jako u jiných pacientů léčených diuretiky, je nutné v přiměřených intervalech pravidelně
kontrolovat hladiny elektrolytů v séru.
Thiazidy, včetně hydrochlorothiazidu, mohou způsobovat nerovnováhu tekutin nebo elektrolytů (jako
hypokalemii, hyponatremii a hypochloremickou alkalózu). Varovnými známkami nerovnováhy tekutin
nebo elektrolytů jsou sucho v ústech, žízeň, slabost, letargie, ospalost, neklid, svalové bolesti nebo
křeče, svalová únava, hypotenze, oligurie, tachykardie a gastrointestinální poruchy, jako je nauzea
nebo zvracení (viz bod 4.8).
Riziko hypokalemie je nejvyšší u pacientů s jaterní cirhózou, u pacientů s rychlou diurézou, u pacientů
s nepřiměřeným perorálním příjmem elektrolytů a u pacientů užívajících současně kortikoidy nebo
adrenokortikotropní hormon (ACTH) (viz bod 4.5). Naopak, vzhledem k antagonismu olmesartan-
medoxomilu, komponenty přípravku Sarten Plus H, na receptorech pro angiotenzin-II (ATI) se může
vyskytnout hyperkalemie, a to zejména pokud je přítomno poškození ledvin, a/anebo srdeční selhání a
diabetes mellitus. U rizikových pacientů se doporučuje přiměřené sledování hladin draslíku v séru.
Kalium šetřící diuretika, doplňky stravy s obsahem draslíku nebo náhrady solí s obsahem draslíku a
jiné léčivé přípravky, které by mohly zvyšovat hladinu draslíku v séru (např. heparin), je nutno
podávat spolu s přípravkem Sarten Plus H s opatrností (viz bod 4.5).
Důkazy o tom, že olmesartan-medoxomil by mohl snížit nebo zabránit hyponatremii vyvolanou
diuretiky, nejsou. Deficit chloridů je obecně mírný a obvykle nevyžaduje léčbu.
Thiazidová diuretika mohou snižovat vylučování vápníku močí a způsobovat intermitentní lehké
zvýšení vápníku v séru, přičemž známé poruchy metabolismu vápníku chybí. Hyperkalcemie může
představovat průkaz dosud skryté hyperparathyreózy. Před provedením vyšetření funkce příštítných
tělísek je nutné vysadit léčbu thiazidovými diuretiky.
Bylo prokázáno, že thiazidová diuretika zvyšují vylučování hořčíku močí, což může mít za následek
hypomagnesemii.
Za horkého počasí by se mohla u edematických pacientů objevit diluční hyponatremie.
Lithium:
Stejně jako u jiných přípravků obsahujících antagonisty receptorů pro angiotenzin II a thiazidová
diuretika v kombinaci se současné užívání přípravku Sarten Plus H a lithia nedoporučuje (viz bod 4.5).
Sprue-like enteropatie:
Několik měsíců až let po zahájení léčby byl velmi vzácně u pacientů užívajících olmesartan hlášen
silný, chronický průjem s výrazným úbytkem tělesné hmotnosti, zřejmě způsobený lokální opožděnou
hypersenzitivní reakcí. Biopsie střev často prokázaly atrofii klků. Pokud se u pacienta v průběhu léčby
olmesartanem objeví takové příznaky, a není-li známa jiná zjevná etiologie, léčba olmesartanem má
být ihned ukončena a nemá již být znovu zahajována. Pokud se průjem nezlepší v týdnu následujícím
po vysazení léku, má být zvážena další konzultace se specialistou (např. gastroenterologem).
Choroidální efuze, akutní myopie a sekundární glaukom s uzavřeným úhlem:
Hydrochlorothiazid, patřící do skupiny sulfonamidů, může způsobovat idiosynkratickou reakci
vedoucí k choroidální efuzi s defektem zorného pole, přechodné myopii a akutnímu glaukomu s
uzavřeným úhlem. Symptomy zahrnují náhlý pokles zrakové ostrosti nebo bolesti očí a obvykle se
objevují během hodin až týdnů po zahájení léčby. Neléčený akutní glaukom s uzavřeným úhlem může
vést k trvalé ztrátě zraku. Primární léčba spočívá v co nejrychlejším vysazení léčiva. Pokud se
nitrooční tlak nepodaří dostat pod kontrolu, je třeba zvážit rychlou medikamentózní nebo chirurgickou
léčbu. Rizikové faktory pro rozvoj akutního glaukomu s uzavřeným úhlem mohou zahrnovat alergie
na sulfonamidy nebo peniciliny v anamnéze.
Nemelanomové kožní nádory
Ve dvou epidemiologických studiích vycházejících z Dánského národního registru karcinomů bylo se
zvyšující se kumulativní dávkou hydrochlorothiazidu (HCTZ) pozorováno zvýšené riziko
nemelanomových kožních nádorů (NMSC - non-melanoma skin cancer) [bazaliomy čili bazocelulární
karcinomy (BCC - basal cell carcinoma) a spinaliomy čili skvamocelulární dlaždicobuněčné
karcinomy (SCC - squamous cell carcinoma)]. Příčinou vzniku NMSC by případně mohla být
fotoaktivita HCTZ.
Pacienti užívající HCTZ mají být poučeni o riziku NMSC a mají dostat doporučení, aby si pravidelně
kontrolovali, zda se jim na kůži neobjevily nové léze, a aby o každé podezřelé kožní lézi okamžitě
informovali lékaře. Z důvodu minimalizace rizika vzniku kožního nádoru pacientům mají být
doporučena možná preventivní opatření, jako je omezení expozice slunečnímu a ultrafialovému záření
a v případě expozice odpovídající ochrana. Podezřelé kožní léze mají být okamžitě prozkoumány,
případně včetně histologického vyšetření vzorku tkáně. Užívání HCTZ má být rovněž opětovně
posouzeno u pacientů, kteří v minulosti prodělali NMSC (viz též bod 4.8).
Akutní respirační toxicita
Po užití hydrochlorothiazidu byly hlášeny velmi vzácné závažné případy akutní respirační toxicity,
včetně syndromu akutní respirační tísně (ARDS). Plicní edém se obvykle projeví v průběhu několika
minut až hodin po podání hydrochlorothiazidu. Při nástupu jsou příznaky dušnost, horečka, zhoršení
funkce plic a hypotenze. V případě podezření na diagnózu ARDS je třeba Sarten Plus H vysadit a
podat vhodnou léčbu. Hydrochlorothiazid nemá být podáván pacientům, u kterých se již dříve po užití
hydrochlorothiazidu vyskytl ARDS.
Etnické rozdíly:
Stejně jako u všech ostatních antagonistů receptorů pro angiotenzin II je antihypertenzní účinek
olmesartan-medoxomilu poněkud nižší u černošské populace než u ostatních pacientů. Je to
pravděpodobně způsobeno vyšší prevalencí stavů s nízkou hladinou reninu u černošských pacientů
trpících hypertenzí.
Antidopingové testy:
Hydrochlorothiazid obsažený v tomto přípravku může zapříčinit pozitivní výsledek analytického
antidopingového testu.
Těhotenství:
Antagonisté receptorů pro angiotenzin II se nesmí podávat v těhotenství. Pokud není
pokračování léčby antagonisty receptorů pro angiotenzin II považováno za nezbytné,
pacientky, které chtějí otěhotnět, by měly být převedeny na alternativní antihypertenziva, u
nichž je prokázána bezpečnost při užívání v těhotenství. Pokud je těhotenství zjištěno během
léčby, musí být léčba antagonisty receptorů pro angiotenzin II ihned ukončena, a je-li to
vhodné, musí být zahájena alternativní léčba (viz body 4.3 a 4.6).
Jiné:
Při celkové ateroskleróze, u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nebo ischemickou
cerebrovaskulární chorobou existuje vždy riziko, že nadměrný pokles krevního tlaku může vyústit
v infarkt myokardu nebo cévní mozkovou příhodu.
Reakce z přecitlivělosti na hydrochlorothiazid se mohou vyskytnout u pacientů s anamnézou alergie
nebo astma bronchiale, nebo bez této anamnézy. Mnohem pravděpodobnější jsou však tyto reakce u
pacientů s touto anamnézou.
Při používání thiazidových diuretik byly hlášeny případy exacerbace nebo aktivace systémového lupus
erythematosus.
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktózy,
deficitem Lapp-laktázy nebo malabsorpcí glukózy-galaktózy nesmí tento přípravek užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Potenciální interakce související s olmesartan-medoxomilem i hydrochlorothiazidem:
Současné užívání se nedoporučuje
Lithium:
Při současném podávání lithia a inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu, a vzácně antagonistů
receptorů pro angiotenzin II, bylo pozorováno reverzibilní zvýšení koncentrace lithia v séru a jeho
toxicity. Kromě toho thiazidová diuretika snižují renální clearance lithia a následně může být zvýšeno
riziko toxicity lithia. Proto se nedoporučuje současné užívání přípravku Sarten Plus H a lithia (viz bod
4.4). Pokud je současné použití nutné, doporučuje se pečlivé sledování hladin lithia v séru.
Současné užívání vyžaduje opatrnost
Baklofen:
Může dojít k zesílení antihypertenzního účinku.
Nesteroidní antirevmatika:
Nesteroidní antirevmatika (tj. acetylsalicylová kyselina > 3 g/den, COX-2 inhibitory a neselektivní
NSA) mohou snižovat antihypertenzní účinek thiazidových diuretik a antagonistů receptorů pro
angiotenzin II. U některých pacientů s narušenou funkcí ledvin (např. dehydrovaných pacientů nebo
starších lidí s oslabenou funkcí ledvin) může současné podávání antagonistů receptorů pro angiotenzin
II a léčiv inhibujících cyklooxygenázu vyústit v další zhoršení funkce ledvin, včetně možného
akutního selhání ledvin, které je obvykle reverzibilní. Proto taková kombinace musí být podávána
s opatrností, zvláště u starších lidí. Pacienti musí být dostatečně hydratovaní a uvážit je třeba i
sledování renálních funkcí po zahájení souběžné terapie i následné periodické sledování.
Současné užívání je třeba uvážit
Amifostin:
Může dojít k zesílení antihypertenzního účinku.
Jiná antihypertenziva:
Antihypertenzní účinek přípravku Sarten Plus H může být při současném užívání jiných
antihypertenziv zvýšen.
Alkohol, barbituráty, narkotika a antidepresiva:
Může dojít k zesílení ortostatické hypotenze.
Potenciální interakce související s olmesartan-medoxomilem:
Současné užívání se nedoporučuje
ACE inhibitory, blokátory receptoru pro angiotenzin II nebo aliskiren:
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).
Léčivé přípravky ovlivňující hladinu draslíku:
Na základě zkušeností s používáním jiných léků, které ovlivňují systém renin-angiotenzin, souběžné
užívání kalium šetřících diuretik, doplňků stravy s draslíkem, náhrad solí s obsahem draslíku nebo
jiných léků, které mohou zvyšovat hladinu draslíku v séru (např. heparin, ACE inhibitory), může vést
k vzestupu hladiny draslíku v séru (viz bod 4.4). Jestliže se musí spolu s přípravkem Sarten Plus H
předepsat léky, které ovlivňují hladinu draslíku, doporučuje se následně sledovat hladinu draslíku
v séru.
Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin:
Současné užívání sekvestrantu žlučových kyselin kolesevelam hydrochloridu snižuje systémovou
dostupnost a maximální koncentraci olmesartanu v plasmě a snižuje t1/2. Podávání olmesartan
medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam hydrochloridu snižuje interakci léčiv. Mělo by
být zváženo podávání olmesartan medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam
hydrochloridu. (viz bod 5.2).
Další informace
Po léčbě antacidy (hydroxid hlinito-hořečnatý) bylo pozorováno mírné snížení biologické dostupnosti
olmesartanu.
Olmesartan-medoxomil nemá významný vliv na farmakokinetiku nebo farmakodynamiku warfarinu
nebo farmakokinetiku digoxinu.
Současné podávání olmesartan-medoxomilu s pravastatinem nemělo u zdravých dobrovolníků
klinicky významný vliv na farmakokinetiku ani jedné z těchto látek.
In vitro olmesartan nevykazoval klinicky významné inhibiční účinky na lidské enzymy cytochromu
P450, tj. enzymy 1A1/2, 2A6, 2C8/9, 2C19, 2D6, 2E1 a 3A4, a neměl žádné nebo jen minimální
indukční účinky na aktivitu cytochromu P450 u potkanů. Klinicky významné interakce mezi
olmesartanem a léky metabolizovanými výše uvedenými enzymy cytochromu P450 se
nepředpokládají.
Potenciální interakce související s hydrochlorothiazidem:
Současné užívání se nedoporučuje
Léčivé přípravky ovlivňující hladinu draslíku:
Účinek hydrochlorothiazidu vedoucí ke kaliové depleci (viz bod 4.4) může být potencován souběžným
podáváním dalších léčivých přípravků působících ztráty draslíku a hypokalemii (např. další
kaliuretická diuretika, laxativa, kortikoidy, ACTH, amfotericin, karbenoxolon, sodná sůl penicilinu G
nebo deriváty salicylové kyseliny). Současné užívání se proto nedoporučuje.
Současné užívání vyžaduje opatrnost
Soli vápníku:
Thiazidová diuretika mohou zvyšovat hladinu vápníku v séru vzhledem k jeho sníženému vylučování.
Pokud je třeba předepsat doplňky vápníku, je nutné sledovat hladinu vápníku v séru a podle toho
upravit dávkování vápníku.
Cholestyraminové a kolestipolové pryskyřice:
Absorpce hydrochlorothiazidu je v přítomnosti pryskyřic měnících anionty zhoršena.
Kardiogenní glykosidy
Thiazidovými diuretiky indukovaná hypokalemie nebo hypomagnesemie mohou napomoci rozvoji
digitálisových srdečních arytmií.
Léčivé přípravky, jejichž účinnost je ovlivněná změnami draslíku v séru:
Pravidelné sledování hladiny draslíku v séru a EKG se doporučuje v případech, kdy se Sarten Plus H
podává s léky, jejichž účinnost je ovlivněná změnou hladiny draslíku v séru (např. kardiogenní
glykosidy a antiarytmika) a s léky, které mohou vyvolat poruchy rytmu typu torsades de pointes
(komorová tachykardie) (některá antiarytmika), protože hypokalemie je predisponující faktor ke
vzniku torsades de pointes (komorové tachykardie):
− antiarytmika Ia. třídy (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid)
− antiarytmika III. třídy (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid)
− některá neuroleptika (např. thioridazin, chlorpromazin, levopromazin, trifluoperazin, cyamemazin,
sulpirid, sultoprid, amisulprid, tiaprid, pimozid, haloperidol, droperidol)
− jiné léky (např. bepridil, cisaprid, difemanil, erytromycin i.v., halofantrin, mizolastin, pentamidin,
sparfloxacin, terfenadin, vinkamin i.v.).
Nedepolarizující myorelaxancia (např. tubokurarin):
Účinek nedepolarizujícíh myorelaxancií může být hydrochlorothiazidem zesílen.
Anticholinergika (např. atropin, biperiden):
Vzestup biologické dostupnosti thiazidových diuretik daný snížením gastrointestinální motility a
rychlosti vyprazdňování žaludku.
Antidiabetika (perorální antidiabetika a inzulin):
Léčba thiazidovými diuretiky může ovlivnit glukózovou toleranci. Může být proto zapotřebí provést
úpravu dávky antidiabetika (viz bod 4.4).
Metformin:
Metformin musí být používán s opatrností vzhledem k riziku laktátové acidózy vyvolané možným
selháním funkce ledvin po hydrochlorothiazidu.
Beta-blokátory a diazoxid:
Hyperglykemický účinek beta-blokátorů a diazoxidu může být thiazidovými diuretiky zvýšen.
Presorické aminy (např. noradrenalin):
Účinek presorických aminů může být snížen.
Léčivé přípravky používané v léčbě dny (např. probenecid, sulfinpyrazon a alopurinol):
Protože hydrochlorothiazid může zvyšovat hladinu kyseliny močové v séru, může být nutná úprava
dávky urikosurik. Potřebné může být zvýšení dávek probenecidu nebo sulfinpyrazonu. Souběžné
podávání thiazidových diuretik může zvýšit výskyt reakcí z přecitlivělosti na alopurinol.
Amantadin:
Thiazidová diuretika mohou zvyšovat riziko nežádoucích účinků vyvolaných amantadinem.
Cytotoxické léky (např. cyklofosfamid, methotrexát):
Thiazidová diuretika mohou snižovat vylučování cytotoxických léků ledvinami a zesilovat jejich
myelosupresivní účinky.
Salicyláty:
Při podávání vysokých dávek salicylátů může hydrochlorothiazid zvyšovat toxický účinek salicylátů
na centrální nervový systém.
Methyldopa:
Při současném užívání hydrochlorozhiazidu a methyldopy byla v ojedinělých případech zaznamenána
hemolytická anemie.
Cyklosporin:
Současné užívání cyklosporinu může zvyšovat riziko hyperurikemie a komplikací dny.
Tetracykliny:
Současné podávání tetracyklinů a thiazidových diuretik zvyšuje riziko vzestupu močoviny,
indukovaného tetracykliny. Tato interakce se pravděpodobně nevztahuje na doxycyklin.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství (viz bod 4.3):
Vzhledem k účinkům jednotlivých složek této kombinace na těhotenství se nedoporučuje
použití přípravku Sarten Plus H během prvního trimestru těhotenství (viz bod 4.4). Užívání
přípravku Sarten Plus H je kontraindikováno během druhého a třetího trimestru těhotenství
(viz bod 4.3 a 4.4).
Olmesartan-medoxomil:
Užívání antagonistů receptorů pro angiotenzin II v prvním trimestru těhotenství se
nedoporučuje (viz bod 4.4). Užívání antagonistů receptorů pro angiotenzin II je
kontraindikováno ve druhém a třetím trimestru těhotenství (viz bod 4.3 a 4.4).
Epidemiologické údaje týkající se rizika teratogenity po užívání ACE inhibitorů v prvním
trimestru těhotenství nebyly průkazné; malé zvýšení rizika však nelze vyloučit. Protože
epidemiologické údaje z kontrolovaných studií týkajících se rizik užívání antagonistů
receptorů pro angiotenzin II chybí, mohla by se vyskytovat podobná rizika v celé této skupině
léků. Pokud není pokračování léčby blokátory angiotenzinu považováno za nezbytné,
pacientky, které chtějí otěhotnět, musí být převedeny na alternativní antihypertenziva, u nichž
byla prokázána bezpečnost při užívání v těhotenství. Pokud dojde k otěhotnění v průběhu
léčby, musí být léčba antagonisty receptorů pro angiotenzin II ihned ukončena, a je-li to
vhodné, musí být zahájena alternativní léčba.
Je prokázáno, že užívání antagonistů receptorů pro angiotenzin II ve druhém a třetím
trimestru těhotenství indukuje u lidí fetotoxicitu (snížení renálních funkcí, oligohydramnion,
retardace osifikace lebky) a neonatální toxicitu (selhání ledvin, hypotenze, hyperkalémie) (viz
bod 5.3, Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti).
Pokud došlo k expozici antagonistům receptorů pro angiotenzin II ve druhém trimestru či
později, doporučuje se ultrazvukové vyšetření lebky a funkce ledvin.
Kojenci, jejichž matky užívaly antagonisty receptorů pro angiotenzin II, musí být pečlivě
sledováni pro možný výskyt hypotenze (viz také body 4.3 a 4.4).
Hydrochlorothiazid:
Zkušenosti s užíváním hydrochlorothiazidu během těhotenství, zejména během prvního
trimestru jsou omezené. Studie na zvířatech jsou nedostatečné.
Hydrochlorothiazid prochází přes placentu. Na základě farmakologických mechanismů
účinku může hydrochlorothiazid při užívání ve druhém a třetím trimestru snížit
fetoplacentární perfuzi a vyvolat nežádoucí účinky u plodu nebo novorozenců, jako např.
ikterus, poruchy rovnováhy elektrolytů a trombocytopenii.
Hydrochlorothiazid nesmí být podáván k léčbě těhotenských otoků, těhotenské hypertenze
nebo preeklampsie z důvodu rizika snížení objemu plazmy a placentární hypoperfuze, bez
prospěšných účinků na průběh zmíněných onemocnění. Hydrochlorothiazid by neměl být
podáván k léčbě esenciální hypertenze u těhotných žen s výjimkou vzácně se vyskytujících
situací, kdy jiná léčba není možná.
Kojení
Olmesartan-medoxomil:
Protože k užívání přípravku Sarten Plus H během kojení neexistují žádné údaje, Sarten Plus H
se nedoporučuje a měla by se dát přednost jiným přípravkům se známějším bezpečnostním
profilem, zejména je-li kojen novorozenec nebo předčasně narozené dítě.
Hydrochlorothiazid:
Hydrochlorothiazid přechází v malém množství do mateřského mléka. Thiazidy, které ve
vysokých dávkách způsobují intenzivní diurézu, mohou potlačovat tvorbu mléka. Proto se
užívání přípravku Sarten Plus H během kojení nedoporučuje. Pokud již je Sarten Plus H
během kojení užíván, je třeba užívat co nejnižší dávky.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Sarten Plus H má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. U pacientů
užívajících antihypertenziva se mohou občas objevit závratě nebo únava, které mohou oslabit
reakční schopnosti.
4.8 Nežádoucí účinky
Nejčastěji hlášenými nežádoucími reakcemi během léčby přípravkem Sarten Plus H jsou
bolest hlavy (2,9 %), závrať (1,9 %) a únava (1,0 %).
Hydrochlorothiazid může zapříčinit nebo zhoršit snížení objemu, což může vést k
nerovnováze elektrolytů (viz bod 4.4).
V klinických studiích, kterých se zúčastnilo 1155 pacientů léčených kombinací olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid v dávkách 20 mg/12,5 mg nebo 20 mg/25 mg a 466 pacientů
léčených placebem po dobu až 21 měsíců, byla celková frekvence nežádoucích reakcí
kombinace olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid obdobná jako u placeba. Odstoupení
z léčby pro nežádoucí reakce bylo rovněž podobné u skupiny léčené olmesartan-
medoxomilem/hydrochlorothiazidem 20 mg/12,5 mg – 20 mg/25 mg (2 %) a placebem (3 %).
Frekvence nežádoucích reakcí při léčbě olmesartan medoxomilem/ hydrochlorothiazidem
v porovnání s placebem byla zřejmě nezávislá na věku (< 65 let oproti ≥ 65 let), pohlaví a
rase, i když frekvence malátnosti byla poněkud vyšší u pacientů starších 75 let.
Navíc byla bezpečnost přípravku Sarten Plus H v kombinaci vysokých dávek hodnocena
v rámci klinických studií zahrnujících 3709 pacientů, kterým byl podáván olmesartan-
medoxomil v kombinaci s hydrochlorothiazidem v dávkách 40 mg/12,5 mg a 40 mg/25 mg.
Nežádoucí reakce přípravku Sarten Plus H zjištěné z klinických studií, poregistračních studií
bezpečnosti a spontánního hlášení, stejně jako nežádoucí reakce zjištěné na základě známého
bezpečnostního profilu jednotlivých složek přípravku, kterými jsou olmesartan medoxomil a
hydrochlorothiazid, jsou shrnuty v tabulce uvedené níže.
Ke klasifikaci výskytu nežádoucích reakcí byla použita následující terminologie: velmi časté
(≥ 1/10), časté ( 1/100 až < 1/10), méně časté ( 1/1000 až < 1/100), vzácné ( 1/10000 až
< 1/1000), velmi vzácné (< 1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Třídy orgánových
systémů podle
MedDRA
Nežádoucí reakce Frekvence
Sarten Plus
H
Olmesartan HCTZ
Infekce a
infestace
Sialoadenitida Vzácné
Novotvary
benigní, maligní
a blíže neurčené
(včetně cyst a
polypů)
Nemelanomové kožní
nádory (bazaliomy a
spinaliomy)
Není
známo
Poruchy krve a
lymfatického
systému
Aplastická anémie Vzácné
Útlum kostní dřeně Vzácné
Hemolytická anémie Vzácné
Leukopenie Vzácné
Neutropenie/
Agranulocytóza
Vzácné
Trombocytopenie Méně časté Vzácné
Poruchy
imunitního
systému
Anafylaktické reakce Méně časté Méně časté
Poruchy
metabolismu a
výživy
Anorexie Méně časté
Glykosurie Časté
Hyperkalcémie Časté
Hypercholesterolémie Méně časté Velmi
časté
Hyperglykémie Časté
Hyperkalémie Vzácné
Hypertriglyceridémie Méně časté Časté Velmi
časté
Hyperurikémie Méně časté Časté Velmi
časté
Hypochlorémie Časté
Hypochloremická
alkalóza
Velmi
vzácné
Hypokalémie Časté
Hypomagnesémie Časté
Hyponatrémie Časté
Hyperamylasémie Časté
Psychiatrické
poruchy
Apatie Vzácné
Deprese Vzácné
Neklid Vzácné
Poruchy spánku Vzácné
Poruchy
nervového
systému
Stavy zmatenosti Časté
Křeče Vzácné
Poruchy vědomí
(např. ztráta vědomí)
Vzácné
Závrať/malátnost Časté Časté Časté
Bolest hlavy Časté Časté Vzácné
Ztráta chuti k jídlu Méně časté
Parestézie Vzácné
Posturální závrať Méně časté
Ospalost Méně časté
Synkopa Méně časté
Poruchy oka Snížená tvorba slz Vzácné
Přechodně rozmazané
vidění
Vzácné
Zhoršení již existující
myopie
Méně časté
Akutní myopatie,
akutní glaukom s
uzavřeným úhlem
Není
známo
Choroidální efuze Není
známo
Xantopsie Vzácné
Poruchy ucha a
labyrintu
Vertigo Méně časté Méně časté Vzácné
Srdeční poruchy Angina pectoris Méně časté
Srdeční arytmie Vzácné
Palpitace Méně časté
Cévní poruchy Embolie Vzácné
Hypotenze Méně časté Vzácné
Nekrotizující
angiitida (vaskulitida,
kožní vaskulitida)
Vzácné
Ortostatická
hypotenze
Méně časté Méně časté
Trombóza Vzácné
Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
Bronchitida Časté
Kašel Méně časté Časté
Dyspnoe Vzácné
Intersticiální
pneumonie
Vzácné
Faryngitida Časté
Plicní edém Vzácné
Dechová tíseň Méně časté
Rinitida Časté
Syndrom akutní
respirační tísně
(ARDS) (viz bod 4.4)
Velmi
vzácné
Gastrointestinální
poruchy
Bolest břicha Méně časté Časté Časté
Zácpa Časté
Průjem Méně časté Časté Časté
Dyspepsie Méně časté Časté
Podráždění žaludku Časté
Gastroenteritida Časté
Plynatost Časté
Nausea Méně časté Časté Časté
Pankreatitida Vzácné
Paralytický ileus Velmi
vzácné
Zvracení Méně časté Méně časté Časté
Sprue-like
enteropatie (viz bod
4.4)
Velmi
vzácné
Poruchy jater a
žlučových cest
Akutní cholecystitida Vzácné
Žloutenka
(intrahepatální
cholestatický ikterus)
Vzácné
Autoimunitní
hepatitida*
Není známo
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Alergická dermatitida Méně časté
Anafylaktické kožní
reakce
Vzácné
Angioneurotický
edém
Vzácné Vzácné
Kožní reakce
podobné lupus
erythematodes
Vzácné
Ekzém Méně časté
Erytém Méně časté
Exantém Méně časté
Fotosensitivní reakce Méně časté
Pruritus Méně časté Méně časté
Purpura Méně časté
Vyrážka Méně časté Méně časté Méně časté
Reaktivace kožního
lupus erythematodes
Vzácné
Toxická epidermální
nekrolýza
Vzácné
Kopřivka Vzácné Méně časté Méně časté
Poruchy svalové
a kosterní
soustavy a
pojivové tkáně
Arthralgie Méně časté
Artritida Časté
Bolest zad Méně časté Časté
Svalové křeče Méně časté Vzácné
Svalová slabost Vzácné
Myalgie Méně časté Méně časté
Bolest končetin Méně časté
Peréza Vzácné
Bolest kostí Časté
Poruchy ledvin a
močových cest
Akutní ledvinové
selhání
Vzácné Vzácné
Hematurie Méně časté Časté
Intersticiální nefritida Vzácné
Ledvinová
nedostatečnost
Vzácné
Ledvinová dysfunkce Vzácné
Infekce močových
cest
Časté
Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
Erektilní dysfunkce Méně časté Méně časté
Celkové poruchy
a reakce v místě
aplikace
Asténie Časté Méně časté
Bolest na hrudi Časté Časté
Otok obličeje Méně časté
Únava Časté Časté
Horečka Vzácné
Příznaky podobné
chřipce
Časté
Letargie Vzácné
Nevolnost Vzácné Méně časté
Bolest Časté
Periferní edém Časté Časté
Slabost Méně časté
Vyšetření Zvýšená alanin-
aminotransferáza
Méně časté
Zvýšená aspartát-
aminotransferáza
Méně časté
Zvýšený vápník v
krvi
Méně časté
Zvýšený kreatinin v
krvi
Méně časté Vzácné Časté
Zvýšená kreatinin-
fosfokináza v krvi
Časté
Zvýšená glukóza v
krvi
Méně časté
Snížení hematokritu v
krvi
Vzácné
Snížení hemoglobinu
v krvi
Vzácné
Zvýšená hodnota
tuků v krvi
Méně časté
Snížený draslík v krvi Méně časté
Zvýšený draslík v
krvi
Méně časté
Zvýšená močovina v
krvi
Méně časté Časté Časté
Zvýšený močovinový
dusík v krvi
Vzácné
Zvýšení kyseliny
močové v krvi
Vzácné
Zvýšená gama-
glutamyltransferáza
Méně časté
Zvýšení jaterních
enzymů
Časté
*Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy autoimunitní hepatitidy s latencí v délce několika
měsíců až let, které byly po vysazení olmesartanu reverzibilní.
V souvislosti s užíváním blokátorů receptoru pro angiotenzin II byly hlášeny ojedinělé
případy rhabdomyolýzy.
Nemelanomový kožní nádor: Z dostupných údajů uvedených v epidemiologických studiích
vyplývá, že byla pozorována spojitost mezi HCTZ a výskytem NMSC v závislosti na
kumulativní dávce (viz též body 4.4 a 5.1).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje
to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu
léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-
nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Konkrétní informace o účincích nebo léčbě předávkování přípravkem Sarten Plus H nejsou k
dispozici. Pacient musí být pečlivě sledován, léčba by měla být symptomatická a podpůrná. Léčba
závisí na době, která uplynula od požití léku, a závažnosti symptomů. K navrhovaným opatřením patří
navození zvracení a/anebo výplach žaludku. V léčbě předávkování může být užitečné také použití
živočišného uhlí. Nutné je časté sledování hladin elektrolytů a kreatininu v séru. Jestliže se vyskytne
hypotenze, pacient musí být položen na záda a rychle mu musí být podány náhrady solí a objemu.
Jako nejpravděpodobnější manifestaci předávkování olmesartan-medoxomilem lze očekávat hypotenzi
a tachykardii; objevit se může rovněž bradykardie. Předávkování hydrochlorothiazidem je provázeno
elektrolytovou deplece (hypokalemie, hypochloremie) a dehydratací, která je důsledkem nadměrné
diurézy. Nejčastějšími příznaky a projevy předávkování jsou nauzea a ospalost. Hypokalemie může
vést ke svalovým křečím a/anebo může akcentovat srdeční arytmie při současném podávání
kardiogenních glykosidů nebo některých antiarytmik.
Informace o možném odstranění olmesartanu nebo hydrochlorothiazidu dialýzou nejsou k dispozici.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
ATC skupina: antagonisté angiotenzinu II a diuretika, ATC kód: C09DA
Mechanismus účinku/Farmakodynamický účinek
Sarten Plus H obsahuje kombinaci antagonisty receptoru pro angiotenzin II, olmesartan-medoxomil, a
thiazidového diuretika, hydrochlorothiazidu. Kombinace těchto dvou látek má aditivní antihypertenzní
účinek, což vede k většímu snížení krevního tlaku než při používání jednotlivých složek samostatně.
Dávkování přípravku Sarten Plus H jednou denně vede k účinnému a plynulému snížení krevního
tlaku po celých 24 hodin.
Olmesartan-medoxomil je perorálně aktivním, selektivním antagonistou receptorů pro angiotenzin II
(typ AT1). Angiotenzin II je primární vazoaktivní hormon systému renin-angiotenzin-aldosteron a
hraje významnou roli v patofyziologii hypertenze. Účinky angiotenzinu II spočívají ve vasokonstrikci,
stimulaci syntézy a uvolňování aldosteronu, stimulaci srdce a reabsorpci sodíku v ledvinách.
Olmesartan blokuje vasokonstrikční účinky angiotenzinu II a účinky angiotenzinu II na sekreci
aldosteronu, a to blokádou jeho vazby na AT1 receptor ve tkáních, jako jsou hladká svalovina cév a
nadledviny. Účinek olmesartanu je nezávislý na zdroji anebo cestě syntézy angiotenzinu II.
Výsledkem selektivního antagonismu receptorů pro angiotenzin II (AT1) je zvýšení hladiny reninu
v plasmě a koncentrací angiotenzinu I a II a mírné snížení koncentrace aldosteronu v plasmě.
Při hypertenzi vyvolává olmesartan-medoxomil na dávce závislé, dlouho přetrvávající snížení
arteriálního krevního tlaku. Hypotenze po první dávce nebyla zaznamenána, stejně jako tachyfylaxe
v průběhu dlouhodobé léčby nebo rebound fenomén hypertenze po náhlém ukončení léčby.
Dávkování olmesartan-medoxomilu jednou denně zajišťuje efektivní a plynulé snížení krevního tlaku
v průběhu dávkovacího intervalu 24 hodin. Dávkování jednou denně vyvolává obdobné snížení
krevního tlaku jako dávkování dvakrát denně při zachování stejné celkové denní dávky.
Při kontinuální léčbě je maximálního snížení krevního tlaku dosaženo přibližně za 8 týdnů po zahájení
léčby, ačkoli podstatný antihypertenzní účinek je pozorován již po 2 týdnech léčby.
Vliv olmesartan-medoxomilu na mortalitu a morbiditu není dosud znám.
Randomizovaná studie Randomised Olmesartan and Diabetes Microalbuminuria Prevention
(ROADMAP) na 4447 pacientech s diabetes mellitus typu 2, normoalbuminurií a alespoň jedním
dalším kardiovaskulárním rizikovým faktorem zkoumala, zda léčba olmesartanem by mohla oddálit
nástup mikroalbuminurie. Medián sledování byl 3,2 let a pacienti v této době užívali navíc k jiným
antihypertenzivům, s výjimkou ACE inhibitorů nebo inhibitorů uvolňování angiotenzinu, buď
olmesartan nebo placebo.
U primárního cílového parametru studie prokázala významné snížení rizika v době do nástupu
mikroalbuminurie ve prospěch olmesartanu. Po úpravě kvůli rozdílům v krevním tlaku toto snížení
rizika již nebylo statisticky významné. Mikroalbuminurie se rozvinula u 8,2% (178 z 2160) pacientů
ve skupině s olmesartanem a 9,8% (210 z 2139) ve skupině s placebem.
Co se týče sekundárních cílových parametrů, kardiovaskulární příhody se objevily u 96 pacientů
(4,3%) užívajících olmesartan a 94 pacientů (4,2%) užívajících placebo. Incidence mortality
z kardiovaskulárních příčin byla vyšší u olmesartanu než u placeba (15 pacientů (0,7%) versus pacienti (0,1%)) navzdory podobným poměrům u nefatální cévní mozkové příhody (14 pacientů
(0,6%) versus 8 pacientů (0,4%)), nefatálního infarktu myokardu (17 pacientů (0,8%) versus pacientů (1,2%)) a mortalitě z nekardiovaskulárních příčin (11 pacientů (0,5%) versus 12 pacientů
(0,5%)). Celková mortalita byla u olmesartanu číselně vyšší (26 pacientů (1,2%) versus 15 pacientů
(0,7%)), což bylo dáno zejména vyšším počtem fatálních kardiovaskulárních příhod.
Studie Olmesartan Reducing Incidence of End-stage Renal Disease in Diabetic Nephropathy Trial
(ORIENT) zkoumala účinky olmesartanu na renální a kardiovaskulární ukazatele u randomizovaných japonských a čínských pacientů s diabetes mellitus 2. typu a zjevnou nefropatií.
Medián sledování byl 3,1 let, pacienti v tomto období užívali navíc k jiným antihypertenzivům včetně
ACE inhibitorů buď olmesartan nebo placebo.
Primární kombinovaný cílový parametr (doba do prvního zdvojnásobení kreatininu v séru, konečné
stádium onemocnění ledvin, úmrtí z jakékoli příčiny) byl pozorován u 116 pacientů ze skupiny
užívajících olmesartan (41,1%) a 129 pacientů ze skupiny užívající placebo (45,4%) (HP 0,97 (95%
CI 0,75 až 1,24); p=0,791). Kombinovaný sekundární kardiovaskulární cílový parametr byl pozorován
u 40 pacientů léčených olmesartanem (14,2%) a 53 pacientů užívajících placebo (18,7%). Tento
kombinovaný kardiovaskulární cílový parametr zahrnoval úmrtí z kardiovaskulárních příčin u (3,5%) pacientů užívajících olmesartan versus 3 (1,1%) užívajících placebo, celkovou mortalitu (6,7%) versus 20 (7,0%), nefatální cévní mozkovou příhodu 8 (2,8%) versus 11 (3,9%) a nefatální
infarkt myokardu 3 (1,1%) versus 7 (2,5%).
Hydrochlorothiazid je thiazidové diuretikum. Mechanismus antihypertenzního účinku thiazidových
diuretik není zcela znám. Thiazidová diuretika ovlivňují renální tubulární mechanismy zpětné
absorpce elektrolytů, a tím přímo zvyšují vylučování sodíku a chloridů přibližně ve stejném množství.
Diuretický účinek hydrochlorothiazidu snižuje objem plasmy, zvyšuje plasmatickou aktivitu reninu a
zvyšuje sekreci aldosteronu při následném zvýšení ztrát draslíku a uhličitanů močí a snižuje draslík
v séru. Vztah renin-aldosteron je zprostředkován angiotenzinem II, a proto současné podání
antagonisty receptorů pro angiotenzin II vede k odvrácení ztráty draslíku vyvolané thiazidovými
diuretiky. K nástupu diurézy po hydrochlorothiazidu dochází asi za 2 hodiny, maximálního účinku je
dosaženo asi za 4 hodiny po podání dávky, přičemž účinek přetrvává přibližně 6 – 12 hodin.
Epidemiologické studie prokázaly, že dlouhodobá monoterapie hydrochlorothiazidem snižuje riziko
kardiovaskulární mortality a morbidity.
Klinická účinnost a bezpečnost
Kombinace olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu vede k aditivnímu snížení krevního tlaku,
které obecně vzrůstá s dávkou každé složky. V sdružených placebem kontrolovaných studiích vedlo
podávání kombinace olmesartan-medoxomilu/hydrochlorothiazidu 20 mg/12,5 mg a 20 mg/25 mg
k průměrnému snížení systolického/diastolického krevního tlaku v době nejmenšího účinku (trough) o
12/7 mmHg, resp. 16/9 mmHg oproti účinku placeba. Věk a pohlaví neměly na odpověď na léčbu
kombinací olmesartan-medoxomilu/hydrochlorothiazidu klinicky významný vliv.
Podání 12,5 a 25 mg hydrochlorothiazidu pacientům s nedostatečnou úpravou krevního tlaku při
monoterapii olmesartan-medoxomilem (20 mg) vedlo k dalšímu snížení 24hodinového
systolického/diastolického krevního tlaku měřeného ambulantně o 7/5 mmHg, resp. o 12/7 mmHg,
v porovnání s výchozí hodnotou po monoterapii olmesartan-medoxomilem. Další snížení průměrného
systolického/diastolického krevního tlaku v době nejmenšího účinku (trough) v porovnání s výchozí
hodnotou při monoterapii při měření TK standardním způsobem činilo 11/10mmHg, resp. mmHg.
Účinnost kombinované léčby olmesartan-medoxomilem/hydrochlorothiazidem přetrvávala i při
dlouhodobé léčbě (jeden rok). Vysazení léčby olmesartan-medoxomilem spolu
s hydrochlorothiazidem nebo olmesartanu samotného nevedlo k rebound fenoménu hypertenze.
Vlivy fixní kombinace olmesartan-medoxomilu/hydrochlorothiazidu na mortalitu a kardiovaskulární
morbiditu nejsou v současné době známé.
Další informace:
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan
Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem
receptorů pro angiotenzin II.
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození
cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a
diabetickou nefropatií.
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností,
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií
užívat současně.
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda
byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí
účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly
častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.
Nemelanomový kožní nádor: Z dostupných údajů uvedených v epidemiologických studiích vyplývá,
že byla pozorována spojitost mezi HCTZ a výskytem NMSC v závislosti na kumulativní dávce. V
jedné studii byla zahrnuta populace složená ze 71 533 případů BCC a z 8 629 případů SCC,
odpovídajících 1 430 833, resp. 172 462 kontrolám v populaci. Užívání vysokých dávek HCTZ
(≥50 000 mg kumulativních) bylo spojeno s korigovanou mírou pravděpodobnosti (OR) 1,29 (95%
interval spolehlivosti (CI): 1,23–1,35) u BCC a 3,98 (95% CI: 3,68–4,31) u SCC. Jednoznačný vztah
mezi kumulativní dávkou a odezvou byl pozorován jak v případě BCC, tak SCC. Jiná studie naznačuje
možné spojení mezi karcinomem rtu (SCC) a expozicí HCTZ: 633 případů karcinomu rtu odpovídalo
63 067 kontrolám v populaci, přičemž byla použita strategie výběru z rizikových skupin. Vztah mezi
kumulativní dávkou a odezvou byl předveden s OR 2,1 (95% CI: 1,7–2,6), která vzrostla na 3,9 (3,4,9) při vysokých dávkách (~25 000 mg) a na 7,7 (5,7–10,5) v případě nejvyšší kumulované dávky
(~100 000 mg) (viz též bod 4.4).
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce a distribuce
Olmesartan-medoxomil
Olmesartan-medoxomil je proléčivo. Ve střevní sliznici a v portální krvi je během absorpce
z gastrointestinálního traktu rychle přeměňován esterázami na farmakologicky účinný metabolit
olmesartan.
Intaktní olmesartan-medoxomil ani intaktní postranní řetězec medoxomilové části nebyly detekovány
v plasmě nebo exkretech. Průměrná absolutní biologická dostupnost olmesartanu z tablet byla 25,6%.
Průměrné maximální plasmatické koncentrace (cmax) olmesartanu je dosaženo během 2 hodin po
perorálním podání olmesartan-medoxomilu; koncentrace olmesartanu v plasmě se zvyšuje přibližně
lineárně se zvyšováním jednotlivé dávky až do 80 mg.
Potrava má minimální vliv na biologickou dostupnost olmesartanu a proto olmesartan-medoxomil smí
být podáván jak s potravou, tak bez ní.
Klinicky významné rozdíly ve farmakokinetice olmesartanu spojené s pohlavím nebyly pozorovány.
Olmesaratan se velmi váže na plasmatické bílkoviny (99,7%), ale potenciál ke klinicky významným
interakcím následkem vytěsnění z vazby na bílkoviny mezi olmesartanem a jinými současně
podávanými léčivými látkami, které se také vysoce váží na plasmatické bílkoviny, je nízký (což bylo
potvrzeno nepřítomností klinicky významných interakcí mezi olmesartan-medoxomilem a
warfarinem). Vazba olmesartanu na krevní buňky je zanedbatelná. Průměrný distribuční objem po
intravenózním podání je nízký (16-29 l).
Hydrochlorothiazid
Po perorálním podání olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu v kombinaci byla průměrná doba
k dosažení maximální koncentrace hydrochlorothiazidu 1,5 – 2 hodiny po podání. Hydrochlorothiazid
se váže z 68 % na plasmatické bílkoviny a jeho zdánlivý distribuční objem je 0,83 – 1,14 l/kg.
Biotransformace a eliminace
Olmesartan-medoxomil
Celková plasmatická clearance olmesartanu byla 1,3 l/h (CV, 19%) a byla relativně pomalá ve
srovnání s průtokem krve játry (cca 90 l/h). Po jednorázovém perorálním podání 14C-značeného
olmesartan-medoxomilu se 10-16% podané radioaktivity objevilo v moči (velká většina v průběhu hodin po podání dávky) a zbytek radioaktivity byl zaznamenán ve stolici. Na základě systémové
dostupnosti 25,6% lze vypočítat, že absorbovaný olmesartan je odstraňován jak renální exkrecí (cca
40%), tak hepato-biliární exkrecí (cca 60%). Veškerá zaznamenaná radioaktivita byla identifikována
jako olmesartan. Další významné metabolity nebyly detekovány. Enterohepatální oběh olmesartanu je
minimální. Protože velké množství olmesartanu se vylučuje žlučí, použití u pacientů s obstrukcí
žlučových cest je kontraindikováno (viz bod 4.3).
Terminální eliminační poločas olmesartanu po opakovaném perorálním podání je 10 až 15 hodin.
Během 14 dnů opakovaného podávání byl steady state dosažen po několika prvních dávkách a další
akumulace nebyla patrná. Renální clearance byla přibližně 0,5-0,7 l/h a byla nezávislá na dávce.
Hydrochlorothiazid
Hydrochlorothiazid se u člověka nemetabolizuje, ale takřka všechen se vylučuje jako nezměněná
léčivá látka močí. Asi 60 % perorálně podané dávky se vyloučí v nezměněné podobě do 48 hodin.
Renální clearance je asi 250 – 300 ml/min. Terminální eliminační poločas hydrochlorothiazidu je 10 –
15 hodin.
Sarten Plus H
Systémová biologická dostupnost hydrochlorothiazidu je při současném podání s olmesartan-
medoxomilem snížena o cca 20%, ale toto mírné snížení není klinicky významné. Kinetika
olmesartanu není současným podáním hydrochlorothiazidu ovlivněna.
Farmakokinetika u vybraných populací
Starší pacienti (65 let nebo starší)
U starších lidí (65-75 let) trpících hypertenzí byla AUC olmesartanu ve steady state ve srovnání
s mladšími věkovými skupinami zvýšena o cca 35% a u velmi starých lidí (75 let) o cca 44 % (viz
bod 4.2).
Na základě omezených dat se předpokládá, že systémová clearance hydrochlorothiazidu je u zdravých
i hypertenzních starších jedinců v porovnání s mladými zdravými dobrovolníky snížena.
Porucha funkce ledvin
U pacientů s mírnou, středně závažnou a závažnou poruchou funkce ledvin byla AUC olmesartanu ve
steady state ve srovnání se zdravými dobrovolníky zvýšena o 62%, 82% a 179% resp. (viz bod 4.2,
4.4).
Poločas hydrochlorothiazidu je u pacientů s poruchou funkce ledvin prodloužen.
Porucha funkce jater
Po jednorázovém perorálním podání byly hodnoty AUC olmesartanu o 6%, resp. 65% vyšší při mírné,
resp. středně závažné poruše funkce jater než u odpovídajících zdravých dobrovolníků. Nevázaná
frakce olmesartanu ve 2 hodině po podání u zdravých dobrovolníků, u pacientů s mírnou poruchou
funkce jater a u pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater byla 0,26%, 0,34%, resp. 0,41%.
Po opakovaném podání u pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater byla průměrná
hodnota AUC olmesartanu znovu přibližně o 65 % vyšší než u odpovídajících zdravých
dobrovolníků. Hodnoty Cmax olmesartanu u jedinců s poruchou funkce jater byly podobné
jako u zdravých osob. Olmesartan-medoxomil nebyl posuzován u pacientů se závažnou poruchou
funkce jater (viz bod 4.2, 4.4).
Porucha funkce jater nijak významně neovlivňuje farmakokinetiku hydrochlorothiazidu.
Lékové interakce
Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin
Současné užívání 40 mg olmesartan medoxomilu a 3750 mg kolesevelam hydrochloridu zdravými
dobrovolníky mělo za následek 28% snížení Cmax a 39% snížení AUC olmesartanu. Menší účinek, 4%
a 15% snížení Cmax a AUC bylo pozorováno, pokud byl olmesartan medoxomil podán 4 hodiny před
užitím kolesevelam hydrochloridu. Eliminační poločas olmesartanu byl snížen o 50–52 % bez ohledu
na to, zda byl podán současně s kolesevelam hydrochloridem nebo 4 hodiny před kolesevelam
hydrochloridem (viz bod 4.5).
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Toxický potenciál kombinace olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid byl hodnocen u potkanů a
psů ve studiích chronické toxicity po perorálním podávání léku trvajícím až 6 měsíců.
Stejně jako u každé jednotlivé látky a jiných léků této skupiny, hlavním cílovým orgánem
toxikologického působení kombinace byly ledviny. Kombinace olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid navodila funkční změny ledvin (vzestup dusíku močoviny a kreatininu
v séru). Vysoké dávky způsobily degeneraci tubulů a regeneraci v ledvinách potkanů a psů,
pravděpodobně cestou změn v hemodynamice ledvin (snížená perfúze ledvin jako důsledek hypotenze
s tubulární hypoxií a degenerace tubulárních buněk). Kromě toho kombinace olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid způsobila pokles erytrocytárních parametrů (počet erytrocytů,
hemoglobin a hematokrit) a pokles váhy srdce u potkanů.
Tyto účinky byly pozorovány také u jiných antagonistů AT1 receptorů a i u ACE inhibitorů. Zdá se, že
jsou indukovány farmakologickým působením vysokých dávek olmesartan-medoxomilu a nejsou
relevantní při podávání doporučených terapeutických dávek lidem.
Studie genotoxicity kombinace olmesartan-medoxomil a hydrochlorothiazid i jednotlivých složek
neprokázaly známky klinicky významné genotoxické aktivity.
Karcinogenní potenciál kombinace olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu nebyl studován.
Ve studiích provedených na myších a potkanech nebyla prokázána teratogenita kombinace olmesartan-
medoxomilu/hydrochlorothiazidu. Jak se předpokládalo u této skupiny léčiv, fetální toxicita byla
pozorována u potkanů, což bylo zjevné z významného poklesu tělesné váhy plodů, pokud byly
vystavené působení kombinace olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu během gestace (viz
bod 4.3 a 4.6).
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Jádro tablety:
Mikrokrystalická celulosa, monohydrát laktosy, částečně substituovaná hyprolosa, hyprolosa,
magnesium-stearát
Potah tablety:
Mastek, hypromelosa, oxid titaničitý (E171), žlutý oxid železitý (E172), červený oxid železitý (E172)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
let
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Laminovaný polyamid/Al/PVC //Al blistr, krabička
Balení po 14, 28, 30, 56, 84, 90, 98 nebo 10x28 potahovaných tabletách.
Balení s perforovanými jednodávkovými blistry po 10, 50 a 500 potahovaných tabletách.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Menarini International Operations Luxemboug S.A.
Avenue de la Gare 1611 Luxembourg
Lucembursko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO / REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Sarten Plus H 20 mg/12,5 mg potahované tablety: 58/458/05-C
Sarten Plus H 20 mg/25 mg potahované tablety: 58/459/05-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 14. 12. Datum posledního prodloužení registrace: 7. 6.
10. DATUM REVIZE TEXTU
24. 5.
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Sarten Plus H 20 mg/12,5 mg potahované tablety
Sarten Plus H 20 mg/25 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Sarten Plus H 20 mg/12,5 mg potahované tablety:
potahovaná tableta obsahuje 20 mg olmesartanum medoxomilum a 12,5 mg hydrochlorothiazidum
Sarten Plus H 20 mg/25 mg potahované tablety:
potahovaná tableta obsahuje 20 mg olmesartanum medoxomilum a 25 mg hydrochlorothiazidum
Pomocné látky se známým účinkem
Sarten Plus H 20 mg/12,5 mg potahované tablety:
potahovaná tableta obsahuje 110,7 mg monohydrátu laktosy.
Sarten Plus H 20 mg/25 mg potahované tablety:
potahovaná tableta obsahuje 98,2 mg monohydrátu laktosy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta
Popis přípravku:
Sarten Plus H 20 mg/12,5 mg potahované tablety: červenožluté, kulaté potahované tablety o velikosti
8,5 mm s vyraženým “C22“ na jedné straně
Sarten Plus H 20 mg/25 mg potahované tablety: narůžovělé, kulaté potahované tablety o velikosti 8,mm s vyraženým “C24“ na jedné straně
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Léčba esenciální hypertenze
Sarten Plus H, fixní kombinace, je indikován u dospělých pacientů, jejichž krevní tlak není dostatečně
upraven monoterapií olmesartan-medoxomilem.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dospělí
Sarten Plus H není určen pro zahajování léčby, ale pro pacienty, jejichž krevní tlak není dostatečně
upraven monoterapií 20 mg olmesartan-medoxomilu. Sarten Plus H se užívá jednou denně, při jídle
nebo nezávisle na jídle.
Pokud je to klinicky vhodné, je možné zvážit přímé převedení pacienta z monoterapie 20 mg
olmesartan-medoxomilu na fixní kombinaci, přičemž je třeba brát v úvahu, že antihypertenzní účinek
olmesartan-medoxomilu je maximální cca za 8 týdnů od zahájení terapie (viz bod 5.1). Zároveň se
doporučuje postupné zvyšování dávky jednotlivých složek přípravku:
Olmesartan-medoxomil 20 mg/hydrochlorothiazid 12,5 mg smí být podáván pacientům, jejichž krevní
tlak není dostatečně upraven při optimální monoterapii olmesartan medoxomilem 20 mg.
Olmesartan-medoxomil 20 mg/hydrochlorothiazid 25 mg smí být podáván pacientům, jejichž krevní
tlak není dostatečně upraven olmesartan-medoxomilem 20 mg/hydrochlorothiazidem 12,5 g.
Starší lidé (65 let nebo starší)
U starších lidí se doporučuje stejné dávkování fixní kombinace jako pro dospělé.
Porucha funkce ledvin
Pokud se Sarten Plus H podává pacientům s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin
(clearance kreatininu 30 – 60 ml/min), doporučuje se pravidelné sledování funkcí ledvin (viz bod 4.4).
Sarten Plus H je kontraindikován u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu
< 30 ml/min) (viz bod 4.3).
Porucha funkce jater
Přípravek Sarten Plus H je třeba používat s opatrností u pacientů s mírnou až středně
závažnou poruchou funkce jater (viz body 4.4 a 5.2). U pacientů se středně závažnou
poruchou funkce jater se doporučuje úvodní dávka 10 mg olmesartan-medoxomilu jednou
denně a maximální dávka nesmí překročit 20 mg jednou denně. U pacientů s poruchou funkce
jater užívajících diuretika a/nebo léky proti hypertenzi se doporučuje důkladné sledování
krevního tlaku a funkce ledvin. S užíváním olmesartan-medoxomilu pacienty se závažnou
poruchou funkce jater nejsou žádné zkušenosti.
Přípravek Sarten Plus H se nesmí používat u pacientů se závažnou poruchou funkce jater (viz
body 4.3 a 5.2), cholestázou a obstrukcí žlučových cest (viz bod 4.3).
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku Sarten Plus H u dětí a mladistvých do 18 let nebyly
zjišťovány. Nejsou dostupná žádná data.
Způsob podání
Tableta má být polknuta a zapita dostatečným množstvím tekutiny (např. jednou sklenicí
vody). Tableta se nesmí žvýkat a má se užívat každý den ve stejnou dobu.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 či na látky
odvozené od sulfonamidů (protože léčivá látka hydrochlorothiazid je odvozená od sulfonamidů).
Závažná porucha funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min).
Refrakterní hypokalemie, hyperkalcemie, hyponatremie a symptomatická hyperurikemie.
Závažná porucha funkce jater, cholestáza a obstrukční poruchy žlučových cest.
Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz bod 4.4 a 4.6).
Současné užívání přípravku Sarten Plus H s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u
pacientů s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz body 4.a 5.1)
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Intravaskulární volumová deplece:
Symptomatická hypotenze, zvláště po první dávce, se může vyskytnout u pacientů s nedostatkem
tekutin a/nebo sodíku v důsledku silné léčby diuretiky, dietního omezení příjmu soli, průjmu nebo
zvracení. Tyto stavy je třeba před podáním přípravku Sarten Plus H upravit.
Jiné stavy se stimulací systému renin-angiotenzin-aldosteron:
U pacientů, jejichž tonus cév a funkce ledvin závisí především na aktivitě systému renin-angiotenzin-
aldosteron (např. pacientů se závažným městnavým srdečním selháním nebo onemocněním ledvin,
včetně stenózy renální artérie), bývá léčba léky, které ovlivňují tento systém, spojena s akutní
hypotenzí, azotemií, oligurií nebo vzácně s akutním selháním ledvin.
Renovaskulární hypertenze:
Pacienti s bilaterální stenózou renální artérie nebo stenózou artérie zásobující jednu fungující ledvinu
jsou ve zvýšené míře ohroženi závažnou hypotenzí a nedostatečností ledvin, pokud jsou léčeni
přípravky ovlivňujícími systém renin-angiotenzin-aldosteron.
Porucha funkce ledvin a transplantace ledvin:
Sarten Plus H nesmí užívat pacienti se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < ml/min) (viz bod 4.3). U pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin (clearance
kreatininu ≥ 30 ml/min, < 60 ml/min) není nutná úprava dávky. U těchto pacientů se však Sarten Plus
H musí podávat s opatrností a doporučuje se pravidelné sledování hladin draslíku, kreatininu a
kyseliny močové v séru. U pacientů s poruchou funkce ledvin se může v souvislosti s thiazidovými
diuretiky vyskytnout azotémie. Pokud je patrné pokračující poškození ledvin, je třeba pečlivě
přehodnotit léčbu a zvážit vysazení diuretik. Zkušenosti s podáváním přípravku Sarten Plus H
pacientům po nedávné transplantaci ledvin nejsou.
Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS):
Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání
ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE blokátorů receptorů
pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s
diabetickou nefropatií.
Porucha funkce jater:
V současné době nejsou žádné zkušenosti s podáváním olmesartan-medoxomilu pacientům se
závažnou poruchou funkce jater. Navíc mírné změny rovnováhy tekutin a elektrolytů během léčby
thiazidovými diuretiky mohou rychle přivodit jaterní kóma u pacientů s poruchou funkce jater nebo
progresivním onemocněním jater. U pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce
jater je proto zapotřebí opatrnost (viz bod 4.2). Používání přípravku Sarten Plus H u pacientů se
závažnou poruchou funkce jater, cholestázou a biliární obstrukcí je kontraindikováno (viz bod 4.3,
5.2).
Stenóza aortální nebo mitrální chlopně; obstrukční hypertrofická kardiomyopatie:
Stejně jako u jiných látek působících vazodilataci, u pacientů se stenózou aortální nebo mitrální
chlopně nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií je zapotřebí zvláštní opatrnost.
Primární hyperaldosteronismus:
Pacienti s primárním hyperaldosteronismem obecně neodpovídají na antihypertenziva působící
inhibici systému renin-angiotenzin-aldosteron. Proto se používání přípravku Sarten Plus H u těchto
pacientů nedoporučuje.
Metabolické a endokrinní účinky:
Léčba thiazidovými diuretiky může zhoršit glukózovou toleranci. U pacientů s diabetem může být
potřebná úprava dávek inzulinu nebo perorálních antidiabetik (viz bod 4.5). Během léčby
thiazidovými diuretiky může dojít k manifestaci latentního diabetu mellitu.
Zvýšení hladin cholesterolu a triglyceridů patří ke známým nežádoucím účinkům při léčbě
thiazidovými diuretiky. U některých pacientů léčených thiazidovými diuretiky může vzniknout
hyperurikemie nebo klinicky zřejmá dna.
Elektrolytová nerovnováha:
Stejně jako u jiných pacientů léčených diuretiky, je nutné v přiměřených intervalech pravidelně
kontrolovat hladiny elektrolytů v séru.
Thiazidy, včetně hydrochlorothiazidu, mohou způsobovat nerovnováhu tekutin nebo elektrolytů (jako
hypokalemii, hyponatremii a hypochloremickou alkalózu). Varovnými známkami nerovnováhy tekutin
nebo elektrolytů jsou sucho v ústech, žízeň, slabost, letargie, ospalost, neklid, svalové bolesti nebo
křeče, svalová únava, hypotenze, oligurie, tachykardie a gastrointestinální poruchy, jako je nauzea
nebo zvracení (viz bod 4.8).
Riziko hypokalemie je nejvyšší u pacientů s jaterní cirhózou, u pacientů s rychlou diurézou, u pacientů
s nepřiměřeným perorálním příjmem elektrolytů a u pacientů užívajících současně kortikoidy nebo
adrenokortikotropní hormon (ACTH) (viz bod 4.5). Naopak, vzhledem k antagonismu olmesartan-
medoxomilu, komponenty přípravku Sarten Plus H, na receptorech pro angiotenzin-II (ATI) se může
vyskytnout hyperkalemie, a to zejména pokud je přítomno poškození ledvin, a/anebo srdeční selhání a
diabetes mellitus. U rizikových pacientů se doporučuje přiměřené sledování hladin draslíku v séru.
Kalium šetřící diuretika, doplňky stravy s obsahem draslíku nebo náhrady solí s obsahem draslíku a
jiné léčivé přípravky, které by mohly zvyšovat hladinu draslíku v séru (např. heparin), je nutno
podávat spolu s přípravkem Sarten Plus H s opatrností (viz bod 4.5).
Důkazy o tom, že olmesartan-medoxomil by mohl snížit nebo zabránit hyponatremii vyvolanou
diuretiky, nejsou. Deficit chloridů je obecně mírný a obvykle nevyžaduje léčbu.
Thiazidová diuretika mohou snižovat vylučování vápníku močí a způsobovat intermitentní lehké
zvýšení vápníku v séru, přičemž známé poruchy metabolismu vápníku chybí. Hyperkalcemie může
představovat průkaz dosud skryté hyperparathyreózy. Před provedením vyšetření funkce příštítných
tělísek je nutné vysadit léčbu thiazidovými diuretiky.
Bylo prokázáno, že thiazidová diuretika zvyšují vylučování hořčíku močí, což může mít za následek
hypomagnesemii.
Za horkého počasí by se mohla u edematických pacientů objevit diluční hyponatremie.
Lithium:
Stejně jako u jiných přípravků obsahujících antagonisty receptorů pro angiotenzin II a thiazidová
diuretika v kombinaci se současné užívání přípravku Sarten Plus H a lithia nedoporučuje (viz bod 4.5).
Sprue-like enteropatie:
Několik měsíců až let po zahájení léčby byl velmi vzácně u pacientů užívajících olmesartan hlášen
silný, chronický průjem s výrazným úbytkem tělesné hmotnosti, zřejmě způsobený lokální opožděnou
hypersenzitivní reakcí. Biopsie střev často prokázaly atrofii klků. Pokud se u pacienta v průběhu léčby
olmesartanem objeví takové příznaky, a není-li známa jiná zjevná etiologie, léčba olmesartanem má
být ihned ukončena a nemá již být znovu zahajována. Pokud se průjem nezlepší v týdnu následujícím
po vysazení léku, má být zvážena další konzultace se specialistou (např. gastroenterologem).
Choroidální efuze, akutní myopie a sekundární glaukom s uzavřeným úhlem:
Hydrochlorothiazid, patřící do skupiny sulfonamidů, může způsobovat idiosynkratickou reakci
vedoucí k choroidální efuzi s defektem zorného pole, přechodné myopii a akutnímu glaukomu s
uzavřeným úhlem. Symptomy zahrnují náhlý pokles zrakové ostrosti nebo bolesti očí a obvykle se
objevují během hodin až týdnů po zahájení léčby. Neléčený akutní glaukom s uzavřeným úhlem může
vést k trvalé ztrátě zraku. Primární léčba spočívá v co nejrychlejším vysazení léčiva. Pokud se
nitrooční tlak nepodaří dostat pod kontrolu, je třeba zvážit rychlou medikamentózní nebo chirurgickou
léčbu. Rizikové faktory pro rozvoj akutního glaukomu s uzavřeným úhlem mohou zahrnovat alergie
na sulfonamidy nebo peniciliny v anamnéze.
Nemelanomové kožní nádory
Ve dvou epidemiologických studiích vycházejících z Dánského národního registru karcinomů bylo se
zvyšující se kumulativní dávkou hydrochlorothiazidu (HCTZ) pozorováno zvýšené riziko
nemelanomových kožních nádorů (NMSC - non-melanoma skin cancer) [bazaliomy čili bazocelulární
karcinomy (BCC - basal cell carcinoma) a spinaliomy čili skvamocelulární dlaždicobuněčné
karcinomy (SCC - squamous cell carcinoma)]. Příčinou vzniku NMSC by případně mohla být
fotoaktivita HCTZ.
Pacienti užívající HCTZ mají být poučeni o riziku NMSC a mají dostat doporučení, aby si pravidelně
kontrolovali, zda se jim na kůži neobjevily nové léze, a aby o každé podezřelé kožní lézi okamžitě
informovali lékaře. Z důvodu minimalizace rizika vzniku kožního nádoru pacientům mají být
doporučena možná preventivní opatření, jako je omezení expozice slunečnímu a ultrafialovému záření
a v případě expozice odpovídající ochrana. Podezřelé kožní léze mají být okamžitě prozkoumány,
případně včetně histologického vyšetření vzorku tkáně. Užívání HCTZ má být rovněž opětovně
posouzeno u pacientů, kteří v minulosti prodělali NMSC (viz též bod 4.8).
Akutní respirační toxicita
Po užití hydrochlorothiazidu byly hlášeny velmi vzácné závažné případy akutní respirační toxicity,
včetně syndromu akutní respirační tísně (ARDS). Plicní edém se obvykle projeví v průběhu několika
minut až hodin po podání hydrochlorothiazidu. Při nástupu jsou příznaky dušnost, horečka, zhoršení
funkce plic a hypotenze. V případě podezření na diagnózu ARDS je třeba Sarten Plus H vysadit a
podat vhodnou léčbu. Hydrochlorothiazid nemá být podáván pacientům, u kterých se již dříve po užití
hydrochlorothiazidu vyskytl ARDS.
Etnické rozdíly:
Stejně jako u všech ostatních antagonistů receptorů pro angiotenzin II je antihypertenzní účinek
olmesartan-medoxomilu poněkud nižší u černošské populace než u ostatních pacientů. Je to
pravděpodobně způsobeno vyšší prevalencí stavů s nízkou hladinou reninu u černošských pacientů
trpících hypertenzí.
Antidopingové testy:
Hydrochlorothiazid obsažený v tomto přípravku může zapříčinit pozitivní výsledek analytického
antidopingového testu.
Těhotenství:
Antagonisté receptorů pro angiotenzin II se nesmí podávat v těhotenství. Pokud není
pokračování léčby antagonisty receptorů pro angiotenzin II považováno za nezbytné,
pacientky, které chtějí otěhotnět, by měly být převedeny na alternativní antihypertenziva, u
nichž je prokázána bezpečnost při užívání v těhotenství. Pokud je těhotenství zjištěno během
léčby, musí být léčba antagonisty receptorů pro angiotenzin II ihned ukončena, a je-li to
vhodné, musí být zahájena alternativní léčba (viz body 4.3 a 4.6).
Jiné:
Při celkové ateroskleróze, u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nebo ischemickou
cerebrovaskulární chorobou existuje vždy riziko, že nadměrný pokles krevního tlaku může vyústit
v infarkt myokardu nebo cévní mozkovou příhodu.
Reakce z přecitlivělosti na hydrochlorothiazid se mohou vyskytnout u pacientů s anamnézou alergie
nebo astma bronchiale, nebo bez této anamnézy. Mnohem pravděpodobnější jsou však tyto reakce u
pacientů s touto anamnézou.
Při používání thiazidových diuretik byly hlášeny případy exacerbace nebo aktivace systémového lupus
erythematosus.
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktózy,
deficitem Lapp-laktázy nebo malabsorpcí glukózy-galaktózy nesmí tento přípravek užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Potenciální interakce související s olmesartan-medoxomilem i hydrochlorothiazidem:
Současné užívání se nedoporučuje
Lithium:
Při současném podávání lithia a inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu, a vzácně antagonistů
receptorů pro angiotenzin II, bylo pozorováno reverzibilní zvýšení koncentrace lithia v séru a jeho
toxicity. Kromě toho thiazidová diuretika snižují renální clearance lithia a následně může být zvýšeno
riziko toxicity lithia. Proto se nedoporučuje současné užívání přípravku Sarten Plus H a lithia (viz bod
4.4). Pokud je současné použití nutné, doporučuje se pečlivé sledování hladin lithia v séru.
Současné užívání vyžaduje opatrnost
Baklofen:
Může dojít k zesílení antihypertenzního účinku.
Nesteroidní antirevmatika:
Nesteroidní antirevmatika (tj. acetylsalicylová kyselina > 3 g/den, COX-2 inhibitory a neselektivní
NSA) mohou snižovat antihypertenzní účinek thiazidových diuretik a antagonistů receptorů pro
angiotenzin II. U některých pacientů s narušenou funkcí ledvin (např. dehydrovaných pacientů nebo
starších lidí s oslabenou funkcí ledvin) může současné podávání antagonistů receptorů pro angiotenzin
II a léčiv inhibujících cyklooxygenázu vyústit v další zhoršení funkce ledvin, včetně možného
akutního selhání ledvin, které je obvykle reverzibilní. Proto taková kombinace musí být podávána
s opatrností, zvláště u starších lidí. Pacienti musí být dostatečně hydratovaní a uvážit je třeba i
sledování renálních funkcí po zahájení souběžné terapie i následné periodické sledování.
Současné užívání je třeba uvážit
Amifostin:
Může dojít k zesílení antihypertenzního účinku.
Jiná antihypertenziva:
Antihypertenzní účinek přípravku Sarten Plus H může být při současném užívání jiných
antihypertenziv zvýšen.
Alkohol, barbituráty, narkotika a antidepresiva:
Může dojít k zesílení ortostatické hypotenze.
Potenciální interakce související s olmesartan-medoxomilem:
Současné užívání se nedoporučuje
ACE inhibitory, blokátory receptoru pro angiotenzin II nebo aliskiren:
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).
Léčivé přípravky ovlivňující hladinu draslíku:
Na základě zkušeností s používáním jiných léků, které ovlivňují systém renin-angiotenzin, souběžné
užívání kalium šetřících diuretik, doplňků stravy s draslíkem, náhrad solí s obsahem draslíku nebo
jiných léků, které mohou zvyšovat hladinu draslíku v séru (např. heparin, ACE inhibitory), může vést
k vzestupu hladiny draslíku v séru (viz bod 4.4). Jestliže se musí spolu s přípravkem Sarten Plus H
předepsat léky, které ovlivňují hladinu draslíku, doporučuje se následně sledovat hladinu draslíku
v séru.
Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin:
Současné užívání sekvestrantu žlučových kyselin kolesevelam hydrochloridu snižuje systémovou
dostupnost a maximální koncentraci olmesartanu v plasmě a snižuje t1/2. Podávání olmesartan
medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam hydrochloridu snižuje interakci léčiv. Mělo by
být zváženo podávání olmesartan medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam
hydrochloridu. (viz bod 5.2).
Další informace
Po léčbě antacidy (hydroxid hlinito-hořečnatý) bylo pozorováno mírné snížení biologické dostupnosti
olmesartanu.
Olmesartan-medoxomil nemá významný vliv na farmakokinetiku nebo farmakodynamiku warfarinu
nebo farmakokinetiku digoxinu.
Současné podávání olmesartan-medoxomilu s pravastatinem nemělo u zdravých dobrovolníků
klinicky významný vliv na farmakokinetiku ani jedné z těchto látek.
In vitro olmesartan nevykazoval klinicky významné inhibiční účinky na lidské enzymy cytochromu
P450, tj. enzymy 1A1/2, 2A6, 2C8/9, 2C19, 2D6, 2E1 a 3A4, a neměl žádné nebo jen minimální
indukční účinky na aktivitu cytochromu P450 u potkanů. Klinicky významné interakce mezi
olmesartanem a léky metabolizovanými výše uvedenými enzymy cytochromu P450 se
nepředpokládají.
Potenciální interakce související s hydrochlorothiazidem:
Současné užívání se nedoporučuje
Léčivé přípravky ovlivňující hladinu draslíku:
Účinek hydrochlorothiazidu vedoucí ke kaliové depleci (viz bod 4.4) může být potencován souběžným
podáváním dalších léčivých přípravků působících ztráty draslíku a hypokalemii (např. další
kaliuretická diuretika, laxativa, kortikoidy, ACTH, amfotericin, karbenoxolon, sodná sůl penicilinu G
nebo deriváty salicylové kyseliny). Současné užívání se proto nedoporučuje.
Současné užívání vyžaduje opatrnost
Soli vápníku:
Thiazidová diuretika mohou zvyšovat hladinu vápníku v séru vzhledem k jeho sníženému vylučování.
Pokud je třeba předepsat doplňky vápníku, je nutné sledovat hladinu vápníku v séru a podle toho
upravit dávkování vápníku.
Cholestyraminové a kolestipolové pryskyřice:
Absorpce hydrochlorothiazidu je v přítomnosti pryskyřic měnících anionty zhoršena.
Kardiogenní glykosidy
Thiazidovými diuretiky indukovaná hypokalemie nebo hypomagnesemie mohou napomoci rozvoji
digitálisových srdečních arytmií.
Léčivé přípravky, jejichž účinnost je ovlivněná změnami draslíku v séru:
Pravidelné sledování hladiny draslíku v séru a EKG se doporučuje v případech, kdy se Sarten Plus H
podává s léky, jejichž účinnost je ovlivněná změnou hladiny draslíku v séru (např. kardiogenní
glykosidy a antiarytmika) a s léky, které mohou vyvolat poruchy rytmu typu torsades de pointes
(komorová tachykardie) (některá antiarytmika), protože hypokalemie je predisponující faktor ke
vzniku torsades de pointes (komorové tachykardie):
− antiarytmika Ia. třídy (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid)
− antiarytmika III. třídy (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid)
− některá neuroleptika (např. thioridazin, chlorpromazin, levopromazin, trifluoperazin, cyamemazin,
sulpirid, sultoprid, amisulprid, tiaprid, pimozid, haloperidol, droperidol)
− jiné léky (např. bepridil, cisaprid, difemanil, erytromycin i.v., halofantrin, mizolastin, pentamidin,
sparfloxacin, terfenadin, vinkamin i.v.).
Nedepolarizující myorelaxancia (např. tubokurarin):
Účinek nedepolarizujícíh myorelaxancií může být hydrochlorothiazidem zesílen.
Anticholinergika (např. atropin, biperiden):
Vzestup biologické dostupnosti thiazidových diuretik daný snížením gastrointestinální motility a
rychlosti vyprazdňování žaludku.
Antidiabetika (perorální antidiabetika a inzulin):
Léčba thiazidovými diuretiky může ovlivnit glukózovou toleranci. Může být proto zapotřebí provést
úpravu dávky antidiabetika (viz bod 4.4).
Metformin:
Metformin musí být používán s opatrností vzhledem k riziku laktátové acidózy vyvolané možným
selháním funkce ledvin po hydrochlorothiazidu.
Beta-blokátory a diazoxid:
Hyperglykemický účinek beta-blokátorů a diazoxidu může být thiazidovými diuretiky zvýšen.
Presorické aminy (např. noradrenalin):
Účinek presorických aminů může být snížen.
Léčivé přípravky používané v léčbě dny (např. probenecid, sulfinpyrazon a alopurinol):
Protože hydrochlorothiazid může zvyšovat hladinu kyseliny močové v séru, může být nutná úprava
dávky urikosurik. Potřebné může být zvýšení dávek probenecidu nebo sulfinpyrazonu. Souběžné
podávání thiazidových diuretik může zvýšit výskyt reakcí z přecitlivělosti na alopurinol.
Amantadin:
Thiazidová diuretika mohou zvyšovat riziko nežádoucích účinků vyvolaných amantadinem.
Cytotoxické léky (např. cyklofosfamid, methotrexát):
Thiazidová diuretika mohou snižovat vylučování cytotoxických léků ledvinami a zesilovat jejich
myelosupresivní účinky.
Salicyláty:
Při podávání vysokých dávek salicylátů může hydrochlorothiazid zvyšovat toxický účinek salicylátů
na centrální nervový systém.
Methyldopa:
Při současném užívání hydrochlorozhiazidu a methyldopy byla v ojedinělých případech zaznamenána
hemolytická anemie.
Cyklosporin:
Současné užívání cyklosporinu může zvyšovat riziko hyperurikemie a komplikací dny.
Tetracykliny:
Současné podávání tetracyklinů a thiazidových diuretik zvyšuje riziko vzestupu močoviny,
indukovaného tetracykliny. Tato interakce se pravděpodobně nevztahuje na doxycyklin.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství (viz bod 4.3):
Vzhledem k účinkům jednotlivých složek této kombinace na těhotenství se nedoporučuje
použití přípravku Sarten Plus H během prvního trimestru těhotenství (viz bod 4.4). Užívání
přípravku Sarten Plus H je kontraindikováno během druhého a třetího trimestru těhotenství
(viz bod 4.3 a 4.4).
Olmesartan-medoxomil:
Užívání antagonistů receptorů pro angiotenzin II v prvním trimestru těhotenství se
nedoporučuje (viz bod 4.4). Užívání antagonistů receptorů pro angiotenzin II je
kontraindikováno ve druhém a třetím trimestru těhotenství (viz bod 4.3 a 4.4).
Epidemiologické údaje týkající se rizika teratogenity po užívání ACE inhibitorů v prvním
trimestru těhotenství nebyly průkazné; malé zvýšení rizika však nelze vyloučit. Protože
epidemiologické údaje z kontrolovaných studií týkajících se rizik užívání antagonistů
receptorů pro angiotenzin II chybí, mohla by se vyskytovat podobná rizika v celé této skupině
léků. Pokud není pokračování léčby blokátory angiotenzinu považováno za nezbytné,
pacientky, které chtějí otěhotnět, musí být převedeny na alternativní antihypertenziva, u nichž
byla prokázána bezpečnost při užívání v těhotenství. Pokud dojde k otěhotnění v průběhu
léčby, musí být léčba antagonisty receptorů pro angiotenzin II ihned ukončena, a je-li to
vhodné, musí být zahájena alternativní léčba.
Je prokázáno, že užívání antagonistů receptorů pro angiotenzin II ve druhém a třetím
trimestru těhotenství indukuje u lidí fetotoxicitu (snížení renálních funkcí, oligohydramnion,
retardace osifikace lebky) a neonatální toxicitu (selhání ledvin, hypotenze, hyperkalémie) (viz
bod 5.3, Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti).
Pokud došlo k expozici antagonistům receptorů pro angiotenzin II ve druhém trimestru či
později, doporučuje se ultrazvukové vyšetření lebky a funkce ledvin.
Kojenci, jejichž matky užívaly antagonisty receptorů pro angiotenzin II, musí být pečlivě
sledováni pro možný výskyt hypotenze (viz také body 4.3 a 4.4).
Hydrochlorothiazid:
Zkušenosti s užíváním hydrochlorothiazidu během těhotenství, zejména během prvního
trimestru jsou omezené. Studie na zvířatech jsou nedostatečné.
Hydrochlorothiazid prochází přes placentu. Na základě farmakologických mechanismů
účinku může hydrochlorothiazid při užívání ve druhém a třetím trimestru snížit
fetoplacentární perfuzi a vyvolat nežádoucí účinky u plodu nebo novorozenců, jako např.
ikterus, poruchy rovnováhy elektrolytů a trombocytopenii.
Hydrochlorothiazid nesmí být podáván k léčbě těhotenských otoků, těhotenské hypertenze
nebo preeklampsie z důvodu rizika snížení objemu plazmy a placentární hypoperfuze, bez
prospěšných účinků na průběh zmíněných onemocnění. Hydrochlorothiazid by neměl být
podáván k léčbě esenciální hypertenze u těhotných žen s výjimkou vzácně se vyskytujících
situací, kdy jiná léčba není možná.
Kojení
Olmesartan-medoxomil:
Protože k užívání přípravku Sarten Plus H během kojení neexistují žádné údaje, Sarten Plus H
se nedoporučuje a měla by se dát přednost jiným přípravkům se známějším bezpečnostním
profilem, zejména je-li kojen novorozenec nebo předčasně narozené dítě.
Hydrochlorothiazid:
Hydrochlorothiazid přechází v malém množství do mateřského mléka. Thiazidy, které ve
vysokých dávkách způsobují intenzivní diurézu, mohou potlačovat tvorbu mléka. Proto se
užívání přípravku Sarten Plus H během kojení nedoporučuje. Pokud již je Sarten Plus H
během kojení užíván, je třeba užívat co nejnižší dávky.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Sarten Plus H má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. U pacientů
užívajících antihypertenziva se mohou občas objevit závratě nebo únava, které mohou oslabit
reakční schopnosti.
4.8 Nežádoucí účinky
Nejčastěji hlášenými nežádoucími reakcemi během léčby přípravkem Sarten Plus H jsou
bolest hlavy (2,9 %), závrať (1,9 %) a únava (1,0 %).
Hydrochlorothiazid může zapříčinit nebo zhoršit snížení objemu, což může vést k
nerovnováze elektrolytů (viz bod 4.4).
V klinických studiích, kterých se zúčastnilo 1155 pacientů léčených kombinací olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid v dávkách 20 mg/12,5 mg nebo 20 mg/25 mg a 466 pacientů
léčených placebem po dobu až 21 měsíců, byla celková frekvence nežádoucích reakcí
kombinace olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid obdobná jako u placeba. Odstoupení
z léčby pro nežádoucí reakce bylo rovněž podobné u skupiny léčené olmesartan-
medoxomilem/hydrochlorothiazidem 20 mg/12,5 mg – 20 mg/25 mg (2 %) a placebem (3 %).
Frekvence nežádoucích reakcí při léčbě olmesartan medoxomilem/ hydrochlorothiazidem
v porovnání s placebem byla zřejmě nezávislá na věku (< 65 let oproti ≥ 65 let), pohlaví a
rase, i když frekvence malátnosti byla poněkud vyšší u pacientů starších 75 let.
Navíc byla bezpečnost přípravku Sarten Plus H v kombinaci vysokých dávek hodnocena
v rámci klinických studií zahrnujících 3709 pacientů, kterým byl podáván olmesartan-
medoxomil v kombinaci s hydrochlorothiazidem v dávkách 40 mg/12,5 mg a 40 mg/25 mg.
Nežádoucí reakce přípravku Sarten Plus H zjištěné z klinických studií, poregistračních studií
bezpečnosti a spontánního hlášení, stejně jako nežádoucí reakce zjištěné na základě známého
bezpečnostního profilu jednotlivých složek přípravku, kterými jsou olmesartan medoxomil a
hydrochlorothiazid, jsou shrnuty v tabulce uvedené níže.
Ke klasifikaci výskytu nežádoucích reakcí byla použita následující terminologie: velmi časté
(≥ 1/10), časté ( 1/100 až < 1/10), méně časté ( 1/1000 až < 1/100), vzácné ( 1/10000 až
< 1/1000), velmi vzácné (< 1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Třídy orgánových
systémů podle
MedDRA
Nežádoucí reakce Frekvence
Sarten Plus
H
Olmesartan HCTZ
Infekce a
infestace
Sialoadenitida Vzácné
Novotvary
benigní, maligní
a blíže neurčené
(včetně cyst a
polypů)
Nemelanomové kožní
nádory (bazaliomy a
spinaliomy)
Není
známo
Poruchy krve a
lymfatického
systému
Aplastická anémie Vzácné
Útlum kostní dřeně Vzácné
Hemolytická anémie Vzácné
Leukopenie Vzácné
Neutropenie/
Agranulocytóza
Vzácné
Trombocytopenie Méně časté Vzácné
Poruchy
imunitního
systému
Anafylaktické reakce Méně časté Méně časté
Poruchy
metabolismu a
výživy
Anorexie Méně časté
Glykosurie Časté
Hyperkalcémie Časté
Hypercholesterolémie Méně časté Velmi
časté
Hyperglykémie Časté
Hyperkalémie Vzácné
Hypertriglyceridémie Méně časté Časté Velmi
časté
Hyperurikémie Méně časté Časté Velmi
časté
Hypochlorémie Časté
Hypochloremická
alkalóza
Velmi
vzácné
Hypokalémie Časté
Hypomagnesémie Časté
Hyponatrémie Časté
Hyperamylasémie Časté
Psychiatrické
poruchy
Apatie Vzácné
Deprese Vzácné
Neklid Vzácné
Poruchy spánku Vzácné
Poruchy
nervového
systému
Stavy zmatenosti Časté
Křeče Vzácné
Poruchy vědomí
(např. ztráta vědomí)
Vzácné
Závrať/malátnost Časté Časté Časté
Bolest hlavy Časté Časté Vzácné
Ztráta chuti k jídlu Méně časté
Parestézie Vzácné
Posturální závrať Méně časté
Ospalost Méně časté
Synkopa Méně časté
Poruchy oka Snížená tvorba slz Vzácné
Přechodně rozmazané
vidění
Vzácné
Zhoršení již existující
myopie
Méně časté
Akutní myopatie,
akutní glaukom s
uzavřeným úhlem
Není
známo
Choroidální efuze Není
známo
Xantopsie Vzácné
Poruchy ucha a
labyrintu
Vertigo Méně časté Méně časté Vzácné
Srdeční poruchy Angina pectoris Méně časté
Srdeční arytmie Vzácné
Palpitace Méně časté
Cévní poruchy Embolie Vzácné
Hypotenze Méně časté Vzácné
Nekrotizující
angiitida (vaskulitida,
kožní vaskulitida)
Vzácné
Ortostatická
hypotenze
Méně časté Méně časté
Trombóza Vzácné
Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
Bronchitida Časté
Kašel Méně časté Časté
Dyspnoe Vzácné
Intersticiální
pneumonie
Vzácné
Faryngitida Časté
Plicní edém Vzácné
Dechová tíseň Méně časté
Rinitida Časté
Syndrom akutní
respirační tísně
(ARDS) (viz bod 4.4)
Velmi
vzácné
Gastrointestinální
poruchy
Bolest břicha Méně časté Časté Časté
Zácpa Časté
Průjem Méně časté Časté Časté
Dyspepsie Méně časté Časté
Podráždění žaludku Časté
Gastroenteritida Časté
Plynatost Časté
Nausea Méně časté Časté Časté
Pankreatitida Vzácné
Paralytický ileus Velmi
vzácné
Zvracení Méně časté Méně časté Časté
Sprue-like
enteropatie (viz bod
4.4)
Velmi
vzácné
Poruchy jater a
žlučových cest
Akutní cholecystitida Vzácné
Žloutenka
(intrahepatální
cholestatický ikterus)
Vzácné
Autoimunitní
hepatitida*
Není známo
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Alergická dermatitida Méně časté
Anafylaktické kožní
reakce
Vzácné
Angioneurotický
edém
Vzácné Vzácné
Kožní reakce
podobné lupus
erythematodes
Vzácné
Ekzém Méně časté
Erytém Méně časté
Exantém Méně časté
Fotosensitivní reakce Méně časté
Pruritus Méně časté Méně časté
Purpura Méně časté
Vyrážka Méně časté Méně časté Méně časté
Reaktivace kožního
lupus erythematodes
Vzácné
Toxická epidermální
nekrolýza
Vzácné
Kopřivka Vzácné Méně časté Méně časté
Poruchy svalové
a kosterní
soustavy a
pojivové tkáně
Arthralgie Méně časté
Artritida Časté
Bolest zad Méně časté Časté
Svalové křeče Méně časté Vzácné
Svalová slabost Vzácné
Myalgie Méně časté Méně časté
Bolest končetin Méně časté
Peréza Vzácné
Bolest kostí Časté
Poruchy ledvin a
močových cest
Akutní ledvinové
selhání
Vzácné Vzácné
Hematurie Méně časté Časté
Intersticiální nefritida Vzácné
Ledvinová
nedostatečnost
Vzácné
Ledvinová dysfunkce Vzácné
Infekce močových
cest
Časté
Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
Erektilní dysfunkce Méně časté Méně časté
Celkové poruchy
a reakce v místě
aplikace
Asténie Časté Méně časté
Bolest na hrudi Časté Časté
Otok obličeje Méně časté
Únava Časté Časté
Horečka Vzácné
Příznaky podobné
chřipce
Časté
Letargie Vzácné
Nevolnost Vzácné Méně časté
Bolest Časté
Periferní edém Časté Časté
Slabost Méně časté
Vyšetření Zvýšená alanin-
aminotransferáza
Méně časté
Zvýšená aspartát-
aminotransferáza
Méně časté
Zvýšený vápník v
krvi
Méně časté
Zvýšený kreatinin v
krvi
Méně časté Vzácné Časté
Zvýšená kreatinin-
fosfokináza v krvi
Časté
Zvýšená glukóza v
krvi
Méně časté
Snížení hematokritu v
krvi
Vzácné
Snížení hemoglobinu
v krvi
Vzácné
Zvýšená hodnota
tuků v krvi
Méně časté
Snížený draslík v krvi Méně časté
Zvýšený draslík v
krvi
Méně časté
Zvýšená močovina v
krvi
Méně časté Časté Časté
Zvýšený močovinový
dusík v krvi
Vzácné
Zvýšení kyseliny
močové v krvi
Vzácné
Zvýšená gama-
glutamyltransferáza
Méně časté
Zvýšení jaterních
enzymů
Časté
*Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy autoimunitní hepatitidy s latencí v délce několika
měsíců až let, které byly po vysazení olmesartanu reverzibilní.
V souvislosti s užíváním blokátorů receptoru pro angiotenzin II byly hlášeny ojedinělé
případy rhabdomyolýzy.
Nemelanomový kožní nádor: Z dostupných údajů uvedených v epidemiologických studiích
vyplývá, že byla pozorována spojitost mezi HCTZ a výskytem NMSC v závislosti na
kumulativní dávce (viz též body 4.4 a 5.1).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje
to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu
léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-
nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Konkrétní informace o účincích nebo léčbě předávkování přípravkem Sarten Plus H nejsou k
dispozici. Pacient musí být pečlivě sledován, léčba by měla být symptomatická a podpůrná. Léčba
závisí na době, která uplynula od požití léku, a závažnosti symptomů. K navrhovaným opatřením patří
navození zvracení a/anebo výplach žaludku. V léčbě předávkování může být užitečné také použití
živočišného uhlí. Nutné je časté sledování hladin elektrolytů a kreatininu v séru. Jestliže se vyskytne
hypotenze, pacient musí být položen na záda a rychle mu musí být podány náhrady solí a objemu.
Jako nejpravděpodobnější manifestaci předávkování olmesartan-medoxomilem lze očekávat hypotenzi
a tachykardii; objevit se může rovněž bradykardie. Předávkování hydrochlorothiazidem je provázeno
elektrolytovou deplece (hypokalemie, hypochloremie) a dehydratací, která je důsledkem nadměrné
diurézy. Nejčastějšími příznaky a projevy předávkování jsou nauzea a ospalost. Hypokalemie může
vést ke svalovým křečím a/anebo může akcentovat srdeční arytmie při současném podávání
kardiogenních glykosidů nebo některých antiarytmik.
Informace o možném odstranění olmesartanu nebo hydrochlorothiazidu dialýzou nejsou k dispozici.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
ATC skupina: antagonisté angiotenzinu II a diuretika, ATC kód: C09DA
Mechanismus účinku/Farmakodynamický účinek
Sarten Plus H obsahuje kombinaci antagonisty receptoru pro angiotenzin II, olmesartan-medoxomil, a
thiazidového diuretika, hydrochlorothiazidu. Kombinace těchto dvou látek má aditivní antihypertenzní
účinek, což vede k většímu snížení krevního tlaku než při používání jednotlivých složek samostatně.
Dávkování přípravku Sarten Plus H jednou denně vede k účinnému a plynulému snížení krevního
tlaku po celých 24 hodin.
Olmesartan-medoxomil je perorálně aktivním, selektivním antagonistou receptorů pro angiotenzin II
(typ AT1). Angiotenzin II je primární vazoaktivní hormon systému renin-angiotenzin-aldosteron a
hraje významnou roli v patofyziologii hypertenze. Účinky angiotenzinu II spočívají ve vasokonstrikci,
stimulaci syntézy a uvolňování aldosteronu, stimulaci srdce a reabsorpci sodíku v ledvinách.
Olmesartan blokuje vasokonstrikční účinky angiotenzinu II a účinky angiotenzinu II na sekreci
aldosteronu, a to blokádou jeho vazby na AT1 receptor ve tkáních, jako jsou hladká svalovina cév a
nadledviny. Účinek olmesartanu je nezávislý na zdroji anebo cestě syntézy angiotenzinu II.
Výsledkem selektivního antagonismu receptorů pro angiotenzin II (AT1) je zvýšení hladiny reninu
v plasmě a koncentrací angiotenzinu I a II a mírné snížení koncentrace aldosteronu v plasmě.
Při hypertenzi vyvolává olmesartan-medoxomil na dávce závislé, dlouho přetrvávající snížení
arteriálního krevního tlaku. Hypotenze po první dávce nebyla zaznamenána, stejně jako tachyfylaxe
v průběhu dlouhodobé léčby nebo rebound fenomén hypertenze po náhlém ukončení léčby.
Dávkování olmesartan-medoxomilu jednou denně zajišťuje efektivní a plynulé snížení krevního tlaku
v průběhu dávkovacího intervalu 24 hodin. Dávkování jednou denně vyvolává obdobné snížení
krevního tlaku jako dávkování dvakrát denně při zachování stejné celkové denní dávky.
Při kontinuální léčbě je maximálního snížení krevního tlaku dosaženo přibližně za 8 týdnů po zahájení
léčby, ačkoli podstatný antihypertenzní účinek je pozorován již po 2 týdnech léčby.
Vliv olmesartan-medoxomilu na mortalitu a morbiditu není dosud znám.
Randomizovaná studie Randomised Olmesartan and Diabetes Microalbuminuria Prevention
(ROADMAP) na 4447 pacientech s diabetes mellitus typu 2, normoalbuminurií a alespoň jedním
dalším kardiovaskulárním rizikovým faktorem zkoumala, zda léčba olmesartanem by mohla oddálit
nástup mikroalbuminurie. Medián sledování byl 3,2 let a pacienti v této době užívali navíc k jiným
antihypertenzivům, s výjimkou ACE inhibitorů nebo inhibitorů uvolňování angiotenzinu, buď
olmesartan nebo placebo.
U primárního cílového parametru studie prokázala významné snížení rizika v době do nástupu
mikroalbuminurie ve prospěch olmesartanu. Po úpravě kvůli rozdílům v krevním tlaku toto snížení
rizika již nebylo statisticky významné. Mikroalbuminurie se rozvinula u 8,2% (178 z 2160) pacientů
ve skupině s olmesartanem a 9,8% (210 z 2139) ve skupině s placebem.
Co se týče sekundárních cílových parametrů, kardiovaskulární příhody se objevily u 96 pacientů
(4,3%) užívajících olmesartan a 94 pacientů (4,2%) užívajících placebo. Incidence mortality
z kardiovaskulárních příčin byla vyšší u olmesartanu než u placeba (15 pacientů (0,7%) versus pacienti (0,1%)) navzdory podobným poměrům u nefatální cévní mozkové příhody (14 pacientů
(0,6%) versus 8 pacientů (0,4%)), nefatálního infarktu myokardu (17 pacientů (0,8%) versus pacientů (1,2%)) a mortalitě z nekardiovaskulárních příčin (11 pacientů (0,5%) versus 12 pacientů
(0,5%)). Celková mortalita byla u olmesartanu číselně vyšší (26 pacientů (1,2%) versus 15 pacientů
(0,7%)), což bylo dáno zejména vyšším počtem fatálních kardiovaskulárních příhod.
Studie Olmesartan Reducing Incidence of End-stage Renal Disease in Diabetic Nephropathy Trial
(ORIENT) zkoumala účinky olmesartanu na renální a kardiovaskulární ukazatele u randomizovaných japonských a čínských pacientů s diabetes mellitus 2. typu a zjevnou nefropatií.
Medián sledování byl 3,1 let, pacienti v tomto období užívali navíc k jiným antihypertenzivům včetně
ACE inhibitorů buď olmesartan nebo placebo.
Primární kombinovaný cílový parametr (doba do prvního zdvojnásobení kreatininu v séru, konečné
stádium onemocnění ledvin, úmrtí z jakékoli příčiny) byl pozorován u 116 pacientů ze skupiny
užívajících olmesartan (41,1%) a 129 pacientů ze skupiny užívající placebo (45,4%) (HP 0,97 (95%
CI 0,75 až 1,24); p=0,791). Kombinovaný sekundární kardiovaskulární cílový parametr byl pozorován
u 40 pacientů léčených olmesartanem (14,2%) a 53 pacientů užívajících placebo (18,7%). Tento
kombinovaný kardiovaskulární cílový parametr zahrnoval úmrtí z kardiovaskulárních příčin u (3,5%) pacientů užívajících olmesartan versus 3 (1,1%) užívajících placebo, celkovou mortalitu (6,7%) versus 20 (7,0%), nefatální cévní mozkovou příhodu 8 (2,8%) versus 11 (3,9%) a nefatální
infarkt myokardu 3 (1,1%) versus 7 (2,5%).
Hydrochlorothiazid je thiazidové diuretikum. Mechanismus antihypertenzního účinku thiazidových
diuretik není zcela znám. Thiazidová diuretika ovlivňují renální tubulární mechanismy zpětné
absorpce elektrolytů, a tím přímo zvyšují vylučování sodíku a chloridů přibližně ve stejném množství.
Diuretický účinek hydrochlorothiazidu snižuje objem plasmy, zvyšuje plasmatickou aktivitu reninu a
zvyšuje sekreci aldosteronu při následném zvýšení ztrát draslíku a uhličitanů močí a snižuje draslík
v séru. Vztah renin-aldosteron je zprostředkován angiotenzinem II, a proto současné podání
antagonisty receptorů pro angiotenzin II vede k odvrácení ztráty draslíku vyvolané thiazidovými
diuretiky. K nástupu diurézy po hydrochlorothiazidu dochází asi za 2 hodiny, maximálního účinku je
dosaženo asi za 4 hodiny po podání dávky, přičemž účinek přetrvává přibližně 6 – 12 hodin.
Epidemiologické studie prokázaly, že dlouhodobá monoterapie hydrochlorothiazidem snižuje riziko
kardiovaskulární mortality a morbidity.
Klinická účinnost a bezpečnost
Kombinace olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu vede k aditivnímu snížení krevního tlaku,
které obecně vzrůstá s dávkou každé složky. V sdružených placebem kontrolovaných studiích vedlo
podávání kombinace olmesartan-medoxomilu/hydrochlorothiazidu 20 mg/12,5 mg a 20 mg/25 mg
k průměrnému snížení systolického/diastolického krevního tlaku v době nejmenšího účinku (trough) o
12/7 mmHg, resp. 16/9 mmHg oproti účinku placeba. Věk a pohlaví neměly na odpověď na léčbu
kombinací olmesartan-medoxomilu/hydrochlorothiazidu klinicky významný vliv.
Podání 12,5 a 25 mg hydrochlorothiazidu pacientům s nedostatečnou úpravou krevního tlaku při
monoterapii olmesartan-medoxomilem (20 mg) vedlo k dalšímu snížení 24hodinového
systolického/diastolického krevního tlaku měřeného ambulantně o 7/5 mmHg, resp. o 12/7 mmHg,
v porovnání s výchozí hodnotou po monoterapii olmesartan-medoxomilem. Další snížení průměrného
systolického/diastolického krevního tlaku v době nejmenšího účinku (trough) v porovnání s výchozí
hodnotou při monoterapii při měření TK standardním způsobem činilo 11/10mmHg, resp. mmHg.
Účinnost kombinované léčby olmesartan-medoxomilem/hydrochlorothiazidem přetrvávala i při
dlouhodobé léčbě (jeden rok). Vysazení léčby olmesartan-medoxomilem spolu
s hydrochlorothiazidem nebo olmesartanu samotného nevedlo k rebound fenoménu hypertenze.
Vlivy fixní kombinace olmesartan-medoxomilu/hydrochlorothiazidu na mortalitu a kardiovaskulární
morbiditu nejsou v současné době známé.
Další informace:
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan
Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem
receptorů pro angiotenzin II.
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození
cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a
diabetickou nefropatií.
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností,
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií
užívat současně.
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda
byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí
účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly
častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.
Nemelanomový kožní nádor: Z dostupných údajů uvedených v epidemiologických studiích vyplývá,
že byla pozorována spojitost mezi HCTZ a výskytem NMSC v závislosti na kumulativní dávce. V
jedné studii byla zahrnuta populace složená ze 71 533 případů BCC a z 8 629 případů SCC,
odpovídajících 1 430 833, resp. 172 462 kontrolám v populaci. Užívání vysokých dávek HCTZ
(≥50 000 mg kumulativních) bylo spojeno s korigovanou mírou pravděpodobnosti (OR) 1,29 (95%
interval spolehlivosti (CI): 1,23–1,35) u BCC a 3,98 (95% CI: 3,68–4,31) u SCC. Jednoznačný vztah
mezi kumulativní dávkou a odezvou byl pozorován jak v případě BCC, tak SCC. Jiná studie naznačuje
možné spojení mezi karcinomem rtu (SCC) a expozicí HCTZ: 633 případů karcinomu rtu odpovídalo
63 067 kontrolám v populaci, přičemž byla použita strategie výběru z rizikových skupin. Vztah mezi
kumulativní dávkou a odezvou byl předveden s OR 2,1 (95% CI: 1,7–2,6), která vzrostla na 3,9 (3,4,9) při vysokých dávkách (~25 000 mg) a na 7,7 (5,7–10,5) v případě nejvyšší kumulované dávky
(~100 000 mg) (viz též bod 4.4).
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce a distribuce
Olmesartan-medoxomil
Olmesartan-medoxomil je proléčivo. Ve střevní sliznici a v portální krvi je během absorpce
z gastrointestinálního traktu rychle přeměňován esterázami na farmakologicky účinný metabolit
olmesartan.
Intaktní olmesartan-medoxomil ani intaktní postranní řetězec medoxomilové části nebyly detekovány
v plasmě nebo exkretech. Průměrná absolutní biologická dostupnost olmesartanu z tablet byla 25,6%.
Průměrné maximální plasmatické koncentrace (cmax) olmesartanu je dosaženo během 2 hodin po
perorálním podání olmesartan-medoxomilu; koncentrace olmesartanu v plasmě se zvyšuje přibližně
lineárně se zvyšováním jednotlivé dávky až do 80 mg.
Potrava má minimální vliv na biologickou dostupnost olmesartanu a proto olmesartan-medoxomil smí
být podáván jak s potravou, tak bez ní.
Klinicky významné rozdíly ve farmakokinetice olmesartanu spojené s pohlavím nebyly pozorovány.
Olmesaratan se velmi váže na plasmatické bílkoviny (99,7%), ale potenciál ke klinicky významným
interakcím následkem vytěsnění z vazby na bílkoviny mezi olmesartanem a jinými současně
podávanými léčivými látkami, které se také vysoce váží na plasmatické bílkoviny, je nízký (což bylo
potvrzeno nepřítomností klinicky významných interakcí mezi olmesartan-medoxomilem a
warfarinem). Vazba olmesartanu na krevní buňky je zanedbatelná. Průměrný distribuční objem po
intravenózním podání je nízký (16-29 l).
Hydrochlorothiazid
Po perorálním podání olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu v kombinaci byla průměrná doba
k dosažení maximální koncentrace hydrochlorothiazidu 1,5 – 2 hodiny po podání. Hydrochlorothiazid
se váže z 68 % na plasmatické bílkoviny a jeho zdánlivý distribuční objem je 0,83 – 1,14 l/kg.
Biotransformace a eliminace
Olmesartan-medoxomil
Celková plasmatická clearance olmesartanu byla 1,3 l/h (CV, 19%) a byla relativně pomalá ve
srovnání s průtokem krve játry (cca 90 l/h). Po jednorázovém perorálním podání 14C-značeného
olmesartan-medoxomilu se 10-16% podané radioaktivity objevilo v moči (velká většina v průběhu hodin po podání dávky) a zbytek radioaktivity byl zaznamenán ve stolici. Na základě systémové
dostupnosti 25,6% lze vypočítat, že absorbovaný olmesartan je odstraňován jak renální exkrecí (cca
40%), tak hepato-biliární exkrecí (cca 60%). Veškerá zaznamenaná radioaktivita byla identifikována
jako olmesartan. Další významné metabolity nebyly detekovány. Enterohepatální oběh olmesartanu je
minimální. Protože velké množství olmesartanu se vylučuje žlučí, použití u pacientů s obstrukcí
žlučových cest je kontraindikováno (viz bod 4.3).
Terminální eliminační poločas olmesartanu po opakovaném perorálním podání je 10 až 15 hodin.
Během 14 dnů opakovaného podávání byl steady state dosažen po několika prvních dávkách a další
akumulace nebyla patrná. Renální clearance byla přibližně 0,5-0,7 l/h a byla nezávislá na dávce.
Hydrochlorothiazid
Hydrochlorothiazid se u člověka nemetabolizuje, ale takřka všechen se vylučuje jako nezměněná
léčivá látka močí. Asi 60 % perorálně podané dávky se vyloučí v nezměněné podobě do 48 hodin.
Renální clearance je asi 250 – 300 ml/min. Terminální eliminační poločas hydrochlorothiazidu je 10 –
15 hodin.
Sarten Plus H
Systémová biologická dostupnost hydrochlorothiazidu je při současném podání s olmesartan-
medoxomilem snížena o cca 20%, ale toto mírné snížení není klinicky významné. Kinetika
olmesartanu není současným podáním hydrochlorothiazidu ovlivněna.
Farmakokinetika u vybraných populací
Starší pacienti (65 let nebo starší)
U starších lidí (65-75 let) trpících hypertenzí byla AUC olmesartanu ve steady state ve srovnání
s mladšími věkovými skupinami zvýšena o cca 35% a u velmi starých lidí (75 let) o cca 44 % (viz
bod 4.2).
Na základě omezených dat se předpokládá, že systémová clearance hydrochlorothiazidu je u zdravých
i hypertenzních starších jedinců v porovnání s mladými zdravými dobrovolníky snížena.
Porucha funkce ledvin
U pacientů s mírnou, středně závažnou a závažnou poruchou funkce ledvin byla AUC olmesartanu ve
steady state ve srovnání se zdravými dobrovolníky zvýšena o 62%, 82% a 179% resp. (viz bod 4.2,
4.4).
Poločas hydrochlorothiazidu je u pacientů s poruchou funkce ledvin prodloužen.
Porucha funkce jater
Po jednorázovém perorálním podání byly hodnoty AUC olmesartanu o 6%, resp. 65% vyšší při mírné,
resp. středně závažné poruše funkce jater než u odpovídajících zdravých dobrovolníků. Nevázaná
frakce olmesartanu ve 2 hodině po podání u zdravých dobrovolníků, u pacientů s mírnou poruchou
funkce jater a u pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater byla 0,26%, 0,34%, resp. 0,41%.
Po opakovaném podání u pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater byla průměrná
hodnota AUC olmesartanu znovu přibližně o 65 % vyšší než u odpovídajících zdravých
dobrovolníků. Hodnoty Cmax olmesartanu u jedinců s poruchou funkce jater byly podobné
jako u zdravých osob. Olmesartan-medoxomil nebyl posuzován u pacientů se závažnou poruchou
funkce jater (viz bod 4.2, 4.4).
Porucha funkce jater nijak významně neovlivňuje farmakokinetiku hydrochlorothiazidu.
Lékové interakce
Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin
Současné užívání 40 mg olmesartan medoxomilu a 3750 mg kolesevelam hydrochloridu zdravými
dobrovolníky mělo za následek 28% snížení Cmax a 39% snížení AUC olmesartanu. Menší účinek, 4%
a 15% snížení Cmax a AUC bylo pozorováno, pokud byl olmesartan medoxomil podán 4 hodiny před
užitím kolesevelam hydrochloridu. Eliminační poločas olmesartanu byl snížen o 50–52 % bez ohledu
na to, zda byl podán současně s kolesevelam hydrochloridem nebo 4 hodiny před kolesevelam
hydrochloridem (viz bod 4.5).
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Toxický potenciál kombinace olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid byl hodnocen u potkanů a
psů ve studiích chronické toxicity po perorálním podávání léku trvajícím až 6 měsíců.
Stejně jako u každé jednotlivé látky a jiných léků této skupiny, hlavním cílovým orgánem
toxikologického působení kombinace byly ledviny. Kombinace olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid navodila funkční změny ledvin (vzestup dusíku močoviny a kreatininu
v séru). Vysoké dávky způsobily degeneraci tubulů a regeneraci v ledvinách potkanů a psů,
pravděpodobně cestou změn v hemodynamice ledvin (snížená perfúze ledvin jako důsledek hypotenze
s tubulární hypoxií a degenerace tubulárních buněk). Kromě toho kombinace olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid způsobila pokles erytrocytárních parametrů (počet erytrocytů,
hemoglobin a hematokrit) a pokles váhy srdce u potkanů.
Tyto účinky byly pozorovány také u jiných antagonistů AT1 receptorů a i u ACE inhibitorů. Zdá se, že
jsou indukovány farmakologickým působením vysokých dávek olmesartan-medoxomilu a nejsou
relevantní při podávání doporučených terapeutických dávek lidem.
Studie genotoxicity kombinace olmesartan-medoxomil a hydrochlorothiazid i jednotlivých složek
neprokázaly známky klinicky významné genotoxické aktivity.
Karcinogenní potenciál kombinace olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu nebyl studován.
Ve studiích provedených na myších a potkanech nebyla prokázána teratogenita kombinace olmesartan-
medoxomilu/hydrochlorothiazidu. Jak se předpokládalo u této skupiny léčiv, fetální toxicita byla
pozorována u potkanů, což bylo zjevné z významného poklesu tělesné váhy plodů, pokud byly
vystavené působení kombinace olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu během gestace (viz
bod 4.3 a 4.6).
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Jádro tablety:
Mikrokrystalická celulosa, monohydrát laktosy, částečně substituovaná hyprolosa, hyprolosa,
magnesium-stearát
Potah tablety:
Mastek, hypromelosa, oxid titaničitý (E171), žlutý oxid železitý (E172), červený oxid železitý (E172)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
let
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Laminovaný polyamid/Al/PVC //Al blistr, krabička
Balení po 14, 28, 30, 56, 84, 90, 98 nebo 10x28 potahovaných tabletách.
Balení s perforovanými jednodávkovými blistry po 10, 50 a 500 potahovaných tabletách.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Menarini International Operations Luxemboug S.A.
Avenue de la Gare 1611 Luxembourg
Lucembursko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO / REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Sarten Plus H 20 mg/12,5 mg potahované tablety: 58/458/05-C
Sarten Plus H 20 mg/25 mg potahované tablety: 58/459/05-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 14. 12. Datum posledního prodloužení registrace: 7. 6.
10. DATUM REVIZE TEXTU
24. 5.
Více o léku Sarten plus h 20/25 mg
Sarten plus h 20/25 mg
Výber produktov v našej ponuke z našej lekárne
|
Na sklade | Preprava z 79 CZK 735 CZK |
|
Na sklade | Preprava z 79 CZK 135 CZK |
