Rivastigmine 1 a pharma

Absorpce
Rivastigmin je rychle a úplně absorbován. Maximální plazmatické koncentrace jsou dosaženy
přibližně za 1 hodinu. Následkem interakce Rivastigminu s cílovým enzymem je zvýšení biologické
dostupnosti asi 1,5krát větší, než by se očekávalo ze zvýšení dávky. Absolutní biologická dostupnost
po dávce 3 mg je asi 36 13 %. Podání Rivastigminu s jídlem zpomaluje absorpci snižuje Cmax a zvyšuje AUC přibližně o 30 %.

Distribuce
Vazba Rivastigminu na bílkoviny je přibližně 40 %. Snadno prochází hematoencefalickou bariérou a
jeho distribuční objem se pohybuje v rozmezí 1,8 až 2,7 l/kg.

Biotransformace
Rivastigmin je rychle a rozsáhle metabolizován hydrolýzou prostřednictvím cholinesterázy na dekarbamylovaný metabolit. In vitro tento metabolit jen
minimálně inhibuje acetylcholinesterázu
Na základě studií in vitro se neočekávají žádné farmakokinetické interakce s léčivými přípravky
metabolizovanými izoenzymy následujících cytochromů: CYP1A2, CYP2D6, CYP3A4/5, CYP2E1,
CYP2C9, CYP2C8, CYP2C19 a CYP2B6. Na základě důkazů ze studií na zvířatech se hlavní
izoenzymy cytochromu P450 podílejí na metabolismu Rivastigminu jen minimálně. Celková
plazmatická clearance Rivastigminu byla po intravenózní dávce 0,2 mg přibližně 130 l/h a po
intravenózní dávce 2,7 mg se snížila na 70 l/h.

Eliminace
Nezměněný Rivastigmin se v moči nenachází; vylučování metabolitů močí představuje hlavní dráhu
eliminace. Po podání 14C-Rivastigminu byla renální eliminace rychlá a v podstatě úplná během 24 hodin. Méně než 1 % podané dávky se vyloučí stolicí. U pacientů s Alzheimerovou
chorobou nedochází k akumulaci Rivastigminu nebo jeho dekarbamylovaného metabolitu.

Farmakokinetická analýza populací prokázala, že užívání nikotinu zvyšuje orální clearanci
Rivastigminu o 23 % u pacientů s Alzheimerovou chorobou po podávání perorálních tobolek Rivastigminu v dávkách do 12 mg/den.

Starší populace
Ačkoli je biologická dostupnost Rivastigminu u starších pacientů vyšší než u mladých zdravých
dobrovolníků, studie u pacientů s Alzheimerovou chorobou ve věku 50 až 92 let neprokázaly žádnou
změnu biologické dostupnosti v souvislosti s věkem.

Porucha funkce jater
Ve srovnání se zdravými subjekty byla u pacientů s mírným až středně těžkým poškozením funkce
jater hodnota Cmax Rivastigminu přibližně o 60 % vyšší a hodnota AUC Rivastigminu více než dvakrát
vyšší.

Porucha funkce ledvin
Hodnoty Cmax a AUC Rivastigminu byly u pacientů se středně závažnou poruchou funkce ledvin více
než dvakrát vyšší ve srovnání se zdravými subjekty; u pacientů s těžkým poškozením funkce ledvin
však nedošlo ke změnám hodnot Cmax a AUC Rivastigminu.