Ranivisio
Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.
Reakce po podání intravitreální injekce
Podání intravitreálních injekcí, včetně těch s ranibizumabem, byla spojována s endoftalmitidou,
intraokulárním zánětem, rhegmatogenním odchlípením sítnice, trhlinami sítnice a iatrogenní
traumatickou kataraktou přísná pravidla asepse. V následujícím týdnu po aplikaci injekce musejí být pacienti sledováni z
hlediska případného výskytu infekce, aby bylo možné zahájit včas adekvátní léčbu. Pacienty je nutno
upozornit, že musejí ihned hlásit všechny příznaky možné endoftalmitidy nebo jiných výše popsaných
komplikací.
Zvýšení nitroočního tlaku
Během 60 minut po injekci ranibizumabu bylo u dospělých pozorováno přechodné zvýšení
nitroočního tlaku náležitě ošetřit jak nitrooční tlak, tak i perfuzi papily očního nervu.
Pacienti mají být informováni o symptomech těchto potenciálních nežádoucích účinků a poučeni, že
mají informovat svého lékaře, pokud se u nich objeví příznaky, jako jsou bolest oka nebo zvýšený oční
diskomfort, zhoršující se zarudnutí oka, rozmazané nebo snížené vidění, zvýšený počet malých částic
v zorném poli nebo zvýšená fotosenzitivita
Bilaterální léčba
Omezená data k bilaterální léčbě ranibizumabem současně zvýšené riziko systémových nežádoucích účinků v porovnání s léčbou jednoho oka.
Imunogenita
U ranibizumabu existuje možnost vzniku imunogenity. Protože existuje potenciál pro zvýšenou
systémovou expozici u pacientů s DME, zvýšené riziko pro vznik hypersenzitivity u této pacientské
populace nelze vyloučit. Pacienti mají být také poučeni, aby hlásili zhoršení nitroočního zánětu,
protože se může jednat o klinický příznak charakteristický pro tvorbu nitroočních protilátek.
Současné použití jiných léčivých přípravků s anti-VEGF
Ranibizumab se nesmí podávat zároveň s jinými anti-VEGF léčivými přípravky očními
Vynechání dávky ranibizumabu u dospělých
Dávku je nutno vynechat a v léčbě se nesmí pokračovat dříve, než je plánována další dávka v
následujících případech:
• snížení nejlépe korigované ostrosti zraku srovnání s předchozím měřením ostrosti zraku;
• nitrooční tlak ≥ 30 mmHg;
• poškození sítnice;
• subretinální krvácení zahrnující střed fovey, nebo je-li velikost hemoragie ≥ 50 % celkové
plochy léze;
• provedený nebo plánovaný oční chirurgický zákrok během uplynulých nebo následujících
28 dnů.
Trhlina pigmentového epitelu sítnice
Rizikové faktory spojené s vývojem trhliny pigmentového epitelu sítnice po podání anti-VEGF léčby
u vlhké formy AMD a potenciálně i dalších forem CNV zahrnují rozsáhlé a/nebo značné odchlípení
pigmentového epitelu sítnice. U pacientů s těmito rizikovými faktory pro vznik trhlin pigmentového
epitelu sítnice je třeba dbát opatrnosti při zahajování léčby ranibizumabem.
Rhegmatogenní odchlípení sítnice nebo makulární díry u dospělých
Léčbu je nutno přerušit u subjektů s rhegmatogenním odchlípením sítnice nebo u makulárních děr
stupně 3 nebo 4.
Populace s omezenými daty
Existují pouze omezené zkušenosti s léčbou u pacientů s DME způsobeným diabetem mellitem I. typu.
Ranibizumab nebyl studován u pacientů, kterým byla dříve podána intravitreální injekce, u pacientů s
aktivními systémovými infekcemi nebo u pacientů se současnými očními onemocněními jako
například odchlípení sítnice nebo makulární díra. Omezené zkušenosti jsou s léčbou ranibizumabem u
diabetických pacientů s HbA1c nad 108 mmol/mol nekontrolovanou hypertenzí. Chybění těchto informací má být lékařem zváženo při léčbě takových
pacientů.
Nejsou k dispozici dostatečné údaje k posouzení účinnosti ranibizumabu u pacientů s RVO
projevujícím se ireverzibilní ztrátou zraku v důsledku ischemie.
U pacientů s PM, kteří v minulosti podstoupili neúspěšnou fotodynamickou léčbu s verteporfinem
odpovídající účinek u subjektů se subfoveálními a juxtafoveálními lézemi, jsou data k vyvození závěru
o účinku ranibizumabu u subjektů s patologickou myopií s extrafoveálními lézemi nedostatečná.
Systémové účinky po intravitreálním podání
Po injekční intravitreální aplikaci VEGF inhibitorů byly hlášeny systémové nežádoucí účinky včetně
mimoočních krvácení a arteriálních tromboembolických příhod.
Data o bezpečnosti při léčbě pacientů s DME, makulárním edémem způsobeným RVO a CNV
sekundární k patologické myopii příhodami v anamnéze jsou omezená. U těchto pacientů je třeba dbát zvýšené opatrnosti