Penbene

Obvyklá dávka je 20 kIU/kg tělesné hmotnosti každých 6 hodin nebo 25-30 kIU/kg tělesné hmotnosti
každých 8 hodin.

Indikace Věk
(tělesná hmotnost)
Dávkování Délka léčby
Streptokoková
faryngitida
Infekce ústní dutiny a
Děti starší 12 let
(s hmotností nad kg)
Penbene 1,5 MIU 3x
denně
10 dnů

stomatologické
infekce

až 12 let
(22 až 49 kg)
Půl tablety Penbene MIU 3x denně nebo
Penbene 1 MIU 3x
denně
Lymská borrelióza
(erythema migrans)
Děti starší 12 let
(s hmotností nad kg)
Jedna tableta
Penbene 1,5 MIU 3x
denně
týdny
až 12 let
(22 až 49 kg)
Půl tablety Penbene MIU 3x denně nebo
jedna tableta Penbene
MIU 3x denně
Profylaxe revmatické
horečky
Děti starší 12 let Půl tablety Penbene MIU 2x denně nebo
jedna tableta Penbene
MIU 2x denně
dlouhodobě
roků až12 let Půl tablety Penbene 1 MIU 2x denně
Středně těžké
streptokokové infekce
měkkých tkání


20 kIU/kg každých hodin nebo 25-kIU/kg každých hodin

Dokončení
parenterální léčby
20 kIU/kg každých hodin
dlouhodobě


Délka léčby
Délka léčby je závislá na odpovědi původce onemocnění, případně na klinickém obrazu. Není-li
uvedeno jinak, přípravek se podává ještě 48-72 hodin po poklesu teploty a ústupu známek infekce.

Dávkování při poruše funkce ledvin a jater
Do clearance kreatininu 30-15 ml/min a dávkovacím intervalu 8 hodin není obvykle nutné redukovat
dávku. Při závažné renální insuficienci (clearance endogenního kreatininu <10ml/min) se podává
obvyklá dávka každých 8 hodin.
U pacientů s anurií má být dávkovací interval zvýšen na 12 hodin.
Při poruše funkce jater je potřeba dávkování obdobně upravit jen při současné poruše funkce ledvin,
protože v tomto případě jsou játra hlavní cestou eliminace.

Způsob podání
Přípravek Penbene se užívá perorálně. Může být podáván s jídlem, nicméně hladiny v krvi jsou mírně
vyšší po podání na lačno.
Potahované tablety se užívají nerozkousané s dostatkem tekutin (např. 1 sklenice vody). Dětem lze
podat tablety i půlené.


4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Hypersenzitivita na peniciliny nebo cefalosporiny.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

U onemocnění jako těžká pneumonie, empyém, sepse, perikarditida, meningitida je indikována
parenterální terapie penicilinem.
Po podání perorálních penicilinů byly pozorovány všechny stupně hypersenzitivních reakcí, včetně
fatální anafylaxe. Se zvláštní opatrností musí být fenoxymethylpenicilin podáván pacientům s alergií

nebo atopií v anamnéze, protože je u nich vyšší riziko vzniku hypersenzitivní reakce. Vzhledem
k těmto problémům nemá být penicilin používán k léčbě triviálních infekcí nebo těch, které
pravděpodobně na penicilin nebudou reagovat, např. virová infekce jako běžné nachlazení.
Je možná zkřížená alergie mezi fenoxymethylpenicilinem a ostatními beta-laktamovými antibiotiky.
U pacientů se závažnými gastrointestinálními poruchami se zvracením a průjmem nemá být
fenoxymethylpenicilin používán, protože nemůže být zajištěna adekvátní absorpce. V těchto případech
je doporučena parenterální terapie benzylpenicilinem.
U pacientů s onemocněním srdce nebo těžkými poruchami elektrolytů jiného původu je třeba
pamatovat na přísun kalia přípravkem.
Při vzniku alergie je třeba terapii přerušit a pacienta léčit obvyklými prostředky jako adrenalin,
antihistaminika a glukokortikoidy.
Při dlouhodobém podávání se doporučují kontroly krevního obrazu, diferenciálního krevního obrazu a
kontroly funkce jater a ledvin.
Při dlouhodobé terapii je třeba pamatovat na možnost přerůstání rezistentních zárodků, případně
choroboplodných hub.
Opatrnosti je třeba při podávání přípravku při infekční mononukleóze, protože zde mohou častěji
vznikat exantémy.
Při těžkých a dlouhodobých průjmech je třeba pomýšlet na antibiotikem vyvolanou
pseudomembranózní kolitidu, která může být život ohrožující. Proto je nutné v těchto případech
přípravek ihned vysadit a zavést terapii podle průkazu původce (např. vankomycin perorálně 4x mg). Látky tlumící peristaltiku jsou kontraindikovány.

Terapie anafylaktického šoku
Kromě jiných běžných opatření péče o průchodnost dýchacích cest.

Akutní medikamentózní postupy
Okamžitě podat adrenalin intravenózně.
Po zředění 1 ml běžného roztoku adrenalinu (ředění 1:1000) na 10 ml se pomalu injikuje 1 ml roztoku,
t.j. 0,1 mg adrenalinu, za kontroly pulzu a krevního tlaku pro nebezpečí poruch srdečního rytmu.
Dávka adrenalinu může být opakována.
Dále antihistaminika, náhrada objemu intravenózně, např. expanderem plazmy, lidským albuminem,
roztokem kompletních elektrolytů.
Následně podat glukokortikoidy i.v. např. 250-1000 mg prednisolonu (nebo ekvivalentní množství
derivátu). Dávka glukokortikoidů může být opakována.
Jako další léčebná opatření přicházejí v úvahu např. umělé dýchání, inhalace kyslíku, podání kalcia.
Pacient musí být pod pečlivým dohledem.

Pomocné látky
Draslík
Jedna tableta přípravku Penbene 1 MIU obsahuje 1,7 mmol (66 mg) draslíku. Toto množství by mělo
být vzato v úvahu u pacientů s poruchou funkce ledvin a u pacientů na dietě s kontrolovaným
množstvím draslíku.
Jedna tableta přípravku Penbene 1,5 MIU obsahuje 2,5 mmol (99 mg) draslíku. Toto množství by
mělo být vzato v úvahu u pacientů s poruchou funkce ledvin a u pacientů na dietě s kontrolovaným
množstvím draslíku.

Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné potahované tabletě, to
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.