Norvir
Toxikologické studie při opakovaném podání ritonaviru uzvířat vymezily hlavní cílové orgány –játra,
sítnice, štítná žlázaaledviny. Jaterní změny postihly hepatocelulární, biliárníafagocytární elementy,
což je doprovázeno zvýšením jaterních enzymů. Ve všech studiích na hlodavcích byla zaznamenána
hyperplazie pigmentového epitelu sítnice pozorován upsů. Ultrastrukturální vyšetření naznačuje, že uvedené změny sítnice mohou být
způsobené fosfolipidózou. Nicméně vklinických studiích ulidí se toto postižení oka neobjevilo.
Všechny změny na štítné žláze byly po vysazení léku reverzibilní. Klinické studie ulidí neprokázaly
žádné klinicky významné změny funkčních testů štítné žlázy. Upotkanů byly zaznamenány změny na
ledvinách, spočívající vdegeneraci ledvinných tubulů, chronickém zánětuaproteinurii, což se ale zdá
být druhově specifické spontánní onemocnění. Ve studiích ulidí se klinicky významné abnormality
ledvin neobjevily.
Vývojová toxicita upotkanů aodchylky vývoje viscerálních orgánů včetně opožděného sestupu varlattoxické pro matku. Vývojová toxicita ukrálíků hmotnost plodůRitonavir nebylshledán mutagennímaklastogenním vcelé sérii testů in vitro iin vivovčetně
Amesova testu reverzní mutace bakterií S. typhimuriumaE. coli, testu na myším lymfomu, myšího
mikronukleárního testuatestu chromozomální aberace lidských lymfocytů.
Vdlouhodobých studiích kancerogenity ritonaviru na myšíchapotkanech se prokázal tumorigenní
potenciálspecifickýpro tyto druhy, který však není považován za významný ulidí.