Neohepatect

Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků má se přehledně zaznamenat
název podaného přípravku a číslo šarže.

Opatření pro použití
Monitorování hladiny anti-HBs protilátek
U pacientů se musí pravidelně monitorovat hladina anti-HBs protilátek v séru. Dávkování je
třeba nastavit tak, aby byly zachovány terapeutické hladiny protilátek a aby nedošlo
k poddávkování (viz bod 4.2).

Potenciálním komplikacím se lze často vyhnout zajištěním, že pacienti:
• nejsou citliví na lidské imunoglobuliny tak, že je první injekce přípravku neoHepatect
podána pomalu (0,1 ml/kg/h)
• jsou pečlivě monitorováni, zda se u nich po dobu infuze neobjevují nějaké příznaky.
Týká se to zvláště pacientů, kteří dostávají přípravky s normálním humánním
imunoglobulinem poprvé, pacientů, kteří jsou převedeni z jiných imunoglobulinů nebo u
nichž uplynul dlouhý interval od podání předchozí infuze. Tito pacienti mají být
monitorováni v nemocnici během první infuze a jednu hodinu po první infuzi, aby se
zachytily možné známky nežádoucího účinku. Všichni ostatní pacienti mají být
sledováni minimálně 20 minut po podání.

Zejména při aplikaci ve vyšších dávkách podávání intravenózního humánního
imunoglobulinu vyžaduje:
• adekvátní hydrataci před zahájením infuze humánních imunoglobulinů,
• sledování výdeje moči,
• sledování hladin kreatininu v séru,
• vyhnout se současnému podávání kličkových diuretik (viz bod 4.5).

V případě nežádoucího účinku je nutno buď snížit rychlost podávání, nebo infuzi zastavit.
Potřebná léčba závisí na povaze a závažnosti nežádoucího účinku.

Reakce na infuzi
Některé nežádoucí účinky (např. bolest hlavy, zrudnutí, zimnice, myalgie, sípání, tachykardie,
bolest v dolní části zad, nauzea a hypotenze) mohou být způsobeny rychlostí podávání infuze.
Doporučená rychlost podání infuze uvedená v bodě 4.2 Způsob podání se musí přísně

4
dodržovat. Pacienti musí být důkladně monitorováni a pečlivě pozorováni, zda se u nich v
době infuze neobjeví jakékoli příznaky.

Nežádoucí účinky se mohou vyskytovat častěji
• v případech, kdy je rychlost infuze vysoká,
• u pacientů s hypo- nebo agammaglobulinemií s deficitem nebo bez deficitu IgA,
• u pacientů, kteří dostávají lidské imunoglobuliny poprvé, nebo ve vzácných případech,
když se přejde na jiný přípravek s lidským imunoglobulinem nebo v případě dlouhého
intervalu od předchozí infuze
• u pacientů s neléčenou infekcí nebo základním chronickým zánětem.

Hypersenzitivita
Hypersenzitivní reakce se vyskytují vzácně.

neoHepatect obsahuje malé množství IgA. U osob, které mají IgA deficit, existuje potenciál
pro tvorbu IgA protilátek a po podání krevních komponentů obsahujících IgA se může u nich
projevit anafylaktická reakce. Lékař by měl proto zvážit prospěch léčby s použitím
neoHepatect a proti potenciálnímu riziku vyvolání hypersenzitivních reakcí.

Lidský imunoglobulin proti hepatitidě B může vzácně vyvolat pokles krevního tlaku
s anafylaktickou reakcí, dokonce i u pacientů, kteří dříve snášeli léčbu imunoglobulinem.

Pokud existuje podezření na vznik alergické nebo anafylaktické reakce, musí se aplikace
okamžitě přerušit. V případě šoku se musí zavést standardní lékařské postupy pro léčbu šoku.

Interference se sérologickými testy
Po podání imunoglobulinu může přechodné zvýšení různých pasivně přenášených protilátek v
pacientově krvi způsobit zavádějící pozitivní výsledky u sérologických testů.

Pasivní přenos protilátek proti erytrocytárním antigenům, např. A, B, D, může interferovat
s některými sérologickými testy na stanovení protilátek proti erytrocytům, např. s přímým
antiglobulinovým testem (DAT, Coombsův test).

Přenosná agens
Standardní opatření pro prevenci vzniku infekcí v souvislosti s používáním léčivých
přípravků, vyrobených z lidské krve nebo plazmy zahrnují pečlivý výběr dárců, testování
jednotlivých odběrů krve a plazmatických poolů na specifické ukazatele infekce a určité
efektivní výrobní kroky k inaktivizaci/odstranění virů. Přes všechna tato opatření při přípravě
léčivých přípravků vyráběných z lidské krve nebo plasmy se nemůže zcela vyloučit možnost
přenosu infekčních agens. To se vztahuje také na neznámé nebo nově vznikající viry nebo
jiné patogeny.

Tato opatřeni jsou považována za účinná pro obalené viry, jako jsou virus lidské
imunodeficience (HIV), virus hepatitidy B (HBV) a virus hepatitidy C (HCV). Přijatá
opatření mohou mít omezenou účinnost proti neobaleným virům jako virus hepatitidy A
(HAV) a parvovirus B19.

Klinické zkušenosti potvrzují, že k přenosu hepatitidy A nebo parvoviru B19 pomocí
imunoglobulinů nedochází a předpokládá se, že obsah protilátek významně přispívá
k protivirové ochraně.

Následující nežádoucí účinky jsou spojeny s použitím lidského normálního imunoglobulinu k
intravenóznímu podání (IVIg):


5
Tromboembolie
Bylo klinicky prokázáno, že existuje souvislost mezi aplikací IVIg a tromboembolickými
příhodami, jako je infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, plicní embolie a hluboké žilní
trombózy. Předpokládá se, že tyto příhody souvisí s relativním zvýšením viskozity krve
způsobeným vysokým přívodem imunoglobulinu u rizikových pacientů. Opatrnosti je
zapotřebí při předepisování a infuzi IVIg u obézních pacientů a u pacientů s preexistujícími
rizikovými faktory pro vznik trombotických příhod (jako je pokročilý věk, hypertenze,
diabetes mellitus a anamnéza cévního onemocnění nebo trombotických epizod, pacienti se
získanými nebo dědičnými trombofiliemi, pacienti, kteří jsou dlouhou dobu imobilizováni,
pacienti se závažnou hypovolemií a pacienti s onemocněními, která zvyšují viskozitu krve).

U pacientů s rizikem tromboembolických nežádoucích účinků mají být přípravky IVIg
podávány minimální infuzní rychlostí v nejnižší možné dávce.

Akutní renální selhání
U pacientů léčených IVIg byly hlášeny případy akutního renálního selhání. Ve většině
případů byly identifikovány rizikové faktory, jako je preexistující renální insuficience,
diabetes mellitus, hypovolemie, nadváha, současné podávání nefrotoxických léčivých
přípravků nebo věk nad 65 let.

Před infuzí IVIg mají být vyhodnoceny renální parametry, zejména u pacientů, u kterých se
má za to, že u nich existuje potenciálně zvýšené riziko vývoje akutního selhání ledvin, a dále
ve vhodných intervalech. U pacientů s rizikem akutního selhání ledvin mají být přípravky
IVIg podávány minimální infuzní rychlostí v nejnižší možné dávce. V případě poruchy
funkce ledvin má být zváženo přerušení léčby IVIg.

Přestože hlášení o dysfunkci ledvin a akutním selhání ledvin byla spojována s použitím
mnoha registrovaných přípravků IVIg obsahujících různé pomocné látky, jako je sacharóza,
glukóza a maltóza, z celkového počtu představují disproporcionální podíl ty, které obsahují
sacharózu jako stabilizátor.
U rizikových pacientů lze zvážit použití přípravků obsahujících lidský imunoglobulin, které
neobsahují tyto pomocné látky. Přípravek neoHepatect neobsahuje sacharózu, maltózu ani
glukózu.

Syndrom aseptické meningitidy (AMS)
Ve spojení s léčbou IVIg byl hlášen syndrom aseptické meningitidy. Syndrom obvykle
nastupuje během několika hodin až do 2 dnů po léčbě IVIg. Vyšetření mozkomíšního moku je
často pozitivní, s pleocytózou až několik tisíc buněk v mm3, zejména granulocytů, a
zvýšenými hladinami proteinu až na několik set mg/dl.
AMS se může objevit častěji ve spojení s léčbou vysokými dávkami IVIg (2 g/kg).

Pacienti, u nichž se vyskytnou takové známky a příznaky mají absolvovat důkladné
neurologické vyšetření včetně studií CSF pro vyloučení jiných příčin meningitidy.

Vysazení léčby IVIg mělo za následek remisi AMS do několika dnů bez následků.

Hemolytická anemie
IVIg mohou obsahovat protilátky proti krevním skupinám, které mohou působit hemolyticky
a navodit potažení erytrocytů imunoglobulinem in vivo, což může vyvolat pozitivní přímou
antiglobulinovou reakci (Coombsův test) a vzácně hemolýzu. Po podání IVIg se v důsledku
zvýšené sekvestrace erytrocytů (red blood cells, RBC) může vyvinout hemolytická anemie.
Příjemci IVIg musí být sledováni s ohledem na klinické známky a příznaky hemolýzy. (viz
bod 4.8).

Neutropenie/leukopenie

6
Po léčbě IVIg byl hlášen přechodný pokles počtu neutrofilů a/nebo epizody neutropenie, v
některých případech závažné. K tomu obvykle dochází do několika hodin nebo dní po podání
IVIg a spontánně vymizí do 7 až 14 dnů.

Akutní plicní poškození v souvislosti s transfuzí (TRALI)
U pacientů, jimž byl podáván IVIg, bylo hlášeno několik případů akutního nekardiogenního
plicního edému TRALI. TRALI je charakterizováno závažnou hypoxií, dyspnoí, tachypnoí,
cyanózou, horečkou a hypotenzí. Symptomy TRALI se obvykle vyvinou v průběhu transfuze
nebo do 6 hodin po transfuzi, často do 1-2 hodin. Proto musí být příjemci IVIg monitorováni
na přítomnost plicních nežádoucích účinků a v případě jejich výskytu musí být infuze
okamžitě zastavena. TRALI je potenciálně život ohrožující stav vyžadující okamžitou léčbu
na jednotce intenzivní péče.