Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Montelukast Teva 10 mg potahované tablety


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje 10,40 mg montelukastum natricum (odpovídá 10 mg
montelukastum).

Pomocná látka se známým účinkem:
Jedna potahovaná tableta obsahuje 122,2 mg laktózy (jako monohydrát laktózy).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Béžové, kulaté, potahované tablety, na jedné straně značené číslem „93“, na druhé straně „7426“.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Montelukast je určen k léčbě astmatu jako doplňková léčba pacientů s lehkým až středně těžkým
persistujícím astmatem, kteří jsou nedostatečně kontrolováni inhalačními kortikosteroidy a u nichž
krátkodobě působící β-agonisté podaní „podle potřeby“ neposkytují dostatečnou klinickou kontrolu
nad astmatem. Pacientům, u nichž je montelukast indikován k léčbě astmatu, může montelukast ulevit
od příznaků sezónní alergické rýmy.

Montelukast je rovněž indikován k profylaxi astmatu, při kterémje převládající složkou tělesnou
námahou indukovaná bronchokonstrikce.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Doporučená dávka pro dospělé a dospívající od 15 let s astmatem nebo s astmatem a současnou
sezónní alergickou rýmou je jedna 10 mg tableta denně užitá večer.

Obecná doporučení: Terapeutický efekt montelukastu na parametry kontroly astmatu se projeví během
jednoho dne. Přípravek Montelukast Teva může být podáván s jídlem nebo na lačno. Pacienty je třeba
poučit, že v léčbě přípravkem Montelukast Teva se pokračuje, i když je astma zvládnuto, stejně jako v
období zhoršení astmatu.
Přípravek Montelukast Teva nesmí být podáván současně s jinými přípravky obsahujícími stejnou
léčivou látku, montelukast.



Léčba montelukastem ve vztahu k jiným antiastmatikům:
Montelukast lze přidat k již existujícímu léčebnému režimu pacienta.

Inhalační kortikosteroidy
Léčba přípravkem Montelukast Teva může být použita jako přídavná léčba u pacientů, u nichž
inhalační kortikosteroidy a „podle potřeby“ podání krátkodobě působící β-agonisté neposkytují
dostatečnou klinickou kontrolu. Inhalační kortikosteroidy se nesmí montelukastem náhle nahradit (viz
bod 4.4).

Zvláštní skupiny pacientů

U starších pacientů nebo u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo s lehkou až středně těžkou
poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování. Údaje o pacientech s těžkou poruchou funkce
jater nejsou k dispozici. Dávka je stejná pro nemocné obou pohlaví.

Pediatrická populace
Nepodávejte přípravek Montelukast Teva dětem ve věku do 15 let. Bezpečnost a účinnost přípravku
Montelukast Teva 10 mg potahované tablety u dětí ve věku méně než 15 let nebyla dosud stanovena.

Pro pediatrické pacienty ve věku 6 až 14 let jsou k dispozici 5mg žvýkací tablety.
Pro pediatrické pacienty ve věku 2 až 5 let jsou k dispozici 4mg žvýkací tablety.
Pro pediatrické pacienty ve věku od 6 měsíců do 5 let jsou k dispozici 4mg granule.

Způsob podání
Perorální podání.



4.3 Kontraindikace

Přecitlivělost na léčivou látku nebo na kteroukoliv další složku přípravku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Pacienty je třeba upozornit, aby nikdy neužívali perorální montelukast k léčení akutního astmatického
záchvatu a aby měli pro tento případ připravenou obvyklou vhodnou záchrannou léčbu. Pokud se
objeví akutní záchvat, měli by použít krátkodobě působící inhalační β-agonisty. Pacienti by měli co
nejdříve vyhledat lékaře, pokud potřebují více inhalací krátkodobě působícího inhalačního β-agonisty
než obvykle.

Montelukast nesmí náhle nahradit inhalační nebo perorální kortikosteroidy.

Údaje dokazující možnost snížení dávky perorálních kortikosteroidů při současném podání
montelukastu nejsou k dispozici.

Ve vzácných případech se u pacientů, jimž byly podávány antiastmatické přípravky včetně
montelukastu, objevily systémová eosinofilie, někdy též s klinickými příznaky vaskulitidy
odpovídající syndromu Churg-Straussové, který je často léčen systémovým podáváním
kortikosteroidů. Tyto případy byly někdy spojovány se snížením dávky nebo ukončením léčby
perorálními kortikosteroidy. Ačkoli nebyla prokázána příčinná souvislost s antagonismem
leukotrienového receptoru, lékaři by si měli být vědomi rizika eozinofilie, vaskulitické vyrážky,
zhoršení plicních symptomů, srdečních komplikací a/nebo neuropatií přetrvávajících u svých pacientů.
Pacienty, u nichž se tyto příznaky objeví je nutno vyšetřit a přehodnotit jejich léčebné režimy.


Léčba montelukastem nemění potřebu zabránit pacientům s aspirin senzitivním astmatem v užívání
přípravku s obsahem kyseliny acetylsalicylové a dalších nesteroidních protizánětlivých léčiv.

U dospělých, dospívajících a dětí, kteří užívali montelukast byly hlášeny neuropsychiatrické reakce
(viz bod 4.8). Pacienti a lékaři mají dávat pozor na neuropsychiatrické reakce. Pacienti a/nebo
ošetřující osoby mají být poučeni, aby v případě výskytu těchto změn informovali lékaře. Pokud se
takové případy vyskytnou, lékaři by měli pečlivě zvážit rizika a přínosy pokračování v léčbě
přípravkem Montelukast Teva.

Pomocné látky

Laktóza
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v potahované tabletě, to znamená,
že je v podstatě „bez sodíku“.


4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Přípravek Montelukast Teva může být užíván s ostatními léčivými přípravky běžně používanými pro
prevenci a chronickou léčbu astmatu. Podle interakčních studií doporučená klinická dávka
montelukastu nemá klinicky významný vliv na farmakokinetiku následujících léčivých látek:
theofylin, prednison, prednisolon, perorální kontraceptiva (ethinylestradiol/norethindron 35/1),
terfenadin, digoxin a warfarin.

U jedinců, kteří současně užívali fenobarbital, byla plocha pod časovou křivkou plazmatické
koncentrace montelukastu (AUC) zmenšena přibližně o 40 %. Protože montelukast je metabolizován
prostřednictvím CYP3A4, 2C8 a 2C9, je nutná obezřetnost, zvláště u dětí, při současném podávání
s induktory CYP3A4, 2C8 a 2C9, jako jsou fenytoin, fenobarbital a rifampicin.

Studie in vitro prokázaly, že montelukast je silným inhibitorem CYP2C8. Avšak výsledky klinické
studie, které se zabývaly interakcí zahrnující montelukast a rosiglitazon (zkušební substrát
reprezentující léčivé přípravky primárně metabolizované CYP2C8), ukázaly, že montelukast
neinhibuje CYP2C8 in vivo. Proto se nepředpokládá, že by montelukast výrazně měnil metabolismus
léčivých přípravků metabolizovaných tímto enzymem (např. paklitaxelu, rosiglitazonu a repaglinidu).

In vitro studie prokázaly, že montelukast je substrátem pro CYP 2C8 a do menší míry také pro 2C9 a
3A4. V klinické studii lékové interakce zahrnující montelukast a gemfibrozil (inhibitor CYP 2C8 a
2C9) zvyšoval gemfibrozil systémovou expozici montelukastem 4,4krát. Není nutná žádná rutinní
úprava dávkování montelukastu při současném podávání gemfibrozilu nebo jiných silných inhibitorů
CYP 2C8, ale lékař si musí být vědom možnosti zvýšení výskytu nežádoucích účinků.
Na základě in vitro údajů se neočekávají klinicky významné lékové interakce se slabšími inhibitory
CYP 2C8 (např. trimetoprim). Současné podávání montelukastu s itrakonazolem, silným inhibitorem
CYP 3A4, nevedlo k žádnému významnému zvýšení systémové expozice montelukastu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Studie na zvířatech nenaznačují škodlivý účinek na těhotenství nebo na vývoj embrya/plodu.


Dostupné údaje z publikovaných prospektivních a retrospektivních kohortových studií hodnotících
vážné vrozené vady neprokázaly riziko jejich vzniku spojené s podáváním montelukastu těhotným
ženám. Dostupné studie mají metodologická omezení, včetně malé velikosti zkoumaného vzorku, v
některých studiích retrospektivní sběr dat a nekonzistentnost porovnávané skupiny.
V těhotenství může být přípravek Montelukast Teva podáván jen v nezbytně nutných případech.

Kojení
Studie na potkanech ukázaly, že se montelukast vylučuje do mléka (viz bod 5.3). Není známo, zda se
montelukast/metabolity vylučují do lidského mateřského mléka.

Přípravek Montelukast Teva mohou kojící matky užívat jen v nezbytně nutných případech.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Montelukast nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Nicméně, jednotlivci hlásili ospalost nebo závrať.

4.8 Nežádoucí účinky

Montelukast byl hodnocen v klinických studiích následujícím způsobem:

• 10 mg potahované tablety přibližně u 4 000 dospělých a dospívajících astmatických pacientů
ve věku 15 let a starších.
• 10mg potahované tablety přibližně u 400 dospělých a dospívajících astmatických pacientů ve
věku 15 let a starších se sezónní alergickou rýmou.
• 5 mg žvýkací tablety u přibližně 1 750 dětských astmatických pacientů ve věku od 6 do 14 let
• 4 mg žvýkací tablety u 851 dětských pacientů ve věku 2 až 5 let a
• 4 mg granule u 175 dětských pacientů ve věku 6 měsíců až 2 roky

Montelukast byl hodnocen v klinických studiích u pacientů s intermitentním astmatem následujícím
způsobem:
• 4 mg granule a žvýkací tablety u 1038 dětských pacientů ve věku od 6 měsíců do 5 let věku

Ve studiích byly u pacientů, kteří užívali montelukast, uváděny často (≥ 1/100, < 1/10) a ve větším
rozsahu než u pacientů užívajících placebo následující nežádoucí účinky v souvislosti s podáváním
léku:


Třída orgánových
systémů
Dospělí a dospívající
pacienti ve věku 15 let a
starší
(dvě 12týdenní studie;
n = 795)
Dětští pacienti ve
věku od 6 do
14 let
(jedna 8týdenní
studie;
n = 201)
(dvě 56týdenní
studie;
n = 615)
Dětští pacienti ve
věku od 2 do 5 let
(jedna 12týdenní
studie;
n = 461)
(jedna 48týdenní
studie;
n = 278)
Dětští
pacienti ve
věku měsíců až roky (jedna
6týdenní
studie;
n = 175)
Poruchy nervového
systému
bolest hlavy bolest hlavy
hyperkineze
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy

astma
Gastrointestinální
poruchy
bolest břicha bolest břicha
průjem
Poruchy kůže a podkožní
tkáně

ekzémová
dermatitida,
vyrážka
Celkové poruchy a reakce
v místě aplikace
žízeň


Profil bezpečnosti se při dlouhodobé léčbě v klinických studiích u omezeného počtu pacientů po dobu
až 2 let u dospělých a po dobu až 12 měsíců u dětských pacientů ve věku od 6 do 14 let neměnil.

Celkově bylo montelukastem léčeno 502 dětských pacientů ve věku 2 až 5 let po dobu nejméně měsíců, 338 pacientů po dobu 6 měsíců nebo déle a 534 pacientů po dobu 12 měsíců nebo déle. Ani u
této skupiny pacientů se po dlouhodobém podávání bezpečnostní profil neměnil.
Bezpečnostní profil u dětských pacientů ve věku 6 měsíců až 2 roky se nezměnil při léčbě do měsíců.

Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny následující nežádoucí účinky:

Výskyt nežádoucích účinků je klasifikován následovně: velmi časté ( 1/10), časté ( 1/100 až
 1/10), méně časté ( 1/1000 až  1/100), vzácné ( 1/10 000 až  1/1000), velmi vzácné ( 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Infekce a infestace:
Velmi časté: infekce horních cest dýchacích
Poruchy krve a lymfatického systému:
Vzácné: zvýšená tendence ke krvácení
Velmi vzácné: trombocytopenie


Poruchy imunitního systému:
Méně časté: hypersenzitivní reakce včetně anafylaxe
Velmi vzácné: eozinofilní infiltrace jater

Psychiatrické poruchy:
Méně časté: abnormální sny včetně nočních můr, insomnie, somnambulismus, podrážděnost , úzkost,
agitovanost včetně agresivního chování nebo hostility, deprese, psychomotorická hyperaktivita
(zahrnující podrážděnost, neklid, tremor§ )
Vzácné: porucha pozornosti, porucha paměti, tik
Velmi vzácné: halucinace, desorientace, sebevražedné myšlenky a chování, obsedantně-kompulzivní
symptomy, dysfemie

Poruchy nervového systému:
Méně časté: závratě, ospalost, parestezie/hypoestezie, záchvat

Srdeční poruchy:
Vzácné: palpitace

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:
Méně časté: epistaxe
Velmi vzácné: Churg-Straussové syndrom (CSS) (viz bod 4.4), pulmonární eozinofilie

Gastrointestinální poruchy:
Časté: průjem2, nauzea2, zvraceníMéně časté: sucho v ústech, dyspepsie

Poruchy jater a žlučových cest:
Časté: zvýšená hladina sérových transamináz (ALT, AST)
Velmi vzácné: hepatitida (včetně cholestatického, hepatocelulárního a kombinovaného poškození
jater)

Poruchy kůže a podkožní tkáně:
Časté: vyrážkaMéně časté: modřiny, kopřivka, pruritus
Vzácné: angioedém
Velmi vzácné: erythema nodosum, erythema multiforme

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:

Méně časté: artralgie, myalgie včetně svalových křečí

Poruchy ledvin a močových cest
Méně časté: enuréza u dětí

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:
Časté: pyrexieMéně časté: astenie/únava, malátnost, edém

Tento nežádoucí účinek, hlášený jako velmi častý u pacientů, kterým byl podáván montelukast, byl
také hlášen jako velmi častý u pacientů, kteří dostávali placebo v klinických studiích.

Tento nežádoucí účinek, hlášený jako velmi častý u pacientů, kterým byl podáván montelukast, byl
také hlášen jako častý u pacientů, kteří dostávali placebo v klinických studiích.
§ Kategorie četnosti: vzácné

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek


4.9 Předávkování

Ve studiích s dospělými pacienty s chronickým astmatem byl montelukast podáván dospělým v
dávkách 200 mg/den po dobu 22 týdnů a v krátkodobých studiích 900 mg/den po dobu jednoho týdne
bez klinicky významných nežádoucích účinků.

Po uvedení přípravku na trh a v klinických studiích se objevily zprávy o akutním předávkování
montelukastem. Zahrnuty jsou zprávy o dospělých a dětech s dávkou větší než 1 000 mg (přibližně
61 mg/kg u 42měsíčního dítěte). Klinické a laboratorní nálezy byly ve shodě s profilem bezpečnosti u
dospělých a dětských pacientů. Ve většině zaznamenaných případů předávkování nebyly zjištěny
žádné nežádoucí účinky.

Symptomy předávkování
Nejčastěji se vyskytující nežádoucí účinky byly v souladu s profilem bezpečnosti montelukastu a
zahrnovaly bolest břicha, spavost, žízeň, bolest hlavy, zvracení a psychomotorickou hyperaktivitu.

Léčba předávkování

Nejsou k dispozici žádné specifické údaje ohledně léčby předávkování montelukastem. Není známo,
zda je montelukast možné eliminovat peritoneální dialýzou nebo hemodialýzou.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antagonista leukotrienových receptorů
ATC kód: R03DC
Mechanismus účinku
Cysteinylové leukotrieny (LTC4, LTD4, LTE4) jsou silné zánětlivé eikosanoidy uvolňované různými
buňkami, včetně žírných buněk a eosinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou na
cysteinyl-leukotrienové (CysLT) receptory. Receptor CysLT typu 1 (CysLT1) se nachází v dýchacích
cestách člověka (včetně buněk hladkého svalu dýchacích cest a makrofágů dýchacích cest) a na
dalších prozánětlivých buňkách (včetně eosinofilů a některých myeloidních kmenových buněk). Byla
zjištěna korelace mezi CysLT a patofyziologií astmatu a alergické rýmy. Při astmatu patří mezi
leukotrieny zprostředkované účinky bronchokonstrikce, sekrece hlenu, vaskulární permeabilita a
zmnožení eosinofilů. Při alergické rýmě se po expozici alergenu uvolňují CysLT z nosní sliznice
během reakce jak časné, tak i pozdní fáze, a souvisejí se symptomy alergické rýmy. Bylo zjištěno, že
intranazální expozice CysLT zvětšuje rezistenci nosní části dýchacích cest a zhoršuje příznaky
neprůchodnosti nosu.

Farmakodynamické účinky
Montelukast je sloučenina účinná po perorálním podání, která se váže s vysokou afinitou a selektivitou
na receptor CysLT1. V klinických studiích montelukast inhiboval bronchokonstrikci vyvolanou
inhalací LTD4 v dávkách nejvýše 5 mg. K bronchodilataci došlo během 2 hodin od perorálního
podání. Bronchodilatační efekt β-agonistů posiloval účinek vyvolaný montelukastem. Léčba
montelukastem inhibuje jak časnou, tak pozdní bronchokonstrikci vyvolanou antigenním testem.
Montelukast v porovnání s placebem snižoval množství eosinofilů v periferní krvi u dospělých a dětí.
Ve zvláštní studii léčba montelukastem významně snížila množství eosinofilů v dýchacích cestách
(měřeno ve sputu) a v periferní krvi za zlepšení klinické kontroly astmatu.

Klinická účinnost a bezpečnost
Ve studiích u dospělých montelukast v dávce 10 mg jednou denně významně zlepšil v porovnání s
placebem ranní jednosekundovou vitální kapacitu při usilovném výdechu - FEV1 (10,4 % oproti 2,7 %
v porovnání se stavem před léčbou), dopolední vrcholovou expirační průtokovou rychlost – PEFR
(24,5 l/min oproti 3,3 l/min v porovnání se stavem před léčbou) a významně snížil celkovou spotřebu
β-agonistů (-26,1 % oproti 4,6 % v porovnání se stavem před léčbou). Zlepšení v pacienty udávaném
hodnocení denních a nočních astmatických příznaků bylo významně větší než u placeba.

Studie u dospělých prokázaly schopnost montelukastu zvýšit klinický účinek inhalačních
kortikosteroidů (změna v % oproti stavu před léčbou u inhalačního beklometazonu a montelukastu
v porovnání s beklometazonem, co se týče FEV1: 5,43 % oproti 1,04 %, užití β -agonistů -8,70 %
oproti 2,64 %). Ve srovnání s inhalačním beklometazonem (200 μg dvakrát denně s použitím spaceru)
prokázal montelukast mnohem rychlejší počáteční odezvu, ačkoli během 12týdenní studie vykázal
beklometazon v průměru vyšší terapeutický efekt (změna v % oproti stavu před léčbou u montelukastu
v porovnání s beklometazonem, co se týče FEV1: 7,49 % oproti 13,3 %, užití β-agonistů -28,28 %
oproti -43,89 %). U vysokého procenta pacientů léčených montelukastem byla nicméně dosažena
podobná klinická odezva jako u beklometazonu (tj. 50 % pacientů léčených beklometazonem dosáhlo
11% nebo vyššího zlepšení FEV1 v porovnání se stavem před léčbou, přičemž přibližně 42 % pacientů
léčených montelukastem dosáhlo stejné odezvy).


U dospělých a dospívajících pacientů ve věku 15 a více let s astmatem a současně se sezónní
alergickou rýmou byla provedena klinická studie, která hodnotila účinek montelukastu při
symptomatické léčbě sezónní alergické rýmy. V této studii montelukast podávaný jednou denně v
dávce 10 mg prokázal statisticky významné zlepšení skóre denních symptomů rýmy v porovnání s
placebem. Skóre denních symptomů rýmy je průměrem skóre denních nosních symptomů (ucpání
nosu, výtok z nosu, svědění v nose a kýchání) a skóre nočních symptomů rýmy (ucpání nosu při
probuzení, potíže s usínáním a probouzení se v noci). Celkové hodnocení alergické rýmy pacienty a
lékaři se v porovnání s placebem signifikantně zlepšilo. Hodnocení antiastmatické účinnosti nebylo
primárním cílem této studie.

V 8týdenní studii u dětských pacientů ve věku od 6 do 14 let montelukast v dávce 5 mg denně v
porovnání s placebem signifikantně zlepšil respirační funkce (FEV1 – změna v porovnání se stavem
před léčbou 8,71 % oproti 4,16 %; změna dopoledního PEFR v porovnání se stavem před léčbou –
27,9 l/min oproti 17,8 l/min) a snížení potřeby β-agonistů „podle potřeby“ (-11,7 % oproti +8,2 % v
porovnání se stavem před léčbou).

Signifikantní snížení námahou indukované bronchokonstrikce (EIB) bylo prokázáno v 12týdenní
studii u dospělých (maximální pokles FEV1 22,33 % u montelukastu oproti 32,40 % u placeba, doba
nutná k zotavení a návratu k hodnotám FEV1 před léčbou 44,22 minut oproti 60,64 minut). Tento
účinek se neměnil během celých 12 týdnů trvání studie. Redukce EIB byla rovněž prokázána v
krátkodobé studii u dětských pacientů ve věku od 6 do 14 let (maximální pokles FEV1 18,27 % oproti
26,11 %, doba nutná k zotavení a návratu k hodnotám FEV1 před léčbou 17,76 minut oproti
27,98 minut). Účinek v obou studiích byl prokázán na konci intervalu s dávkováním jednou denně.

U astmatických pacientů citlivých na aspirin současné podávání inhalačních nebo perorálních
kortikosteroidů s montelukastem v porovnání s placebem signifikantně zlepšilo kontrolu astmatu
(FEV1 – změna v porovnání se stavem před léčbou 8,55 % oproti -1,74 % a snížení celkové potřeby β-
agonistů -27,78 % oproti 2,9 % v porovnání se stavem před léčbou).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Montelukast se po perorálním podání rychle vstřebává. Po podání tablet s obsahem 10 mg léčivé látky
bylo u dospělých na lačno dosaženo průměrné maximální plazmatické koncentrace (Cmax) za 3 hodiny
(Tmax) po podání. Průměrná biologická dostupnost po perorálním podání je 64 %. Obvyklá potrava
biologickou dostupnost po perorálním podání a Cmax neovlivňuje. Bezpečnost a účinnost byly
prokázány v klinických studiích, ve kterých se podávaly 10mg potahované tablety bez ohledu na dobu
požití jídla.

U žvýkacích tablet s obsahem 5 mg montelukastu byla u dospělých na lačno dosažena maximální
koncentrace (Cmax) za 2 hodiny po podání. Průměrná biologická dostupnost po perorálním podání je
73 % a podáním standardní stravy se snižuje na 63 %.

Distribuce
Montelukast je vázán z více než 99 % na plazmatické bílkoviny. Distribuční objem se za ustáleného
stavu pohybuje v průměru od 8 do 11 litrů. Studie na potkanech s radioaktivně značeným
montelukastem prokázaly, že látka přechází jen minimálně přes hematoencefalickou bariéru. Po
24 hodinách po podání byla i v ostatních tkáních koncentrace radioaktivně značeného materiálu
minimální.

Biotransformace
Montelukast je z velké části v organizmu metabolizován. Ve studiích, ve kterých byly dospělým a
dětem podávány dávky v terapeutickém rozmezí, nebyly plazmatické koncentrace metabolitů
montelukastu za ustáleného stavu detekovatelné.

Cytochrom P450 2C8 je hlavním enzymem v metabolismu montelukastu. Navíc se mohou v malé míře
podílet CYP 3A4 a 2C9, i když u itrakonazolu, který je inhibitorem CYP 3A4, bylo prokázáno, že
nemění farmakokinetické proměnné montelukastu u zdravých subjektů, které užívaly 10 mg
montelukastu denně.Na základě in vitro výsledků získaných na mikrozomech z lidských jater
terapeutické plazmatické koncentrace montelukastu neinhibují izoenzymy cytochromu P450 3A4,
2C9, 1A2, 2A6, 2C19 ani 2D6. Příspěvek metabolitů k léčebnému účinku montelukastu je minimální.

Eliminace
U dospělého zdravého jedince se plazmatická clearance montelukastu pohybuje okolo 45 ml/min. Po
perorálním podání radioaktivně značeného montelukastu bylo 86 % radioaktivity stanoveno v
5denních sběrech stolice a < 0,2 % v moči. Tyto poznatky spolu s údaji o biologické dostupnosti po
perorálním podání dokazují, že montelukast a jeho metabolity se vylučují téměř výhradně žlučí.

Individuální rozdíly u pacientů
U starších pacientů vyššího věku a pacienty s lehkou až středně těžkou jaterní insuficiencí není nutná
úprava dávkování. Klinická hodnocení přípravku u pacientů s ledvinnou insuficiencí nebyla
provedena. Protože se montelukast a jeho metabolity vylučují žlučí, nepředpokládá se u pacientů
s ledvinnou insuficiencí nutnost úpravy dávky. Údaje o farmakokinetice montelukastu u pacientů s
těžkou jaterní insuficiencí nejsou k dispozici (Child-Pugh skóre vyšší než 9).

Po vysokých dávkách montelukastu (20- až 60-násobek doporučené dávky pro dospělé) byl pozorován
pokles plazmatické koncentrace theofylinu. Tento účinek nebyl pozorován při doporučené dávce
10 mg denně.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ve studiích toxicity na zvířatech byly pozorovány malé biochemické změny sérových hladin ALT,
glukózy, fosforu a triglyceridů, které byly přechodné povahy. Příznaky toxicity u zvířat byly zvýšené
slinění, gastrointestinální příznaky, řídká stolice a dysbalance elektrolytů. Tyto příznaky se projevily
v dávkách odpovídajících více než 17-násobku systémové expozice u klinických dávek. U opic se
nežádoucí účinky objevily po dávkách od 150 mg/kg/den (více než 232-násobek systémové expozice u
klinických dávek). Ve studiích na zvířatech montelukast neovlivňoval fertilitu nebo reprodukci při
systémové expozici převyšující klinickou systémovou expozici více než 24krát. Ve fertilitní studii na
samicích potkanů byl při dávce 200 mg/kg/den (více než 69-násobek klinické systémové expozice)
pozorován mírný pokles tělesné hmotnosti mláďat. Ve studii na králících byl v porovnání s kontrolní
skupinou zvířat pozorován vyšší výskyt nekompletní osifikace při systémové expozici více než 24krát
vyšší než systémová expozice při klinické dávce. U potkanů nebyly abnormality pozorovány.
Montelukast překračuje placentární bariéru a vylučuje se u zvířat do mateřského mléka.

Po jednorázovém perorálním podání natrium- montelukastu myším a potkanům v dávce až
000 mg/kg (15 000 mg/ m2 u myší a 30 000 mg/m2 u potkanů), což byla nejvyšší zkoušená dávka,
nebylo pozorováno žádné úmrtí. Tato dávka odpovídá 25 000-násobku doporučené denní dávky u
člověka (při hmotnosti dospělého pacienta 50 kg).

Montelukast nebyl fototoxický u myší po expozici UVA, UVB nebo viditelného světla v dávkách až
500 mg/kg/den (přibližně více než 200-násobek systémové expozice).

U hlodavců nebyl montelukast ani mutagenní v in vitro a in vivo testech, ani tumorigenní.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety

Natrium-lauryl-sulfát
Monohydrát laktózy
Hyprolóza
Předbobtnalý škrob
Sodná sůl karboxymethylškrobu typu A
Magnesium-stearát

Potahová soustava Opadry 20A23676 žlutá
Hyprolóza
Hypromelóza
Oxid titaničitý (E171)
Žlutý oxid železitý (E172)
Červený oxid železitý (E172)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

36 měsíců

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání. Uchovávejte v
původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Al/Al blistr

Montelukast Teva, potahované tablety je dostupný v balení 7, 14, 15, 20, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 98, a
100 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Praha, Česká republika

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

14/420/08-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 23. 7. Datum posledního prodloužení: 28. 5.

10. DATUM REVIZE TEXTU


15. 12.