Montelukast stada

Ve studiích toxicity na zvířatech byly pozorovány menší sérové biochemické změny ALT, glukózy,
fosforu a triglyceridů, jež byly přechodné povahy. Projevy toxicity u zvířat představovaly
zvýšenou sekreci slin, gastrointestinální symptomy, řídkou stolici a iontovou nerovnováhu. K těmto
jevům docházelo při dávkách, které dávaly > 17násobek systémové expozice pozorované při
klinickém dávkování. U opic se nežádoucí účinky objevily při dávkách od 150 mg/kg/den (>
232násobek systémové expozice pozorované při klinické dávce).

Ve studiích na zvířatech montelukast při systémové expozici přesahující klinickou systémovou
expozici více než 24násobně neovlivňoval fertilitu ani reprodukční schopnosti. Ve studii samičí
plodnosti na potkanech v dávkách 200 mg/kg/den (> 69násobek klinické systémové expozice) byl
9/9
zaznamenán mírný pokles tělesné hmotnosti mláďat. Ve studiích na králících byla, v porovnání s
kontrolními zvířaty, při systémové expozici více než 24násobně přesahující klinickou systémovou
expozici pozorovanou při klinické dávce pozorována vyšší incidence nekompletní osifikace. U
potkanů nebyly pozorovány žádné abnormality. Bylo prokázáno, že montelukast prostupuje
placentární bariérou a je vylučován do mateřského mléka zvířat.

Po jedné perorální dávce sodné soli montelukastu v dávkách až 5 000 mg/kg u myší a potkanů (000 mg/m2 a 30 000 mg/m2 u myší respektive u potkanů), což byla nejvyšší testovaná dávka,
nedošlo k žádnému úhynu. Tato dávka je ekvivalentní 25 000násobku doporučené denní dávky
pro dospělé (vztaženo ke hmotnosti dospělého pacienta 50 kg).

Bylo zjištěno, že montelukast není pro myši při dávkách až 500 mg/kg/den (přibližně >
200násobek systémové expozice) fototoxický při UVA, UVB nebo viditelném světle.

Montelukast nebyl při in vitro a in vivo testech na hlodavcích ani mutagenní, ani karcinogenní.