Mitomycin medac

Bezpečnost a účinnost přípravku Mitomycin medac u dětí nebyla stanovena.
Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Mitomycin je určen pouze k injekci nebo infúzi do krevní cévy (intravenózní podání) nebo
k intravezikální instilaci po rozpuštění. Částečné použití je možné (platí pouze pro intravenózní podání
mitomycinu).

Intravenózní podání

Opatření, která je nutno učinit před zacházením s léčivým přípravkem nebo před jeho podáním
• Mitomycin medac se nesmí používat ve smíšených injekcích.
• Jiné injekční roztoky nebo infuzní roztoky musí být podávány samostatně.
• Je nezbytné injekci podávat intravenózně.



Intravezikální podání

Doporučuje se používat tento léčivý přípravek při jeho optimálním pH (močové pH > 6) a udržovat
koncentraci mitomycinu snížením příjmu tekutin před, během a po instilaci. Před instilací musí být
močový měchýř vyprázdněn. Mitomycin se aplikuje do močového měchýře pomocí katétru a při
nízkém tlaku. Délka individuální instilace má být 1–2 hodiny. Během tohoto období má mít roztok
dostatečný kontakt s celým slizničním povrchem močového měchýře. Proto je třeba pacienta co
nejvíce mobilizovat. Po 2 hodinách má pacient vymočit instilovaný roztok, nejlépe v poloze vsedě.

Návod k rekonstituci a naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• Kojení

Systémová terapie
Pancytopenie, izolovaná leukopenie nebo trombocytopenie, hemoragická diatéza a akutní infekce jsou
absolutní kontraindikace.

Restrikční nebo obstrukční poruchy plicní ventilace, porucha funkce ledvin, porucha funkce jater
a/nebo celkově špatný zdravotní stav jsou relativní kontraindikace. Časová souvislost s radioterapií
nebo jinými cytostatiky může být další kontraindikací.

Intravezikální terapie
Perforace stěny močového měchýře, cystitida

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Extravazace po systémovém podání

Je nezbytné, aby byla injekce podána intravenózně. Pokud je léčivý přípravek podán perivazálně,
nastává rozsáhlá nekróza v postižené oblasti. Pro zabránění nekróze platí následující doporučení:
• Vždy podávejte injekci do velkých žil na pažích.
• Nepodávejte injekci přímo intravenózně, ale spíše do linky v rámci zabezpečené a dobře
fungující infuze.
• Před odstraněním kanyly po podání do centrální žíly ji propláchněte po dobu několika minut
pomocí infuze, aby se uvolnil veškerý zbývající mitomycin.

Pokud dojde k extravazaci, doporučuje se okamžité lokální použití dimethylsulfoxidu (DMSO 99%),
opakované každých 4–8 hodin, a také použití suchých, studených obkladů. V počáteční fázi (do
72 hodin) je třeba se poradit s (plastickým) chirurgem. Systémová injekce 200 mg vitaminu B6 může
mít určitý přínos při podpoře opětovného růstu poškozených tkání.

Extravazace po intravezikálním podání

Příznaky extravazace po intravezikálním podání mitomycinu se mohou objevit hned po aplikaci nebo
o několik týdnů či měsíců později. Nemusí být jasné, zda k extravazaci došlo v důsledku
nepozorované perforace, ztenčené muscularis propria nebo zda nebyl léčivý přípravek podán správně.
První příznaky se projevují jako pánevní nebo břišní bolest, která je refrakterní vůči jednoduché
analgezii. Ve většině případů byla jako důsledek extravazace pozorována nekróza (tukové) tkáně
v okolní oblasti. Hlášena byla rovněž perforace močového měchýře nebo rozvoj píštěle a/nebo abscesu
(viz bod 4.8).
Lékaři proto mají zvážit možnost extravazace, pokud si pacient stěžuje na bolest pánve nebo břicha,
aby se předešlo závažným následkům.



Obecné zásady hygieny pro pacienta po instilaci
Po močení se doporučuje umýt si ruce a oblast genitálií. To platí zejména pro první močení po podání
mitomycinu. Mitomycin je mutagenní a potenciálně kancerogenní látka pro člověka. Je třeba zabránit
styku s kůží a sliznicemi.

Pokud se vyskytne cystitida, má být podána symptomatická léčba lokálními antiflogistiky a
analgetiky. Ve většině případů lze v léčbě mitomycinem pokračovat, v případě potřeby ve snížené
dávce. Byly hlášeny ojedinělé případy alergické (eozinofilní) cystitidy, které vyžadovaly přerušení
terapie (viz bod 4.8).

Starší pacienti
U starších pacientů se často vyskytuje snížení fyziologických funkcí a útlum kostní dřeně, což může
být déletrvající, proto je u této skupiny pacientů nutno mitomycin podávat se zvláštní opatrností a za
pečlivého sledování pacientova stavu.

Toxicita pro kostní dřeň
Vzhledem k toxickým účinkům mitomycinu na kostní dřeň se musí jiné modality myelotoxické terapie
(zejména jiná cytostatika, ozařování) podávat se zvláštní opatrností, aby se minimalizovalo riziko
aditivní myelosuprese.

Dlouhodobá terapie může vést ke kumulativní toxicitě na kostní dřeň. Útlum kostní dřeně se může
projevit pouze až s odstupem, v nejvyšší míře se projevuje po 4 – 6 týdnech, akumuluje se po
prodlouženém používání, a proto často vyžaduje individuální úpravu dávky.

U pacientů současně léčených intravenózně mitomycinem a jinými cytostatiky byl hlášen výskyt
akutní leukémie (v některých případech po preleukemické fázi) a myelodysplastického syndromu.

V případě výskytu plicních příznaků, které nelze připsat základnímu onemocnění, je nutno léčbu
okamžitě zastavit. Plicní toxicitu lze dobře léčit steroidy.

Léčba má být také okamžitě zastavena, pokud jsou přítomny příznaky hemolýzy nebo známky renální
dysfunkce (nefrotoxicita). Výskyt hemolyticko-uremického syndromu (HUS: ireverzibilní renální
selhání, mikroangiopatická hemolytická anémie [syndrom MAHA] a trombocytopenie) je často
fatální.

Při intravenózních dávkách > 30 mg mitomycinu/m² tělesného povrchu byla pozorována
mikroangiopatická hemolytická anémie. Doporučuje se pečlivé sledování renálních funkcí. Dosud
nebyly po intravezikálním podání mitomycinu pozorovány žádné případy MAHA.

Nové nálezy naznačují, že k odstranění imunitních komplexů, které podle všeho hrají významnou roli
v nástupu příznaků, může být vhodný terapeutický pokus za použití imunoadsorpce s kolonami
obsahujícími stafylokokový protein A.

Doporučené kontroly a bezpečnostní opatření v případě intravenózního podání:

Před zahájením léčby
• Úplný krevní obraz
• Vyšetření funkce plic, existuje-li podezření na existující plicní dysfunkci
• Vyšetření funkce ledvin za účelem vyloučit renální insuficienci
• Vyšetření funkce jater za účelem vyloučit jaterní insuficienci

Během léčby
• Pravidelné sledování krevního obrazu
• Pečlivé sledování funkce ledvin