Minara

Cinakalcet neměl teratogenní účinky na králíky, kterým byl podáván 0,4násobek (na podkladě AUC)
maximální dávky pro člověka (180 mg denně). U potkanů nevyvolal teratogenní účinky 4,4násobek
(na podkladě AUC) maximální dávky užívané pro sekundární hyperparatyreózu. Nebyly zjištěny
žádné účinky na fertilitu obou pohlaví při podávání až 4násobku maximální dávky pro člověka –
180 mg/den (bezpečný limit pro malou skupinu pacientů užívajících maximální klinickou dávku
360 mg denně by byl přibližně poloviční ve srovnání s výše uvedenou podanou dávkou).


U březích potkaních samic byl při nejvyšších dávkách pozorován mírný pokles tělesné hmotnosti a
příjmu potravy. Pokles váhy plodu byl zjištěn u těchto samic při dávkách vyvolávajících těžkou
hypokalcemii. Bylo prokázáno, že cinakalcet prochází placentární bariérou u králíků.

Nebyl zjištěn žádný genotoxický nebo karcinogenní potenciál cinakalcetu. Bezpečné hranice podle
toxikologických studií jsou úzké kvůli hypokalcemii, která byla pozorována u zvířat a která limituje
dávku. Ve studiích na hlodavcích, zaměřených na vliv opakovaně podávané dávky na toxicitu a
karcinogenitu, byl pozorován výskyt katarakty a zakalení čočky. Tento jev však nebyl zaznamenán ve
studiích provedených se psy ani s opicemi a nebyl pozorován ani v humánních klinických studiích,
kde patřil možný vznik katarakty ke sledovaným parametrům. Je známo, že katarakta se může
vyskytnout u hlodavců jako následek hypokalcemie.

Ve studiích in vitro byly zjištěny hodnoty IC50 pro serotoninový přenašeč 7krát vyšší a pro KATP
kanály 12krát vyšší než EC50 pro kalciový receptor získaná za stejných experimentálních podmínek.
Klinický význam není znám, avšak možnost účinku cinakalcetu na tyto sekundární cíle nelze zcela
vyloučit.

Ve studiích toxicity na mladých psech byly pozorovány třes jako následek snížení kalcia v séru,
zvracení, snížení a zvýšení tělesné hmotnosti, snížený počet erytrocytů, mírné snížení parametrů
kostní denzitometrie, reverzibilní rozšíření růstových destiček dlouhých kostí a histologické změny
lymfatických uzlin (omezené na hrudní dutinu a připisované chronickému zvracení). Všechny tyto
účinky byly pozorovány při systémové expozici, na bázi AUC, odpovídající přibližně expozici
pacientů maximální dávce pro léčbu sekundární HPT.