Micalcet

Cinakalcet neměl teratogenní účinky na králíky, kterým byl podáván 0,4násobek (na podkladě AUC)
maximální dávky pro člověka (180 mg denně). U potkanů nevyvolal teratogenní účinky 4,4násobek (na
podkladě AUC) maximální dávky užívané pro sekundární hyperparatyreózu. Nebyly zjištěny žádné účinky na
fertilitu obou pohlaví při podávání až 4násobku maximální dávky pro člověka -180 mg/den (bezpečný limit
pro malou skupinu pacientů užívajících maximální klinickou dávku 360 mg denně by byl přibližně poloviční
ve srovnání s výše uvedenou podanou dávkou).

U březích potkaních samic byl při nejvyšších dávkách pozorován mírný pokles tělesné hmotnosti a
příjmu potravy. Pokles váhy plodu byl zjištěn u těchto samic při dávkách vyvolávajících těžkou
hypokalcemii. Bylo prokázáno, že cinakalcet prochází placentární bariérou u králíků.

Nebyl zjištěn žádný genotoxický nebo karcinogenní potenciál cinakalcetu. Bezpečné hranice podle
toxikologických studií jsou úzké kvůli hypokalcemii, která byla pozorována u zvířat a která limituje
dávku. Ve studiích s hlodavci, zaměřených na vliv opakovaně podávané dávky na toxicitu a
karcinogenicitu, byl pozorován výskyt katarakty a zakalení čočky. Tento jev však nebyl zaznamenán ve
studiích provedených se psy ani s opicemi a nebyl pozorován ani v humánních klinických studiích, kde
patřil možný vznik katarakty ke sledovaným parametrům. Je známo, že katarakty se mohou vyskytnout u
hlodavců jako následek hypokalcemie.

Ve studiích in vitro byly zjištěny hodnoty IC50 pro serotoninový přenašeč 7krát vyšší a pro KATP
kanály 12krát vyšší než EC50 pro kalciový receptor získaná za stejných experimentálních podmínek.
Klinický význam není znám, avšak možnost účinku cinakalcetu na tyto sekundární cíle nelze zcela
vyloučit.
Ve studiích toxicity u mladých psů byl pozorován třes v důsledku snížení kalcia v séru, zvracení, snížení
nebo zvýšení tělesné hmotnosti, snížený počet červených krvinek, mírné snížení parametrů kostní
denzitometrie, reverzibilní rozšíření růstových destiček dlouhých kostí a histologické změny lymfatických
uzlin (omezené na hrudní dutinu a připisované chronickému zvracení). Všechny tyto účinky byly
pozorovány při systémové expozici na základě vyhodnocení AUC, které bylo přibližně stejné jako u
expozice pacientů maximální dávce u sekundární HPT.