Labetalol s.a.l.f.
Beta-blokátory mají negativní inotropní účinek, ale neovlivňují pozitivní inotropní účinek digoxinu.
Náhlé krvácení
Během anestezie může labetalol maskovat kompenzační fyziologické reakce na náhlé krvácení
(tachykardie a vazokonstrikce). Krevní ztráty a udržovaný objem krve proto musí být pečlivě sledovány.
Administrace
Doporučuje se monitorování krevního tlaku a srdeční frekvence po injekci a během infuze. U většiny
pacientů dochází k mírnému snížení srdeční frekvence. Těžká bradykardie je neobvyklá, ale lze ji upravit
podáním atropinu v dávce 1 až 2 mg intravenózně.
Je třeba sledovat respirační funkce, zejména u pacientů se známou poruchou.
Po snížení krevního tlaku na odpovídající úroveň bolusovou injekcí nebo infuzí, léčba by měla být
nahrazena udržovací léčbou tabletami labetalolu v počáteční dávce 100 mg dvakrát denně. Injekce
labetalolu byla podávána pacientům s nekontrolovanou hypertenzí, kteří již dostávali jiná
antihypertenziva včetně beta-blokátorů, bez vedlejších účinků.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a další interakce
Hypotenzní účinek labetalolu může být snížen, pokud se používá v kombinaci s inhibitory syntézy
prostaglandinů (NSAID). Proto může být nutné upravit dávkování. Může dojít k interakci s jinými
antihypertenzivy.
Labetalol fluoreskuje v alkalických roztocích při excitační vlnové délce 334 nanometrů
a při fluorescenční vlnové délce 412 nanometrů, a proto může při analýze interagovat s některými
fluorescenčními látkami, včetně katecholaminů.
Přítomnost metabolitů labetalolu v moči může vést ke stanovení falešně zvýšených hladin hladiny
katecholaminů v moči, metanefrinu, normetanefrinu a kyseliny vanilmandlové, pokud jsou
měřeny pomocí fluorimetrické nebo fotometrické metody. U pacientů s podezřením na feochromocytom
a léčených labetalol-hydrochloridem by měla být použita specifická metoda pro stanovení hladiny
katecholaminů, např. vysoce výkonná kapalinová chromatografie s extrakcí na pevné fázi.
Bylo prokázáno, že labetalol snižuje vychytávání radioizotopů metajodobenzylguanidinu (MIBG).
Při interpretaci výsledků scintigrafie MIBG je proto třeba postupovat opatrně.
Současné podávání labetalolu a adrenalinu může vést k bradykardii a hypertenzi (viz. bod 4.4 Zvláštní
upozornění a opatření pro použití).
Opatrnosti je třeba, pokud je labetalol používán současně s antiarytmiky třídy 1 nebo s antagonisty
vápníku typu verapamilu.
Zvýšené riziko deprese myokardu v kombinaci s antiarytmiky I. třídy (např. disopyramid a chinidin)
a amiodaron (antiarytmika třídy II).
Riziko výrazné bradykardie a hypotenze v kombinaci s antagonisty vápníku s negativním inotropním
účinkem (např. verapamil, diltiazem), zejména u pacientů s poruchou funkce komor a/nebo poruchy
vedení. Při přechodu z antagonisty vápníku na beta-blokátor nebo naopak by měla být zahájena nová
intravenózní léčba až po uplynutí nejméně 48 hodin od podání předchozí léčby.
Současná léčba antagonisty vápníku, které jsou deriváty dihydropyridinu (např. nifedipinem) může
zvýšit riziko hypotenze a může vést k srdečnímu selhání u pacientů s latentní kardiální insuficiencí.
Digitalisové glykosidy v kombinaci s beta-blokátory mohou prodloužit atrioventrikulární dobu vedení.
Labetalol může zvýšit účinek digoxinu na snížení frekvence stahů komor.
Beta-blokátory, zejména neselektivní beta-blokátory, mohou zvýšit riziko hypoglykémie u diabetických
pacientů a maskovat příznaky hypoglykémie, jako je tachykardie a třes. Mohou zpozdit normalizaci
hladiny glukózy v krvi po hypoglykémii vyvolané inzulínem. Může být nutná úprava dávek perorálních
antidiabetik a inzulínu.
Při celkové anestezii pacientů užívajících beta-blokátory je třeba dbát zvýšené opatrnosti. Beta-
blokátory snižují riziko arytmií během anestezie, ale mohou vést ke snížení reflexní tachykardie a zvýšit
riziko hypotenze během anestezie. Jako anestetikum se doporučuje přípravek s co nejnižším stupněm
negativně inotropního účinku. Srdeční funkce musí být pečlivě monitorována a bradykardie způsobená
vagovou dominancí by měla být korigována intravenózním podáním atropinu 1-2 mg intravenózně
(vysazení před operací, viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání).
Vysazení betablokátorů i klonidinu u pacientů užívajících oba přípravky současně musí být provedeno
postupně. Beta-blokátory musí být vysazeny několik dní před vysazením klonidinu. Je to proto, aby
se snížila možná rebound hypertenzní krize, která je důsledkem vysazení klonidinu. Při přechodu
z klonidinu na beta-blokátor je důležité vysadit klonidin postupně a zahájit léčbu betablokátorem
několik dní po vysazení klonidinu.
Současná léčba inhibitory cholinesterázy může zvýšit riziko bradykardie.
Souběžná léčba stimulačními adrenergními stimulátory může zvýšit riziko hypertenze (např.
fenylpropanolamin a adrenalin), zatímco souběžná léčba beta stimulujícími adrenergiky vede
ke vzájemnému snížení účinku (antidotující účinek).
Současné užívání ergotaminových derivátů může u některých pacientů zvýšit riziko vazospastických
reakcí.
Bylo prokázáno, že labetalol zvyšuje biologickou dostupnost imipraminu o více než 50 %
prostřednictvím inhibice jeho 2-hydroxylace. Labetalol v kombinaci s imipraminem může zvýšit
účinek imipraminu. Současné užívání tricyklických antidepresiv může zvýšit výskyt třesu.
Labetalol může zesilovat hypotenzní účinek těkavých anestetik.
Ke zvýšené hypotenzi může dojít v případě současného užívání např. nitrátů, antipsychotik
(fenothiazinových derivátů, jako je chloropromazin), jiných antipsychotik a antidepresiv.