Kartesada

V běžných bezpečnostních farmakologických studiích na zvířatech byl pregabalin v klinicky
odpovídajících dávkách dobře tolerován. Ve studiích toxicity po opakovaném podání dávek
potkanům a opicím byly pozorovány účinky na CNS, zahrnující sníženou aktivitu, zvýšenou
aktivitu a ataxii. Při dlouhodobé expozici pregabalinu na hladinách 5x vyšších, než jsou průměrné
hladiny u lidí při podávání maximální doporučené klinické dávky, byl pozorován vyšší výskyt
atrofie sítnice, kterou je často možné vidět u starších potkanů albínů.

Pregabalin nebyl teratogenní u myší, potkanů a králíků. Pregabalin přivodil fetální toxicitu u
potkanů a králíků pouze při jejich vystavení dávkám prokazatelně vyšším, než je expozice u
člověka. Ve studiích prenatální a postnatální toxicity způsobil pregabalin vývojovou toxicitu u
potomků potkanů vystavených dávkám >2x vyšším, než je maximální doporučená expozice u
člověka.

Pouze při expozicích výrazně vyšších, než terapeutických byly pozorovány nežádoucí účinky na
fertilitu samců i samic potkanů. Nežádoucí účinky na samčí reprodukční orgány a parametry
spermií byly reverzibilní a objevovaly se pouze při expozicích výrazně vyšších než terapeutických,

nebo souvisely se spontánním degenerativním procesem samčích reprodukčních orgánů u potkanů.
Proto jsou tyto účinky považovány za klinicky málo nebo vůbec relevantní.

Na základě výsledků baterie testů in vitro a in vivo nebyla zjištěna genotoxicita pregabalinu.

Proběhly dvouleté studie kancerogenity na potkanech a myších. U potkanů nebyly pozorovány
tumory při expozici až 24x vyšší, než je průměrná expozice u člověka při maximální doporučené
klinické dávce 600 mg za den. U myší nebyla zaznamenána zvýšená incidence tumorů při
expozicích obdobných průměrné expozici člověka, ale při vyšších expozicích byla pozorována
zvýšená incidence hemangiosarkomu. Nongenotoxický mechanizmus vytváření tumorů
vyvolaných pregabalinem u myší zahrnuje změny krevních destiček a s tím související proliferaci
endoteliálních buněk. Tyto změny krevních destiček se podle krátkodobých nebo limitovaných
dlouhodobých klinických údajů u potkanů nebo člověka nevyskytovaly. Není důkaz, který by
nasvědčoval možnému riziku pro člověka.

U mláďat potkanů se typ toxicity kvalitativně neliší od toxicity pozorované u dospělých zvířat.
Mláďata potkanů jsou však citlivější. Při terapeutických expozicích pregabalinu byly přítomny
klinické známky hyperaktivity CNS a bruxismus a určité změny růstu (přechodné potlačení
přibývání na váze).
Účinky na cyklus říje byly pozorovány při 5x vyšších dávkách, než jsou terapeutické dávky u
člověka.
U mláďat potkanů byla pozorována 1-2 týdny po expozici vyšší než dvojnásobné terapeutické
dávky pro člověka snížená akustická úleková odpověď. Devět týdnů po expozici nebyl tento účinek
dále pozorován.