Jinarc

Bezpečnost a účinnost tolvaptanu u dětí a dospívajících nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné
žádné údaje. Tolvaptan se v pediatrické věkové skupině nedoporučuje.

Způsob podání

Perorální podání.
Tablety se musí polykat bez žvýkání a se sklenicí vody.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 nebo
benzazepin, případně deriváty benzazepinu • Zvýšené hodnoty jaterních enzymů a/nebo známky či příznaky poruchy jater před zahájením
léčby, kteří splňují požadavky na trvalé vysazení tolvaptanu • Anurie.
• Hypovolémie.
• Hypernatrémie.
• Pacienti, kteří nedokáží vnímat či reagovat na žízeň.
• Těhotenství • Kojení
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Jaterní toxicita na podkladě idiosynkratické reakce

Tolvaptan byl spojován s idiosynkratickými zvýšeními alaninaminotransferázy a
aspartátaminotransferázy bilirubinu
Po uvedení tolvaptanu na trh bylo při léčbě PCHLAD hlášeno akutní jaterní selhání vyžadující
transplantaci jater.

V dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných klinických studiích u pacientů s PCHLAD byla doba
nástupu hepatocelulární poruchy zahájení léčby a tyto nárůsty byly reverzibilní, kdy se ALT vrátila na úroveň < 3 × ULN během 1 až
měsíců. Přestože tato souběžná zvýšení byla zvratná při neprodleném vysazení tolvaptanu,
představují možnost závažné poruchy funkce jater. Podobné změny u jiných léčivých přípravků byly
spojovány s možností způsobit nevratné a potenciálně život ohrožující poruchy funkce jater 4.8
Předepisující lékaři musí plně dodržovat dále vyžadovaná bezpečnostní opatření.

V zájmu zmírnění rizika významné a/nebo nezvratné poruchy jater se vyžaduje před zahájením
podávání přípravku Jinarc provedení krevních testů jaterních transamináz a bilirubinu, které se
průběžně provádí měsíčně po 18 měsíců a poté v pravidelných 3měsíčních intervalech. Doporučuje se
souběžné sledování kvůli příznakům, které mohou indikovat poruchu funkce jater anorexie, nauzea, dyskomfort v pravé horní části břicha, zvracení, horečka, vyrážka, pruritus, tmavá
moč nebo žloutenka
Pokud pacient vykazuje abnormální hladiny ALT, AST nebo BT před zahájením léčby, které splňují
kritéria pro permanentní vysazení případě abnormálních výchozích hladin pod limity pro trvalé vysazení lze léčbu zahájit pouze v
případě, že potenciální prospěch z léčby převáží nad potenciálními riziky a testování funkce jater musí
pokračovat s vyšší frekvencí. Doporučuje se odborná konzultace s hepatologem.

Během prvních 18 měsíců léčby lze přípravek Jinarc poskytnout pouze pacientům, jejichž lékař
stanovil, že funkce jater podporuje pokračující léčbu.

Při nástupu příznaků nebo známek odpovídajících poruše funkce jater nebo při detekci abnormálního a
klinicky významného zvýšení ALT nebo AST během léčby se musí podávání přípravku Jinarc
neprodleně přerušit a musí se co nejdříve zopakovat testy včetně stanovení ALT, AST, BT a alkalické
fosfatázy pokračovat se zvýšenou frekvencí, dokud se příznaky/známky/laboratorní abnormality nestabilizují
nebo nevyřeší; pak lze v takové době podávání přípravku Jinarc znovu zahájit.

Současná klinická praxe naznačuje, že se terapie přípravkem Jinarc má přerušit po potvrzení
udržované nebo narůstající hladiny transamináz a trvale vysadit, pokud přetrvávají významné nárůsty
a/nebo klinické příznaky poruchy jater.

Doporučené pokyny pro trvalé vysazení zahrnují:
• ALT nebo AST > 8krát ULN
• ALT nebo AST > 5krát ULN po déle než 2 týdny
• ALT nebo AST > 3krát ULN a [INR] > 1,5• ALT nebo AST > 3krát ULN s přetrvávajícími příznaky poruchy jater uvedenými shora.

Pokud hladiny ALT a AST zůstanou pod 3násobkem ULN, lze v léčbě přípravkem Jinarc opatrně
pokračovat za častého sledování při stejných nebo nižších dávkách, když se bude zdát, že se u
některých pacientů hladiny transaminázy stabilizují během pokračující terapie.

Přístup k vodě

Tolvaptan může způsobit nežádoucí účinky týkající se ztráty vody, jako jsou žízeň, polyurie, nykturie
a polakisurie mít možnost vypít dostatečná množství těchto tekutin vodu nebo jiné vodné tekutiny při první známce žízně, aby nedošlo k nadměrné žízni či dehydrataci.

Navíc musí pacienti vypít před usnutím 1 až 2 sklenice tekutiny, bez ohledu na vnímání žízně a
doplňovat tekutiny přes noc při každé epizodě nykturie.

Dehydratace

Objemový stav se musí u pacientů užívajících tolvaptan sledovat, protože léčba tolvaptanem může
vést k závažné dehydrataci, což znamená rizikový faktor pro renální dysfunkci. Doporučuje se zajistit
přesné monitorování tělesné hmotnosti. Její postupný pokles by mohl být časným signálem rostoucí
dehydratace. Pokud bude dehydratace patrná, přijměte odpovídající opatření, která mohou zahrnovat i
nezbytné přerušení nebo snížení dávky tolvaptanu a zvýšení příjmu tekutin. Zvláštní pozornost je
nutné věnovat pacientům s onemocněními, která zhoršují vhodný příjem tekutin nebo kteří jsou ve
zvýšené míře ohrožení ztrátou vody, např. v případě zvracení nebo průjem.

Obstrukce v odtoku moči

Odtok moči musí být zajištěn. Pacienti s částečkou obstrukcí v odtoku moči, například pacienti s
hypertrofií prostaty nebo zhoršením mikce mají zvýšené riziko vzniku akutní retence.

Rovnováha tekutin a elektrolytů

U všech pacientů se musí sledovat stav tekutin a elektrolytů. Podávání tolvaptanu vyvolává silnou
akvarézu a může způsobit dehydrataci, dále zvyšuje sérový obsah sodíku kontraindikováno u pacientů s hypernatrémií a po ní musí vyšetřit sérový kreatinin, elektrolyty a příznaky nerovnováhy elektrolytů mdloby, palpitace, zmatenost, slabost, nestabilita chůze, hyperreflexie, křeče, komanedochází k dehydrataci.

Během dlouhodobé léčby se musí elektrolyty sledovat nejméně jednou za tři měsíce.

Abnormální hodnoty sérového sodíku

Před zahájením léčby tolvaptanem se musí korigovat již dříve existující sodíkové abnormality

Anafylaxe

Po uvedení přípravku na trh byla po podání tolvaptanu velmi vzácně hlášena anafylaxe anafylaktického šoku a generalizované vyrážkytolvaptanu. Pacienti musí být během léčby pečlivě monitorováni. U pacientů se známými
hypersenzitivními reakcemi na benzazepiny nebo deriváty benzazepinu fenoldopam-mesilát nebo mirtazapinbod 4.3
Pokud se vyskytne anafylaktická reakce nebo jiné závažné alergické reakce, podávání tolvaptanu se
musí okamžitě zastavit a musí se zahájit příslušná terapie. Protože je hypersenzitivita kontraindikací
alergických reakcích.

Diabetes mellitus

Diabetici se zvýšenou koncentrací glukózy Toto onemocnění se musí vyloučit před léčbou tolvaptanem a po ní.

Tolvaptan může způsobit hyperglykémii opatrně. Zvláště to platí u pacientů s neadekvátně kontrolovaným diabetem II. typu.

Zvýšení obsahu kyseliny močové

Známým účinkem tolvaptanu je snížená clearance kyseliny močové ledvinami. Ve dvojitě zaslepené,
placebem kontrolované klinické studii pacientů s PCHLAD bylo hlášeno potenciálně klinicky
významné zvýšení kyseliny močové hlášeny častěji u pacientů léčených tolvaptanem zvýšené používání allopurinolu a jiných léčivých přípravků používaných k léčbě dny. Účinky na
sérovou kyselinu močovou lze připsat na vrub reverzibilním renálním hemodynamickým změnám,
které nastávají jako odpověď na účinky tolvaptanu na osmolalitu moči a mohou být klinicky
relevantní. Nicméně příhody zvýšeného obsahu kyseliny močové a/nebo dny nebyly závažné a
nezpůsobovaly přerušení terapie ve dvojitě zaslepené placebem kontrolované klinické studii. Před
zahájením léčby přípravkem Jinarc je rovněž nutné vyhodnotit koncentrace kyseliny močové a rovněž
i během léčby na základě symptomů, jak je indikováno.

Účinek tolvaptanu na rychlost glomerulární filtrace
V klinických studiích PCHLAD byla pozorována reverzibilní redukce GFR při zahájení léčby
tolvaptanem.

Chronické onemocnění ledvin

Omezené údaje o bezpečnosti a účinnosti přípravku Jinarc jsou k dispozici od pacientů s CKD
pozdního stadia 4 stadia 5. Tolvaptan je třeba vysadit, pokud renální nedostatečnost progreduje do stadia 5.
Laktóza

Přípravek Jinarc obsahuje laktózu jako pomocnou látku. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s
intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají
tento přípravek užívat.