Isolyte

Farmakoterapeutická skupina: Elektrolyty, ATC kód: B05BB
Přípravek Isolyte je izotonický roztok elektrolytů. Složky přípravku Isolyte a jejich koncentrace jsou
navrženy tak, aby odpovídaly plazmě. Přípravek se užívá k úpravě poruch rovnováhy elektrolytů v
séru a acidobazické rovnováhy. Elektrolyty se podávají za účelem dosažení nebo udržení
normálních osmotických podmínek jak v extracelulárním, tak v intracelulárním prostoru. Acetát je
metabolizován na bikarbonát v játrech a v extrahepatálních tkáních (např. ve svalech a v periferních
tkáních) a má mírný alkalizující účinek. Vzhledem k množství metabolizovatelných aniontů je
přípravek Isolyte vhodný pro pacienty se sklonem k acidóze.

Farmakologie intravenózně podávaných infuzních roztoků podobného složení je známa
z dlouhodobého používání v klinické a urgentní medicíně.

Farmakodynamické vlastnosti tohoto roztoku jsou dány farmakodynamickými vlastnostmi jeho
složek (vody, sodíku, draslíku, hořčíku, acetátu a chloridu). Hlavním účinkem přípravku Isolyte je
expanze extracelulárního prostoru včetně intersticiální a intravaskulární tekutiny.

Ionty, jako je sodík, pronikají skrze buněčnou membránu za využití různých transportních
mechanismů, mezi které patří sodíková pumpa (Na+/K+ - ATPáza). Sodík hraje významnou roli
v neurotransmisi a srdeční elektrofyziologii.

Draslík je nezbytný pro mnoho metabolických a fyziologických procesů včetně nervového přenosu,
svalových stahů a acidobazické regulace. Normální koncentrace draslíku v plazmě je přibližně 3,až 5,0 mmol/l. Draslík je převážně intracelulární kation, který se nachází zejména ve svalech. Pouze
přibližně 2 % draslíku jsou přítomna v extracelulární tekutině. Vstup draslíku do buněk a jeho
retence proti koncentračnímu spádu vyžaduje aktivní transport prostřednictvím Na+/K+ - ATPázy.

Chlorid je převážně extracelulární anion, který je v nízké koncentraci přítomen v kostech a ve
vysoké koncentraci v některých složkách pojivové tkáně, např. v kolagenu. Intracelulární
koncentrace chloridu je vysoká v červených krvinkách a v žaludeční sliznici. Rovnováha aniontů a
kationtů je regulována ledvinami. Reabsorpce chloridu obvykle následuje reabsorpci sodíku.

Hořčík je aktivátorem četných enzymatických systémů a jako takový má obecný význam pro
metabolické funkce. Podílí se na metabolismu sacharidů a tuků, syntéze bílkovin, membránovém
transportu a integritě membrán. Nervový přenos a svalová kontraktilita jsou na hořčíku závislé.