Hetlioz

Farmakokinetika tasimelteonu je lineární u dávek v rozsahu od 3 do 300 mg denní dávky
Absorpce

Vrcholová koncentrace nalačno. Průměrná absolutní perorální biologická dostupnost tasimelteonu je 38%.

Při podání s jídlem s vysokým obsahem tuku byla hodnota Cmax tasimelteonu o 44 % nižší než při podání
nalačno a medián Tmax byl opožděn o přibližně 1,75 hodiny. Tasimelteon proto má být užíván nalačno;
pokud pacienti požijí jídlo s vysokým obsahem tuku, doporučuje se vyčkat před užitím tasimelteonu
minimálně 2 hodiny.

Distribuce

Zdánlivý perorální objem distribuce tasimelteonu v ustáleném stavu u mladých zdravých subjektů je
přibližně 59 - 126 litrů. V terapeutických koncentracích je tasimelteon z přibližně 88,6–90,1 % vázán na
proteiny.

Biotransformace

Tasimelteon se extenzivně metabolizuje. Metabolismus tasimelteonu představuje primárně oxidace na více
místech a oxidativní dealkylace vedoucí k otevření dihydrofuranového kruhu, což je následováno další
oxidací a tvorbou karboxylové kyseliny. CYP1A2 zjištěno, že se podílejí na metabolismu tasimelteonu. CYP2C9 k metabolismu tasimelteonu. Clearance tasimelteonu se nezdá být ovlivněná polymorfismem u těchto
enzymů.

Hlavní metabolickou cestou fáze II je fenolická glukuronidace.

Významné metabolity měly 13krát nižší nebo ještě nižší aktivitu na melatoninových receptorech než
tasimelteon.

Eliminace

Po perorálním podání radioaktivně značeného tasimelteonu bylo 80 % celkové radioaktivity vyloučeno v
moči a přibližně 4 % ve stolici, což odpovídá výtěžnosti vyloučeno v moči ve formě výchozí sloučeniny.

Pozorovaný průměrný poločas eliminace tasimelteonu je 1,3 ± 0,4 hodiny. Průměrný konečný poločas
eliminace ± standardní odchylka hlavních metabolitů se pohybují v rozmezí 1,3±0,5 až 3,7±2,2.

Opakované dávkování tasimelteonu jednou denně nevede ke změnám farmakokinetických parametrů nebo
významnému akumulaci tasimelteonu.

Zvláštní populace

Starší lidé
U starších subjektů se expozice tasimelteonu v porovnání s mladšími dospělými zvyšuje přibližně dvakrát.
Vzhledem k celkové variabilitě tasimelteonu mezi subjekty nemá tento vzestup klinický význam a není
doporučena úprava dávky.

Pohlaví
Průměrná celková expozice tasimelteonu je přibližně 1,6krát vyšší u žen než u subjektů mužského pohlaví.
Vzhledem k celkové variabilitě tasimelteonu mezi subjekty nemá tento vzestup klinický význam a není
doporučena úprava dávky.

Rasa
Rasa neovlivňuje zdánlivou clearance tasimelteonu.

Porucha funkce jater
Farmakokinetický profil tasimelteonu v dávce 20 mg byl porovnáván u 8 subjektů s lehkou poruchou funkce
jater Child-Pugha ≥7 a ≤ 9 bodůse středně těžkou poruchou funkce jater zvýšena méně než 2krát. U pacientů s lehkou nebo středně těžkou
poruchou funkce jater se nedoporučuje žádná úprava dávkování. Tasimelteon nebyl zkoumán u pacientů s
těžkou poruchou funkce jater pacientů s těžkou poruchou funkce jater doporučuje opatrnost.

Porucha funkce ledvin
Farmakokinetický profil tasimelteonu v dávce 20 mg byl porovnáván u 8 subjektů s těžkou poruchou funkce
ledvin stádiem onemocnění ledvin skupiny 16 zdravých pacientů. Mezi CL/F tasimelteonu a renálními funkcemi, měřenými buď jako
vypočtená clearance kreatitininu nebo eGFR, nebyl zjevný vztah. Subjekty s těžkou poruchou funkce ledvin
měly o 30 % nižší CL/F clearance než v kontrolní skupině zdravých jedinců, nicméně pokud se vezme
v úvahu variabilita, rozdíl nebyl významný. U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná úprava
dávkování.

Kuřáci Expozice tasimelteonu se u kuřáků oproti nekuřákům snižuje přibližně o 40 % poučen, aby po dobu užívání tasimelteon přestal kouřit nebo kouření omezil.