Glimepirid sandoz

Farmakoterapeutická skupina: Látky snižující glykémii, kromě inzulínů: Deriváty sulfonylmočoviny.
ATC kód: A 10 BB Glimepirid je hypoglykemikum účinné po perorálním podání a patří do skupiny derivátů sulfonylmočoviny.
Lze ho použít u non-insulin dependentního diabetes mellitus.
Mechanismus účinku
Glimepirid působí především stimulací uvolňování inzulinu z beta buněk pankreatu.
Podobně jako u jiných derivátů sulfonylmočoviny je účinek dán zlepšenou odpovědí beta buněk pankreatu
na fyziologickou stimulaci glukózou. Navíc má glimepirid výrazný extrapankreatický účinek, který se
předpokládá rovněž u ostatních derivátů sulfonylmočoviny.
Uvolňování inzulinu
Deriváty sulfonylmočoviny regulují sekreci inzulinu uzavřením ATP-senzitivních kaliových kanálů
v membráně beta buněk. Uzavření kaliových kanálů indukuje depolarizaci beta buněk a vede – otevřením
vápníkových kanálů – ke zvýšenému vstupu vápníku do buněk.
To vede k uvolnění inzulinu exocytózou.
Glimepirid se silně váže a rychle uvolňuje z vazby na protein v membráně beta buněk, který je spojen s
ATP-senzitivním kaliovým kanálem. Místo vazby je však odlišné od obvyklého vazebného místa
sulfonylmočoviny.
Extrapankreatická aktivita
Mezi extrapankreatické účinky glimepiridu patří zlepšení citlivosti periferních tkání na inzulin a snížení
vychytávání inzulinu v játrech.
Vychytávání glukózy z krve do periferních svalových a tukových tkání je zajištěno pomocí speciálních
transportních proteinů, které se nacházejí v membráně buněk. Transport glukózy v těchto tkáních představuje
krok určující rychlost přeměny glukózy. Glimepirid velmi rychle zvyšuje počet molekul pro aktivní transport
glukózy v cytoplasmatických membránách svalových a tukových buněk a tím stimuluje vychytávání
glukózy.
Glimepirid zvyšuje aktivitu glykosyl-fosfatidylinositol-specifické fosfolipázy C, což může souviset s léky-
indukovanou lipogenezí a glykogenezí v jednotlivých tukových a svalových buňkách.
Glimepirid inhibuje tvorbu glukózy v játrech tím, že zvyšuje intracelulární hladiny fruktóza-2,6-bisfosfátu,
který inhibuje glukoneogenezi.
Celkově
U zdravých osob je minimální účinná perorální dávka přibližně 0,6 mg. Účinek glimepiridu závisí na dávce
a je reprodukovatelný. Fyziologická odpověď na akutní fyzickou zátěž, tj. snížení sekrece inzulinu, je
přítomna i při léčbě glimepiridem.
Bez ohledu na to, zda byl lék podán 30 minut před jídlem nebo bezprostředně před jídlem, není signifikantní
rozdíl v účinku. U diabetických pacientů lze dosáhnout dobré metabolické kompenzace po dobu 24 hodin
jednou denní dávkou.
Hydroxy-metabolit glimepiridu vyvolává malé, ale signifikantní snížení glykémie u zdravých jedinců, účinek
tohoto metabolitu však představuje pouze malý podíl z celkového účinku léčivého přípravku.
Léčba kombinací s metforminem
Současnou léčbou glimepiridem a metforminem bylo dosaženo v jedné studii u neadekvátně
kompenzovaných pacientů lepší metabolické kontroly, než při léčbě samotným metforminem při užití
maximální dávky.

Léčba kombinací s inzulinem
Údaje pro kombinaci s inzulínem jsou omezené. U pacientů, u kterých není ani při maximální denní dávce
glimepiridu dosaženo adekvátní kompenzace, se může zahájit současná inzulinová terapie. Ve dvou studiích
bylo kombinovanou terapií dosaženo stejného zlepšení metabolické kompenzace jako při monoterapii
inzulinem. Při kombinované terapii však byly požadovány nižší průměrné dávky inzulinu.

Zvláštní skupiny pacientů
Pediatrická populace
Aktivní kontrolovaná klinická studie (glimepirid až do 8 mg denně nebo metformin až do 2000 mg denně)
trvající 24 týdnů byla provedena u 285 dětí (ve věku 8-17 let) s diabetem 2. typu.
Jak u glimepiridu, tak i u metforminu se během klinické studie projevilo významné snížení výchozích hodnot
HbA1C (glimepirid – 0,95 (SE 0,41); metformin – 1,39 (SE 0,40)). Glimepirid však nedosáhl kritéria non-
inferiority vůči metforminu v průměrné změně od výchozích hodnot (baseline) HbA1c. Rozdíl mezi oběma
typy léčby byl 0,44 % ve prospěch metforminu. Horní hranice (1,05) 95% konfidenčního intervalu pro rozdíl
nebyla pod 0,3% hranici inferiority.
V porovnání s dospělými pacienty s diabetem 2. typu nebyla u dětí po léčbě glimepiridem pozorována žádná
nová bezpečnostní rizika. Pro dětské pacienty nejsou k dispozici žádné dlouhodobé údaje o bezpečnosti a
účinnosti.