Gabapentin teva

Kancerogeneze
Gabapentin byl po dobu dvou let podáván v potravě myším v dávkách 200, 600 a mg/kg/den a potkanům v dávkách 250, 1000 a 2000 mg/kg/den. Statisticky významné zvýšení
incidence nádorů pankreatu (nádorů acinárních buněk) bylo zjištěno pouze u samců potkanů
při nejvyšší dávce. Maximální plasmatické koncentrace byly u potkanů při dávce mg/kg/den 10 x vyšší, než plazmatické koncentrace u lidí, kteří dostávali dávku 3600 mg/den.
Nádory acinárních buněk pankreatu u samců potkanů jsou malignity nízkého stupně,
neovlivnily přežívání, nemetastazovaly, ani se nešířily do okolních tkání a podobaly se
nádorům, pozorovaným u současně hodnocených kontrolních zvířat. Význam těchto nádorů
pankreatu u samců potkanů z hlediska kancerogenního rizika pro člověka není jistý.

Mutageneze
Gabapentin nevykazoval genotoxický potenciál. In vitro nevykazoval gabapentin mutagenitu
(testováno na bakteriálních a savčích buňkách). Gabapentin neindukoval v savčích buňkách in
vitro ani in vivo strukturální chromozomální aberace a neindukoval tvorbu mikrojader v kostní
dřeni křečků.

Poruchy fertilitiy
Nebyly pozorovány žádné účinky na fertilitu či reprodukci potkanů při dávkách až mg/kg (přibližně pětinásobek maximální denní dávky pro člověka vypočítané podle mg/m2).

Teratogeneze
Gabapentin nezvyšoval incidenci malformací (v porovnání s kontrolními zvířaty) u potomků
myší, potkanů nebo králíků při dávkách 50, 30 resp. 25 x vyšších než je denní dávka pro
člověka 3600 mg (4, 5 nebo 8x denní dávka vypočítaná podle mg/m2).

Gabapentin u hlodavců indukoval zpožděné osifikace lebky, páteře a předních i zadních
končetin, což svědčí o opoždění fetálního vývoje. Tyto účinky se projevily po podání
perorálních dávek 1000-3000 mg/kg/den březím myším v období tvorby orgánů a podání 500,
1000 nebo 2000 mg/kg před a během páření a v průběhu březosti. Tyto dávky jsou 1-5 x vyšší
než dávka pro člověka 3600 mg vypočítaná podle mg/m2.

Při podání dávky 500 mg/kg/den myším nebyly pozorovány žádné účinky (dávka přibližně
poloviční než denní dávka pro člověka vypočítaná podle mg/m2).

U potkanů, kterým byla podána dávka 2000 mg/kg/den ve studii fertility a obecné reprodukce,
dávka 1500mg/kg/den v teratologické studii, a dávka 500, 1000 a 2000 mg/kg/den v
perinatální a postnatální studii, bylo pozorováno zvýšení incidence hydroureteru a/nebo
hydronefrózy. Význam těchto zjištění není znám, ale byla spojena se zpožděným vývojem.
Tyto dávky byly opět přibližně 1-5 x vyšší než dávka pro člověka 3600 mg vypočítaná podle
mg/m2.

V teratologické studii u králíků se objevila zvýšená incidence postimplantačních ztrát plodu u
březích králíků při dávkách 60, 300 a 1500 mg/kg/den podaných v období torby orgánů. Tyto
dávky byly přibližně 0,3 až 8krát vyšší než dávka pro člověka 3600 mg vypočítaná podle
mg/m2. Hranice bezpečnosti nejsou dostatečné k vyloučení rizika těchto účinků u lidí.