Esmocard 100 mg/10 ml injekční roztok

Když se přípravek ESMOCARD používá s jinými antihypertenzivy nebo jinými léky, které mohou
způsobit hypotenzi nebo bradykardii, je třeba vždy postupovat opatrně: účinek přípravku
ESMOCARD se může zvýšit nebo se mohou zhoršit nežádoucí účinky hypotenze nebo bradykardie.

Blokátory vápníkových kanálů jako verapamil a v menší míře diltiazem mají negativní vliv na
kontraktilitu a AV vedení. Tato kombinace nemá být podávána pacientům s poruchou vedení
srdečního vzruchu a ESMOCARD nemá být podáván po dobu 48 hodin od vysazení verapamilu (viz
bod 4.3).

Blokátory vápníkových kanálů, jako např. deriváty dihydropyridinu (např. nifedipin), mohou zvyšovat
riziko hypotenze. U pacientů se srdečním selháním a u pacientů, kteří jsou léčeni blokátory vápníkových
kanálů, může léčba betablokátory vést k srdečnímu selhání. Doporučuje se opatrně titrovat dávku
přípravku ESMOCARD a patřičně monitorovat hemodynamiku.

Současné použití přípravku ESMOCARD a antiarytmik třídy I (jako je např. disopyramid a
chinidin) a amiodaronu může mít potenciační účinek na dobu síňového vedení a vyvolat negativní
inotropní účinek..

Současné použití přípravku ESMOCARD a inzulínu nebo perorálních antidiabetik může zesílit
hypoglykemický účinek (zvláště u neselektivních betablokátorů). Beta-adrenergní blokáda může
chránit před vznikem příznaků hypoglykémie (tachykardie), ale ostatní projevy jako závratě a pocení
nemusí být maskovány.

Anestetika:v situacích, při nichž je neznámý objemový status pacienta anebo jsou souběžně používána
antihypertenziva, může dojít k zeslabení reflexní tachykardie a ke zvýšení rizika hypotenze.

Pokračování betablokády snižuje riziko arytmie během indukce a intubace. Pokud jsou pacientovi
podávány betablokátory navíc k přípravku ESMOCARD, musí být o této skutečnosti informován
anesteziolog. V přítomnosti přípravku ESMOCARD může být zvýšen hypotenzní účinek inhalačních
anestetik. Dávkování kteréhokoli z těchto léků může být upraveno dle potřeby, aby zůstala zachována
potřebná hemodynamika.

Kombinace přípravku ESMOCARD s gangliovými blokátory může zvýšit hypotenzní účinek.
NSAID mohou snížit hypotenzní účinky betablokátorů.
Při současném použití floktafeninu nebo amisulpridu s betablokátory je nutná zvýšená opatrnost.

Současné podání tricyklických antidepresiv (jako imipramin a amitriptylin), barbiturátů a fenothiazinů
(jako je chlorpromazin), jakož i dalších antipsychotik ( j a k o k l o z a p i n ) může zvýšit hypotenzní
účinek. Dávkování přípravku ESMOCARD je třeba snížit, aby se zabránilo neočekávané hypotenzi.

/13
Při použití betablokátorů mohou být pacienti s rizikem anafylaktických reakcí více reaktivní na expozici
alergenu (náhodný, diagnostický nebo terapeutický). Pacienti užívající betablokátory nemusí reagovat na
obvyklé dávky epinefrinu používaného k léčbě anafylaktických reakcí (viz bod 4.4).

Účinky přípravku ESMOCARD mohou být potlačeny při souběžném podávání se sympatomimetickými
léčivy, která mají beta-adrenergní agonistickou aktivitu. Dávku každé látky může být nutno upravit na
základě odpovědi pacienta, a nebo použít alternativní terapeutické látky.

Léky vedoucí k depleci katecholaminů, např. reserpin, mohou mít zvýšený účinek při podání
s betablokátory. Pacienti léčení současně přípravkem ESMOCARD a přípravky způsobujícími depleci
katecholaminů by proto měli být pečlivě sledováni z hlediska výskytu hypotenze nebo významné
bradykardie, které mohou vést k závratím, synkopě nebo posturální hypotenzi.

Použití betablokátorů s moxonidinem nebo alfa-2-agonisty (jako je klonidin) zvyšuje riziko abstinenční
rebound hypertenze. Pokud se klonidin nebo moxonidin používají v kombinaci s betablokátorem a obě
léčby musí být přerušeny, nejprve se musí vysadit betablokátor a poté po několika dnech klonidin nebo
moxonidin.

Použití betablokátorů s námelovými deriváty může vést k závažné periferní vazokonstrikci a
hypertenzi.

Údaje ze studie interakcí mezi přípravkem ESMOCARD a warfarinem prokázaly, že současné podání
přípravku ESMOCARD a warfarinu neovlivňuje plazmatické hladiny warfarinu. Koncentrace přípravku
ESMOCARD však byly při podávání s warfarinem nejednoznačně vyšší.

Při současném intravenózním podání digoxinu a přípravku ESMOCARD zdravým dobrovolníkům bylo
v některých časových bodech pozorováno 10 – 20% zvýšení hladiny digoxinu v krvi. Kombinace
digitalisových glykosidů a přípravku ESMOCARD může prodloužit dobu AV převodu. Digoxin
neovlivnil farmakokinetiku přípravku ESMOCARD .

Ve studiích, které se zabývaly interakcemi nitrožilně podaného morfinu a přípravku ESMOCARD u
normálních subjektů, nebyl pozorován žádný vliv na hladinu morfinu v krvi. Hladiny přípravku
ESMOCARD v rovnovážném stavu byly v přítomnosti morfinu zvýšeny o 46 %, avšak žádné jiné
farmakokinetické parametry nebyly změněny.

U pacientů podstupujících operaci byl hodnocen vliv přípravku ESMOCARD na trvání
neuromuskulární blokády navozené suxamethonium-chloridem nebo mivakuriem. Přípravek
ESMOCARD neovlivnil nástup neuromuskulární blokády po suxametonium-chloridu, avšak trvání
neuromuskulární blokády se prodloužilo z 5 minut na 8 minut. Přípravek ESMOCARD mírně
prodloužil klinické trvání (18,6 %) a index obnovy (6,7 %) mivakuria.

Interakce pozorované ve studiích s warfarinem, digoxinem, morfinem, suxamethonium-chloridem
nebo mivakuriem neměly sice větší klinický význam, avšak dávka přípravku ESMOCARD má být
přesto titrována se zvýšenou opatrností u pacientů současně léčených warfarinem, digoxinem,
morfinem, suxamethonium-chloridem či mivakuriem.