Dorzolamid olikla

Farmakoterapeutická skupina: antiglaukomatika a miotika, inhibitory karboanhydrázy, dorzolamid,
ATC kód: S01EC03.

Mechanismus účinku
Karboanhydráza (KA) je enzym vyskytující se v mnoha tkáních těla včetně oka. U lidí se
karboanhydráza vyskytuje ve formě mnoha izoenzymů, z nichž nejaktivnějším je karboanhydráza II
(KA-II), která se nachází hlavně v erytrocytech, ale i v ostatních tkáních. Inhibice karboanhydrázy ve
výběžcích řasnatého tělíska oka snižuje sekreci komorové vody. Výsledkem je snížení nitroočního
tlaku.


Dorzolamid Olikla obsahuje dorzolamid-hydrochlorid, účinný inhibitor lidské karboanhydrázy II. Po
lokální aplikaci do oka dorzolamid snižuje zvýšený nitrooční tlak, ať je nebo není ve spojitosti s
glaukomem. Zvýšený nitrooční tlak je hlavním rizikovým faktorem v patogenezi postižení očního
nervu a ztráty zorného pole. Dorzolamid nevyvolává pupilární konstrikci a snižuje nitrooční tlak bez
nežádoucích účinků, jako jsou šeroslepost, akomodační spasmus. Dorzolamid ovlivňuje velmi málo
nebo neovlivňuje vůbec tepovou frekvenci nebo krevní tlak.

Betablokátory podávané lokálně rovněž snižují nitrooční tlak snižováním sekrece komorové vody, ale
jiným mechanismem účinku. Studie prokázaly, že je-li dorzolamid přidáván k lokálně podávanému
betablokátoru, lze pozorovat další snížení nitroočního tlaku; tento nález je v souladu s hlášenými
aditivními účinky betablokátorů a perorálně podávaných inhibitorů karboanhydrázy.

Farmakodynamické účinky

Klinické účinky

Dospělí pacienti

U pacientů s glaukomem nebo oční hypertenzí byla prokázána účinnost dorzolamidu obsáhlými
klinickými studiemi trvajícími až jeden rok při podávání 3× denně v monoterapii (výchozí hodnoty
nitroočního tlaku ≥ 23 mm Hg) nebo 2× denně jako adjuvantní léčba při podávání očních
betablokátorů (výchozí nitrooční tlak ≥ 22 mm Hg). Účinek dorzolamidu na snížení nitroočního tlaku
v monoterapii a v adjuvantní terapii byl prokázán během celého dne a tento účinek se udržoval i
během dlouhodobého podávání. Účinnost během dlouhodobého podávání v monoterapii byla podobná
účinnosti betaxololu a o něco nižší než účinnost timololu. Když byl dorzolamid podáván v adjuvantní
terapii s očními betablokátory, prokazoval dodatečné snížení nitroočního tlaku podobné jako při
podávání pilokarpinu o koncentraci 20 mg/ml 4× denně.

Pediatrická populace
Se 184 pediatrickými pacienty (122 bylo léčeno dorzolamidem) ve věku od jednoho týdne do méně
než 6 let s glaukomem nebo se zvýšeným nitroočním tlakem (výchozí nitrooční tlak > 22 mm Hg) byla
provedena tříměsíční, dvojitě zaslepená, aktivním komparátorem kontrolovaná multicentrická studie k
vyhodnocení bezpečnosti 25 kapek dorzolamidu o koncentraci 20 mg/ml ve formě očních kapek,
roztoku při topickém podávání třikrát denně. Přibližně polovina pacientů v obou léčených skupinách
měla diagnózu kongenitálního glaukomu; ostatními společnými etiologiemi byly Sturge–Weberův
syndrom, iridokorneální mezenchymální dysgeneze, pacienti s afakií. Distribuce podle věku a způsobu
léčby v monoterapeutické fázi byla následující:

Dorzolamid 20 mg/ml Timolol
Věková kohorta < 2 roky n= Věkové rozmezí: 1–23 měsíců
Timolol GS 2,5 mg/ml n = Věkové rozmezí: 0,25–22 měsíců
Věková kohorta ≥ 2 až < 6 let n= Věkové rozmezí: 2–6 let
Timolol 5 mg/ml n = Věkové rozmezí: 2–6 let

V obou věkových kohortách bylo přibližně 70 pacientů léčeno po dobu alespoň 61 dní a přibližně pacientů bylo léčeno 81–100 dní.

Pokud byl nitrooční tlak dorzolamidem nebo roztokem timololu (tvořícím gel) v monoterapii
nedostatečně zvládán, byla provedena změna na otevřenou léčbu podle následujícího schématu: pacientů ve věku < 2 roky bylo převedeno na současnou léčbu roztokem timololu o koncentraci 2,mg/ml (tvořícím gel) denně a dorzolamidem 20 mg/ml třikrát denně; 30 pacientů ve věku ≥ 2 roky
bylo převedeno na fixní kombinaci dorzolamid 20 mg/ml/timolol 5 mg/ml dvakrát denně.

Celkově tato studie neodhalila u pediatrických pacientů žádná dodatečná bezpečnostní rizika: u
přibližně 26 % (20 % ve skupině léčené dorzolamidem v monoterapii) pediatrických pacientů byly
pozorovány nežádoucí účinky související s léčivem, většina z nich byla lokálními, nezávažnými

očními účinky, jako jsou pálení a bodání v oku, injekce oka a bolest. U malého procenta (< 4 %) byl
pozorován edém nebo zákal rohovky. Lokální reakce byly, pokud jde o frekvenci, podobné jako u
komparátoru. Ve studiích provedených po uvedení přípravku na trh byla hlášena metabolická acidóza
u velmi mladých pacientů, zejména u pacientů s nevyzrálými ledvinami nebo s poruchou funkce
ledvin.

Výsledky studií účinnosti u pediatrických pacientů naznačují, že průměrná hodnota poklesu
nitroočního tlaku zjištěná ve skupině léčené dorzolamidem byla srovnatelná s průměrnou hodnotou
poklesu nitroočního tlaku zjištěnou ve skupině léčené timololem, dokonce i když byla doložena mírná
číselná výhoda u timololu.

Dlouhodobé studie účinnosti (> 12 týdnů) nejsou k dispozici.