Corotrop

U pacientů se závažnou aortální stenózou, stenózou plicnice nebo s hypertrofickou subaortální
stenózou nesmí být milrinon použit místo chirurgického řešení stenózy. Podobně jako jiné
látky s pozitivně inotropními/vazodilatačními účinky, může milrinon zhoršit obstrukci
výtokové části srdeční komory.
Použití pozitivně inotropních látek jako je milrinon během akutní fáze po infarktu myokardu
může vést k nežádoucímu zvýšení spotřeby kyslíku myokardem (MVO2). Přestože milrinon
nezvyšuje MVO2 u pacientů s chronickým srdečním selháním, u pacientů v akutní fázi
infarktu myokardu je zapotřebí zvýšené opatrnosti.
V důsledku svého vazodilatačního účinku může milrinon navozovat hypotenzi, proto je
zapotřebí zvýšené opatrnosti u pacientů, kteří měli nízký krevní tlak již před léčbou. U
pacientů reagujících na podání milrinonu výrazným poklesem krevního tlaku je třeba léčbu
přerušit až do úpravy krevního tlaku, a poté je možné pokračovat s nižší rychlostí infuze.
U vysoce rizikové populace pacientů léčených milrinonem je možné pozorovat
supraventrikulární a komorové arytmie. U některých pacientů byl pozorován vzestup komorové
ektopie včetně nesetrvalé komorové tachykardie. Vzhledem k potenciálnímu nebezpečí arytmií,
které vždy existuje u srdečního selhání, a které se dále zvyšuje kombinací s dalšími léky, je
třeba pacienty během infuze milrinonu pečlivě monitorovat.
Vzhledem k tomu, že milrinon způsobuje mírné zrychlení vedení v A-V uzlu, může dojít ke
zrychlení komorové odpovědi u pacientů s nekontrolovaným flutterem nebo fibrilací síní. Proto
by před započetím léčby milrinonem měla být zvážena možnost digitalizace nebo jiné léčby
prodlužující A-V vedení.
Pokud se předpokládá signifikantní pokles srdečního plnícího tlaku v důsledku předchozí
intenzívní diuretické terapie, musí být milrinon podáván se zvýšenou opatrností a za pečlivé
monitorace krevního tlaku, tepové frekvence a dalších klinicky relevantních parametrů.
Během léčby je třeba monitorovat změny v metabolismu tekutin, elektrolytů (zejména
kalemie) a hladinu sérového kreatininu. Zlepšení minutového srdečního výdeje s následným
vzestupem diurézy vyžaduje snížení dávky diuretik. Ztráty draslíku způsobené excesivní
diurézou mohou u digitalizovaných pacientů vést k arytmiím. Proto je třeba hypokalemii
korigovat suplementací draslíkem před nebo v průběhu léčby milrinonem.
Dále je třeba během léčby monitorovat kontinuálně EKG, krevní tlak, tepovou frekvenci,
hematokrit a hemodynamické parametry (CI, CVP, PCWP).
Při srdečním selhání často dochází k poklesu hladiny hemoglobinu včetně anemie. Kvůli riziku
trombocytopenie nebo anemie je u pacientů se sníženým počtem trombocytů nebo s nižší




hladinou hemoglobinu nutné pečlivě monitorovat odpovídající laboratorní parametry.
Pokud jde o podávání milrinonu starším pacientům, neexistují žádná speciální doporučení.
Žádné nežádoucí účinky vztažené k vyššímu věku nebyly pozorovány. Kontrolované
farmakokinetické studie neprokázaly žádné změny farmakokinetiky milrinonu v souvislosti s
věkem.
• U pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin je třeba upravit dávkování (viz bod 4.2).
• Přípravky pro intravenózní podání je třeba před použitím vizuálně zkontrolovat. Pokud došlo ke
změně barvy nebo výskytu viditelných částic, nelze takové přípravky aplikovat.
Přípravek může být podáván jen na jednotkách intenzívní péče.
Z kontrolovaných studií nejsou zkušenosti s infuzemi milrinonu, jejichž doba podávání
přesahuje 48 hodin. U intravenózní terapie milrinonem byly hlášeny případy reakcí v místě
vpichu (viz bod 4.8). Místo vpichu má být pečlivě sledováno, aby se předešlo případné
extravazaci.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23mg) sodíku v jedné dávce, to
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

Pediatrická populace
Následující informace je třeba brát v úvahu společně s upozorněními a opatřeními uvedenými pro
použití u dospělých pacientů:

U novorozenců po otevřené operaci srdce, je nutno během podávání přípravku Corotrop sledovat
tyto hodnoty: srdeční frekvenci a rytmus, systémový arteriální krevní tlak sledovaný pomocí
pupečního arteriálního katétru nebo periferního katétru, centrální žilní tlak, srdeční index, srdeční
výdej, systémovou cévní rezistenci, plicnicový tlak a síňový tlak. K laboratorním hodnotám, které
je třeba sledovat, patří: počet krevních destiček, draslík v séru, funkce jater a ledvin. Frekvence
sledování je dána dle počátečních hodnot a je třeba vyhodnotit odpověď novorozence na změny v
terapii.

Literatura uvádí, že u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin bylo zaznamenáno
narušení clearance milrinonu a klinicky významné nežádoucí účinky. Specifická clearance
kreatininu, při které musí být upraveno dávkování u pediatrických pacientů, však není jasně dána,
a proto se použití u těchto pacientů nedoporučuje (viz bod 4.2).

Podávání milrinonu pediatrickým pacientům by mělo být zahájeno, pouze pokud je pacient
hemodynamicky stabilní.

Opatrnost musí být věnována novorozencům s rizikovými faktory pro intraventrikulární hemoragii
(jako jsou předčasně narození novorozenci s nízkou porodní váhou). V klinických studiích u
pediatrických pacientů se signifikantně zvýšilo riziko trombocytopenie úměrně s dobou podávání
infuze. Klinická data naznačují, že trombocytopenie v souvislosti s milrinonem je častější u dětí
než u dospělých (viz bod 4.8).

V klinických studiích na pediatrické populaci s expozicí milrinonem bylo zjištěno zpomalené
uzavření ductus arteriosus. Proto je nutné u předčasně a v termínu narozených dětí s rizikem
rozvoje perzistujícího ductus arteriosus/s již existujícím PDA zvážit nutnost terapie oproti
potenciálním rizikům (viz body 4.2, 4.8, 5.2 a 5.3).