Cordarone

Farmakoterapeutická skupina: antiarytmikum (III. třída podle Vaughan-Williamsovy klasifikace).
ATC: C01B D
Antiarytmické:
• Prodloužení akčního potenciálu, které vede k poklesu proudu draslíku do buňky. Toto
prodloužení není ovlivněno srdeční frekvencí.
• Snížení sinusové automacie vedoucí k bradykardii neodpovídající na podání atropinu.
• Nekompetitivní alfa- a beta-adrenergní inhibice.
• Zpomalení sinoatriálního, atriálního a nodálního vedení, které je výraznější, pokud je rytmus
rychlý.
• Intraventrikulární vedení není ovlivněno.
• Prodloužení refrakterní periody a snížení excitability myokardu na atriální, nodální i ventrikulární
úrovni.
• Zpomalení vedení a prodloužení refrakterní periody v přídatných atrioventrikulárních spojích.

Antianginózní:
• Střední pokles periferního cévního odporu a snížení srdeční frekvence vedoucí k poklesu spotřeby
kyslíku.
• Nekompetitivní alfa- a beta- adrenergní inhibice.
• Zvýšení koronárního průtoku díky přímému účinku na hladké svaly artérií myokardu.
• Udržování srdečního výdeje díky poklesu aortálního tlaku a periferního cévního odporu.

Jiné:
• Amiodaron má jen mírný negativně inotropní účinek, zvláště při intravenózním podání.

Navíc pro použití amiodaronu v kardiopulmonární resuscitaci se vztahuje:

10/12
Bezpečnost a účinnost i.v. amiodaronu u pacientů se srdeční zástavou mimo nemocnici způsobenou
komorovou fibrilací rezistentní na elektrickou kardioverzi byla hodnocena ve dvou dvojitě slepých
studiích: ARREST, kde byl amiodaron srovnáván s placebem, a ALIVE, kde byl srovnáván
s lidokainem. Primárním endpointem obou studií bylo přežití v době přijetí do nemocnice.

Do studie ARREST bylo zařazeno 504 pacientů se srdeční zástavou mimo nemocnici způsobenou
komorovou fibrilací nebo hemodynamicky závažnou komorovou tachykardií rezistentní na tři nebo
více elektrické kardioverze a adrenalin. Nemocní byli randomizováni do dvou skupin: do 1. skupiny,
kde byl amiodaron 300 mg ve 20 ml 5% dextrosy rychle podán do periferní žíly (246 pacientů) nebo
do 2. skupiny, kde bylo podáno placebo (258 pacientů). Celkem 197 pacientů (39 %) přežilo v době
přijetí do nemocnice: 44 % pacientů v amiodaronové skupině a 34 % nemocných v placebové skupině.
Rozdíl byl statisticky signifikantní ve prospěch amiodaronové skupiny, p=0,03. Po korekci ostatních
nezávislých prediktorů přežití byla relativní šance na přežití v době přijetí do nemocnice
v amiodaronové skupině ve srovnání se skupinou placebovou 1,6 (95% interval spolehlivosti, 1,1-2,4,
p=0,02).
V amiodaronové skupině ve srovnání s placebovou skupinou mělo více pacientů hypotenzi (59 % vs.
25 %, p=0,04) nebo bradykardii (41 % vs. 25 %, p=0,004).

Do studie ALIVE bylo zařazeno 347 pacientů s komorovou fibrilací rezistentní na tři elektrické
kardioverze s adrenalinem a dalším elektrickým výbojem nebo s rekurencí komorové fibrilace
po úspěšné iniciální defibrilaci. Pacienti byli randomizováni do dvou skupin: do 1 skupiny
amiodaronové, kde byl amiodaron podán v dávce 5 mg/kg nebo podle odhadnuté tělesné hmotnosti
(podán v 30 ml 5% dextrosy) + placebo lidokainu, a do 2. skupiny lidokainové (1,5 mg/kg
v koncentraci 10 mg/ml) + placebo amiodaronu obsahující stejné rozpouštědlo (polysorbát 80).
Amiodaron signifikantně zvýšil počet pacientů, kteří přežili v době přijetí do nemocnice: 22,8 %
(41 pacientů ze 180 v amiodaronové skupině) a 12 % (20 pacientů ze 167 pacientů v lidokainové
skupině), p=0,009. Po korekci ostatních faktorů, které mohou ovlivnit pravděpodobnost přežití, byla
relativní šance na přežití v době přijetí do nemocnice v amiodaronové skupině ve srovnání se skupinou
lidokainovou 2,49 (95% interval spolehlivosti, 1,28-4,85, p=0,007). Nebyly žádné rozdíly mezi oběma
skupinami v poměru pacientů, kteří potřebovali léčbu atropinem pro bradykardii nebo léčbu
dopaminem pro hypotenzi. Rovněž nebyl rozdíl v poměru pacientů, kterým byl aplikován otevřeně
lidokain. U pacientů v lidokainové skupině ve srovnání se skupinou amiodaronovou byl signifikantně
vyšší počet nemocných, u kterých došlo k asystolii po elektrickém výboji aplikovaném po podání
studovaných léčiv (28,9 % ve skupině lidokainové, 18,4 % ve skupině amiodaronové, p=0,04).

Pediatrická populace
Kontrolované pediatrické studie nebyly provedeny.
V publikovaných studiích bezpečnosti amiodaronu bylo hodnoceno 1118 pediatrických pacientů
s různými arytmiemi. V klinických studiích byly u pediatrické populace použity následující
intravenózní dávky:
- Úvodní dávka: 5 mg/kg tělesné hmotnosti během 20 minut až 2 hodin.
- Udržovací dávka: 10 až 15 mg/kg/den po několik hodin až několik dnů.
V případě potřeby je možné souběžně zahájit podávání perorální formy přípravku v obvyklém
úvodním dávkování.