Camdero
Kandesartan
Neexistuje žádný důkaz abnormální systémové či lokální orgánové toxicity při klinicky relevantních
dávkách. V předklinických studiích bezpečnosti vykazoval kandesartan ve vysokých dávkách účinek
na ledviny a na parametry červeného krevního obrazu u myší, potkanů, psů a opic. Kandesartan
způsoboval snížení parametrů červeného krevního obrazu (erytrocyty, hemoglobin, hematokrit).
Kandesartan způsoboval účinky na ledviny (jako např. intersticiální nefritida, dilatace tubulů,
basofilních tubulů, zvýšení plazmatických koncentrací močoviny a kreatininu), které mohou být
sekundární v důsledku hypotenzního účinku vedoucího k alteraci perfúze ledvin. Dále kandesartan
vyvolával hyperplazii/hypertrofii juxtaglomerulárních buněk. Má se za to, že tyto změny jsou
důsledkem farmakologického účinku kandesartanu.
Nezdá se, že by hyperplazie/hypertrofie renálních juxtaglomerulárních buněk byla klinicky relevantní
při použití terapeutických dávek kandesartanu.
V pokročilých stádiích těhotenství byla pozorována fetotoxicita (viz bod 4.6).
Údaje ze zkoušek mutagenity in vitro a in vivo ukazují, že kandesartan nebude mít za podmínek
klinického používání mutagenní či klastogenní aktivitu.
Nebyly zjištěny žádné důkazy karcinogenity.
Amlodipin
Reprodukční studie u potkanů a myší prokázaly zpoždění porodu, prodloužení doby porodu a snížení
přežití mláďat při dávkách přibližně 50× vyšších než nejvyšší doporučené dávky pro člověka
stanovené dle mg/kg.
Nebyl zjištěn žádný účinek na fertilitu potkanů léčených amlodipinem (samci po dobu 64 dní a samice
po dobu 14 dní před pářením) v dávkách do 10 mg/kg/den (8×* vyšší než je maximální doporučená
dávka u člověka 10 mg na základě mg/m2).
V jiné studii s potkany, kde samci byli léčeni amlodipin-besilátem po dobu 30 dnů v dávkách
srovnatelných s dávkou pro člověka stanovené dle mg/kg, byly pozorovány snížené plazmatické
hladiny hormonů stimulujících folikuly a testosteronu a rovněž snížení hustoty spermií a počtu zralých
spermií a Sertoliho buněk.
U potkanů a myší léčených amlodipinem v potravě po dobu dvou let v koncentracích vypočtených tak,
aby odpovídaly denním úrovním dávky 0,5; 1,25 a 2,5 mg/kg/den nebyl podán žádný důkaz
o kancerogenitě. Nejvyšší dávka (u myší obdobná a u potkanů dvojnásobná* než je maximální
doporučená klinická dávka 10 mg na základě mg/m2) byla blízko maximální tolerované dávky u myší,
avšak nikoliv u potkanů.
Studie mutagenity neodhalily žádné na dávce závislé účinky jak na genové, tak i na chromozomální
úrovni.
*Při hmotnosti pacienta 50 kg