Sp. zn. sukls108667/2023, sukls108671/2023, sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Bisoprolol Viatris 2,5 mg potahované tablety
Bisoprolol Viatris 5 mg potahované tablety
Bisoprolol Viatris 10 mg potahované tablety


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje 2,5 mg bisoprolol-fumarátu
Jedna tableta obsahuje 5 mg bisoprolol-fumarátu
Jedna tableta obsahuje 10 mg bisoprolol-fumarátu

Pomocné látky se známým účinkem:
Bisoprolol Viatris 5 mg: jedna tableta obsahuje 0,005 mg oranžové žluti (E110)
Bisoprolol Viatris 10 mg: jedna tableta obsahuje 0,114 mg oranžové žluti (E110)

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Bisoprolol Viatris 2,5 mg: bílé až téměř bílé, podlouhlé, bikonvexní potahované tablety se zářezy po
straně, velikost přibližné 9 mm x 7 mm, s vyraženým 'BL' & '2' a půlící rýhou na straně jedné a 'M' na
straně druhé.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Bisoprolol Viatris 5 mg: světle žluté, podlouhlé, bikonvexní potahované tablety se zářezy po straně,
velikost přibližně 9 mm x 7 mm, s vyraženým 'BL' & '4' a půlící rýhou na straně jedné a 'M' na straně
druhé.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Bisoprolol Viatris 10 mg: světle oranžové až naoranžovělé, podlouhlé, bikonvexní potahované tablety
se zářezy po straně, velikost přibližně 9 mm x 7 mm, s vyraženým, 'BL' & '6' a půlící rýhou straně jedné
a 'M' na straně druhé.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba hypertenze.

Léčba chronické stabilní anginy pectoris.


Léčba stabilizované chronické srdeční nedostatečnosti se sníženou systolickou funkcí levé komory, jako
doplněk léčby inhibitory ACE a diuretiky, případně i srdečními glykosidy (dodatečné informace
v oddíle 5.1).

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Léčba hypertenze a chronické stabilní anginy pectoris

Dospělí
Dávkování je třeba upravit individuálně. Doporučuje se zahájit dávkou 5 mg denně. Obvyklá dávka je
10 mg jednou denně s maximální doporučovanou dávkou 20 mg denně.

Pacienti s poruchou funkce ledvin nebo jater
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu <20 ml/min) a u pacientů s těžkou
poruchou funkce jater dávka nemá překročit 10 mg jednou denně. Tato dávka se případně dá rozdělit na
dvě poloviční dávky denně.

Starší pacienti
Za normálních okolností není nutná úprava dávkování. Doporučuje se zahájit léčbu nejnižší možnou
dávkou.

Pediatrická populace
S použitím u dětí nejsou k dispozici žádné zkušenosti a použití bisoprololu není tudíž u dětí
doporučeno.

Přerušení léčby
Léčba by se neměla ukončit náhle (viz bod 4.4). Dávka by se měla snižovat pomalu, vždy po týdnu o
polovinu.

Léčba stabilizované chronické srdeční nedostatečnosti

Dospělí
Standardní léčbou chronické srdeční nedostatečnosti je podávání inhibitoru ACE (anebo blokátoru
angiotensinového receptoru v případě nesnášenlivosti inhibitorů ACE), beta-blokátorů, diuretik a
v případě potřeby srdečních glykosidů. Je třeba, aby při zahájení terapie bisoprololem byl pacient
stabilizován (nikoli s akutní nedostatečností).

Doporučuje se, aby ošetřující lékař měl zkušenosti s terapií chronického srdečního selhávání.

Titrační fáze
Léčba stabilní chronické srdeční nedostatečnosti bisoprololem vyžaduje titrační fázi.

Léčbu bisoprololem je třeba zahájit postupným titračním zvyšováním dávek v těchto krocích:

• 1,25 mg jednou denně po dobu jednoho týdne, a pokud se dávka dobře snáší, zvýšit ji na
• 2,5 mg jednou denně po další týden, a pokud se dobře snáší zvýšit na
• 3,75 mg jednou denně po další týden, a pokud se dobře snáší zvýšit na
• 5 mg jednou denně po následující 4 týdny, a pokud se dobře snáší zvýšit na
• 7,5 jednou denně po následující 4 týdny, a pokud se dobře snáší zvýšit na
• 10 mg jednou denně k udržovací léčbě.

Maximální doporučená dávka je 10 mg jednou denně.


V průběhu období titrace i po něm se může objevit přechodné zhoršení srdeční nedostatečnosti,
hypotenze nebo bradykardie.

Doporučuje se časté monitorování základních životních funkcí (tepová frekvence, krevní tlak) a
příznaků zhoršení srdeční nedostatečnosti v průběhu titrační fáze. Příznaky se mohou objevit již
v průběhu prvního dne po zahájení léčby.

Modifikace léčebného postupu
Jestliže se maximální doporučovaná dávka dobře nesnáší, je možné zvážit postupné snižování dávky.

Při přechodném zhoršení srdeční nedostatečnosti, hypotenzi nebo bradykardii se doporučuje znova
rozvážit dávkování průvodní medikace.
Také může být nutné dočasně snížit dávku bisoprololu anebo zvážit přerušení podávání.

Když se pacient znova stabilizuje, je vždycky třeba zvážit opětné zahájení a/nebo opětné titrační
zvyšování terapie bisoprololem.

Při úvahách o přerušení léčby se doporučuje pozvolné snižování dávky, protože náhlé vysazení může
vyvolat akutní zhoršení pacientova stavu.

Všeobecně je léčba stabilizované chronické srdeční nedostatečnosti bisoprololem dlouhodobá.

Zvláštní populace

Porucha funkce ledvin nebo jater
Nejsou k dispozici informace ohledně farmakokinetiky bisoprololu u pacientů s chronickou srdeční
nedostatečností a s poruchou jaterních nebo renálních funkcí. Titrace u těchto pacientů se proto musí dít
se zvláštní opatrností.

Starší pacienti
Úprava dávkování není za normálních okolností nutná.

Pediatrická populace
S použitím u dětí nejsou k dispozici žádné zkušenosti a použití bisoprololu není tudíž u dětí
doporučeno.

Způsob podání
Perorální podání.

Tablety bisoprololu se polykají ráno, mohou se užívat zároveň s jídlem. Zapíjejí se dostatečným
množstvím tekutiny a nežvýkají se.

4.3 Kontraindikace

Bisoprolol Viatris je kontraindikován:
- při hypersenzitivitě na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1
- při akutní srdeční nedostatečnosti nebo v průběhu episod dekompensace srdeční nedostatečnosti,
vyžadujících i.v. inotropní léčbu
- při kardiogenním šoku
- při AV blokádě druhého a třetího stupně
- při syndromu chorého sinu
- při sinoatriální blokádě
- při symptomatické bradykardii
- při symptomatické hypotenzi

- při těžkém bronchiálním astmatu
- při těžkých formách periferního okluzivního onemocnění tepen nebo u těžkých forem Raynaudova
syndromu
- při neléčeném feochromocytomu (viz bod 4.4)
- při metabolické acidóze.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zvláštní upozornění

Platí pouze pro chronickou srdeční nedostatečnost:
Léčbu stabilizované chronické srdeční nedostatečnosti bisoprololem je třeba zahájit speciální titrační
fází (viz bod 4.2).

Platí pro všechny indikace:
Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční ukončení léčby bisoprololem nesmí být náhlé, pokud
to není jasně uvedeno, protože to může vést k přechodnému zhoršení srdečního stavu (viz bod 4.2).

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v
podstatě „bez sodíku“.

Bisoprolol Viatris 5 mg: tableta obsahuje oranžovou žluť (E110) - může vyvolat alergické reakce
a Bisoprolol Viatris 10 mg: tableta obsahuje oranžovou žluť (E110) - může vyvolat alergické reakce

Bezpečností opatření

Platí pouze pro hypertenzi nebo anginu pectoris
Bisoprolol musí být používán s opatrností u pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris a průvodním
srdečním selháním.

Platí pouze pro chronickou srdeční nedostatečnost:
Zahájení a ukončení léčby bisoprololem vyžaduje pravidelné monitorování. Pro dávkování a způsob
podání, prosím (viz bod 4.2).

Nejsou terapeutické zkušenosti s léčbou srdečního selhávání bisoprololem u pacientů s těmito
chorobami a stavy:

- s insulindependentním diabetem (typu I)
- s těžce poškozenou funkcí ledvin
- s těžce poškozenou funkcí jater
- s restriktivní kardiomyopatií
- s vrozenou srdeční vadou
- s hemodynamicky významnou organickou chlopenní vadou
- s infarktem myokardu v posledních třech měsících

Platí pro všechny indikace:

Bisoprolol Viatris se musí užívat opatrně:

- při bronchospazmu (při bronchiálním astmatu, při obstrukčních chorobách dýchacích cest)
- při diabetu se silnými výkyvy hodnot glykémie; mohou se maskovat příznaky hypoglykémie (např.
tachykardie, palpitace, pocení)
- při naprostém hladovění

- při probíhající desenzibilizační terapii. Podobně jako jiné beta blokátory, může bisoprolol zvyšovat
citlivost k alergenům jakož i zvyšovat závažnost anafylaktických reakcí. Podání epinefrinu nemusí
mít vždy očekávaný terapeutický účinek
- při AV blokádě prvního stupně
- při Prinzmetalově angině: Byly pozorovány případy koronárního vazospasmu. Navzdory vysoké
beta-1 selektivitě nelze při podání bisoprololu pacientům s Prinzmetalovou anginou zcela vyloučit
záchvaty anginy pectoris
- při okluzívním onemocnění periferních arterií. Zesílení potíží se může vyvinout především při
zahájení léčby
- při celkové anestezii

Pacientům s psoriázou anebo s psoriázou v anamnéze by se beta-blokátory (např. bisoprolol) měly
podávat pouze po pečlivém zvážení prospěchu proti rizikům.

Při terapii bisoprololem mohou být maskovány příznaky thyreotoxikózy

U pacientů s feochromocytomem se bisoprolol podávat nesmí bez předchozí blokády alfa-receptorů.

U pacientů podstupujících celkovou anestézii beta-blokátory snižují incidenci arytmií a ischémie
myokardu při indukci a intubaci, a pak v pooperačním období. Běžně se doporučuje udržovat beta-
blokádu průběžně v perioperační době. Anesteziolog musí o beta-blokádě vědět pro možnost interakcí
s jinými léčivy, kdy by mohly vzniknout bradyarytmie, oslabení reflexní tachykardie a snížení reflexní
schopnosti kompenzovat ztrátu krve. Jestliže se považuje za nutné beta-blokátory před chirurgickým
výkonem odejmout, je třeba to udělat postupně a tak, aby po 48 hodin před anestézií byl pacient bez
beta-blokátoru.

Kombinace bisoprololu s blokátory kalciového kanálu typu verapamilu nebo diltiazemu, s antiarytmiky
třídy I a s centrálně působícími antihypertenzívy není obecně doporučována; pro podrobnosti viz bod
4.
Ačkoli kardioselektivní (beta1) beta-blokátory mohou mít menší vliv na plicní funkce než neselektivní
betablokátory (stejně jako všechny ostatní betablokátory), měli bychom se vyhnout jejich používání u
pacientů s obstrukční plicní nemocí, pokud k jejich použití není klinický důvod. Pokud takový důvod
existuje, je možno bisoprolol s opatrností podat. U pacientů s obstrukční plicní nemocí by měla být léčba
bisoprolol-fumarátem zahájena nejnižší možnou dávkou a pacienti by měli být pečlivě monitorování s
ohledem na nové příznaky (např. dušnost, netolerance zátěže, kašel). Při bronchiálním astmatu nebo
jiných chronických obstrukčních plicních onemocněních, která mohou vyvolávat příznaky, je třeba
současně podávat bronchodilatační terapii. Občas se může objevit zvýšení rezistence dýchacích cest u
pacientů s astmatem, a proto může být nutné zvýšit dávku beta2- stimulancií.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nedoporučované kombinace:

Platí pouze pro chronickou srdeční nedostatečnost:
• Antiarytmika třídy I (např. disopyramid, chinidin, lidokain, fenytoin; flekainid, propafenon):
Účinek na dobu atrioventrikulárního vedení může být potencován a negativní inotropní účinek
může být zvýšen.

Platí pro všechny indikace:
• Antagonisté kalcia typu verapamilu, a v menší míře typu diltiazemu: Negativní vliv na
kontraktilitu a na atrioventrikulární vedení. Intravenózní podání verapamilu u pacientů léčených
beta-blokátory může způsobit těžkou hypotenzi a atrioventrikulární blokádu.


• Centrálně působící antihypertenziva (např. klonidin, methyldopa, moxonidin, rilmenidin):
Současné užívání centrálně působících antihypertenziv může zhoršit srdeční nedostatečnost
snížením centrálního tonu sympatiku (a tak může vést ke snížení tepové frekvence a srdečního
výdeje, a k vazodilataci). Náhlé vysazení, zejména předchází-li před přerušením aplikace beta-
sympatolytik, může zvýšit riziko „rebound“-hypertenze.

Kombinace, které je třeba použít s opatrností:

Platí pouze pro hypertenzi nebo anginu pectoris:
• Antiarytmika třídy I (např. disopyramid, chinidin, lidokain, fenytoin; flekainid, propafenon):
Účinek na dobu atrioventrikulárního vedení může být potencován a negativní inotropní účinek
může být zvýšen.

Platí pro všechny indikace:
• Antagonisté kalcia typu dihydropyridinu např. nifedipin, felodipin a amlodipin: Současné
užívání může zvýšit riziko hypotenze, a nedá se vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení činnosti
komor jako pumpy u pacientů se srdečním selháním.
• Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): Účinek na dobu atrioventrikulárního převodu může
být potencován.
• Topické beta-blokátory (např. oční kapky pro léčení glaukomu) mohou působit aditivně
k systémovým efektům bisoprololu.
• Parasympatomimetika: Současné užití může prodloužit dobu atrioventrikulárního převodu a
zvýšit riziko bradykardie.
• Insulin a perorální antidiabetika: Zesílení hypoglykemizujícího účinku. Blokáda adrenergních
beta-receptorů může maskovat příznaky hypoglykémie.
• Celková anestetika: Oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (další informace
o celkové anestézii viz také v bodě 4.4).
• Digitalisové glykosidy: Snížení tepové frekvence, prodloužení doby atrioventrikulárního
převodu.
• Nesteroidní antiflogistika (NSAID): NSAID mohou snížit hypotenzivní účinek bisoprololu.
• Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): Kombinace s bisoprololem může snížit
účinek obou látek.
• Sympatomimetika aktivující jak adrenergní beta-receptory, tak i alfa-receptory (např.
noradrenalin, adrenalin): Kombinace s bisoprololem může demaskovat vazokonstriční účinky
těchto látek, zprostředkované adrenergními alfa-receptory, a vyvolat zvýšení krevního tlaku a
exacerbaci intermitentní klaudikace. Má se za to, že tyto interakce jsou pravděpodobnější při
použití neselektivních beta-sympatolytik.
• Sympatomimetika: kombinace s bisoprololem může snížit účinek obou látek. Vyšší dávky
adrenalinu mohou být nezbytné pro léčení alergických reakcí.
• Současné použití s antihypertenzivy stejně jako s jinými léčivými přípravky, které mohou snížit
krevní tlak (např. s tricyklickými antidepresivy, s barbituráty, s fenothiaziny) může zvýšit riziko
vzniku hypotenze.

Kombinace vyžadující pozornost:
• Meflochin: Zvýšené riziko bradykardie.
• Inhibitory monoaminoxidázy (s výjimkou inhibitorů MAO-B): Zvýšený hypotenzivní účinek
beta-blokátorů, ale také zvýšené riziko hypertenzní krize.

Pediatrická populace
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Bisoprolol má farmakologické účinky, které mohou škodlivě ovlivnit těhotenství a/nebo
plod/novorozence. Všeobecně beta-blokátory snižují perfuzi placenty, což bylo spojováno s retardací
růstu, intrauterinním úmrtím, potratem a předčasným porodem. Nežádoucí účinky (např. hypoglykémie
a bradykardie) se mohou objevit u plodu i u novorozence. Jestliže je léčba topickými beta-blokátory
nutná, je vhodné dát přednost látkám se selektivním beta1-účinkem na adrenoreceptory.

Bisoprolol se nemá v těhotenství užívat, pokud to není jednoznačně nutné. Jestliže se terapie
bisoprololem považuje za nutnou, je třeba monitorovat uteroplacentální krevní průtok a fetální růst. V
případě škodlivých účinků na těhotenství nebo plod, je třeba zvážit alternativní léčbu. Novorozence je
nutno pečlivě sledovat. Příznaky hypoglykémie a bradykardie se obvykle dají očekávat v průběhu
prvních tří dnů.

Kojení
Nejsou k dispozici žádné údaje o tom, zda se bisoprolol vylučuje do mateřského mléka u lidí nebo o
bezpečnosti expozice bisoprololu u dětí. Proto se kojení v průběhu léčby bisoprololem nedoporučuje.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Ve studii s pacienty s ischemickou chorobou srdeční bisoprolol neporušil schopnost řídit motorové
vozidlo. Vzhledem k individuálně rozdílné reaktivitě na přípravek však schopnost řídit motorové
vozidlo a obsluhovat stroje může být porušena. To je třeba vzít v úvahu především při zahájení léčby a
při změně medikace, stejně jako ve spojení s požíváním alkoholu.

4.8 Nežádoucí účinky

Pro charakteristiku frekvence výskytu nežádoucích účinků platí tato terminologie:

Velmi časté ( ≥1/10)
Časté ( ≥1/100 až <1/10)
Méně časté ( ≥1/1.000 až <1/100)
Vzácné ( ≥1/10.000 až <1/1.000)
Velmi vzácné ( <1/10.000)
Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Psychiatrické poruchy:
Méně časté: Poruchy spánku, deprese
Vzácné: Noční můry, halucinace.

Poruchy nervového systému:
Časté: závratě*, bolesti hlavy*
Vzácné: synkopa

Poruchy oka:
Vzácné: Snížená tvorba slz (nutno vzít v úvahu u pacientů s kontaktními čočkami)
Velmi vzácné: Konjunktivitidy

Poruchy ucha a labyrintu:
Vzácné: Poruchy sluchu

Srdeční poruchy:
Velmi časté: Bradykardie (při léčbě srdečního selhávání)
Časté: Zhoršení stávajícího srdečního selhávání (při léčbě srdečního selhávání)
Méně časté: Poruchy AV převodu, zhoršení stávajícího srdečního selhávání (při léčbě hypertenze nebo
anginy pectoris), bradykardie (při léčbě hypertenze nebo anginy pectoris);


Cévní poruchy:
Časté: Pocit chladu nebo necitlivosti v končetinách, hypotenze, zejména u pacientů se srdečním
selháním
Méně časté: ortostatická hypotenze

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:
Méně časté: Bronchospasmus u pacientů s bronchiálním astmatem anebo s obstrukční plicní nemocí
v anamnéze
Vzácné: Alergická rinitida

Gastrointestinální poruchy:
Časté: Gastrointestinální potíže jako je nauzea, zvracení, průjem, zácpa

Poruchy jater a žlučových cest:
Vzácné: Hepatitida

Poruchy kůže a podkožní tkáně:
Vzácné: Reakce přecitlivělosti jako je pruritus, zčervenání, vyrážka a angiodém
Velmi vzácné: alopecie, beta-sympatolytika mohou vyvolat zhoršení psoriázy anebo vyvolat vznik
psoriáze podobné vyrážky

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:
Méně časté: Svalová slabost a křeče

Poruchy reprodukčního systému a prsu:
Vzácné: Erektilní dysfunkce

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:
Časté: Asthenie (u pacientů s chronickým srdečním selháním), únava *
Méně časté: Asthenie (u pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris)

Vyšetření:
Vzácné: Zvýšení koncentrace trigyceridů, zvýšení aktivity jaterních enzymů (ALT, AST).

Pediatrická populace:
Nejsou dostupné žádné údaje.

Platí pouze pro hypertenzi nebo anginu pectoris:
*Tyto příznaky se vyskytují zvláště na začátku léčby. Jsou obvykle mírné a obvykle odezní během 1 –
týdnů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Symptomy

Při předávkování (např. denní dávka 15 mg místo 7,5 mg) byl hlášen AV-blok třetího stupně,
bradykardie a závratě. Obecně platí, že nejčastější známky, očekávané po předávkování beta-blokátory
jsou bradykardie, hypotenze, bronchospazmus, akutní srdeční nedostatečnost a hypoglykémie. K
dispozici jsou jen omezené zkušenosti s předávkováním bisoprololu, bylo hlášeno jen několik případů
předávkování bisoprololem (maximální dávka 2000 mg) u pacientů s hypertenzí a/nebo ischemickou
chorobou srdeční projevující se bradykardií a/nebo hypotenzí. U všech těchto pacientů došlo k úpravě
stavu. Existuje široká interindividuální variabilita citlivosti na jednorázově podanou vysokou dávku
bisoprololu, a pacienti se srdečním selháváním jsou pravděpodobně velmi citliví. Z tohoto důvodu je
povinné zahájit léčbu těchto pacientů s postupným zvyšováním dávek podle schématu, uvedeného v
bodě 4.2.

Léčba
Obecně platí, že vyvine-li se předávkování, je nutné terapii bisoprololem zastavit a zavést podpůrnou a
symptomatickou léčbu.

Na základě očekávaných farmakologických účinků a doporučení pro jiné beta-blokátory je třeba uvážit
tato všeobecná opatření, pokud jsou klinicky oprávněna.

Bradykardie: Podat intravenózně atropin. Jestliže odpověď není dostatečná, je možné opatrně podat
isoprenalin nebo jinou látku s pozitivně chronotropními vlastnostmi. Za některých okolností může být
nutné zavést transvenózně pacemaker.

Hypotenze: Je třeba podat intravenózně tekutiny a vazopresorické látky. Užitečný může být
intravenózně podaný glukagon.

AV-blokáda (druhého a třetího stupně): Pacienty je třeba pečlivě monitorovat a léčit infuzí isoprenalinu
anebo transvenózním zavedením srdečního pacemakeru.

Akutní zhoršení srdeční nedostatečnosti: Podat i.v. diuretika, látky s pozitivně inotropním účinkem,
vazodilatancia.

Bronchospazmus: Zavést terapii bronchodilatátory, např. isoprenalinem, beta2-sympatomimetiky a/nebo
aminofylinem.

Hypoglykémie: Podat i.v. glukózu.

Omezené množství údajů naznačuje, že bisoprolol je stěží dialyzovatelný.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Betablokátor, selektivní. ATC kód: CO7AB
Chronické srdeční selhání:

Mechanismus účinku
Bisoprolol je vysoce selektivní beta1-blokátor bez vnitřní (intrinsic) sympatomimetické aktivity a bez
významného účinku stabilizujícího membrány. Má jenom nízkou afinitu k beta2-receptorům hladkého
svalstva bronchů a cév, stejně jako k beta-receptorům účastnícím se metabolických regulací. Proto se
vcelku nedá očekávat, že by bisoprolol ovlivnil rezistenci dýchacích cest anebo metabolické účinky
zprostředkované beta2-receptory. Jeho beta1-selektivita přesahuje hranice terapeutického rozsahu dávek.

Klinická účinnost


Indikace srdečního selhávání byla sledována ve studii CIBIS. Celkem 2647 pacientů bylo zařazeno, % (N = 2202) bylo třídy NYHA III a 17 % (N = 445) třídy NYHA IV, mělo stabilizovanou
symptomatickou systolickou srdeční nedostatečnost (ejekční frakce ≤35 %, na základě
echokardiografie). Celková mortalita se snížila ze 17,3 % na 11,8 % (relativní snížení o 34 %). Bylo
pozorováno snížení počtu náhlých úmrtí (3,6 % oproti 6,3 %, relativní snížení o 44 %) a snížený počet
episod srdečního selhání vyžadujících hospitalizaci (12 % oproti 17,6 %, relativní snížení o 36 %).
Mimoto bylo zjištěno i významné zlepšení funkčního stavu podle klasifikace NYHA. V průběhu
zahájení a titrace bisoprololu se vyskytly hospitalizace pro bradykardii (0,53 %), hypotenzi (0,23 %) a
akutní dekompenzaci (4,97 %), nebyly však častější než v placebové skupině (0 %, 0,3 % a 6,74 %).
Počty fatálních a zneschopňujících iktů v průběhu celého studijního období byly 20 v bisoprololové
skupině a 15 ve skupině placebové.

Studie CIBIS III sledovala 1010 pacientů ve věku ≥65 let s mírnou až středně těžkou chronickou srdeční
nedostatečností (NYHA třídy II nebo III) a s ejekční frakcí levé komory ≤35 %, kteří dosud nebyli
léčeni ani inhibitory ACE ani beta-blokátory ani blokátory angiotensinového receptoru. Pacienti byli
léčeni kombinací bisoprololu a enalaprilu po 6-24 měsíců po předchozím úvodním šestiměsíčním léčení
buď bisoprololem nebo enalaprilem.

Byl zaznamenán trend směrem k vyššímu výskytu zhoršení srdečního selhání, když byl bisoprolol
podáván jako úvodní 6 měsíční léčení. V analýze „per protocol“ nebyly prokázány horší výsledky,
jestliže bisoprolol byl použit jako první oproti výsledkům, kdy jako první byl použit enalapril, obě
strategie zahájení léčby chronického srdečního selhávání vykázaly podobnou frekvenci primárního
kombinovaného kritického bodu hodnocení, úmrtí a hospitalizace, ke konci studie (32,4 % ve skupině
s bisoprololem oproti 33,1 % ve skupině s enalaprilem jako prvním léčivem, v populaci „per protocol“).
Studie ukázala, že bisoprolol se může použít také u starších pacientů s mírným až středním stupněm
chronického srdečního selhávání.

Hypertenze nebo angina pectoris

Mechanismus účinku
Antianginózní mechanismus: Bisoprolol inhibicí srdečních beta-receptorů inhibuje odpověď na aktivaci
sympatiku. Tak se sníží srdeční frekvence a stažlivost, čímž se sníží nároky srdečního svalu na přívod
kyslíku.

Při akutním podávání pacientů s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhávání
bisoprolol snižuje tepovou frekvenci a tepový objem, a tím i minutový srdeční objem a spotřebu kyslíku.
Při chronickém podávání se počáteční zvýšená periferní rezistence snižuje.

Farmakodynamické účinky
Bisoprolol se používá k léčbě hypertenze a anginy pectoris. Tak jako u ostatních beta1-sympatolytik je
mechanismus působení u hypertenze nejasný. Je však známo, že Bisoprolol výrazně snižuje aktivitu
reninu v plazmě.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Bisoprolol se téměř úplně absorbuje z gastrointestinálního traktu. Společně s velmi malým first-pass
efektem v játrech má vysokou biologickou dostupnost přibližně 90 %.

Distribuce
Vazba bisoprololu na plazmatické bílkoviny je asi 30 %. Distribuční objem je 3,5 l/kg. Celková
clearance je přibližně 15 l/h.

Biologický poločas (10-12 hodin) umožňuje 24 hodinový účinek bisoprololu při dávkování 1krát denně.


Biotransformace
50 % se metabolizuje v játrech na inaktivní metabolity, které se pak vylučují ledvinami.

Eliminace
Bisoprolol se z těla vylučuje dvěma cestami. 50 % se metabolizuje v játrech na inaktivní metabolity,
které se pak vylučují ledvinami. Zbývajících 50 % se ledvinami vylučuje v nemetabolizované formě.
Protože eliminace se děje ledvinami a játry ve stejném rozsahu, není nutná úprava dávkování u pacientů
s poruchou funkcí jater anebo ledvin.

Další speciální populace
U pacientů s chronickým srdečním selháváním (NYHA stupeň III) jsou plazmatické hladiny bisoprololu
vyšší a poločas delší ve srovnání se zdravými dobrovolníky. Maximální koncentrace v plazmě za
rovnovážného stavu je 64 ± 21 ng/ml při každodenní dávce 10 mg a poločas je 17 ± 5 hodin.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po
opakovaném podávání, genotoxicity, nebo kancerogenního potenciálu a reprodukční a vývojové toxicity
neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.

Tak jako ostatní beta-blokátory i bisoprolol měl ve vysokých dávkách toxické účinky na matku (vyvolal
snížení příjmu potravy a snížení tělesné hmotnosti) a na embryo/plod (zvýšená incidence resorpcí,
snížená tělesná hmotnost potomstva, zpomalený fyzický vývoj), nebyl však teratogenní.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

2,5 mg tablety:
Tableta:
Mikrokrystalická celulosa
Butylhydroxyanisol
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Magnesium-stearát
Natrium-lauryl-sulfát
Žlutý oxid železitý (E172)
Červený oxid železitý (E172)
Sodná sůl kroskarmelosy

Potah:
Oxid titaničitý (E171)
Mastek
Hypromelosa (E464)

mg tablety:
Tableta:
Mikrokrystalická celulosa
Butylhydroxyanisol
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Magnesium-stearát
Natrium-lauryl-sulfát
Žlutý oxid železitý (E172)
Sodná sůl kroskarmelosy


Potah:
Oxid titaničitý (E171)
Mastek
Hypromelosa (E464)
Indigokarmín (E132)
Chinolinová žluť (E104)
Oranžová žluť (E110)

10 mg tablety:
Tableta:
Mikrokrystalická celulosa
Butylhydroxyanisol
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Magnesium-stearát
Natrium-lauryl-sulfát
Červený oxid železitý (E172)
Sodná sůl kroskarmelosy

Potah:
Oxid titaničitý (E171)
Mastek
Hypromelosa (E464)
Žlutý oxid železitý (E172)
Oranžová žluť (E110)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

Blistr: 2 roky
Lahvička: 2 roky


6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Blistr: Uchovávejte při teplotě do 30 ° C.
Lahvička: Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a velikost balení

PVC/Al blistry. Blistr se skládá z průhledné PVC fólie a vnější vrstvy Al potažené tepelně
zatavitelnou folií s obsahem 10, 20, 28, 30, 50, 56, 84, 90, 98 a 100 potahovaných tablet.

Bílá HDPE lahvička s bílým neprůhledným uzávěrem, lahvička obsahuje perforovaný zásobník se
silikagelem a aktivním uhlím (vysoušedlo) s obsahem 10, 28, 30, 50, 56, 84, 98, 100, 500 a potahovaných tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.




6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním


Všechen nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.


6. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Do 31. 10. Mylan Ireland Limited
Unit 35/36 Grange Parade
Baldoyle Industrial Estate
Dublin Irsko

Od 1. 11. Viatris Limited
Damastown Industrial Park
Mulhuddart, Dublin Dublin, Irsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Bisoprolol Viatris 2,5 mg, potahované tablety: 77/914/10-C
Bisoprolol Viatris 5 mg, potahované tablety: 77/915/10-C
Bisoprolol Viatris 10 mg, potahované tablety: 77/916/10-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 24. 11. Datum posledního prodloužení registrace: 9. 10.
10. DATUM REVIZE TEXTU

16. 05.