Betamed

Bradykardické léky

Mnoho léků může způsobit bradykardii. Týká se to zejména beta-blokátorů, antiarytmik třídy Ia,
určitých antiarytmik třídy III, určitých antagonistů vápníku, digitalisu, pilokarpinu, anticholinesteráz
atd. Při použití beta-blokátorů, včetně betaxololu, může dojít k sinusové zástavě při podání v kombinaci
s jinými léky, o kterých je známo, že indukují sinusovou zástavu (viz bod 4.8).

Kontraindikované kombinace
Floktafenin
V případech floktafeninem vyvolaného šoku nebo hypotenze beta-blokátory snižují schopnost
kompenzační reakce.
Sultoprid
Podávání betaxololu spolu se sultopridem může způsobit poruchy srdeční automacie (závažná
bradykardie) díky kumulativnímu bradykardizujícímu účinku.
Diltiazem
Poruchy srdeční automacie (nadměrná bradykardie, sinusová zástava), poruchy sinoatriálního
a atrioventrikulárního vedení a srdeční selhání. Taková kombinace má být použita pouze za pečlivého
klinického sledování a monitorování EKG, zejména u starších pacientů nebo na začátku léčby. Při
současném podávání beta-blokátorů s diltiazemem bylo hlášeno zvýšené riziko deprese (viz bod 4.8).
Verapamil
Poruchy srdeční automacie (nadměrná bradykardie, sinusová zástava), poruchy sinoatriálního
a atrioventrikulárního vedení a srdeční selhání. Taková kombinace má být použita pouze za pečlivého
klinického sledování a monitorování EKG, zejména u starších pacientů nebo na začátku léčby.
Fingolimod
Zesílení bradykardických účinků, které mohou mít fatální následky. Beta-blokátory jsou o to rizikovější,
že zabraňují adrenergním kompenzačním mechanismům. Kontinuální klinické sledování a monitorování
EKG po dobu 24 hodin po první dávce.

Kombinace vyžadující opatrnost
Amiodaron
Podávání betaxololu spolu s amiodaronem může vést k poruše srdeční kontraktility, srdeční automacie
a vedení (potlačením sympatického kompenzačního mechanismu). Taková kombinace má být použita
za klinického sledování a monitorování EKG.
Srdeční glykosidy
Tato kombinace může prodloužit dobu atrioventrikulárního vedení a vést k bradykardii.
Těkavá halogenovaná anestetika
Beta-blokátory narušují srdeční kompenzační mechanismy (k potlačení beta-adrenergní inhibice se
může během výkonu podat beta-mimetikum). Náhlé přerušení podávání beta-blokátoru se obecně
nedoporučuje. Anesteziolog musí být informován o skutečnosti, že pacient je léčen beta-blokátory.
Blokátory kalciového kanálu (bepridil a mibefradil)
Současné podávání betaxololu a blokátorů kalciového kanálu může ovlivnit srdeční automacii
(s následkem excesivní bradykardie a sinusové zástavy), atrioventrikulární vedení a může způsobit
srdeční selhání (synergický efekt).
Antiarytmika (cibenzolin, disopyramid, flekainid, hydrochinidin, mexiletin, propafenon, chinidin)
(kromě lidokainu)

Současným podáváním může být ovlivněna srdeční kontraktilita, srdeční automacie a vedení (potlačení
sympatického kompenzačního mechanismu). Taková kombinace má být použita za klinického sledování
a monitorování EKG.
Baklofen
Zvýšený antihypertenzní účinek. Měl by být sledován krevní tlak a v případě nutnosti upravena dávka
antihypertenziva.
Inzulín a hypoglykemické sulfonamidy, glinidy, gliptiny (viz bod 4.4)
Všechny beta-blokátory mohou maskovat některé z příznaků hypoglykémie (např. palpitaci a
tachykardii). Pacient musí být poučen o nutnosti sledovat hladinu krevního cukru, zvláště na začátku
léčby.
Lidokain (i.v.)
Byly popsány interakce s propranololem, metoprololem a nadololem. Bylo popsáno zvýšení plazmatické
koncentrace lidokainu s možným zvýšením neurologických a srdečních nežádoucích účinků (díky
sníženému metabolismu lidokainu v játrech). Dávka lidokainu by měla být upravena. Pokud je to možné,
měla by být během léčby beta-blokátory a po jejím přerušení sledována plazmatická koncentrace
lidokainu a prováděno klinické a elektrokardiografické sledování.
Kontrastní látky obsahující jód
V případech šoku nebo hypotenze z důvodů aplikace kontrastních látek obsahujících jód beta-blokátory
způsobují snížení kardiovaskulárních kompenzačních reakcí. Pokud je to možné, léčba beta-blokátory
má být přerušena před radiografickým kontrastním vyšetřením. Pokud je nezbytná léčba beta-blokátory
bez přerušení, vyšetření má být provedeno jen s možností zajištění na jednotce intenzívní péče.
Centrální antihypertenziva (klonidin, methyldopa, guanfacin, moxonidin, rilmenidin)
Významné zvýšení krevního tlaku v případě náhlého přerušení léčby centrálním antihypertenzivem.
Vyvarujte se náhlého ukončení léčby centrálním antihypertenzivem. Taková kombinace má být použita
za klinického sledování.
Léky, které pravděpodobně způsobí torsade de pointes
Zvýšené riziko poruch komorového rytmu, zejména torsade de pointes. Taková kombinace má být
použita za klinického sledování a monitorování EKG.

Kombinace, které je třeba zvážit
Nesteroidní antiflogistika
Snížení antihypertenzního účinku (inhibice vasodilatačních prostaglandinů nesteroidními antiflogistiky)
a hromadění vody a sodíku u derivátů pyrazolonu.
Blokátory kalciového kanálu (dihydropyridiny, jako je amlodipin, barnidipin, klevidipin, felodipin,
isradipin, lacidipin, lerkanidipin, manidipin, nikardipin, nifedipin, nimodipin, nitrendipin)
Hypotenze, srdeční selhání u pacientů s latentním nebo neléčeným srdečním selháním (negativně
ionotropní efekt dihydropyridinů in vitro lišící se podle přípravku a pravděpodobně zvyšující negativně
ionotropní účinek beta-blokátorů).
Léky vyvolávající posturální hypotenzi ((tricyklická) antidepresiva příbuzná s imipraminem,
neuroleptika, nitráty, inhibitory fosfodiesterázy typu 5, urologické alfa-blokátory, agonisté dopaminu,
levodopa)
Zvýšení antihypertenzního účinku a riziko posturální (ortostatické) hypotenze (aditivní účinek)
Kortikosteroidy a tetrakosaktidy
Snížení antihypertenzního účinku (retence vody a sodíku působením kortikosteroidů)

Meflochin
Riziko bradykardie (aditivní účinek včetně bradykardie)
Sympatomimetika
Riziko snížení účinku beta-blokátorů
Dipyridamol (i.v.)
Zvýšení antihypertenzního účinku