Aciclovir olikla

Pacientům, kteří dostávají vysoké dávky acikloviru ve formě intravenózní infuze (např. u herpetické
encefalitidy), je nutné věnovat zvýšenou pozornost, a to zejména pokud jsou dehydratovaní nebo
s jakoukoli poruchou renální funkce.

Tento léčivý přípravek obsahuje 26 mg sodíku (cca 1,1 mmol) v jedné injekční lahvičce, což odpovídá
přibližně 1 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO, který činí 2 g
sodíku.


4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Aciklovir je primárně eliminován v nezměněném stavu močovými cestami, a to tubulární sekrecí.
Léčivé přípravky podávané souběžně a eliminované stejným mechanismem mohou zvyšovat
plazmatickou koncentraci acikloviru. Probenecid a cimetidin zvyšují tímto mechanismem AUC
systémově podávaného acikloviru a snižují renální clearance acikloviru. Avšak pro široký terapeutický
index acikloviru není zapotřebí dávkování upravovat.

U pacientů, kterým je podáván Aciclovir Olikla, je nutná opatrnost při současném podávání s léky,
které s aciklovirem při vylučování kompetují, z důvodu potenciálního zvýšení plazmatických hladin
jednoho nebo obou léčiv nebo jejich metabolitů. Bylo prokázáno, že při současném podávání dochází
ke zvýšení AUC systémově podávaného acikloviru a inaktivního metabolitu mofetil-mykofenolátu,
imunosupresiva používaného u pacientů po transplantaci.

Pokud je souběžně s vysokými dávkami intravenózně podávaného acikloviru podáváno lithium, musí
být sérová koncentrace lithia pečlivě monitorována kvůli riziku toxicity lithia.
Při podání acikloviru ve formě infuze současně s léky ovlivňujícími funkci ledvin (např. cyklosporin,
takrolimus) se vyžaduje opatrnost (společně s monitorováním změn renálních funkcí).

Experimentální studie s 5 subjekty mužského pohlaví ukázala, že souběžná léčba aciklovirem zvyšuje
AUC celkově podávaného theofylinu o přibližně 50 %. Je doporučeno měřit plazmatickou
koncentraci během souběžné terapie aciklovirem.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Fertilita:
Nejsou k dispozici žádné informace o účinku acikloviru na fertilitu u žen. Ve studii zahrnující
20 pacientů mužského pohlaví s normálním počtem spermií, kterým byl podáván perorálně aciklovir
v dávkách až do 1 g denně po dobu až 6 měsíců, bylo prokázáno, že aciklovir nemá žádný klinicky
významný vliv na počet spermií, jejich motilitu nebo morfologii.
Viz klinické studie v bodě 5.2.

Těhotenství:
Postmarketingový registr sledování těhotných žen dokumentuje výsledky používání kterýchkoli
lékových forem acikloviru. Tento registr ukázal, že u dětí, jejichž matkám byl podáván aciklovir,
nedochází k nárůstu výskytu vrozených vad ve srovnání s normální populací. Vyskytující se vrozené
vady nebyly ani unikátní, ani nesledovaly určitý vzor, aby bylo možné najít společnou příčinu.
Systémové podání acikloviru v mezinárodně uznávaných standardních testech nezpůsobilo
embryotoxické ani teratogenní účinky u králíků, potkanů nebo myší.
V nestandardních testech u potkanů byly pozorovány abnormality plodu, ale pouze v těch případech,
kdy byly matkám podány vysoké subkutánní dávky, které měly toxický účinek i pro matku. Klinický
význam těchto nálezů je nejistý.

Aciklovir proto má být těhotným ženám podáván jen po pečlivém zvážení potenciálního prospěchu
a rizika. Viz reprodukční toxikologické studie v bodě 5.3.

Kojení:

Po perorálním podání dávky 200 mg acikloviru pětkrát denně byl aciklovir zjištěn v mateřském mléce
v koncentracích, jež odpovídaly 0,6–4,1násobku plazmatických koncentrací. Tyto koncentrace by
mohly pro kojence představovat dávky acikloviru až 0,3 mg/kg tělesné hmotnosti/den. Proto by měl
být aciklovir kojícím ženám podáván jen tehdy, kdy potenciální prospěch převáží možnost rizika.


4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Aciklovir podávaný ve formě intravenózní infuze se obvykle podává hospitalizovaným pacientům,
a proto informace týkající se účinků na schopnost řídit a obsluhovat stroje nejsou relevantní. Studie
hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky uvedené níže jsou do kategorií četností výskytu zařazeny na základě odhadu. Pro
většinu nežádoucích účinků nebyly k dispozici dostatečné údaje pro odhadnutí incidence. Incidence
nežádoucích účinků se navíc může lišit ve svém výskytu v závislosti na indikaci.

Následující ustálená označení byla použita ke klasifikaci nežádoucích účinků podle frekvence výskytu:
velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Poruchy krve a lymfatického systému
Méně časté: snížení hematologických ukazatelů (anémie, trombocytopenie, leukopenie).

Poruchy imunitního systému
Velmi vzácné: anafylaxe.

Psychiatrické poruchy*
Velmi vzácné: agitovanost, zmatenost, halucinace, psychotické symptomy.

Poruchy nervového systému*
Velmi vzácné: bolest hlavy, závratě, třes, ataxie, dysartrie, křeče, somnolence, encefalopatie a kóma.

*Výše zmíněné příznaky jsou obecně reverzibilní a obvykle jsou hlášeny u pacientů s poruchou
renálních funkcí nebo s jinými predisponujícími faktory (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření
pro použití).

Cévní poruchy
Časté: flebitida.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Velmi vzácné: dyspnoe.

Gastrointestinální poruchy
Časté: nauzea, zvracení.
Velmi vzácné: průjem, bolesti břicha.

Poruchy jater a žlučových cest
Časté: reverzibilní zvýšení hladin jaterních enzymů.
Velmi vzácné: reverzibilní zvýšení hladiny bilirubinu, ikterus, hepatitida.

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté: svědění, kopřivka, exantémy (včetně fotosenzitivní reakce).
Velmi vzácné: angioedém.

Poruchy ledvin a močových cest

Časté: zvýšení hladiny močoviny v krvi a koncentrace kreatininu.

U rychlého zvýšení hladiny močoviny v krvi a kreatininu se předpokládá, že souvisí s maximální
koncentrací v séru a se stavem hydratace pacienta. Aby se předešlo tomuto nežádoucímu účinku,
nesmí se aciklovir ve formě infuzního roztoku podat jako bolus, ale musí být podán ve formě pomalé
infuze trvající více než 1 hodinu.

Velmi vzácné: porucha funkce ledvin, akutní renální selhání, bolest v oblasti ledvin.

Je nutné udržovat přiměřenou hydrataci pacienta. Poruchy ledvinových funkcí během intravenózní
léčby aciklovirem se rychle upraví rehydratací pacienta nebo snížením dávek léku, případně
ukončením léčby. Nicméně ve výjimečných případech může dojít k progresi do akutního renálního
selhání.

Bolest v oblasti ledvin může souviset s renálním selháním a s krystalurií.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Velmi vzácné: únava, horečka, lokální zánětlivá reakce.
Při neúmyslném paravenózním podání acikloviru se může objevit závažná lokální zánětlivá reakce,
která někdy vede k nekróze tkání.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek


4.9 Předávkování

Symptomy:
Předávkování během intravenózní léčby aciklovirem má za následek zvýšení hladiny kreatininu
a zvýšení koncentrace močoviny v krvi a následné renální selhání. V souvislosti s předávkováním byly
popsány neurologické účinky zahrnující zmatenost, halucinace, agitovanost, záchvaty křečí a kóma.

Léčba:
Pacienti musejí být intenzivně monitorováni ohledně možných známek toxicity. Hemodialýza
významně zvyšuje vylučování acikloviru z krve, a proto má být použita při prvních příznacích
předávkování.

Aciklovir je dialyzovatelný, při intoxikaci lze využít i forsírovanou diurézu s alkalizací moče.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci
ATC kód: J05AB01

Aciklovir je syntetický analog purinového nukleosidu s in vitro a in vivo inhibiční aktivitou proti
lidským herpetickým virům, včetně viru herpes simplex (HSV) typu 1 a 2, viru varicella zoster (VZV),
viru Epstein–Barrové (EBV) a cytomegaloviru (CMV). V buněčných kulturách má aciklovir největší

antivirový účinek proti HSV1, následovaný (v sestupném pořadí podle účinnosti) HSV2, VZV, EBV
a CMV.

Inhibiční aktivita acikloviru proti HSV1, HSV2, VZV a EBV je vysoce selektivní. Enzym
thymidinkináza (TK) normálních, neinfikovaných buněk nevyužívá samotný aciklovir efektivně jako
substrát, a proto je toxicita pro hostitelské buňky savců nízká. Avšak TK kódovaná HSV, VZV a EBV
přeměňuje aciklovir na aciklovir-monofosfát, nukleosidový analog, který je dále konvertován
buněčnými enzymy na difosfát a nakonec na trifosfát. Aciklovir-trifosfát interferuje s virovou DNA
polymerázou a inhibuje replikaci virové DNA s výsledným ukončením řetězce a s jeho následným
začleněním do virové DNA.