Acefa

Plazmatické hladiny po podání
Po intravenózním i intramuskulárním podání je pozorováno zvýšení plazmatických koncentrací úměrné
dávce.
Intramuskulární podání
Maximální plazmatické hladiny jsou dosaženy během 1–2 hodin po intramuskulárním podání.
Průměrná maximální hladina v séru po podání 1 g cefoperazonu intramuskulární injekcí byla 65 μg/ml
a objevila se 1 hodinu po podání a po injekci 2 g cefoperazonu byla 111 μg/ml a objevila se po 1,hodině.
Tabulka 2: Sérové koncentrace cefoperazonu - i.m. injekce a i.v. infuze
Hodnoty sérových koncentrací cefoperazonu u zdravých dobrovolníků po patnáctiminutové jednorázové
intravenózní infuzi s konstantní rychlostí 1, 2, 3 nebo 4 gramů cefoperazonu nebo po jednorázové
intramuskulární injekci 1 nebo 2 gramů cefoperazonu
Střední sérové koncentrace (g/ml)
Dávka/způsob
podání
0* 0,5 h 1 h 2 h 4 h 8 h 12 h
g i.v. 153 114 73 38 16 4 0,2 g i.v. 252 153 114 70 32 8 3 g i.v. 340 210 142 89 41 9 4 g i.v. 506 325 251 161 71 19 1 g i.m. 32** 52 65 57 33 7 2 g i.m. 40** 69 93 97 58 14 * Hodiny po podání, jako čas 0 je počítán okamžik ukončení infuze
** Hodnoty zjištěné 15 min. po injekční aplikaci
Distribuce
Cefoperazon se z 90 % váže na plazmatické bílkoviny a distribuční objem je 0,15 l/kg tělesné hmotnosti.
Cefoperazon dosáhl terapeutických hladin ve všech testovaných tělních tekutinách a tkáních. Mezi nimi
jsou ascitické a mozkomíšní tekutiny (u pacientů se zanícenými meningy), moč, žluč a stěna žlučníku,
sputum a plíce, tonzily a sliznice nosních dutin, ouško srdeční síně, ledviny, močovod, prostata a varlata,
děloha a vejcovod, kost, pupečníková krev a plodová voda.
Biotransformace
Cefoperazon se vylučuje v nezměněné podobě žlučí i močí. V těle je metabolizováno méně než 1 %
cefoperazonu.
Eliminace
Průměrný plazmatický poločas cefoperazonu je přibližně 2 hodiny, bez ohledu na způsob podání.
Cefoperazon je vylučován jak žlučí, tak močí. Maximální koncentrace ve žluči je dosaženo mezi jednou
až třemi hodinami po podání léku. Koncentrace ve žluči přesahují až stonásobně hladiny v plazmě.
Udávané koncentrace cefoperazonu ve žluči u pacientů bez biliární obstrukce se pohybují od 66 μg/ml
za 30 minut do 6000 μg/ml za 3 hodiny po jednorázové intravenózní dávce 2 g.
Po různých dávkách a způsobech podání se množství cefoperazonu vyloučeného močí u jedinců
s normálními renálními funkcemi během dvanáctihodinového intervalu pohybuje průměrně mezi 30 % podané dávky. Po patnáctiminutové infuzi 2 gramů byly zjištěny koncentrace v moči nad μg/ml. Po intramuskulárním podání 2 gramů byly zjištěny koncentrace v moči přibližně 1000 μg/ml.
Pacienti s poruchou funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater je plazmatický poločas prodloužený a vylučování ledvinami je
zvýšeno. Těžká porucha funkce jater vedla k 2–4násobnému zvýšení eliminačního poločasu
cefoperazonu. U pacientů s téměř úplnou biliární obstrukcí bylo 90 % vyloučeného cefoperazonu
detekováno v moči.
U pacientů s kombinovanou poruchou funkce jater a ledvin se může cefoperazon hromadit v séru.
Pacienti s poruchou funkce ledvin
Vzhledem k rozsáhlé biliární exkreci cefoperazonu nedochází u pacientů s poškozením ledvin
k zásadním změnám ve farmakokinetice cefoperazonu. Maximální sérové koncentrace, AUC
a plazmatický poločas jsou podobné u normálních jedinců a u pacientů s poruchou renálních funkcí.
Farmakokinetické/farmakodynamické vztahy
Čas (procento dávkovacího intervalu) nad minimální inhibiční koncentrací (%T>MIC) se považuje za
hlavní farmakodynamický determinant účinnosti beta-laktamových antibiotik.