MABINOVAN -

Sp. zn. sukls22249/2022, sukls22250/2022, sukls22251/2022, sukls22252/2022, sukls22253/2022,
suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Mabinovan 25 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Mabinovan 50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Mabinovan 100 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Mabinovan 150 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Mabinovan 200 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Mabinovan 250 mg tablety s prodlouženým uvolňováním

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Mabinovan 25 mg
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadol-fosfát v množství odpovídajícím 25 mg
tapentadolu.
Mabinovan 50 mg
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadol-fosfát v množství odpovídajícím 50 mg
tapentadolu.
Mabinovan 100 mg
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadol-fosfát v množství odpovídajícím mg tapentadolu.
Mabinovan 150 mg
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadol-fosfát v množství odpovídajícím mg tapentadolu.
Mabinovan 200 mg
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadol-fosfát v množství odpovídajícím mg tapentadolu.
Mabinovan 250 mg
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadol-fosfát v množství odpovídajícím mg tapentadolu.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta s prodlouženým uvolňováním.

Mabinovan 25 mg
Nahnědlé, podlouhlé, bikonvexní tablety s prodlouženým uvolňováním (6 mm x 12 mm) s půlicí rýhou
na obou stranách.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky

Mabinovan 50 mg
Bílé, podlouhlé, bikonvexní tablety s prodlouženým uvolňováním (6 mm x 13 mm) s půlicí rýhou na
obou stranách.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Mabinovan 100 mg
Nažloutlé, podlouhlé, bikonvexní tablety s prodlouženým uvolňováním (7 mm x 14 mm) s půlicí rýhou
na obou stranách.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Mabinovan 150 mg
Jasně červenavé, podlouhlé, bikonvexní tablety s prodlouženým uvolňováním (7 mm x 15 mm) s půlicí
rýhou na obou stranách.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Mabinovan 200 mg
Žluté, podlouhlé, bikonvexní tablety s prodlouženým uvolňováním (8 mm x 16 mm) s půlicí rýhou na
obou stranách.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Mabinovan 250 mg
Červenohnědé, podlouhlé, bikonvexní tablety s prodlouženým uvolňováním (9 mm x 18 mm) s půlicí
rýhou na obou stranách.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Mabinovan je určen k léčbě silné chronické bolesti u dospělých, kterou adekvátně tlumí pouze
opioidní analgetika.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dávkovací režim má být stanoven individuálně podle intenzity bolesti, předchozí zkušenosti
s podobnými léky a možností sledovat pacienta.
Přípravek Mabinovan se má užívat dvakrát denně přibližně po 12 hodinách.

Zahájení léčby
Zahájení léčby u pacientů, kteří v současnosti neužívají opioidní analgetika:
Pacienti mají zahájit léčbu jednotlivými 50mg dávkami přípravku Mabinovan dvakrát denně.

Zahájení léčby u pacientů, kteří v současnosti užívají opioidní analgetika:
Při volbě zahajovací dávky u pacientů přecházejících na přípravek Mabinovan po předchozí léčbě
opioidy se přihlíží k povaze předchozího léčivého přípravku a průměrné denní dávce. U pacientů, kteří
v současnosti užívají opioidní analgetika, mohou být zapotřebí vyšší zahajovací dávky přípravku
Mabinovan než u pacientů, kteří před přípravkem Mabinovan neužívali opioidy.

Titrace a udržovací léčba
Dávka se pod pečlivým dohledem ošetřujícího lékaře individuálně upravuje na úroveň, která zajišťuje
adekvátní analgesii při minimálních nežádoucích účincích. Podle zkušeností z klinických studií
je k dosažení adekvátního útlumu bolesti u většiny pacientů vhodný titrační režim, při kterém se
zvyšuje dávka tapentadolu každé 3 dny o 50 mg tapentadolu podaného dvakrát denně ve formě
tablet s prodlouženým uvolňováním. Síla 25 mg může být také použita k úpravě dávky tak, aby
dávka splňovala individuální požadavky pacienta.


Celkové denní dávky vyšší než 500 mg tapentadolu s prodlouženým uvolňováním nebyly dosud
hodnoceny, a proto se nedoporučují.

Vysazení přípravku
Po náhlém vysazení tapentadolu může dojít k výskytu abstinenčních příznaků (viz bod 4.8). U pacienta,
který nebudou potřebovat další léčbu tapentadolem, se doporučuje postupné snižování dávky, aby se
zabránilo výskytu abstinenčních příznaků.

Zvláštní skupiny pacientů

Porucha funkce ledvin
U pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávkování (viz bod
5.2).
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebyla účinnost tapentadolu ve formě tablet
s prodlouženým uvolňováním klinicky hodnocena, proto se použití u této skupiny pacientů
nedoporučuje (viz body 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater
U pacientů s lehkou poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).
Přípravek Mabinovan má být u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater podáván s opatrností.
Léčba těchto pacientů má být zahájena nejnižší možnou dávkou, tj. Mabinovan 25 mg, a nemá se
podávat častěji než jednou za 24 hodin. Na počátku léčby se nedoporučuje vyšší denní dávka než 50 mg
tapentadolu ve formě tablet s prodlouženým uvolňováním tapentadolu. Při další léčbě se přihlíží k
udržení analgetického účinku při přijatelné snášenlivosti (viz body 4.4 a 5.2).
U pacientů s těžkou poruchou funkce jater nebyl tapentadol ve formě s prodlouženým uvolňováním
studován, proto se použití u této skupiny pacientů nedoporučuje (viz body 4.4 a 5.2).

Starší pacienti (≥ 65 let)
U starších pacientů není obecně úprava dávek nutná. Doporučuje se však věnovat pozornost volbě dávky
(viz body 4.2 a 5.2), protože u starších pacientů je vyšší pravděpodobnost snížené funkce ledvin a jater.

Pediatričtí pacienti
Bezpečnost a účinnost přípravku Mabinovan u dětí a dospívajících do 18 let věku nebyla dosud
potvrzena. Proto se u této skupiny pacientů použití přípravku Mabinovan nedoporučuje.

Způsob podání
Přípravek Mabinovan je určen k perorálnímu podání.

Tablety s prodlouženým uvolňováním se nesmí drtit ani žvýkat kvůli zajištění mechanismu
prodlouženého účinku. Přípravek Mabinovan se má zapít dostatečným množstvím tekutiny.
Přípravek Mabinovan lze užívat nezávisle na jídle.
Skořápka (matrice) tablety nemusí být zcela strávena, v důsledku toho se může vyloučit a může být
spatřena ve stolici pacienta. Toto zjištění však nemá klinický význam, jelikož léčivá látka tablety již
byla absorbována.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• V situacích, kdy jsou kontraindikovány léky s agonistickým působením na μ-opioidních
receptorech, tj. u pacientů se závažným útlumem dýchání (v podmínkách, kdy není možné
monitorování pacientů nebo chybí resuscitační vybavení) a u pacientů s akutním nebo těžkým
bronchiálním astmatem nebo hyperkapnií.
• U pacienta s manifestním nebo suspektním paralytickým ileem.
• U pacientů s akutní intoxikací alkoholem, hypnotiky, centrálně působícími analgetiky nebo
psychotropními léky (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Tolerance a porucha z užívání opioidů (zneužívání a závislost)
Při opakovaném podávání opioidů se může vyvinout tolerance, fyzická a psychická závislost a porucha
z užívání opioidů (opioid use disorder, OUD). Zneužívání nebo úmyslné nesprávné používání může
způsobit předávkování a/nebo úmrtí. U pacientů s osobní nebo rodinnou anamnézou (rodiče nebo
sourozenci) zahrnující poruchy ze zneužívání návykové látky (včetně onemocnění z užívání alkoholu),
u současných uživatelů tabáku nebo u pacientů s jinými poruchami duševního zdraví v osobní anamnéze
(např. deprese, úzkost a poruchy osobnosti) je zvýšené riziko vývoje OUD.
Pacienti budou vyžadovat sledování zaměřené na známky chování vedoucí k vyhledávání léku (např.
příliš časté žádosti o doplnění). To se týká i kontroly souběžně podávaných opioidů a psychoaktivních
léků (jako jsou benzodiazepiny). U pacientů se známkami a příznaky OUD se má zvážit konzultace se
specialistou na léčbu závislostí.

Riziko plynoucí ze současného užívání se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky
Současné užívání přípravku Mabinovan a sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky,
může vést k sedaci, respirační depresi, kómatu a úmrtí. Vzhledem k těmto rizikům je současné
předepisování těchto sedativ vyhrazeno pro pacienty, u nichž nejsou alternativní možnosti léčby.
V případě rozhodnutí předepsat přípravek Mabinovan současně se sedativy je třeba zvážit snížení dávky
jednoho nebo obou léčivých přípravků a co možná nejvíce zkrátit dobu souběžné léčby.

Pacienty je nutné pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a sedace. V
této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele, aby o těchto symptomech
věděli (viz bod 4.5).

Respirační útlum
Při vysokých dávkách nebo u pacientů citlivých na agonisty μ-opioidních receptorů může přípravek
Mabinovan vyvolat respirační útlum závislý na dávce. Z toho důvodu je třeba opatrnosti při podávání
přípravku Mabinovan pacientům s poruchou respiračních funkcí. Jinou možností je u takových pacientů
volba neopioidních analgetik a použití přípravku Mabinovan pouze pod pečlivým lékařským dohledem
a v co nejnižších účinných dávkách. Jestliže vznikne respirační útlum, musí být léčen stejně jako
jakýkoli jiný respirační útlum vyvolaný agonisty μ-opioidních receptorů (viz bod 4.9).

Úrazy hlavy a zvýšený nitrolební tlak
Přípravek Mabinovan nemají užívat pacienti s projevy zvýšení nitrolebního tlaku, poruchou vědomí
nebo kómatem, protože mohou být mimořádně citliví na nitrolební účinky retence oxidu uhličitého.
Analgetika působící jako agonisté μ-opioidních receptorů mohou zakrýt klinický průběh úrazu hlavy.
Přípravek Mabinovan má být podáván s opatrností u pacientů s úrazem hlavy a nádory mozku.

Epileptické záchvaty
Tapentadol ve formě tablet s prodlouženým uvolňováním nebyl systematicky hodnocen u pacientů se
záchvatovitými poruchami, protože tito pacienti byli z klinických hodnocení vyloučeni.
Přípravek Mabinovan, stejně jako ostatní μ-opioidní agonisté, se nedoporučuje podávat pacientům se
záchvatovitým onemocněním v anamnéze nebo za jakýchkoli podmínek zvyšujících riziko
epileptických záchvatů. Kromě toho může tapentadol zvýšit riziko epileptických záchvatů u pacientů
užívajících jiné léčivé přípravky, které snižují práh pro vznik křečí (viz bod 4.5).

Porucha funkce ledvin
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebyla účinnost tapentadolu s prodlouženým uvolňováním
klinicky hodnocena, proto se použití u této skupiny pacientů nedoporučuje (viz body 4.2 a 5.2).

Porucha funkce jater
Pacienti s lehkou a středně těžkou poruchou funkce jater vykazovali 2krát, resp. 4,5krát vyšší
systémovou expozici ve srovnání s pacienty s normální jaterní funkcí. Přípravek Mabinovan má být u
pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater podáván s opatrností (viz body 4.2 a 5.2), a to zejména
na začátku léčby.
Tapentadol s prodlouženým uvolňováním nebyl studován u pacientů s těžkou poruchou funkce jater, a
proto se použití u této skupiny pacientů nedoporučuje (viz body 4.2 a 5.2).

Použití při onemocnění pankreatu/biliárního traktu
Léčivé látky působící jako agonisté μ-opioidních receptorů mohou vyvolat spazmus Oddiho sfinkteru.
U pacientů s onemocněním biliárního traktu včetně akutní pankreatitidy má být přípravek Mabinovan
podáván s opatrností.

Poruchy dýchání ve spánku
Opioidy mohou způsobovat poruchy dýchání ve spánku včetně centrální spánkové apnoe (CSA) a
spánkové hypoxemie. Použití opioidů zvyšuje riziko CSA úměrně dávce. Pokud se u pacientů vyskytne
CSA, je třeba zvážit snížení celkové dávky opioidů.

Smíšení agonisté/antagonisté opioidních receptorů
Při podávání přípravku Mabinovan spolu se smíšenými agonisty/antagonisty μ-opioidních receptorů
(např. pentazocin, nalbufin) nebo parciálními agonisty μ-opioidních receptorů (např. buprenorfin) je
třeba postupovat s opatrností. Pacienti, kterým je dlouhodobě podáván buprenorfin k léčbě závislosti na
opioidech, mají být v případě, že je u nich z důvodu léčby akutní bolesti nutné zahájit podávání plných
agonistů μ-receptorů (jako je tapentadol), převedeni na alternativní léčbu (s např. dočasným vysazením
buprenorfinu). Bylo hlášeno, že při současném podávání s buprenorfinem je třeba podávat vyšší dávky
plných agonistů μ-receptorů, a v těchto případech je pak nutné pečlivě sledovat možný výskyt
nežádoucích účinků, např. respiračního útlumu.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Centrálně působící léčivé přípravky / látky tlumící centrální nervový systém (CNS), včetně alkoholu a
narkotik tlumících CNS
Současné užívání přípravku Mabinovan spolu se sedativy, jako jsou benzodiazepiny, nebo jinými
přípravky působícími respirační útlum nebo útlum CNS (jiné opioidy, antitusika nebo substituční
přípravky, barbituráty, antipsychotika, H1-antihistaminika, alkohol) zvyšuje riziko sedace, respirační
deprese, kómatu a úmrtí v důsledku aditivního tlumivého účinku na CNS. Při plánované kombinované
léčbě přípravkem Mabinovan a přípravkem působícím respirační útlum nebo útlum CNS je proto nutné
snížit dávku jednoho nebo obou léčivých přípravků a omezit délku trvání jejich současného užívání (viz
bod 4.4). Současné užívání opioidů a gabapentinoidů (gabapentin a pregabalin) zvyšuje riziko
předávkování opioidy, respirační deprese a úmrtí.

Smíšení agonisté/antagonisté opioidních receptorů
Při podávání přípravku Mabinovan spolu se smíšenými agonisty/antagonisty μ-opioidních receptorů
(např. pentazocin, nalbufin) nebo parciálními agonisty μ-opioidních receptorů (např. buprenorfin) je
třeba postupovat s opatrností (viz také bod 4.4).

Přípravek Mabinovan může vyvolat křeče a zvýšit potenciál pro vznik křečí u selektivních inhibitorů
zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu
(SNRI), tricyklických antidepresiv, antipsychotik a jiných léčivých přípravků, které snižují práh pro
vznik křečí.

Při léčbě tapentadolem byl hlášen vznik serotoninového syndromu časově související s užitím
v kombinaci se serotonergními léčivými přípravky, jako jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání
serotoninu (SSRI), inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI) a tricyklická
antidepresiva.

Serotoninový syndrom je pravděpodobný, jestliže je pozorován jeden z následujících symptomů:
• spontánní myoklonus
• indukovaný nebo oční myoklonus s agitovaností nebo pocením
• tremor a hyperreflexie
• hypertonie a tělesná teplota > 38 °C a indukovaný oční myoklonus.

Vysazení serotonergních přípravků obvykle vede k rychlému zlepšení. Léčba závisí na povaze a
závažnosti příznaků.

Tapentadol se z organismu vylučuje především konjugací s kyselinou glukuronovou pomocí
uridindifosfát glukuronosyltransferázy (UGT), zejména jejích izoforem UGT1A6, UGT1A9 a UGT2B7.
Souběžná léčba silnými inhibitory těchto izoenzymů (např. ketokonazolem, flukonazolem, kyselinou
meklofenamovou) může proto vést ke zvýšené systémové expozici tapentadolu (viz bod 5.2).

U pacientů užívajících tapentadol je nutná zvýšená opatrnost při zahájení nebo vysazení souběžně
podávaných přípravků, které jsou silnými induktory enzymů (např. rifampicin, fenobarbital, třezalka
tečkovaná (Hypericum perforatum)), protože to může vést ke snížení účinnosti nebo riziku nežádoucích
účinků.

Přípravek Mabinovan se nemá podávat pacientům, kteří užívají nebo v posledních 14 dnech užívali
inhibitory monoaminooxidázy (IMAO), a to z důvodu možného aditivního účinku na koncentrace
norepinefrinu na synapsích, což může vést k nežádoucím kardiovaskulárním účinkům, např. hypertenzní
krizi.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
O použití u těhotných žen je k dispozici velmi omezené množství údajů.
Studie na zvířatech neprokázaly teratogenní účinky. Při dávkách vedoucích k nadměrné farmakologii
však byl zjištěn opožděný vývoj a embryotoxicita (nežádoucí účinky na CNS v důsledku podání vyšších
než terapeutických dávek a jejich účinků na μ-opioidní receptory v CNS). Při koncentracích dosud
nevyvolávajících nežádoucí účinky u matky byly již zjištěny účinky na postnatální vývoj (viz bod 5.3).

Přípravek Mabinovan má být v těhotenství užíván pouze v případě, že potenciální přínos převyšuje
potenciální riziko pro plod. Dlouhodobé užívání opioidů během těhotenství vystavuje plod jejich
působení. Následkem toho se u novorozence může objevit novorozenecký opioidní abstinenční
syndrom. Novorozenecký opioidní abstinenční syndrom může být život ohrožující, není-li včas
rozpoznán a léčen. Antidotum pro novorozence má být snadno dostupné.

První doba porodní a porod
Účinek tapentadolu na průběh porodu u člověka není znám. Podávání přípravku Mabinovan ženám
během porodu a těsně před porodem se nedoporučuje. U novorozenců, jejichž matky užívaly tapentadol,
má být sledován případný útlum dýchání způsobený agonistickými účinky tapentadolu na μ-opioidní
receptory.

Kojení
O vylučování tapentadolu do lidského mateřského mléka nejsou k dispozici žádné informace. Závěry
studie s potkaními mláďaty kojenými samicemi po podání tapentadolu prokázaly vylučování
tapentadolu do mléka (viz bod 5.3). Nelze proto vyloučit riziko pro kojence. Přípravek Mabinovan nemá
být užíván během kojení.

Fertilita
Údaje o vlivu přípravku Mabinovan na fertilitu u člověka nejsou k dispozici. Studie hodnotící fertilitu a
časný embryonální vývoj u samců a samic potkanů neodhalily žádný vliv na reprodukční parametry (viz
bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Mabinovan může nepříznivě ovlivnit funkce centrálního nervového systému (viz bod 4.8), a
proto může mít významný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. To lze očekávat zvláště na
začátku léčby, při jakékoli změně dávkování nebo v kombinaci s alkoholem nebo trankvilizéry (viz bod
4.4). Pacienti musí být upozorněni na to, zda smí řídit dopravní prostředky nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky u pacientů v placebem kontrolovaných studiích s tapentadolem s prodlouženým
uvolňováním byly převážně lehké až středně těžké. Nejčastější nežádoucí účinky postihovaly
gastrointestinální a centrální nervový systém (nauzea, závratě, zácpa, bolest hlavy a somnolence).

V níže uvedené tabulce jsou uvedeny nežádoucí účinky zjištěné v klinických studiích s tapentadolem
s prodlouženým uvolňováním a po uvedení přípravku na trh. Jsou uvedeny podle třídy a četnosti
výskytu. Četnosti jsou definovány takto: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥000 až <1/100); vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000) a není známo (z dostupných
údajů nelze určit).

Nežádoucí účinky
Třídy orgánových
systémů
Četnost
velmi časté časté méně časté vzácné není známo
Poruchy
imunitního
systému
hypersenzitivita
na léčivo*

Poruchy
metabolismu a
výživy
snížená chuť
k jídlu
snížení tělesné
hmotnosti

Psychiatrické
poruchy
úzkost,
depresivní
nálada,
poruchy
spánku,
nervozita,
neklid
dezorientace,
stavy
zmatenosti,
agitovanost,
poruchy
vnímání,
abnormální sny,
euforická
nálada
závislost na
léčivu,
abnormální
myšlení
delirium**
Poruchy
nervového
systému
závratě,
somnolence,
bolest hlavy
poruchy
pozornosti,
třes,
mimovolní
svalové
kontrakce
snížená úroveň
vědomí,
poruchy
paměti,
mentální
porucha,
synkopa,
sedace, porucha
rovnováhy,
dysartrie,
hypestezie,
parestezie
konvulze,
presynkopa,
abnormální
koordinace

Poruchy oka poruchy vidění
Srdeční poruchy zvýšení srdeční
frekvence,
snížení srdeční
frekvence,
palpitace

Cévní poruchy návaly horka snížení
krevního tlaku

Respirační,
hrudní a
dyspnoe respirační
útlum

mediastinální
poruchy
Gastrointestinální
poruchy
nauzea,
zácpa
zvracení,
průjem,
dyspepsie
abdominální
diskomfort
porucha
vyprazdňování
žaludku

Poruchy kůže a
podkožní tkáně
pruritus,
hypehidróza,
vyrážka
urtikarie
Poruchy ledvin a
močových cest
opožděný
začátek močení,
polakisurie

Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
sexuální
dysfunkce

Celkové poruchy
a reakce v místě
aplikace
astenie,
únava, pocity
změny
tělesné
teploty,
suché
sliznice,
edém
abstinenční
příznaky,
abnormální
pocity,
podrážděnost
(iritabilita)
pocity opilosti,
pocity
uvolnění
(relaxace)

*Po uvedení přípravku na trh byly vzácně hlášeny případy angioedému, anafylaxe a anafylaktického šoku.
** U pacientů s dalšími rizikovými faktory, jako je onkologické onemocnění a pokročilý věk, byly po uvedení na trh
pozorovány případy deliria.

V klinických studiích s tapentadolem s prodlouženým uvolňováním při expozici po dobu až 1 roku byl
po náhlém ukončení léčby prokázán malý výskyt abstinenčních příznaků, a pokud se objevily, byly
obecně klasifikovány jako lehké. Lékaři nicméně mají být pozorní k projevům abstinenčních příznaků
(viz bod 4.2) a při jejich výskytu pacienta adekvátně léčit.

U pacientů trpících chronickou bolestí je zvýšené riziko sebevražedných myšlenek a sebevražd. Látky
s výrazným vlivem na monoaminergní systém navíc souvisí se zvýšeným rizikem sebevražedného
myšlení a chování u pacientů trpících depresí, a to zejména na počátku léčby. Údaje z klinických studií
a postmarketingových hlášení neposkytují důkazy o zvýšeném riziku.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 41, Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Symptomy
Zkušenosti s předávkováním tapentadolem u člověka jsou velmi omezené. Z předklinických údajů lze
usuzovat, že při intoxikaci tapentadolem lze očekávat stejné příznaky jako u jiných centrálně působících
analgetik s působením na μ-opioidní receptory. V zásadě tyto příznaky podle klinického stavu zahrnují
zejména miózu, zvracení, kardiovaskulární kolaps, poruchy vědomí až kóma, epileptické záchvaty a
útlum dýchání až zástavu dechu.

Léčba
Léčba předávkování se má zaměřit na léčbu symptomů vyplývajících z μ-opioidního agonismu. Při
podezření na předávkování tapentadolem je nutné věnovat zásadní pozornost udržení průchodnosti
dýchacích cest a zavedení asistované či kontrolované ventilace.
Specifickým antidotem útlumu dýchání z předávkování opioidy jsou čistí antagonisté opioidních
receptorů, např. naloxon. Respirační útlum po předávkování může trvat déle než účinek antagonistů
opioidních receptorů. Podání antagonistů opioidních receptorů po předávkování opioidy nenahrazuje
souvislé sledování průchodnosti dýchacích cest, dýchání a oběhu. Není-li odpověď na antagonisty
opioidních receptorů dostatečná nebo je pouze krátká, má být podle doporučení výrobce přípravku
podána další dávka antagonisty (např. naloxonu).
K odstranění nevstřebané léčivé látky lze zvážit dekontaminaci gastrointestinálního traktu. O eliminaci
neabsorbovaného přípravku z gastrointestinálního traktu dekontaminací aktivním uhlím nebo
výplachem žaludku lze uvažovat do 2 hodin po požití. Před pokusem o gastrointestinální dekontaminaci
je třeba věnovat pozornost zajištění dýchacích cest.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: analgetika; opioidní analgetika; jiná opioidní analgetika.
ATC kód: N02AX06.

Tapentadol je silné analgetikum s agonistickým působením na μ-opioidní receptory a s inhibičními
účinky na zpětné vychytávání norepinefrinu. Tapentadol působí analgeticky přímo bez farmakologicky
aktivního metabolitu.

Účinnost tapentadolu byla prokázána v předklinických modelech nociceptivní, neuropatické, viscerální
a zánětlivé bolesti. Účinnost byla ověřena v klinických studiích s tapentadolem v lékové formě
s prodlouženým uvolňováním u pacientů s nemaligní nociceptivní a neuropatickou chronickou bolestí i
bolestí spojenou s tumorem. Údaje získané ze studií bolesti způsobené osteoartrózou a chronickou
bolestí v dolní části zad prokázaly obdobnou analgetickou účinnost tapentadolu jako srovnávacího
silného opioidu. Ve studii s pacienty s diabetickou periferní neuropatickou bolestí se tapentadol
odlišoval od placeba použitého pro srovnání.

Účinek na kardiovaskulární systém
Během podrobného studia intervalu QT u člověka nebyl prokázán žádný účinek opakovaných
terapeutických a supraterapeutických dávek tapentadolu na interval QT. Podobně neměl tapentadol
žádný relevantní účinek ani na ostatní parametry EKG (srdeční frekvence, PR interval, trvání QRS a
morfologii T nebo U vlny).

Údaje po uvedení přípravku na trh
Byly provedeny dvě poregistrační studie zaměřené na praktické použití tapentadolu.

Účinnost tapentadolu v lékové formě s prodlouženým uvolňováním byla ověřena v multicentrické,
randomizované, dvojitě zaslepené paralelní studii s pacienty, kteří trpěli bolestí dolní části zad
s neuropatickou složkou (KF5503/58). Snížení průměrné intenzity bolesti bylo podobné ve skupině
léčené tapentadolem i ve srovnávací léčebné skupině užívající kombinaci tapentadolu v lékové formě
s prodlouženým uvolňováním a tablet pregabalinu s okamžitým uvolňováním.

V otevřené multicentrické, randomizované studii s pacienty s těžkou chronickou bolestí dolní části zad
s neuropatickou složkou (KF5503/60), byl tapentadol v lékové formě s prodlouženým uvolňováním
spojen s významným snížením průměrné intenzity bolesti.

Pediatrická populace

Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnost předložit výsledky studií s referenčním
léčivým přípravkem obsahujícím tapentadol u všech podskupin pediatrické populace se silnou
chronickou bolestí (informace o použití u dětí viz bod 4.2).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Průměrná absolutní biologická dostupnost po jednotlivé dávce tablet tapentadolu s prodlouženým
uvolňováním (nalačno) je v důsledku rozsáhlého first-pass efektu přibližně 32%. Maximální sérové
koncentrace tapentadolu jsou pozorovány 3 až 6 hodin po podání tablet s prodlouženým uvolňováním.
Po podání tablet s prodlouženým uvolňováním v dávce přesahující terapeutické rozmezí bylo
pozorováno zvýšení AUC úměrné dávce.
Studie opakovaných dávek s dávkováním dvakrát denně za použití 86 mg a 172 mg tapentadolu ve
formě tablet s prodlouženým uvolňováním prokázaly poměr akumulace přibližně 1,5 u původní léčivé
látky, která je dána především dávkovacím intervalem a zdánlivým poločasem tapentadolu. Koncentrace
tapentadolu v séru dosáhne rovnovážného stavu druhý den léčby.

Vliv stravy
Po podání tablet s prodlouženým uvolňováním po vysoce kalorické snídani s velkým obsahem tuků se
AUC zvýšila o 8 % a Cmax o 18 %. Toto zvýšení spadá do normální interindividuální variability
farmakokinetických parametrů tapentadolu, a proto není považováno za klinicky relevantní.
Přípravek Mabinovan lze užívat nezávisle na jídle.

Distribuce
Tapentadol je v organismu rozsáhle distribuován. Distribuční objem tapentadolu po intravenózním
podání je 540 ± 98 l. Vazba na sérové proteiny je nízká a činí asi 20 %.

Biotransformace
Tapentadol je u člověka rozsáhle metabolizován. Je metabolizováno asi 97 % původní látky. Hlavní
cestou metabolismu tapentadolu je konjugace s kyselinou glukuronovou s tvorbou glukuronidů. Po
perorálním podání je přibližně 70 % dávky vyloučeno močí v konjugované formě (55 % glukuronidů a
15 % sulfátu tapentadolu). Nejdůležitější enzym účastnící se glukuronidace je uridindifosfát
glukuronosyltransferáza (UGT), zejména její izoformy UGT1A6, UGT1A9 a UGT2B7. Celkem 3 %
léčivé látky jsou vyloučena močí v nezměněné podobě. Tapentadol je navíc metabolizován pomocí
CYP2C9 a CYP2C19 na N-desmethyltapentadol (13 %) a pomocí CYP2D6 na hydroxytapentadol
(2 %), které jsou dále metabolizovány konjugací. Metabolismus léčivé látky prostřednictvím
cytochromu P450 má proto menší význam než glukuronidace.
Žádný z metabolitů nemá analgetický účinek.

Eliminace
Tapentadol a jeho metabolity jsou vylučovány téměř výhradně ledvinami (99 %). Celková clearance po
intravenózním podání je 1530 ± 177 ml/min. Terminální poločas po perorálním podání je průměrně 6 hodin.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti
Průměrná expozice (AUC) tapentadolu byla u starších pacientů (65 až 78 let) ve srovnání s mladými
dospělými pacienty (19 až 43 let) podobná, Cmax byla u skupiny starších pacientů oproti mladým
dospělým pacientům snížena o 16 %.

Porucha funkce ledvin
U pacientů s různým stupněm poruchy funkce ledvin (od normální funkce po těžkou poruchu funkce)
byly AUC a Cmax tapentadolu srovnatelné. Naproti tomu při zvyšujícím se stupni poruchy funkce ledvin
byla pozorována narůstající expozice (AUC) tapentadol-O-glukuronidu. U pacientů s lehkou, středně
těžkou a těžkou poruchou funkce ledvin je AUC tapentadol-O-glukuronidu 1,5násobně, resp. 2,5- a
5,5násobně vyšší než u pacientů s normální funkcí ledvin.

Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater vedlo podání tapentadolu k vyšším expozicím a sérovým hladinám
tapentadolu oproti pacientům s normální funkcí jater. Poměry farmakokinetických parametrů u skupin
s lehkou a středně těžkou poruchou funkce jater v porovnání se skupinou s normální funkcí jater byly
pro AUC 1,7 a 4,2; pro Cmax 1,4 a 2,5; pro t1/2 1,2 a 1,4. Stupeň tvorby tapentadol-O-glukuronidu byl
nižší u pacientů s vyšším stupněm poruchy funkce jater.

Farmakokinetické interakce
Tapentadol je metabolizován hlavně glukuronidací a pouze malé množství je metabolizováno oxidací.
Glukuronidace je proces s vysokou kapacitou / nízkou afinitou, které není dosaženo ani při nemoci, a
terapeutické koncentrace léčivé látky jsou navíc obecně mnohem nižší než koncentrace potenciálně
nutné k inhibici glukuronidace, takže klinicky relevantní interakce vyvolané glukuronidací nejsou
pravděpodobné. V klinických farmakokinetických studiích interakcí léčiv byl hodnocen případný vliv
paracetamolu, naproxenu, kyseliny acetylsalicylové a probenecidu na glukuronidaci tapentadolu.
V klinických studiích s naproxenem (500 mg dvakrát denně po 2 dny) se prokázalo zvýšení AUC
tapentadolu o 17 %, ve studiích s probenecidem (500 mg dvakrát denně po 2 dny)to bylo 57 %. V těchto
studiích nebyly celkově zjištěny žádné klinicky relevantní účinky na sérové koncentrace tapentadolu.
Studie interakcí tapentadolu s metoklopramidem a omeprazolem dále hodnotily případný vliv těchto
léčivých látek na absorpci tapentadolu. Ani při těchto studiích nebyly zjištěny žádné klinicky relevantní
účinky na sérové koncentrace tapentadolu.
Studie in vitro neodhalily žádný potenciál tapentadolu inhibovat nebo indukovat enzymy cytochromu
P450. Klinicky relevantní interakce zprostředkované systémem cytochromu P450 nejsou proto
pravděpodobné.

Vazba tapentadolu na plazmatické bílkoviny je nízká (asi 20 %). Proto je pravděpodobnost
farmakokinetických lékových interakcí v důsledku substituce na vazebných místech proteinů nízká.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Amesův test neprokázal genotoxicitu tapentadolu pro bakterie. V testech chromozomální aberace in
vitro byly zjištěny nejednoznačné výsledky, ale při opakovaném vyšetření byly výsledky jednoznačně
negativní. Podle dvou cílových parametrů, kterými byly chromozomální aberace a neplánovaná syntéza
DNA testované do maximální tolerované dávky, nebyl tapentadol genotoxický in vivo. Dlouhodobé
studie na zvířatech neprokázaly možné kancerogenní riziko relevantní pro člověka.

Tapentadol neměl žádný vliv na fertilitu samců nebo samic potkanů. U vysoké dávky však bylo sníženo
přežití in utero. Není známo, zda k tomu došlo prostřednictvím samce, nebo samice. Po intravenózní a
subkutánní expozici tapentadolu nebyly u potkanů a králíků pozorovány žádné teratogenní účinky. Byl
však pozorován opožděný vývoj a embryotoxicita po podání dávek vedoucích k nadměrné farmakologii
(nežádoucí účinky na CNS v důsledku podání vyšších než terapeutických dávek a jejich účinků na μ-
opioidní receptory v CNS). U potkanů bylo po intravenózní dávce pozorováno snížené přežití in utero.
Tapentadol vyvolal zvýšení mortality mláďat F1 u potkanů po přímé expozici prostřednictvím mléka
mezi 1. a 4. dnem po porodu již v případě dávek, které nevyvolaly toxicitu u matky. Nebyly pozorovány
žádné účinky na neurobehaviorální parametry.
Vylučování do mateřského mléka bylo sledováno u potkaních mláďat kojených samicemi užívajícími
tapentadol. Tapentadol a tapentadol-O-glukuronid působil na mláďata v závislosti na dávce. Byl učiněn
závěr, že se tapentadol do mléka vylučuje.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety
Mikrokrystalická celulóza (E 460)
Hypromelóza (E 464)
Koloidní bezvodý oxid křemičitý (E 551)
Magnesium-stearát


Potahová vrstva tablety
Hypromelóza (E 464)
Glycerol (E 422)
Mastek (E 553b)
Mikrokrystalická celulóza (E 460)
Oxid titaničitý (E 171)

Červený oxid železitý (E 172) (pouze síly 25, 100, 150, 200 a 250 mg)
Žlutý oxid železitý (E 172) (pouze síly 25, 100 a 200 mg)
Černý oxid železitý (E 172) (pouze síly 25, 100, 150, 200 a 250 mg)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Dětské bezpečnostní Al//PVC/PE/PVDC perforované jednodávkové blistry.

Mabinovan 25 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
20x1, 30x1, 40x1, 50x1, 54x1, 60x1 nebo 100x1 tableta s prodlouženým uvolňováním

Mabinovan 50, 100, 150, 200, 250 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
20x1, 24x1, 30x1, 50x1, 54x1, 60x1 nebo 100x1 tableta s prodlouženým uvolňováním.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Sandoz s.r.o., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4-Nusle, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Mabinovan 25 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/020/22-C
Mabinovan 50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/021/22-C
Mabinovan 100 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/022/22-C
Mabinovan 150 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/023/22-C
Mabinovan 200 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/024/22-C
Mabinovan 250 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/025/22-C



9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 6. 10.

10. DATUM REVIZE TEXTU

6. 10.