sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
AMPICILIN BBP 0,5 g prášek pro injekční/infuzní roztokAMPICILIN BBP 1 g prášek pro injekční/infuzní roztok
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Ampicilin BBP 0,5 gJedna injekční lahvička obsahuje ampicillinum 500 mg jako ampicillinum natricum 530 mg.
Ampicilin BBP 1 gJedna injekční lahvička obsahuje ampicillinum 1000 mg jako ampicillinum natricum 1060 mg.
Jeden g přípravku Ampicilin BBP obsahuje 2,7 mmol sodíku, což odpovídá 62,1 mg sodíku.
3. LÉKOVÁ FORMA
Prášek pro injekční/infuzní roztok (prášek pro injekci/infuzi).
Popis přípravku: bílý nebo téměř bílý prášek.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek Ampicilin BBP je určen k léčbě následujících infekcí (viz body 4.4 a 5.1):
Indikace volby
Meningitida, sepse a epiglotitida způsobené bakterií Haemophilus influenzae neprodukujícím beta-
laktamázu.
Meningitida a sepse způsobené bakterií Streptococcus agalactiae (streptokoky skupiny B) (v kombinaci s
aminoglykosidy).
Meningitida a sepse způsobené bakterií Listeria monocytogenes (v kombinaci s aminoglykosidy).
Iniciální léčba meningitidy novorozenců (do 3 měsíců věku) v kombinaci s cefalosporinem 3. generace
nebo aminoglykosidem.
Iniciální léčba meningitidy osob starších 60 let v kombinaci s cefalosporinem 3. generace nebo
aminoglykosidem.
Enterokoková endokarditida a sepse (v kombinaci s aminoglykosidy).
Celkové infekce způsobené bakteriemi Proteus mirabilis a Eikenella corrodens.
Alternativní indikace
Alternativa amoxicilinu u stavů vyžadujících parenterální aplikaci aminopenicilinu pro léčbu infekce
dýchacích nebo močových cest nebo pro profylaxi infekční endokarditidy.
Při výběru antibiotika je nutné brát v úvahu oficiální doporučení o vhodném použití antibakteriálních
látek.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Obvyklá dávka: Dospělí 2 - 6 g/den, v dílčích dávkách po 6 hodinách po dobu 7-10 dnů. Jednotlivá
intramuskulární dávka nepřevyšuje 1,5 g. Intravenózní dávky se podávají krátkodobou infuzí, zejména
převyšuje-li jednotlivá dávka 1 g.
Délka podání:
Není-li uvedeno jinak, pak 48 - 72 hodin po ústupu známek infekce, u závažných stavů individuálně podle
povahy infekce a klinického průběhu onemocnění.
Způsob podání
Intravenózně, intramuskulárně (jen výjimečně u dospělých do jednotlivé dávky 1 g).
Interval: 4-6 hodin.
Dávky u jednotlivých infekcí a délka léčby
Meningitida, sepse a epiglotitida způsobená bakterií H. influenzae:
200 - 400 mg/kg/den v 4 - 6 dílčích dávkách po 4 - 6 hodinách po dobu 10 dnů, epiglotitida 5 - 7 dnů.
Meningitida, sepse u dospělých:
12 g/den v dílčích dávkách po 6 hodinách po dobu 10 dnů, u infekcí způsobených bakterií Listeria
monocytogenes po dobu 2-3 týdnů v kombinaci s gentamicinem v dávce 3 mg/kg/den v dílčích dávkách po
hodinách do negativní kultivace z moku.
Enterokoková endokarditida:
12 g/den v dílčích dávkách po 6 hodinách. Aplikuje se po dobu 4-6 týdnů v kombinaci s gentamicinem 7 mg/kg/den v dílčích dávkách po 8 hodinách po dobu 2 týdnů (pouze u kmenů, které nejsou rezistentní k
vysokým koncentracím ampicilinu nebo gentamicinu).
Profylaxe infekční endokarditidy:
Dospělí 50 mg/kg v kombinaci s gentamicinem 2 mg/kg 30 minut před chirurgickým výkonem
Pediatrická populace
Dětem se obvykle podává 100-200 mg/kg/den v dílčích dávkách po 6 hodinách po dobu 7-10 dnů.
Jednotlivá intramuskulární dávka nepřevyšuje 1,5 g. Intravenózní dávky se podávají krátkodobou infuzí,
zejména převyšuje-li jednotlivá dávka 1 g.
Dávky u jednotlivých infekcí a délka léčby.
Novorozenecká meningitida a sepse (způsobené bakteriemi Streptococcus agalactiae, Listeria
monocytogenes):
Novorozenci s tělesnou hmotností do 2 kg:
50 mg/kg každých 12 hodin po dobu 1. týdne věku, dále 50 mg/kg každých 8 hodin.
Novorozenci s tělesnou hmotností nad 2 kg:
50 mg/kg každých 8 hodin po dobu 1. týdne věku, dále 50 mg/kg každých 6 hodin.
Děti starší než 1 měsíc:
200-400 mg/kg/den v dílčích dávkách po 6 hodinách. Aplikuje se po dobu 2-3 týdnů. Doporučuje se
kombinace s gentamicinem do negativní kultivace z moku: nedonošení 2,5 mg každé 24 hodiny,
novorozenci a kojenci 4 mg/kg/den každé 24 hodiny.
Enterokoková endokarditida:
Děti starší 1 měsíce:
50 mg každých 6 hodin po dobu 2 týdnů. Aplikuje se po dobu 4-6 týdnů v kombinaci s gentamicinem 5-mg/kg/den v dílčích dávkách po 8 hodinách po dobu 2 týdnů (pouze u kmenů které nejsou rezistentní k
vysokým koncentracím ampicilinu nebo gentamicinu).
Profylaxe infekční endokarditidy:
Děti starší 1 měsíce50 mg/kg v kombinaci s gentamicinem v dávce 2 mg/kg 30 minut před chirurgickým výkonem.
Dávkování při poruše funkce ledvin
Při těžké poruše funkce ledvin (clearance endogenního kreatininu <10ml/min) se obvyklá udržovací dávka
ampicilinu podává v prodlouženém dávkovacím intervalu 12 až 16 hodin. Po hemodialýze se podává
udržovací dávka.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Hypersenzitivita na jiné peniciliny.
Anamnéza těžké okamžité hypersenzitivní reakce (například anafylaxe) na jiné beta-laktamy (např.
cefalosporin, karbapenem nebo monobaktam).
Anamnéza jaterního poškození po ampicilinu.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Před zahájením léčby ampicilinem má být pečlivě zjištěna předchozí hypersenzitivní reakce na peniciliny,
cefalosporiny jiné beta-laktamy a jiné alergeny.
U pacientů léčených penicilinem byly hlášeny závažné a v některých případech i fatální hypersenzitivní
(anafylaktoidní) reakce. Tyto reakce se častěji vyskytují u osob s anamnézou hypersenzitivity na penicilin
nebo cefalosporiny a u atopických osob. V případě výskytu alergické reakce musí být léčba ampicilinem
přerušena a zahájena alternativní léčba.
Závažné anafylaktické reakce vyžadují urgentní léčbu epinefrinem. V případě potřeby má být podán kyslík,
intravenózně steroidy a zajištěno dýchání včetně intubace.
Ampicilin BBP nemá být podáván, pokud je podezření na infekční mononukleózu, cytomegalovirovou
infekci nebo pokud u něj byla diagnostikována lymfatická leukemie, protože s těmito onemocněními byl
po použití amoxicilinu spojován výskyt morbiliformní vyrážky.
V průběhu dlouhodobé léčby (více než 14 dnů) je vhodné pravidelně monitorovat funkce orgánových
systémů, včetně ledvin, jater a krvetvorby. Monitorování je velmi důležité u novorozenců a u ostatních
pediatrických pacientů.
Stejně jako u každé léčby antibiotiky má lékař pozorně sledovat příznaky přemnožení necitlivých
organismů (včetně plísní). Pokud se vyskytne infekce těmito organismy, má být přípravek vysazen a/nebo
má být zahájena odpovídající léčba.
Dlouhodobé používání může příležitostně vést k přemnožení necitlivých organismů.
Během léčby ampicilinem mají být pro testování přítomnosti glukózy v moči použity enzymatické reakce
oxidázy glukózy, protože u neenzymatických metod se mohou objevit falešně pozitivní výsledky.
Kolitida spojená s antibiotiky byla hlášena téměř u všech antibakteriálních léčiv, zahrnujících mimo jiné
ampicilin, a závažnost může být mírná až život ohrožující (viz bod 4.8). Proto je důležité zvážit tuto
diagnózu u pacientů s průjmem během podávání antibiotik nebo po něm. Pokud se vyskytne kolitida v
souvislosti s antibiotiky, má být podávání přípravku Ampicilin BBP okamžitě přerušeno, má být
informován lékař a zahájena vhodná terapie. Antiperistaltika jsou v této situaci kontraindikována.
Tento léčivý přípravek obsahuje 62,1 mg sodíku v 1 g prášku pro injekční/infuzní roztok, což odpovídá
3,1 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí
g sodíku.“
Přípravek Ampicilin BBP 0,5 g: Tento léčivý přípravek obsahuje 1,35 mmol sodíku/lahvičku prášku pro
injekční/infuzní roztok.
Přípravek Ampicilin BBP 1,0 g: Tento léčivý přípravek obsahuje 2,7 mmol sodíku/lahvičku prášku pro
injekční/infuzní roztok.
Nutno vzít v úvahu u pacientů na dietě s nízkým obsahem sodíku.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Jiná antibiotika nebo chemoterapeutikaAmpicilin nemá být kombinován s bakteriostatickými chemoterapeutiky nebo antibiotiky, jako jsou
tetracykliny, erythromycin, sulfonamidy nebo chloramfenikol z důvodu možného snížení účinnosti.
Aminoglykosidy jsou ampicilinem inaktivovány in vitro: proto je nutné se vyvarovat mísení
aminoglykosidů s ampicilinem v infuzním roztoku. Je-li souběžná léčba nezbytná, mají být obě tyto látky
podávány do různých míst v časovém intervalu nejméně jedné hodiny (viz bod 6.2).
AlopurinolU pacientů s dnou léčených alopurinolem a současně ampicilinem se zvyšuje pravděpodobnost kožních
reakcí.
AntikoagulanciaPři souběžném podávání antikoagulancií mohou být u parenterálně podávaných penicilinů pozorovány
změny v agregaci trombocytů a protrombinového času.
MethotrexátSouběžné podávání methotrexátu a penicilinů vedlo ke snížení clearance methotrexátu a následně k toxicitě
methotrexátu. Je třeba tyto pacienty pečlivě sledovat a zvážit dlouhodobé podávání leukovorinu.
ProbenecidSouběžné podávání probenecidu vede k vyšší a přetrvávající koncentraci ampicilinu v séru a ampicilinu ve
žluči v důsledku inhibice renální eliminace (tubulární sekrece).
Vliv na laboratorní testyVysoká koncentrace ampicilinu v moči může mít za následek falešně pozitivní hodnoty glykosurie.
Doporučuje se použití glukózových testů založených na enzymatických reakcích oxidázy glukózy.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
FertilitaNejsou k dispozici žádné údaje z klinických studií. Studie na zvířatech neprokázaly žádné známky poruchy
fertility nebo poškození plodu vlivem podávání ampicilinu. (viz bod 5.3)
TěhotenstvíAmpicilin prochází placentární bariérou.
Studie na teratogenitu u zvířat neprokázaly žádné známky poškození plodu vlivem podávání ampicilinu.
(viz bod
5.3.) Ačkoli údaje u omezeného počtu těhotných žen nenaznačují žádné nežádoucí účinky
ampicilinu na těhotenství nebo na zdraví plodu/novorozence, Ampicilin BBP se nemá používat v průběhu
těhotenství, pokud to není nezbytně nutné a pokud přínos pro těhotnou ženu nepřevyšuje riziko pro plod.
Kojení
Ampicilin je vylučován do mateřského mléka. Ačkoli je vylučování nízké, může dojít u kojeného dítěte k
průjmu, mykotické infekci sliznic a alergické senzibilizaci. Rozhodnutí, zda pokračovat/přestat s kojením
nebo pokračovat/přestat s léčbou přípravkem Ampicilin BBP, je třeba provést se zohledněním přínosu
kojení pro dítě a přínosu léčby přípravkem Ampicilin BBP pro ženu.
4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Přípravek Ampicilin BBP nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat
stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky se objevují nejčastěji mezi 7. až 10. dnem od zahájení aplikace a vyskytují se
u 10 až 15 % pacientů.
V následující tabulce jsou shrnuty nežádoucí účinky ampicilinu rozdělené do skupin podle terminologie
MedDRA s uvedením frekvence výskytu: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥000 až <1/100); vzácné (≥1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných
údajů nelze určit):Vyhodnocení nežádoucích reakcí je založeno na následující definici četnosti výskytu:
MedDRA třídy orgánových
systémů
Frekvence Nežádoucí účinek
Poruchy krve a lymfatického
systému
Vzácné purpura, trombocytopenie
Poruchy imunitního systému Velmi časté
Vzácné
riziko zkřížené senzibilizace s peniciliny
riziko zkřížené senzibilizace s cefalosporiny,
anafylakticky šok, edém
Psychiatrické poruchy Velmi vzácné poruchy spánku a osobnosti
Poruchy nervového systému Velmi vzácné bolest hlavy
Gastrointestinální poruchy Méně časté
Vzácné
nauzea, zvracení, průjem
vzniká riziko pseudomembranózní kolitidy,
které si vyžaduje okamžitou léčbu
Poruchy jater a žlučových cest Vzácné poruchy funkce jater
Poruchy kůže a podkožní tkáně Méně časté
Vzácné
exantém, kopřivka, pruritus (6 až 8 %)
Stevensův-Johnsonův syndrom, Lyellův
syndrom
Celkové poruchy a reakce v místě
aplikace
Časté Po intravenózní nebo intramuskulární aplikaci
se může objevit lokální iritace kůže, bolest či
tromboflebitida v okolí místa vpichu.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Vzhledem k velké terapeutické šíři nebylo zaznamenáno.
Léčba
Při případné intoxikaci by byla terapie symptomatická a podpůrná, případně je indikována hemodialýza.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: peniciliny se širokým spektrem,
ATC kód: J01CA
Mechanismus účinku
Ampicilin je semisyntetický aminopenicilin, který není odolný vůči beta-laktamázám.
Mechanismus účinku ampicilinu je založen na inhibici syntézy bakteriální stěny (ve fázi růstu)
prostřednictvím blokády proteinů vázajících penicilin (PBP), jakými jsou například transpeptidázy. To má
za následek baktericidní účinek. Ampicilin je rozkládán penicilinázou a dalšími beta-laktamázami bakterií.
Vztah farmakokinetika/farmakodynamika
Účinnost závisí hlavně na časovém období, pro které zůstanou hladiny léčivé látky ampicilinu nad
minimální inhibiční koncentraci mikroorganismu (MIC).
Mechanismus rezistence
Rezistence na ampicilin může být důsledkem následujících mechanismů:
Inaktivace beta-laktamázami: ampicilin nemá dostatečnou účinnost proti bakteriím produkujícím beta-
laktamázu.
Snížená afinita PBP k ampicilinu: získaná rezistence pneumokoků a jiných streptokoků na ampicilin je
důsledkem změny stávajících PBP jako výsledek mutace.
Methicilin (oxacillin) – rezistentní stafylokoky jsou rezistentní kvůli tvorbě dodatečné PBP se sníženou
afinitou k ampicilinu a všem ostatním beta-laktamovým antibiotikům.
Nedostatečná penetrace ampicilinu přes vnější buněčné stěny gramnegativní bakterie může mít za následek
nedostatečnou inhibici PBP.
Ampicilin může být aktivně vyloučen z buňky efluxní pumpou.
Částečná nebo úplná zkřížená rezistence ampicilinu existuje u penicilinů, cefalosporinů a jiných kombinací
beta-laktamu a inhibitoru beta-laktamázy.
Hraniční hodnoty
Hraniční hodnoty MIC pro ampicilin definovány Evropskou komisí pro testování antimikrobiální citlivosti
(EUCAST).
Agens ≤ senzitivní ≥ rezistentní
Enterobacteriaceae ≤ 8 mg/l ≥ 8 mg/l
Enterococcus spp.1 ≤ 4 mg/l ≥ 8 mg/l
Haemophilus influenzae ≤ 1 mg/l ≥ 1 mg/l
Streptococcus A, B, C G2 ≤ 0,25 mg/l ≥ 0,25 mg/l
Streptococcus pneumoniae3 ≤ 0,5 mg/l ≥ 2 mg/l
Skupina viridujících streptokoků1 ≤ 0,5 mg/l ≥ 2 mg/l
Neisseria meningitidis ≤ 0,12 mg/l ≥ 1 mg/l
Gramnegativní anaeroby ≤ 0,5 mg/l ≥ 2 mg/l
Grampozitivní anaeroby ≤ 4 mg/l ≥ 8 mg/l
Hraniční hodnoty nevztahující se k třídám ≤ 2 mg/l ≥ 8 mg/l
Listeria monocytogenes ≤ 1 mg/l ≥ 1 mg/l
1. V případě endokarditidy je třeba respektovat doporučené postupy ohledně citlivosti
2. Limity stanoveny na základě citlivosti pro benzylpenicilin
3. Vztahuje se pouze na klinické izoláty které nepocházejí od pacientů s meningitidou.
Citlivost
Prevalence rezistence se může u vybraných druhů lišit geograficky a s časem a jsou nutné lokální
informace o rezistenci, zejména při léčbě závažných infekcí. V případě potřeby je třeba vyhledat radu
odborníka, je-li lokální prevalence rezistence taková, že je použití léčiva minimálně u některých typů
infekcí sporné.
Spektrum účinku
Obecně citlivé kmeny: Streptococcus agalactiae (GBS-Group B), Streptococcus pyogenes, Streptococcus
pneumonie (včetně kmenů středně citlivých na peniciliny), Enterococcus faecalis, viridující streptokoky
Kmeny u nichž může být získaná rezistence: Enterococcus faecium, Staphylococcus aureus,
Staphylococcus epidermidis, Staphylococcus haemolyticus, Escherichia coli, Haemophilus influenzae,
Klebsiella oxytoca, Neisseria gonorrhoeae, Proteus mirabilis, Proteus vulgaris
Přirozeně rezistentní organismy: Staphylococcus aureus (rezistentní na methicillin), Klebsiella
pneumoniae, Morganella morganii, Pseudomonas aeruginosa, Bacteroides spp., Chlamydia spp.,
Legionella pneumophila, Mycoplasma spp., Ureaplasma urealyticum
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Po intramuskulárním, ale především po intravenózním podání se dosáhne maximální plazmatická
koncentrace za ½ - 1 hodinu a je 2 až 4krát vyšší než při perorálním podání stejné dávky.
Distribuce
Ampicilin proniká dobře do většiny tkání a tělních dutin; minimálně proniká do cerebrospinálního likvoru
zdravých osob, ale při meningitidě je jeho hladina v likvoru podstatně vyšší. Koncentrace srovnatelné
s plazmatickými dosahuje v játrech a ledvinách. Prochází placentární bariérou a v nízkých koncentracích
se dostává do mateřského mléka. Ampicilin se dobře vylučuje i do žluče, ve které vytváří terapeuticky
účinné koncentrace.
Biotransformace
Ampicilin se do určité míry metabolizuje na kyselinu penicilovou, metabolit je vylučován močí.
Eliminace
K eliminaci dochází v ledvinách, převážně tubulární sekrecí, jen velmi málo glomerulární filtrací. Do hodin se vyloučí močí po intramuskulárním podání 64 %, po intravenózním 70 % aplikované dávky.
Biologický poločas je asi 1 hodina, ale u novorozenců, starších pacientů a pacientů s poruchou funkce
ledvin se prodlužuje. Při renálním selhání se biologický poločas prodlužuje na 7 - 20 hodin. Ampicilin lze
odstranit hemodialýzou.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Ampicilin je prakticky netoxický, hodnoty LD50 nebyly u něj stanoveny, neboť dávky 5 g/kg hmotnosti
perorálně a 2 g/kg hmotnosti intravenózně snášejí myši bez uhynutí.
Reprodukční studie a studie na teratogenitu na zvířatech neprokázaly žádné známky poruchy fertility nebo
poškození plodu vlivem podávání ampicilinu.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Žádné.
6.2 Inkompatibility
Při současném parenterálním podání beta-laktamových antibiotik a aminoglykosidů může dojít ke
vzájemné inaktivaci. Pokud jsou tyto antibakteriální látky aplikovány následně po sobě, mají být aplikovány
na různých místech a nejdříve za jednu hodinu po sobě. Tyto skupiny antibiotik se nemají mísit do stejné
infuzní láhve, setu či podávat do stejné infuzní hadičky. Ampicilin nemá být přidáván do infuzních roztoků,
protože je zásaditý a může zvyšovat pH na hodnotu 8,0 a vyšší.
6.3 Doba použitelnosti
roky.
Po naředění ihned spotřebujte.
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky
uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte injekční lahvičku v krabičce, aby byl léčivý přípravek
chráněn před světlem.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Injekční lahvička z bezbarvého skla (III: hydrolytické třídy), chlorobutylová pryžová zátka, hliníkový kryt
s bílým plastovým odtrhovacím víčkem (flip-off), krabička.
Velikost balení:
1, 10, 50 injekčních lahviček po 0,5 g
1, 10, 50 injekčních lahviček po 1,0 g
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
K intramuskulární nebo intravenózní aplikaci.
Injekční roztok se připravuje těsně před použitím.
Příprava roztoků:
K intramuskulární aplikaci se roztok připraví rekonstitucí 0,5 g ampicilinu v 2 až 3 ml (1,0 g v 4 až 6 ml)
vody k injekci a podá se hluboko intragluteálně. (Přidáním 1,8 ml vody na injekci k 0,5 g ampicilinu
vzniknou 2 ml roztoku ampicilinu o koncentraci 250 mg/ml, přidáním 3,5 ml vody na injekci k 1,0 g
ampicilinu vzniknou 4 ml roztoku ampicilinu o koncentraci 250 mg/ml.)
Injekční roztok k pomalé intravenózní injekci se připraví rekonstitucí 0,5 g v 10 až 30 ml (1,0 g v 20 až ml) izotonického roztoku chloridu sodného.
Roztok k intravenózní infuzi se připraví následovně:
Odebráním 1,8 ml ze 100 ml vhodného infuzního roztoku a jeho vstříknutím k 0,5 g ampicilinu vzniknou
ml roztoku o koncentraci 250 mg/ml. Přidáním tohoto roztoku ampicilinu k zbývajícímu infuznímu
roztoku se připraví infuzní roztok o koncentraci 0,5 %.
Odebráním 3,5 ml ze 100 ml vhodného infuzního roztoku a jeho vstříknutím k 1,0 g ampicilinu vzniknou
ml roztoku o koncentraci 250 mg/ml. Přidáním tohoto roztoku ampicilinu k zbývajícímu infuznímu
roztoku se připraví infuzní roztok o koncentraci 1,0 %.
Roztok k intratekální aplikaci v koncentraci 1 až 2 % v izotonickém roztoku chloridu sodného se připraví
následně:
Odebráním 1,8 ml izotonického roztoku chloridu sodného z 50 ml izotonického roztoku chloridu sodného
a jeho vstříknutím k 0,5 g práškového ampicilinu vzniknou 2 ml roztoku o koncentraci 250 mg/ml. Přidáním
tohoto roztoku ampicilinu k zbývajícímu izotonickému roztoku chloridu sodného se připraví intratekální
roztok o koncentraci 1,0 %.
Odebráním 3,5 ml z 50 ml izotonického roztoku chloridu sodného a jeho vstříknutím k 1,0 g ampicilinu
vzniknou 4 ml roztoku o koncentraci 250 mg/ml. Přidáním tohoto roztoku ampicilinu k zbývajícímu
izotonickému roztoku chloridu sodného se připraví intratekální roztok o koncentraci 2,0 %.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
BB Pharma a.s., Durychova 101/66, 142 00 Praha 4 - Lhotka, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Ampicilin BBP 0,5 g: 15/548/92-A/C
Ampicilin BBP 1 g: 15/548/92-B/C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 16.10.1992
Datum posledního prodloužení registrace: 6.12.2017
10. DATUM REVIZE TEXTU
1
1. 3. Jedna lahvička obsahuje ampicillinum 0,5 g jako ampicillinum natricum 0,53 g.
Obsahuje sodík.