Veltassa

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva k terapii hyperkalemie a hyperfosfatemie. ATC kód: V03AE
Mechanismus účinku

Patiromer je nevstřebatelný polymer vyměňující kationty, který obsahuje komplex vápníku a sorbitolu
jako protiion.

Patiromer zvyšuje vylučování draslíku stolicí prostřednictvím navázání draslíku v lumen
gastrointestinálního traktu. Navázáním draslíku se snižuje koncentrace volného draslíku
v gastrointestinálním lumen, což vede ke snížení hladiny draslíku v séru.

Farmakodynamické účinky

U zdravých dospělých subjektů způsoboval patiromer zvýšení vylučování draslíku stolicí závislé na
dávce a odpovídající snížení vylučování draslíku močí bez změny sérového draslíku. Podávání 25,2 g
patiromeru jednou denně po dobu 6 dnů vedlo k průměrnému zvýšení vylučování draslíku stolicí na
283 mg/den a k průměrnému snížení vylučování draslíku močí na 1 438 mg/den. Denní vylučování
vápníku močí se zvýšilo z výchozí hodnoty o 53 mg/den.

V otevřené studii hodnotící čas do nástupu účinku bylo pozorováno statisticky významné snížení
sérového draslíku u hyperkalemických pacientů za 7 hodin po první dávce. Po přerušení podávání
patiromeru zůstala hladina draslíku stabilní po dobu 24 hodin po poslední dávce, poté během 4denního
období pozorování opět narostla.

Klinická účinnost a bezpečnost

Bezpečnost a účinnost patiromeru byly demonstrovány ve dvoudílné, jednoduše zaslepené
randomizované studii s odnětím přípravku, která hodnotila tento přípravek u hyperkalemických
pacientů s chronickým onemocněním ledvin systému RAAS angiotensinu II [ARB] nebo antagonista aldosteronu [AA]
V části A bylo patiromerem léčeno 243 pacientů po dobu 4 týdnů. Pacienti s výchozí hladinou draslíku
v séru 5,1 mEq/l až < 5,5 mEq/l rozdělenou dávkupočáteční dávku 16,8 g patiromeru za den sérového draslíku stanovené počínaje 3. dnem a dále pak při týdenních návštěvách až do konce
4týdenního léčebného období podle potřeby titrována za účelem dosažení sérového draslíku v cílovém
rozmezí sérovým draslíkem 5,1 až < 5,5 mEq/l a 21 g u pacientů se sérovým draslíkem 5,5 až < 6,5 mEq/l.

Průměrný věk pacientů byl 64 let pacientů byli muži a 98 % tvořili běloši. Cca 97 % pacientů mělo hypertenzi, 57 % mělo diabetes
2. typu a 42 % mělo srdeční selhání.

Průměrné sérové hladiny draslíku a změna sérového draslíku od výchozí hodnoty v části A do 4. týdne
v téže části jsou uvedeny v tabulce 1. V sekundárním cílovém parametru pro část A mělo 76 % CI: 70 %, 81 %< 5,1 mEq/l.

Tabulka 1: Fáze léčby patiromerem Výchozí draslík Celková populace
⡮㔀ⰵ⡮Sérový draslík Výchozí hodnota,
průměr 5,31 Změna od výchozího
stavu ve 4. týdnu,
průměr ± SE CIí ± 

−1,23−1,01p-hodnota107 pacientů s výchozí hodnotou sérového draslíku v části A 5,5 mEq/l až < 6,5 mEq/l, jejichž sérový
draslík byl ve 4. týdnu části A v cílovém rozmezí inhibitor RAAS, bylo v části B randomizováno tak, aby pokračovali v užívání patiromeru nebo
dostávali placebo po dobu 8 týdnů, aby mohl být vyhodnocen účinek vysazení patiromeru na sérový
draslík. U pacientů randomizovaných do skupiny s patiromerem byla průměrná denní dávka při
zahájení části B a během části B 21 g.

Primární cílový parametr části B byla změna sérového draslíku z výchozí hodnoty části B do
nejčasnější návštěvy, při níž byl sérový draslík pacienta poprvé mimo rozmezí 3,8 až < 5,5 mEq/l nebo
do 4. týdne části B, pokud sérový draslík pacienta zůstal v daném rozmezí. V části B došlo u pacientů
na placebu k významnému nárůstu sérového draslíku oproti pacientům, kteří dále užívali patiromer

U více pacientů s placebem draslík ≥ 5,1 mEq/l v porovnání s pacienty léčenými patiromerem p < 0,001. U více pacientů s placebem sérový draslík ≥ 5,5 mEq/l v porovnání s pacienty léčenými patiromerem p < 0,001.

V části B byl rovněž hodnocen potenciál patiromeru umožnit současnou léčbu inhibitory RAAS.
Padesát dva procent kvůli recidivující hyperkalemii v porovnání s 5 % subjektů léčených patiromerem.

Účinek léčby patiromerem až po dobu 52 týdnů byl hodnocen v otevřené studii
u 304 hyperkalemických pacientů s CKD a diabetem mellitem 2. typu užívajících stabilní dávky
inhibitoru RAAS. Průměrný věk pacientů byl 66 let 75 let a víceléčbě patiromerem se udrželo po 1 rok chronické léčby, jak ukazuje obrázek 1, a to s nízkou incidencí
hypokalemie je času8,4 g patiromeru za den byla průměrná denní dávka 14 g; u pacientů s výchozím sérovým
draslíkem > 5,5 až < 6,0 mEq/l, kteří dostávali počáteční dávku 16,8 g patiromeru za den, byla
průměrná denní dávka během celé studie 20 g.

Obrázek 1: Průměrný Výchozí sérový K+ > 5,0 až 5,5 mEq/l
Průměrný
Výchozí sérový K+ > 5,5 až < 
噲噲Randomizovaná dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná studie s pacienty se srdečním selháním,
kteří byli klinicky indikováni k léčbě AA, zkoumala možnost souběžného užívání patiromeru
a spironolaktonu. Pacienti zahájili léčbu 25 mg/den spironolaktonu současně se svou randomizovanou
léčbou na 50 mg/den, jestliže byla hladina sérového draslíku > 3,5 a ≤ 5,1 mEq/l. Mezi 105 pacienty, kteří
byli randomizováni a dostali studijní léčivo 60,6 % pacientů byli muži, 97,1 % pacientů byli běloši a průměr eGFR byl 81,3 ml/min. Průměrné
výchozí hodnoty sérového draslíku byly 4,71 mEq/l pro patiromer a 4,68 mEq/l pro placebo.

Primární cílový parametr účinnosti, tedy rozdíl mezi výchozí hodnotou sérového draslíku a hodnotou
na konci 28denního léčebného období, byl ve skupině s patiromerem významně nižší draslíku > 5,5 mEq/l 50 mg/den
Randomizovaná dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná studie po dobu 12 týdnů zkoumala dále
možnost souběžné léčby patiromeru a spironolaktonu u pacientů s rezistentní hypertenzí a chronickým
onemocněním ledvin současně se svou randomizovanou léčbou patiromeru/placeba byly každý týden titrovány draslíku na ≥ 4,0 mEq/l a ≤ 5,1 mEq/l. Ve 3. týdnu nebo později byla dávka spironolaktonu u subjektů
se systolickým krevním tlakem ≥ 120 mmHg a hladinou sérového draslíku ≤ 5,1 mEq/l zvýšena na
50 mg/den.

Mezi 295 pacienty, kteří byli randomizováni a dostávali studijní léčbu byl průměrný věk 68,1 roku, 51,9 % pacientů byli muži, 98,3 % pacientů byli běloši a průměr eGFR
byl 35,73 ml/min/1,73 m2. Průměrné výchozí hodnoty sérového draslíku byly při randomizaci
4,74 mEq/l pro patiromer a 4,69 mEq/l pro placebo. Primární cílový parametr účinnosti, tedy podíl
subjektů, které zůstaly ve 12. týdnu u léčby spironolaktonem, byl ve skupině s patiromerem významně
vyšší 50 mg/den spironolaktonu
Celkově zůstali pacienti ve skupině s patiromerem u léčby spironolaktonem o 7,1 dne déle 2,2–12,0; p = 0,0045dávky spironolaktonu
Ve skupině s patiromerem bylo také výrazně méně pacientů s hodnotami sérového draslíku
≥ 5,5 mEq/l
Ve 12. týdnu se průměrný systolický krevní tlak u skupiny spironolakton + placebo snížil
o 11,0 mmHg snížení oproti výchozímu stavu byla statisticky významná v každé léčebné skupině nebyla statisticky významná mezi skupinami.

Celkově bylo v klinických studiích fáze 2 a 3 ve výchozím stavu léčeno 99,5 % pacientů inhibitory
RAAS, 87,0 % mělo CKD s eGFR < 60 ml/min/1,73 m², 65,6 % mělo diabetes mellitus a 47,5 % mělo
srdeční selhání.

Účinek jídla

V otevřené studii bylo 114 pacientů s hyperkalemií randomizováno k dostávání patiromeru jednou
denně s jídlem, nebo bez něj. Hladiny draslíku v séru na konci léčby, změna oproti výchozímu stavu
v hladině draslíku v séru a průměrná dávka patiromeru byly u obou skupin podobné.

Pediatrická populace

Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií
s patiromerem u jedné nebo více podskupin pediatrické populace, u které je léčena hyperkalemie