Terlipresin acetát ever pharma
Farmakoterapeutická skupina: systémová hormonální léčiva kromě pohlavních hormonů a insulinů,
hormony zadního laloku hypofýzy, vazopresin a analoga, ATC kód: H01BA04.
Terlipresin inhibuje portální hypertenzi současně se snížením krevní cirkulace v portálních cévách.
Terlipresin vyvolává kontrakci hladké svaloviny jícnu s následnou kompresí jícnových varixů.
Neaktivní prohormon terlipresin pomalu uvolňuje biologicky aktivní lysin-vazopresin. Současně
probíhá metabolická eliminace, která trvá 4 až 6 hodin. Proto koncentrace zůstávají nepřetržitě nad
minimální účinnou dávkou a pod toxickými koncentracemi.
Specifické účinky terlipresinu jsou následovné:
Gastrointestinální systém:
Terlipresin zvyšuje tonus cévních i mimocévních hladkých svalových buněk. Zvýšení arteriální
vaskulární rezistence vede ke snížení hypervolemie ve splanchnické oblasti. Snížení arteriálního
přívodu krve vede ke snížení tlaku v portálním oběhu. Současně dochází ke kontrakci hladké
svaloviny střev, což zvyšuje střevní motilitu. Rovněž dochází ke kontrakci hladké svaloviny stěny
jícnu, což vede k uzavření experimentálně navozených jícnových varixů.
Ledviny:
Terlipresin má pouze 3% antidiuretický účinek přirozeného vazopresinu. Tato reziduální aktivita
nemá žádný klinický význam. Za normovolemických podmínek není renální cirkulace krve
významně ovlivněna. Nicméně při hypovolemických podmínkách je renální cirkulace krve zvýšena.
Krevní tlak:
Terlipresin vyvolává pomalý hemodynamický účinek, který přetrvává 2 až 4 hodiny. Systolický a
diastolický tlak se mírně zvyšují. Intenzivnější zvýšení krevního tlaku bylo pozorováno u pacientů s
renální hypertenzí a generalizovanou (atero)sklerózou krevních cév.
Srdce:
Všechny studie hlásily, že nebyly pozorovány žádné kardiotoxické účinky ani při nejvyšších dávkách
terlipresinu. Vlivy na srdce, jako bradykardie, arytmie, koronární insuficience, se objevují
pravděpodobně kvůli reflexním nebo přímým vazokonstrikčním účinkům terlipresinu.
Děloha:
Terlipresin způsobuje významné snížení průtoku krve v myometriu a endometriu.
Kůže:
Vazokonstrikční účinek terlipresinu způsobuje signifikantní snížení krevního průtoku v kůži.
Všechny studie hlásily viditelnou bledost obličeje a těla.
Klinická účinnost a bezpečnost
Kontinuální intravenózní infuze versus intravenózní bolusy při léčbě hepatorenálního syndromu 1.
typu u pacientů s cirhózou
Bezpečnost kontinuální intravenózní infuze terlipresinu byla srovnávána s intravenózním bolusem
v otevřené randomizované, kontrolované, multicentrické studii. Sedmdesát osm pacientů
s hepatorenálním syndromem 1. typu bylo náhodně zařazeno buď k podání kontinuální intravenózní
infuze terlipresin-acetátu v počáteční dávce 2 mg/den, nebo k podání intravenózních bolusů
terlipresin-acetátu u v počáteční dávce 0,5 mg každé 4 hodiny. V případě žádné odpovědi se dávka
postupně zvyšovala na konečnou dávku 12 mg/den v obou skupinách. Albumin byl podáván
ve stejné dávce v obou skupinách. Primární cílový parametr byl definován jako prevalence
nežádoucích účinků souvisejících s léčbou mezi těmito dvěma skupinami. Celková míra NÚ
souvisejících s léčbou, jakož i závažných nežádoucích účinků souvisejících s léčbou byla nižší
ve skupině s kontinuální infuzí než ve skupině s bolusem (všechny nežádoucí účinky související
s léčbou: 12/34 pacientů (35 %) oproti 23/37 pacientů (62 %), p < 0,025 Závažné nežádoucí účinky
související s léčbou: 7/34 pacientů (21 %) oproti 16/37 pacientů (43 %); p < 0,05). Míra odpovědi
na terlipresin se statisticky významně nelišila mezi skupinami s kontinuální infuzí a bolusovou
skupinou (76 % oproti 65 %). Pravděpodobnost 90denního přežití bez transplantace se významně
nelišila mezi skupinou s kontinuální infuzí a skupinou s bolusem (53 % oproti 69 %).
Závěrem hlavní farmakologické vlastnosti terlipresinu jsou jeho hemodynamické účinky a účinky na
hladkou svalovinu. Centralizační účinek při hypovolemických podmínkách je žádoucím vedlejším
účinkem u pacientů s krvácejícími jícnovými varixy.