Tamsulosin aurovitas

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.

Při současném podávání tamsulosin-hydrochloridu s atenololem, enalaprilem nebo theofylinem nebyly
zaznamenány žádné interakce.

Současné podávání cimetidinu způsobuje vzestup plazmatických hladin tamsulosinu zatímco současné
podávání furosemidu způsobuje jejich pokles. Hladiny tamsulosinu však zůstávají v normálním
rozmezí a úprava dávkování tedy není nutná.

Za podmínek in vitro ani diazepam, ani propranolol, trichlormethiazid, chlormadinon, amitriptylin,
diklofenak, glibenklamid, simvastatin nebo warfarin nemění volnou frakci tamsulosin-hydrochloridu v
lidské plazmě. Tamsulosin rovněž nemění volné frakce diazepamu, propranololu, trichlormethiazidu
nebo chlormadinonu.
Diklofenak a warfarin však mohou zvýšit rychlost eliminace tamsulosinu.

Současné podávání tamsulosin-hydrochloridu se silnými inhibitory CYP3A4 může vést ke zvýšené
expozici tamsulosin-hydrochloridu. Současné podávání s ketokonazolem (známým silným inhibitorem
CYP3A4) vedlo ke 2,8násobnému vzestupu AUC a 2,2násobnému vzestupu Cmax tamsulosin-
hydrochloridu. Tamsulosin-hydrochlorid nemá být používán v kombinaci se silnými inhibitory
CYP3A4 u pacientů s fenotypem s pomalým metabolismem substrátů CYP2D6.

Tamsulosin-hydrochlorid je třeba užívat s opatrností v kombinaci se silnými a středně silnými
inhibitory CYP3A4.

Současné podávání tamsulosin-hydrochloridu s paroxetinem, silným inhibitorem CYP2D6, vedlo k
1,3násobnému vzestupu AUC a 1,6násobnému vzestupu Cmax tamsulosinu. Tyto vzestupy se však
nepovažují za klinicky významné.

Současné podávání jiných antagonistů α1-adrenergních receptorů může vést k hypotenzivním
účinkům.