Metformin viatris
Farmakoterapeutická skupina: léčiva snižující hladinu krevní glukózy, kromě inzulinů, biguanidy.
ATC kód: A10BA02.
Mechanismus účinku
Metformin je biguanid s antihyperglykemickými účinky, který snižuje bazální i postprandiální hladinu
glukózy v krevní plasmě. Nestimuluje sekreci inzulinu, a proto nezpůsobuje hypoglykemii.
Metformin může účinkovat třemi mechanismy:
• inhibicí glukoneogenezy a glykogenolýzy snižuje produkci glukózy v játrech;
• ve svalech zvýšením citlivosti na inzulin, zlepšením periferního vychytávání glukózy a využití
glukózy;
• a zpomaluje absorpci glukózy ve střevech.
Metformin stimuluje intracelulární syntézu glykogenu účinkem na glykogensyntázu. Metformin zvyšuje
transportní kapacitu všech typů membránových transportérů glukózy (GLUT), které jsou v současné době
známy.
Farmakodynamické účinky
V klinických studiích bylo užívání metforminu spojeno se stabilní tělesnou hmotností nebo s mírným
váhovým úbytkem.
U lidí, má metformin s okamžitým uvolňováním příznivé účinky na metabolismus lipidů, nezávislé na
jeho účinku na glykemii. Tyto účinky byly prokázány v terapeutických dávkách v kontrolovaných
střednědobých nebo dlouhodobých klinických studiích: metformin s okamžitým uvolňováním snižuje
hladinu celkového cholesterolu, LDL cholesterolu a triglyceridů. Podobný účinek nebyl prokázán u
metforminu s prodlouženým uvolňováním, pravděpodobně proto, že se podává večer a může dojít ke
zvýšení hladiny triglyceridů.
Klinická účinnost
Prospektivní randomizovaná studie (UKPDS) potvrdila dlouhodobé přínosy intenzivní kontroly hodnot
glykemie u pacientů s nadváhou trpících diabetem mellitem 2. typu. V této studii byl použit metformin s
okamžitým uvolňováním jako lék první volby po selhání diety. Analýza výsledků studie u pacientů
s nadváhou léčených metforminem po selhání diety prokázala:
• signifikantní snížení absolutního rizika komplikací souvisejících s diabetem ve skupině, které byl
podáván metformin (29,8 případů/ 1000 pacientů, léčených po dobu 1 roku) oproti skupině se
samotnou dietou (43,3 případů/1000 pacientů, léčených po dobu 1 roku), p=0,0023, a oproti
skupinám s podáváním kombinované terapie deriváty sulfonylmočoviny a s podáváním inzulinu
v monoterapii (40,1 případů/1000 pacientů, léčených po dobu 1 roku), p=0,0034;
• signifikantní snížení absolutního rizika úmrtnosti spojené s diabetem: ve skupině léčené
metforminem 7,5 případů/1000 pacientů, léčených po dobu 1 roku, ve skupině pouze s dietou:
12,7 případů/1000 pacientů, léčených po dobu 1 roku, p=0,017;
• signifikantní snížení absolutního rizika celkové úmrtnosti: ve skupině léčené metforminem 13,případů/1000 pacientů, léčených po dobu 1 roku oproti skupině se samostatnou dietou 20,případů/1000 pacientů, léčených po dobu 1 roku (p=0,011) a oproti skupinám s podáváním
kombinované terapie deriváty sulfonylmočoviny a s podáváním inzulinu v monoterapii 18,případů/1000 pacientů, léčených po dobu 1 roku (p=0,021);
• signifikantní snížení absolutního rizika infarktu myokardu: ve skupině léčené metforminem případů/1000 pacientů, léčených po dobu 1 roku, ve skupině pouze na dietě: 18 případů/pacientů, léčených po dobu 1 roku, (p=0,01).
Při používání metforminu jako terapie druhé řady v kombinaci s deriváty sulfonylmočoviny nebyl
prokázán příznivý účinek na klinické výstupy.
U diabetu mellitu 1. typu byla v některých případech použita kombinace metforminu a inzulinu, ale
klinický přínos této kombinace nebyl oficiálně prokázán.